Článek
Setkaly jsme se asi před rokem. Přijela k nám a začala znova. Nový start v nové zemi.
Jsem lektorka, tak jsme se společně nořily do tajů našeho krásného českého jazyka. Postupně jsme se seznamovaly, skládaly věty v češtině, zkoušely porozumět textům. A také porozumět novému stylu života. My Češi jsme v mnoha věcech nenapodobitelní. Třeba náš český humor. Když se něco děje, objeví se vtipy. A kdo pochopí vtipy, ten už se v jazyce vyzná.
Protože je cizinka, nebylo pro ni snadné najít nové já v nové zemi, když ze začátku nerozuměla řeči. Ale uplynul rok a už mluví plynně a rozumí běžné řeči. Je třeba ještě dopilovat různé obraty a přenesené významy. Však to znáte ze školy, jak dlouho se my rodilí Češi učíme ten náš zapeklitě složitý jazyk.
Ale jenom s češtinou se člověk neuživí. Tak si řekla, že v první řadě dokončí své studium na vysoké škole. Obdivuji, kolik síly v sobě našla. Po všech velkých změnách měla ještě dost energie a dopsala diplomovou práci, kterou obhájila on-line. Prostě tu školu dokončila, i když život už běžel úplně jinak. Kolik jiných studentů by to vzdalo?
A ani s diplomem si člověk nevystačí. Když tak někdy čtu příběhy některých našich vysokoškoláků, kteří nevědí po získání diplomu, jestli je ta nebo ona práce bude bavit a jestli se jim vlastně chce pracovat, tak vyslovuji pochvalu této mladé dívce. Nedala se udolat, pustila se do práce a nový život teď už žije v nové zemi, pracuje, má i čas na zábavu a stále se zlepšuje v češtině.
