Článek
Obdivujeme umění starých mistrů, navštěvujeme zámky i hrady a od průvodců se dozvídáme mnoho zajímavého. Na některých obrazech poznáváme s jistotou panovníky a panovnice. Prostě máme rádi historii. A když už jsme byli na dosah zámku Versailles, kdo by odolal.
Setkání s průvodcem.
Do agentury jsme přijeli s předstihem a vyzvedli si své předem koupené vstupenky a dostali jsme pokyny, kde máme čekat na průvodce. Sešlo se nás 20 osob, turisti z různých zemí, tak byl výklad v angličtině. Obdrželi jsme sluchátka a vydali jsme se k zámku. Před vstupem se klikatila dlouhá fronta, čekání v ní by zabralo pár hodin. Ovšem my jsme šli vstupem pro skupiny. Do této chvíle se nedělo nic zvláštního. Před vchodem stálo pár skupin, také čekaly na vstup. Pořád jsme si říkali, že vše probíhá jako normálně, když jdeme do zámku.
Jdeme dovnitř.
Průvodce začíná s výkladem. Rozhlížíme se, kolem prochází další skupina, také mají svého mluvícího průvodce. Trochu to ruší, ale budiž. Napínáme sluch ve sluchátku a míjí nás zleva, zprava další a další skupiny. Prostory tak krásného zámku jsou ohromné, ale početné skupiny je snadno zaplní. Ještě něco slyšíme, díky sluchátku, ale už moc nevidíme. Jo, možná stropy jsou dobře vidět, tam nikdo nejde, všude kolem ovšem ano. Ocitáme se v davu, který nás skoro nese. Opouštíme skupinu, vracíme sluchátko, stejně přes ostatní návštěvníky nevidíme, o čem průvodce mluví a co nám ukazuje. Procházíme sály a snažíme se navzájem neztratit. Ve vzácných okamžicích se uvolní na malý okamžik kousek prostoru v sále, tak něco vidíme.
Vstup po skupinách cca 20 turistů v jedné skupině.
Ano, samozřejmě, ale nesmí jít naráz těch skupin 100.
Stále jdeme, pokud to tedy je možné říci, spíše se posouváme a jdeme po ukazatelích směru prohlídky a stále sem tam něco vidíme, když se zařadíme a dav se rozptýlí.
A jsme u východu.
Voláme sláva, Versailles zámek jsme trošičku viděli.
Pokud porovnáme známé: cena - výkon, neptejte se mě raději, jak to vidím já
Dveře v zámku. Je za nimi také dav?
