Článek
Tak mě také zlákala reklama na wellnes hotel. A to se snažím reklamám vyhýbat, ale v současném životě je to skoro nemožné. Kam jen oko dohlédne a internet dosáhne, číhají na vás reklamy a připomínají, že např. takový wellnes pobyt v hotelu, to prostě musíte mít a jinak to nejde.
Dobře, vybrala jsem si jeden nejmenovaný hotel /nemůžu tady napsat, kde je, byla by to zase ta zatracená reklama/, poslala jsem objednávku a nahoru na oblohu jsem poslala pomyslné přání, aby nám ve vybraném termínu našeho wellness pobytu nepršelo a nebyl zima se studeným větrem.
Objednávka potvrzena, pobyt zaplacen, kufr zabalen a vyrážíme. Při příjezdu před hotel, vidíme 2 místa určená pro hosty hotelu. Ano, slovy dvě. Kam máme dát auto, jak vyndat kufr a jít se ubytovat, když za námi už netrpělivě houká další auto, protože chce projíždět, a ne stát za námi před naším hotelem? A hele, někdo odjíždí, už můžeme zaparkovat. Náhoda, nebo štěstí, to je jedno.
Jdeme k recepci. V hotelu nás vítá recepční a hned nás informuje, že parkování je zpoplatněné. Prostě 170 Kč za den, abychom mohli zůstat stát s naším autem na jednom ze dvou vyhrazených míst. Kde parkují ostatní hosté nevím, raději se neptám. Dobře, jdeme tedy do pokoje a očekáváme „wellness romantický pobyt.“ Takto ho prodávali a nabízeli na internetu. Rozhlížím se po pokoji. Sešlapaný odřený koberec, dost dlouho používaná křesla, protože jinak by přece nebyla tak opotřebovaná. Ve vedlejším pokoji postel, které chybí noha, ale nějaký šikula ji podložil hromádkou knih, takže se na ní spát dá. Dále labutě složené z ručníků a na záclonách zavěšené korálky, imitující zřejmě výzdobu. A jó, to bude ta romantika. Že mě to hned nenapadlo! Na stole jsou další rozsypané plastové korálky na barevném tylu a nezbytná lahev šumivého vína. Mísa s ovocem, jak byla nabízena v reklamě, je zřejmě ten jeden trs vína. Nakonec, ovoce to je, takže co.
Dál naše prohlídka apartmá nepokračuje, jdeme na večeři, pak si vybalíme. Opět si vzpomenu na reklamu tohoto hotelu. Večeři si můžeme vybrat ze tří jídel a má tři chody. Usedáme v restauraci a nahlédneme do jídelního lístku. Už je u nás obsluha: „Dobrý den, jaký si budete přát nápoj k večeři?“ Chci nějaké dobré víno, jsme na wellness , tak proč ne. Mají až dva druhy. Ta číslovka dva je tady nějak oblíbená. Protože dostáváme další informaci, že si máme vybrat ze dvou jídel. „Jak prosím ze dvou?“ ptám se zvídavě. V nabídce wellness pobytu byla informace o třech jídlech a třech chodech. „No, v den příjezdu si vybíráte jen ze dvou jídel,“ slyším odpověď obsluhy a divím se. Vzhledem k tomu, že jsme tady pouze na 3 noci, nevím, proč má příjezdový den zvláštní režim ve stravování. No, dobře. Dostáváme předkrm, jedno ze dvou teplých jídel a už se těšíme na třetí chod, jak bylo inzerováno. A je to tady. Každý dostaneme talířek a na něm hrušku. Ano, nijak neupravenou, nenakrájenou a neochucenou hrušku. Tak si ten třetí chod bereme do apartmánu, že ho pak zkonzumujeme. Ale ještě předtím se vydáme na procházku, je večer, město se rozsvěcuje, tak bychom po procházce rádi poseděli v kavárně hotelu. Má z ní být výhled na město. Přijeli jsme relaxovat, tak proč neposedět. Jenže, kavárna je zavřená. Zřejmě se z ní hezky vyhlíží na město, ale nám to není dopřáno. Proč je zavřená, to se nedozvíme.
Gastronomie v tomto hotelu je na vysoké úrovni /psali v reklamě/. Jdeme ráno na snídani a dostáváme připálené lívanečky. Ne, s tím se nemíním smířit, ani si nechci mazat na lívanečky nějakou marmeládu a tím zakrýt připálená místa. Jakože, když je neuvidím, tak tam nejsou. Hrůza. Kávovar taky pamatuje lepší časy. Co já vím, možná si z něj už vychutnávala kávu moje babička, když tady před mnoha a mnoha lety byla. Další nabídka tzv. „švédských stolů“ je velmi chudá. Zřejmě se rozhodli hosty nerozmazlovat a postupují podle rčení: Když máš hlad, sníš všechno. Po snídani jsme my opovážlivci chtěli na masáž. Masér byl připraven, ale asi ne na masáž. Když už nás asi 10 minut mazal olejem a stále nezačal s masírováním, opovážlivě jsem se zeptala, kdypak už začne masáž. Ale on s ledovým klidem odpověděl, že už začala, a ještě se ptal, jestli jsme spokojeni. No, nejsme. Jdeme zpátky do apartmánu, že si uděláme pohodu a pustíme si trochu hudby, otevřeme to víno a dáme si nějaké oříšky a chipsy. Koukám na krabičku s oříšky, vypadá zvláštně. Ano a skutečně, je otevřená. Někdo zřejmě potřeboval zjistit, jestli jsou v pořádku a už ochutnal. Tak to už je tedy vrchol. Volám do recepce a chci bezvadné balení, v lednici chci vyměnit napůl vylitou coca - colu. Jsem prostě velmi, ale velmi nespokojená.
Pokládám si otázku, proč se tato“ navoněná bída“ vůbec nabízí? Zřejmě čekají, že to hosté nebudou řešit. Hlavně, že se peníze sypou.
Představte si, že po našem návratu domů, si dovolili poslat nám dotaz, jak prý se nám líbilo v hotelu?
Jaké asi bylo moje hodnocení?
