Článek
Čtvrtá návštěva na registru řidičů :
Rádio vyhrávalo tak hlasitě, že jsem si připadala jako v kadeřnictví, které jsem navštívila den předtím. Jen mi nikdo nenabídl kávu a nezeptal se, jaký střih si přeju. Tady stříhali rovnou. Moje sebevědomí a čas.
Tentokrát jsem se připravila důkladněji a večer, před mou již čtvrtou návštěvou, jsem strávila hodiny hloubáním v evropských směrnicích a českém správním řádu. Ráno jsem slupla půlku Neurolu, a nepřestalávala křečovitě tisknout svůj amulet - náramek od dcery. Zřejmě jen díky kombinaci odborného samostudia, chemie a víry mě z úřadu nakonec nevyvedla ochranka.
Dnes tu byly obě. „Strážkyně razítka“a „Stín“.
„Stín“ – si vysloužila mou přezdívku proto, jak rychle ztrácela vlastní osobnost v přítomnosti své dominantní kolegyně.
Přitom při mé první návštěvě byla vcelku ochotná.
Bohužel chvilkovou harmonii mezi občanem a státním úředníkem narušil vpád „Strážkyně razítka .“
Okamžitě zarazila naši „spolupráci“ a s ledovým klidem oznámila, že si doklad o bezúhonnosti ( jestli mi v Nizozemí nezakázali řídit ) musím vyřídit s Nizozemskými úředníky sama.
Představa, jak naklušu na úřad v Amsterdamu a dožaduji se informací pro jejich kolegyně v Česku, mi přišla absurdní. „Strážce razítka“ však působila dojmem, že se jedná o legitimní pracovní postup.
Teď už vím, díky samostudiu, že se dopustila - Porušení směrnice o řidičských průkazech (2006/126/ES) .
„Tak co, už víte, jak na mou mezinárodní šlamastyku?“ snažila jsem se přehlušit hluk rádia.
Dámy, sedící pět metrů ode mě, spustily sborově stejnou pohádku:
„Musíte doložit doklad ze zahraničí, že nemáte zákaz řízení…“ Byly tak rozjeté, že i já musela zvýšit hlas, abych je vůbec zastavila. Silným, leč pevným hlasem ( ó díky ti svatý Neurole ! ) jsem začala s fakty, která jsem si noc předtím vydřela.:
„Podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES je povinností přijímacího členského státu si tyto údaje vyhledat,“ sekala jsem slova jako dříví. „Existuje evropský registr řidičských průkazů RESPER. Pracujete s ním vůbec? A pokud ne, tak proč?“
V tu chvíli bylo rádio slyšet víc než úřednice.„Stín"začala cosi horečně tvořit v počítači a jen velmi potichu z ní vypadlo: „Ano, ehm … tady si to tedy vlastně můžeme zjistit…“
Maska spadla. Celou dobu o té možnosti věděly.
Při zjištění , že její lež vyprchala, vzala „Strážkyně razítka“ do ruky brožuru a evidentně hledala jinou munici. Z tónu ředitelky zeměkoule přešaltovala na tón úředníka oddaného své práci. Právě z brožurky vyčetla další moudro a našeptávala „Stínu“: „A neměla by jít paní náhodou na zdravotní prohlídku? Na školení nám říkali…“
V tu chvíli mi horní tlak vyletěl tak na 170. Nebylo pochyb – tohle už nebyla nekompetence, to byla čirá, koncentrovaná šikana.
Bylo jim jedno, že, nemám jediný trestný bod a prokazatelně se u mě demence ještě neprojevila. Prostě mě jen chtěly potrestat za to, že jsem odhalila jejich lež a donutila je dělat jejich práci.
Jak nejklidněji a nejmrazivěji to šlo, jsem položila dotaz: „Je tohle běžná praktika, posílat řidiče při prosté výměně dokladu na lékařskou prohlídku?
Žádám vás o vaše jména a jméno vašeho nadřízeného. Podle paragrafu 175 správního řádu na vás podám stížnost za šikanózní jednání.“
Obě mi náhle vemlouvavým tónem začaly tvrdit, že to skutečně neměly v úmyslu. V nastalém tichu, jež narušovala jen nějaká mainstreamová odrhovačka z rádia, bylo slyšet už jen rychlé údery do klávesnice počítače.
„Stín“ už nechtěl nic jiného než mě co nejrychleji dostat ze svého, jindy tak komfortního pracoviště. Náhle stačila fotka z občanky a podpis na tablet. „Strážkyně razítka“ uspěla alespoň malým vítězstvím – její listování v brožuře přineslo zjištění, že musím zaplatit poplatek 200 korun.
Usmála jsem se na ni tím nejmilejším úsměvem, jakého jsem byla schopná: „Ale samozřejmě, zaplatím s největší radostí.“
Trvalo to 10 minut.Dva podpisy a doklad o zaplacení poplatku na pokladně. Za 14 dní bude můj český řidičský průkaz připraven k vyzvednutí.
Vyhrála jsem, ale místo čiré radosti jsem zbytek dne přemýšlela nad těmi, kteří přijdou po mně. Nebudou mít v ruce vytištěné směrnice EU a v krvi půlku Neurolu , jenže bez téhle výzbroje je tam „Strážci razítka“ prostě semelou.
Zdroj: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES, Nařízení Komise (EU) č. 383/2012 (systém RESPER), Zákon č. 361/2000 Sb. (Zákon o silničním provozu), Zákon č. 500/2004 Sb. (Správní řád).
