Článek
Dědeček
V minulé povídce jsem vás seznámila se svou novou rolí hrdé babičky. Ale pak mi došlo, nejsem jenom jááá babička, je tu přeci i dědeček. Ke každé babičce zkrátka patří dědeček, tak to děti odmala učíme a v pohádkách tomu není jinak. Tam je ovšem převážně kouzelný, když nad tím tak přemýšlím, v současné době by se hodil.
Pravda, někdy kouzlit musíme, abychom uspokojili dětské mlsné jazýčky a vymysleli přijatelnou zábavu. Ty malé špunty jen tak neobelstíte, nějakou rádoby nudnou hrou. Samozřejmě, že vede televize, mobil a počítač. V těchto věcech by naopak mohli učit oni nás. Chceme formou her a zábavy něco užitečného předat do jejich začínajícího života. Tak se jezdí na různé poznávací výlety Bouzov, Úsov, Javoříčko. Pamatujete? Byli jsme tam všichni a to několikrát. Vzpomínám, připravila se svačina, chleba a řízek (tento kulinářský vynález nebyl doposud překonán), pití v plastové lahvi, neforemná a hned roztržená pláštěnka a kapesné. Ovšem dnešní turisticky lákavé resorty zaměřené na rodiny s dětmi nemohou hradům a zámkům konkurovat. Pravda, dětí si nemusíte všímat, zábavu si tam najde každé z nich. Babičky a dědečkové vezměte si ale „dlouhé peníze“ doba pokročila a ty tam jsou časy, kdy stávaly houpačky pětikorunu a cukrová vata deset.
Jsem ráda, že se vrátila doba, kdy dědečkové vyráží s vnoučaty bruslit, vezmou je na nedělní fotbal, na hokej, na koledu a nesmíme zapomenout na návštěvu pohostinství, to mají děti ze všeho nejraději. A otázku hranolky s tatarkou nebo s kečupem, žlutou limonádu, milují snad děti napříč generacemi.
Neopomínejme klíčovou hlídací roli babiček a dědečků ve chvíli, kdy se zavřou dveře všech školních ústavů a začnou po sto padesáté v roce prázdniny.
A co když budulínkové marodí, no ano, babi s dědou jsou stále a kdykoli po ruce. Odnesou, přinesou, nakoupí, navaří, přečtou pohádku, pohladí.
Dnešní povídání jsem ale zasvětila dědečkům, tak se vraťme k nim.
Současní dědečkové věru nevypadají jako takoví, které známe z dřívějších let. Jsou to pohlední šviháci, pečují o svůj vzhled, sportují, vzdělávají se, zkrátka dědečkové s bílou hlavou a vousy jsou už asi jenom v pohádkách.
Nakonec moje jarní okénko. Už máte zaseto, zasazeno, nakoupenou zeminu, kůru?
Byla jsem v zahradnictví a takový shluk potencionálních zahradníků, zahrádkářů jsem dlouho neviděla. Ani na akci v Lidlu. Košíky přetékaly všemi možnými sazeničkami a na obličejích kupujících bylo vidět, s jakou radostí a vášní vše vybírají. Myšlenkami už jsou na své zahrádce a přesně vědí, kam ta dotyčná rostlinka přijde zasadit.
Mějte hezké dny a vždy, když potkáte venku dědečka s kočárkem nebo s poskakujícím dítkem, tak vězte, že to je pyšný, hrdě vozící a hlídací dědeček.
