Článek
Asi si říkáte, cože to vlastně je? Hned vám to vysvětlím. Naše rodina se začala během posledních let přirozeně rozrůstat. Do našeho týmu jako první přibyl vnuk František, řečený Fanča. Budou mu na jaře tři roky. Zatím navštěvuje hlídací skupinku a školka jako taková ho teprve čeká.
Školička se nachází na našem sídlišti, a tak když máme volno, rádi si ho vyzvedneme a strávíme s ním buď zbytek dne, nebo u nás nocuje. Musím se pochlubit, zatím je u nás rád.
Nedávno jsme se přistihli, že když ho nemáme delší dobu, myslím týden, tak se nám stýská. Ať chcete, nebo ne, tento malý človíček vám dokáže život tak obohatit, že se nestačíte divit. Jednak vás nutí se hýbat fyzicky a posléze i myšlenkově. Zkrátka se vrátíte do svých let, kdy i vy jste byli rodiči a pátráte v paměti, čím že byste jenom to energií nabité stvoření zabavili. Když je venku hezky, není co řešit, když je hůře, musíte být kreativní a rychle něco vymyslet.
Naše velké plus je chalupa, kde je nepřeberné množství možností na dětská vyžití.
Druhé vnouče, Vincent, řečený Vinca, kterému byl na podzim rok, jde pomalu ve Fančových šlépějích, bereme si ho zatím jen na odpoledne, noc nemáme vyzkoušenou. Ale to všechno přijde.
No a třetí vnouček, Ferdinand, zvaný Ferda, je zatím nejmladším přírůstkem do naší smečky, je mu půl roku a ze všeho nejvíce ho zajímá jídlo a žmoulání všeho možného. Hraní kombinuje se spánkem, a tak na delší návštěvu u babičky a dědečka si musí nechat zajít chuť.
I náš byt doznal změn.. Prázdný pokoj, dříve dětský pokojíček, se znovu vrátil ke svému účelu. Postupně zde přibyl stoleček, židličky, postýlka, spousta hraček atd. Jsme opět tam, kde jsme už jednou všichni, kdo má děti, byli. V koupelně nočník, sedátko na záchod, bednička, aby dosáhli, kam potřebují, v kelímku na umyvadle kartáček a pasta, mezi osuškami i ta jejich, samozřejmě s oblíbenými hrdiny. U nás teď frčí Tlapková patrola a Spiderman.
A to víte, babi s dědou koupí vše, po čem ta dětská dušička jenom zatouží. Při nákupu nikdy nezapomene koupit jejich oblíbené jídlo, pamlsek, ovoce.
Zkrátka staly se součástí našeho života . A tak jako se každý rodič bojí o své děti ,tak i babi s dědou nejsou ušetřeni strachu o ty malé i velké neposedy.
Je to holt život, přátelé.
Ale když z dětské pusiny zazní „dědo, běž se umýt, seš nějakej zmatenej“, tak se holt musíte smát. A to je ono, co k našemu životu neoddělitelně patří, dětský smích, jejich průpovídky a jejich řeč, které rozumí jenom oni mezi sebou.
Zahradní okénko ještě zůstane chvíli prázdné, ale už se to blíží, přátelé.
Budeme sázet, hrabat, až se budou hory zelenat. A na to se moc těším.
Mějte hezké dny a zase někdy.
