Článek
Chtěla bych se s Vámi, milí čtenáři, podělit v tomto předvánočním čase o kousek té sváteční nálady.
Přípravy vrcholí, nákupní košíky se plní vším možným, potřebným i nepotřebným.
Malé děti už počítají, kolikrát se vyspí, než přijde Ježíšek a přinese jim dárky.
A právě pro ně jsou Vánoce tím nejradostnějším obdobím v roce. Samozřejmě hned po velkých letních prázdninách.
Vánočních jarmarků, jako když naseje. A právě o nich jsem se chtěla rozhovořit. Nevím, kde se to kdy vzalo, kdo to navrhl a podpořil, aby doménou vánočních jarmarků byl prodej ponožek, spodního prádla a obecně běžně dostupného ošacení. Samozřejmě není jarmark jako jarmark, ale ten poslední, co jsem navštívila, mě mírně řečeno rozzlobil. Pánské, krásně prouhaté velké trenýrky vlály u stánku jako vlajka na zaoceánském parníku a další v různých velikostech a provedení jim sekundovaly na šňůře.
Symbolem vánočních svátků je přeci něco jiného a právě to něco se během let úplně a nenávratně vytratilo.
Stala se z toho honba za dárky napříč obchodními centry, někdy plné kýče a nevkusu. Vím, každý to máme jinak, ale ten základ vkusu bychom mohli mít trochu stejný.
Musím ještě podotknout, že k návštěvě toho posledního jarmarku jsem musela přemluvit manžela, měla jsem velkou konkurenci v televizi - biatlon. Kdo ví, o čem mluvím, byla to velká oběť!
No nic, řekla jsem si, život jde dál a je třeba udělat něco záslužného, co polahodí oku i srdci.
A tak jsme s manželem, psem Hugem znovu nasedli do auta. Již bylo po biatlonu, vybaveni rýčem, pytlem, kbelíkem na hrabanku jsme vyrazili směr sousedův les.
Mezi smrkovým náletem jsme vybrali menší stromek, vykopali ho, nabrali hrabanku a zcela obaleni blátem, včetně psa, jsme nasedli zpět do auta a vyrazili k domovu. Za panelákem jsme udělali díru v zemi, smrček usadili, přihrnuli zeminu, zalili a popřáli mu v jeho novém domově mnoho zelených přírůstků.
Doma jsem našla ozdůbky, světelný řetěz, hvězdu a plna uspokojení jsem ho nazdobila. Krásně svítí do tmy. Okolo chodí spousta malých i velkých lidiček, a tak doufám, že alespoň někomu udělá radost a polahodí oku.
Zahradnické okénko dnes vynecháme, ale náhradou by mohly být domácí úklidové práce. Ha ha!
Kdo je můj čtenář tak moc dobře ví, že úklid miluji nadevše. Manžel je spíše opačného názoru a razí heslo, že úklidem se věci jenom zašantročí!
A tak to je asi všechno, milí čtenáři, o co jsem se chtěla s Vámi podělit.
Rok se překulí a my se opět budeme těšit na první jarní teplejší dny, vezmeme útokem zahradní centra, osadíme truhlíky, terasy atd. Je to takový životní koloběh, buďme rádi, že jsme jeho součástí. Dobu zde má každý vyměřenou, a tak se radujme, přejme jeden druhému jen to dobré a mějme se rádi.
Hezké vánoční dny a zase někdy.
