Článek
Pohlazení od farářky Viktorie Kopecké
Ač jsem neznaboh, dostala se mi do rukou kniha od již zmíněné farářky Viktorie Kopecké. Je to něco úžasného, povzbuzujícího a zároveň něco, co vás pohladí po duši, i když nejste vyznavačem žádné víry. Ale upřímně, kdo z vás v těžké životní situaci ve skrytu duše neprosí o nějaký malý zázrak?!?
Moje maminka, vždy, když v naší rodině mělo proběhnout či probíhalo něco zásadního (státnice, narození dalšího potomka, nemoc,…) šla do nejbližšího svatostánku, sedla do lavice, sepnula ruce a začala svoji prosbu pro někoho „tam nahoře“, kdo to má všechno na starosti. Většinou to pomohlo, a tak šla znovu poděkovat. I já se dostala do těžké životní zdravotní situace, podruhé jsem se narodila a v té chvíli se vám hlavou honí myšlenky, že snad tam nahoře mě ještě nechtěli a tady dole, že toho mám ještě spousty na práci. Moc jsem za to chtěla poděkovat někomu konkrétnímu (samo že lékařům), ale to mi nestačilo. Chtělo to něco více. Jela jsem do, mému srdci blízkému, kostela v Neratově, zapálila svíčku, usedla do lavice a někam tam nahoru poslala velký dík. Na cestě zpět jsem ho ztvrdila ještě v jednom takovém zapomenutém kostelíku v polích.
Pak se mi dostalo do rukou to báječné čtení. Když se chci potěšit, otevřu tu knihu na libovolné straně a čtu a čtu.
Když jsem uviděla Viktorii ve StarDance, tak mi zaplesalo srdce. Fandila jsem jí ze všech svých sil. Žasla jsem nad tím, co se dovede naučit člověk velkou pílí a prostým opakováním.
Teď si vlastně vzpomínám, že jsem se před lety začetla do rozhovoru s ní v příloze Mladé fronty. A už tenkrát se mi to moc líbilo.
Sleduji rozhovory s ní na sociálních sítích a vždy mě ujistí, že je to dáma na pravém místě.
Nikomu její knihy nevnucuji, ale tento týden jsem ji věnovala kolegyni, která zrovna prochází složitým životním obdobím. Doufám, že jí alespoň trochu pomůže jako mně.
Zahradnické okénko bude dnes na téma šťávy. Začíná kvést černý bez a už od rodiny slyším dotazy typu: Budeš dělat šťávu? Milujeme ji celá rodina, a tak vyrazíme někde do přírody na sběr květů. Ve sklepě přeberu zavařovací lahve, naložím květy dle návodu a začnu tvořit. Jde na dračku. Později mě ještě čeká rybízová, malinová a lesní jahůdky. Většinou se brzy vypije a mně zůstane dobrý pocit a vrácené prázdné lahve se slovy - tak na nás příští rok zase nezapomeň!
Mějte se jarně, usmívejte se na své okolí a uvidíte, jak vám bude dobře na duši. A když si k tomu vezmete ve chvílích volna nějaké to dobré čtení a uděláte si „vytuněnou šťávu“, tak to nebude mít chybu.
