Článek
Už je to tu zase, přátelé, jahodová sezóna je v plném proudu. Stánky s nimi vyrostly podél silnic jako houby po dešti.
Zlehka si vybavím, jak jsme před lety, v začátcích samosběru jahod, sledovali reklamy v novinách, kdy to vypukne. S kolegyněmi z práce jsme si našly nejbližší pole plné jahod a vyrazily tam. Jahody se na nás jen smály, byly krásně nastlané na slámě, žádné blátivé koule. Z auta jsme vyndaly přepravky, košíky, misky a hurá na pole. Tam nám byl přidělen jahodovou asistentkou řádek, my jsme zabořily ruce do sazenic a začaly plnit nádoby a pusy.
Za hodinu bylo většinou nasbíráno, zaplaceno, naskládáno do auta a jelo se směr domov.
Druhá fáze tohoto počinu mohla začít. Ze sklepa se přinesly sklenice, velké i malé. Jahody se roztřídily, něco zmrznout, něco sníst a ze zbytku marmeládu. Ta je ze všech nejoblíbenější. Rybíz takový úspěch nemá.
Pak ještě zaslechnu otázku: „Mami, budou knedlíky???“ Ale to je přeci samozřejmost, pěkně polité máslíčkem, sypané cukrem, skořicí, hmmmm. Jen o tom píšu a už mám plnou pusu slin.
Doba však postoupila, já zlenivěla a jahody si vždy objednám anebo koupím ve stánku. Ale radost z nich mám, jako kdybych je trhala sama. Ta vůně čerstvých jahod je nade vše. A u někoho krásná alergická vyrážka asi též!!! Naštěstí u nás nikdo nic takového nemá, a tak se všechny jahodové dobroty snědí.
Zahradnické okénko nesmí být opomenuto. Já mám nesmírnou radost ze svých zvýšených záhonů, že jsem na to nepřišla dříve! Úroda, jak se zdá, bude velká, hrášek se jen směje a nemusí se bát, že ho srnka ožere, je ještě pěkně přehozený záclonou, stejně jako okurky, takže z dálky by se náhodnému kolemjdoucímu mohlo zdát, že je u nás nějaká podivná svatba.
Cukety, hokajda, rajčata, ty jsou volně na záhonu, o ně se bát nemusím, ty srnce nechutnají a proti slimákům to posypu.
Černooké Zuzany se vesele pnou po žebříčku, mám dvě, aby jedné nebylo smutno. A tráva? Té to jde, každý týden sekám. Manžel si samo klepe na čelo, ale rozumějte, když to nechám růst, tak na tom pak nechám ruce a budu se s tím mazat jednou tak dlouho. Což jistě ti, kdo sekají, pochopí.
A navíc to vypadá hezky, dekorativně, mám z toho vždycky dobrý pocit.
Letos se budu muset věnovat nátěrům, už chalupa volá, natři mě! Zatím jsem natřela dřevník a jak hned jinak vypadá, tak nějak nově.
Pes Hugo to na naší chalupě miluje, ale protože je v pubertě a zajímá ho úplně všechno v okolí, tak musí být přivázán. Pořídila jsem lonž osmimetrovou na koně, a tak jak se pohybuju po zahradě, tak ho různě posouvám. Ale už si na to zvykl.
Včera jsem byla dlouho v práci, hlídal ho manžel celé odpoledne, večer pak koukám, že Hugo nemá obojek proti klíšťatům a táži se, kde ho má, vždyť to jen tak nejde sundat? Nevím, odpověděl! No a pak mu svěřte vnoučata. No nic, šla jsem koupit nový.
Mějte se moc hezky, samozřejmě pro to něco dělejte a já už teď budu přemýšlet o další, jen tak nahodilé povídce. Pokud možno úsměvné.
Hezké dny.
