Článek
První dáma projevila zájem zahájit školní rok v Jindřichově na Šumpersku, žila zde do svých 18 let, chodila do budovy nynější školy do mateřské školky.
Z nádraží jezdila se spolužáky do školy v Hanušovicích a později do Šumperka na Gymnázium, kde maturovala v roce 1983. Poté odjela studovat na vojenskou vysokou školu v Košicích..
Jindřichov se stal významnou obcí po vybudování papírny v polovině 19. století. Do té doby patřila obec pod Vysoké Žibřidovice, kam chodila Eva Pavlová na nižší stupeň základky, pokračovala na základní škole v Hanušovicích. Dnes jsou v bývalé škole v Pustých Žibřidovicích byty a děti odtamtud jezdí do školy v Jindřichově.
Papírna patřila do podniku Olšanské papírny a ukončila provoz záhy po povodních v roce 1997.
Před školou čekají zástupci médií, přijela také Česká televize s přenosovým vozem.
Do školy chodí 24 žáků a mateřskou školku navštěvuje 37 dětí.
První dámu přišel přivítat také maskot Jindřich, ten je součástí všech místních událostí včetně dálkového pochodu po skončení školního roku.
Pan starosta vlevo a vpravo ředitel školy vítají Evu Pavlovou na zahradě školy.
Paní Eva se přivétala s přihlížejícími obyvateli obce a přenechala starost o krásné pugéty členkám svého týmu.
Eva Pavlová kráčí jako vždy v krásných a elegantních květovaných šatech s plisovanou sukní a v růžovém sáčku do „své“ školy.
Promluvila k osmi pvńáčkům a jejich rodičům a předala škole podepsanou fotku s manželem na památku.
Prezidentova manželka přivezla ze Šumperka svou spolužačku ze školky a dlouholetou kamarádku paní Jiřinu Varenichovou (vpravo).
Prvňáčkům předala malé dárky - záložku, pravítko a plechovou placku.
Paní Eva navštívila další dvě třídy a školku, kde na ni čekala její tehdejší učitelka, Marie Rulíšková, dnes již více než osmdesátiletá paní. Do školy přišla také kamarádka maminky paní prezidentové, paní Mazačová. Maminka paní prezidentové, paní Zelená, žije v Šumperku.
Po celou dobu ve škole pronikavě voněly řízky. „Co máte dneska k obědu, řízek s bramborovým salátem?“ ptám se paní prodávající obědy.
„Ne, ten měly děti ke snídani,“ dočkám se překvapivé odpovědi. „A ještě měly chlebíčky a zákusky…“ směje se paní, která se rozhodla tajit za každou cenu menu připravené pro paní prezidentovou a další hosty.
Pro dokreslení přikládám fotku vstupu do místního vietnamského obchodu. Každý den fungující obchody v podhorských vesnicích na Jesenicku jsou spíše výjimkou.
Jeden plakát s programem místního Kulturního domu.
Zákoutí u silnice vedoucí údolím, ve kterém leží Jindřichov, s říčkou Brannou.
Moje kamarádka je velkou fanynkou místního fotbalového klubu, její rodina doprovází místní tým na zápasy a urputně fandí, samozřejmě v týmu hraje také její syn.
V této nelehké době obec pořádá besedu pro seniory z nízkopříjmových domácností o úspoře energií.
V tomto domě s přilehlými zahrádkami nad místní papírnou žila Eva Pavlová s rodiči do 18 let. Její rodiče o něco déle.
