Článek
Budoucí významný architekt Ernst Wiesner se narodil v roce 1890 v Malackách, zemřel v Liverpoolu v roce 1971, byl to jeden z našich ejvýznamnějších architektů meziválečného období, jeho dílo je celoevropského významu.
Narodil se do židovské rodiny s pěti dětmi Alfredu Wiesnerovi a jeho ženě Bertě. Otec v Malackách prodával papír a psací potřeby, později provozoval tiskárnu tiskopisů. Rodina přesídlila v roce 1898 do Brna. Již v roce 1911 měl podnik Alfreda Wiesnera v Brně prestižní adresu v centru města (Veselá 37).
V roce 1901 začal Ernst studovat Zemskou vyšší reálnou školu v Brně, od roku 1905 stavební odbor Vyšší průmyslové školy taktéž v Brně, maturitu složil s vyznamenáním roku 1909. Poté se ve Vídni zapsal jako mimořádný posluchač stavební školy vídeňské techniky, dnes Technische Universität Wien, po roce přešel na vídeňskou Akademii výtvarných umění do Mistrovské školy architektury Friedricha Ohmanna.
Stojím na tramvajové zastávce u Mahenova divadla v Brně. Na první pohled mě zaujme rozsáhlá budova z červených cihel a bílými svislými nárožími.
Prosímvás, co je to za budovu, co v ní je? ptám se lidí čekajících na tramvaj.
Nikdo z nich neví.
Vpravo na fotografii bloku budov stojí zrekonstruovaný Palác Morava - v době vzniku obytný, obchodní a administrativní dům Moravské zemské životní pojišťovny s kavárnou a kinem Kapitol, později Družba, dokončený v roce 1929, tato budova je spojená v jeden celek pozdějším Wiesnerovým pojektem vlevo, jednalo se o přestavbu Doretova dvora pro Moravskou zemskou životní pojišťovnu v Brně, dokončeno v roce 1937.
Tento monumentální blok budov byl poslední významnou realizací Ernsta Wiesnera v Brně. Podařilo se mu citlivě sjednotit jeho již dříve realizovanou budovu paláce Morava s novostavbou jednotným stylem a fasádou.
Wiesnerova jednoduchá fasáda, použití zajímavých materiálů a důraz na logické uspořádání interiéru nejen u této stavby jasně naznačovaly priority jeho následující tvorby.
Když v roce 1913 Wiesner studium ve Vídni ukončil, byl již prvním asistentem v Ohmannově ateliéru a měl za sebou svou první realizaci, přestavbu vily Heinricha Kellnera v Rosicích. Jeho vzorem, přítelem a později kolegou byl slavný Adolf Loos. V průběhu první světové války sloužil Wiesner v hodnosti poručíka v Polsku, Dalmácii a jižním Tyrolsku.
Po válce ještě rok působil ve Vídni na ministerstvu války, poté se vrátil do Brna, zde měl samostatnou projekční kancelář, tu si zřídil v domě svého otce v Pekařské ulici 10 včetně ateliéru a bytu, působil zde do roku 1939.
V roce 1925 byl vyzván k účasti na soutěži na stavbu městského krematoria, tu vyhrál. Tato jeho nejvýše ceněná stavba byla dokončená v roce 1930.
Po válce se mezitím v Brně kolem jména Ernst Wiesner rozhostilo ticho. Veškeré kontakty byly zpřetrhány, mnozí z jeho přátel se domnívali, že je již mrtev, autorství nejlepšího Wiesnerova díla – brněnského krematoria – bylo připisováno Bohuslavu Fuchsovi. Zapomenutý, ztracený Ernst Wiesner.
Na fotografii je boční průčelí šumperské pošty s terasou plánovanou jako odpočinková zóna pro její zaměstnance.
Na fotografii je prosklený vstup do jediné pobočky České pošty v Šumperku, druhou pobočku v Temenici financuje město Šumperk.
Jedné z architektonických soutěží se v roce 1928 vedle Wiesnera zúčastnil také další významný brněnský architekt Bohuslav Fuchs, oba současně se umístili na prvním místě za návrhy budovy Moravské banky na Náměstí Svobody, poté byli vyzváni, aby projekt zpracovali společně.
Wiesnerovy projekty z dalších soutěží z počátku 30. let nebyly z ekonomických důvodů po světové krizi nikdy realizovány. Současně se ale stavěly vily, činžovní domy a interiéry obchodů a módních salonů podle jeho projektů.
Budova pošty na ulici generála Svobody v Šumperku je od roku 2010 na seznamu chráněných kulturních památek. Řadí se totiž mezi nejvýznamnější doklady meziválečné funkcionalistické architektury u nás.
Nárožní poschoďová budova byla dokončená v roce 1937 podle návrhu význačného tehdy brněnského architekta Ernesta Wiesnera. Objekt je podle památkářů cenný svým velkorysým hmotovým členěním, elegancí a ušlechtilou monumentalitou v závěru ulice.
Nezvykle řešená střecha byla původně pokrytá břidlicí, po rekonstrukci její náhražkou, střecha odpovídá tvarem klášterní klenbě. Na fotografii je pohled do interiéru pošty, široké schodiště mělo být původně venkovní.
Do seznamu kulturních nemovitých památek byla již v roce 2007 zařazena další, poněkud starší šumperská funkcionalistická stavba, čtyřpatrový bývalý obchodní a obytný Katzův dům na Hlavní třídě postavený v roce 1930 podle projektu šumperského architekta Ernsta Hantschla.
Stavebníkem domu byl zdejší ševcovský mistr Ottokar Katzer, architekt Ernst Hantschl jakoby se inspiroval u zlínské baťovské konkurence. Jednalo se o multifunkční objekt, v přízemí byly obchody, v prvním patře lékařská ordinace, v horních patrech byty. Na dvoře za budovou měl Ottokar Katzer ševcovskou dílnu. Tu bychom potřebovali v Šumperku i dnes.
Tímto průjezdem vjíždí do poštovního dvora nejen služební auta.
Už v 17. století existovaly šlechtou řízené poselské služby, po roce 1712 přebírá poštovní služby stát. V Šumperku je první pošta zřízená v roce 1800, poštmistrem se stal lékárník Jan Sarkander Paul ve svém domě č. 80 u radnice, dnes Akademie Komenského. Poštu vedl 37 let, po jeho smrti v roce 1841 se stává poštmistrem třemešský pán rytíř Franz Tersch. V roce 1884 byla pošta zestátněná.
Poštovní dvůr je kupodivu mnohem větší, než se jeví z vnějšího pohledu na budovu.
Od počátku 20. století se v Šumperku jedná o stavbě nové poštovní budovy. Po roce 1918 vzniká v novém státě Ministerstvo pošt a telegrafů, jenže nejsou peníze. Stát žádá po městu finanční podíl na stavbě nové budovy pošty.
Jedná se také o jejím umístění, Ředitelství pošt a telegrafů v Brně navrhuje pozemek u nádraží, ovšem majitel pozemků žádá příliš mnoho peněz. Nakonec je rozhodnuto, že se pošta postaví poblíž stávající pošty.
Zátiší na konci, v nejužším místě dvora, k čemupak asi slouží?
Stavební pozemek to nebyl jednoduchý, mezi ulicemi je velký výškový rozdíl a parcela je stísněná. Opět chce majitel za pozemek značnou sumu. V roce 1925 začínají přípravné práce, ale stavba se oddaluje. Až katastrofální stav stávající pošty a vydání demoličního výměru v roce 1932 vše urychlí. Ministerstvo pošt a telegrafů vybralo jako projektanta brněnského architekta Ernsta Wiesnera, ten měl tehdy už velké zkušenosti se stavbou veřejných budov.
Již Wiesnerův počáteční projekt s rovnou střechou a velkými okny vypadal velmi moderně, také další projekty zachovávají stále rovnou střechu. Nakonec vyhrála verze zčásti s klasickým šikmým krovem, stavba byla zahájená v říjnu 1935 a realizovaná zdejšími stavebními firmami Karla Čundrleho a Františka Zukala. V průběhu stavby navrhl architekt Wiesner změnu tvaru střechy, architekti ji nazývají bazilikární a trošku připomíná obrácený lodní kýl, oslí hřbet. Nakonec Wiesner přesvědčil i představitele města a investora a stavba byla zakončena tímto netradičním atributem. Dokončení stavby a její předání k užívání je datováno 27. října 1937. Záhy nato se budova pošty otevírá veřejnosti. Pošta prošla mnoha úpravami a přestavbami, přesto je dodnes pozoruhodnou stavbou zdobící centrum města.
Wiesner emigroval na poslední chvíli 15. března 1939 až do Velké Británie, kde získal pracovní povolení Královské společnosti britských architektů (RIBA). V letech 1940–1943 pracoval pro Radu hrabství Cumberland, poté až do konce války pro československou exilovou vládu v Londýně jako správce jejích budov, také dohlížel na dostavbu poškozených objektů bombardováním. Ve 40. letech se oženil s německou herečkou Evou-Marií Wiesnerovou.
Po válce se nakrátko vrátil do Brna, zjistil, že jeho dům byl pobořen, byt vykraden a plány, výkresy a písemnosti zničeny. V roce 1948 se kvůli politickému vývoji natrvalo vrátil do Anglie, kde získal pedagogické místo na prestižní Škole architektury na univerzitě v Liverpoolu.
Zde působil až do své penze a byl za svou práci odměněn prestižním vyznamenáním – titulem Master of Architecture. Jedinou větší architektonickou zakázkou v Anglii však byla stavba římskokatolické střední školy sv. Mikuláše v Liverpoolu.
Wiesnerovy kontakty s Brnem byly opět navázány až během politického tání v polovině 60. let díky iniciativě arch. Bedřicha Rozehnala. Wiesnerovi byla udělena stříbrná medaile Univerzity J. E. Purkyně a čestný doktorát, významný teoretik architektury Zdeněk Kudělka o něm připravoval monografii. Rozvíjející se vztahy mezi liverpoolskou a brněnskou univerzitou architekta nadchly, takže zamýšlel věnovat Brnu ročně částku 1 000 liber na stipendium pro studenty a pedagogy. Svůj dům v Liverpoolu chtěl po smrti věnovat na ubytování českých studentů. Slibně se rozvíjející spolupráci, stejně jako plánovaným návštěvám Brna, však učinila přítrž změna politického klimatu v roce 1968. K tomu se přidala nemoc, ta upoutala architekta na invalidní vozík, Wiesner jí podlehl 15. července 1971.
Wiesner také v roce 1926 projektoval v Pisárkách vilu pro Edwarda Münze, ředitele banky Union. Paní Grete Tugendhatová se po její návštěvě rozhodla, že výstavbou své rodinné vily pověří právě Ernsta Wiesnera, pokud zatím váhající Ludwig Mies van der Rohe zakázku odmítne. Kdo ví, jak by asi slavná památka UNESCO vila Tugendhat vypadala ve Wiesnerově podání?
Zachovaná a veřejnosti přístupná je další prvorepubliková vila v Písárkách, tu Wiesner navrhl pro textilního továrníka Alfreda Stiassni a jeho ženu Hermínu. Je nazývána také vládní vilou, v jejích prostorách totiž pobývala řada politických prominentů včetně Beneše během jeho návštěvy Brna hned po osvobození.
Z podkroví pošty sestupujeme schodištěm do krytu, ten byl spolu s přístavbou pošty vybudován v roce 1959.
Cestou dolů narazíme na vstup do vnitřního dvora pošty, kupodivu je dvůr větší, než by okolojdoucí podle tvaru budovy očekávali.
Sklepní chodba vede do krytu, ten byl vybudován pro 70 osob s poměrně dobrým zázemím.
Tak tenhle psací stůl pro nějakého ouřadu bychom si moc rádi pořídili do bytu. Vedle je ukázka tehdejšího topného tělesa.
Spleť trubek vypadá poměrně nově, asi byla do podzemí vestavěná mnohem později, v 80. letech 20. století prošla budova pošty zásadní přestavbou včetně interiéru, kde zmizela většina zásadních prvků Wiesnerova funkcionalistického vybavení.
Jediné umyvadlo je zásobováno vodou z přilehlé nádrže.
Tajnou příručku vydalo tehdejší Ministerstvo národní obrany výhradně pro služební potřebu v roce 1986. Obsahuje instrukce k organizaci spojení v objektech a u služeb civilní obrany ČR.
Jeden ze dvou nouzových východů
Doba velkých změn po vzniku republiky byla příznivá k výstavbě v novém, puristickém stavebním slohu, ovšem nejen v Brně, které tak drželo prst na tepu doby. Díla funkcionalismu jsou dodnes pýchou brněnské architektury a stylový purismus Ernsta Wiesnera má stále své četné obdivovatele.
Zdroje:
Výklad průvodce podkroví pošty
https://www.zob.cz/vzdelavani/osobnosti/wiesner-ernst/
https://olomouc.rozhlas.cz/sumperska-hlavni-posta-byla-dokoncena-pred-85-lety-8864025
https://www.archiweb.cz/n/domaci/funkcionalisticka-budova-posty-v-sumperku-je-kulturni-pamatkou
https://www.infosumperk.cz/dr-cs/3136-dum-ottokara-katzera.html
