Článek
Vstupní prostor jednoduché moderní budovy depozitáře je decentně zdobený ocelovými pláty odolnými vůči povětrnostním vlivům s názvem corten. Díky chemickému složení se postupně vlivem počasí na povrchu vytváří ochranná vrstva, ta se s časem nepřetržitě vyvíjí a obnovuje. Tedy ocel se nechává korodovat, aby si vytvořila ochrannou vrstvu.
Corten se u nás nevyrábí, pláty této speciální oceli se dováží převážně ze Švédska a Německa. U nás jsou zpracovávány na různé výrobky využívané v zámečnictví, architektuře, zahradním designu atd.
V této jedné z klimatizovaných místností jsou uchovávány na policích tisíce metrů knih. Depozitář má celkovou kapacitu až 40 tisíc metrů, takže je stále volný prostor pro téměř 20 tisíc metrů knih.
Vědecká knihovna v Olomouci je z nejmodernějších a nejvýznamnějších u nás s unikátním historickým fondem, tvoří jej mimo jiné 1 451 rukopisů, 1 700 prvotisků a téměř 80 000 svazků starých tisků do roku 1800. Knihovna byla založena v roce 1566 současně s univerzitou a do roku 1860 byla její součástí. Právo povinného výtisku pro Moravu získala knihovna v roce 1807 a od roku 1947 pro Československo, nyní pro Česko.
V jedné z polic se nachází svazky časopisu Náboženská revue z let 1934 a 1937.
Odborná i laická veřejnost si může prostřednictvím on-line katalogu s přes 1 200 000 tituly vyhledávat, registrovat se, objednávat a využívat další funkce. Některé historické sbírky jsou k dispozici on-line v digitální knihovně rukopisů, prvotisků, starých tisků a v digitální knihovně map.
Toto jednoduché a možná o to zajímavější schodiště se nachází uprostřed budovy depozitáře.
Základ sbírky knihovny tvořily dary biskupa, kanovníků, zemských úředníků a měšťanů, knihy se také kupovaly, se vzrůstajícím počtem studentů olomoucké univerzity bylo nutné rozšiřovat také knihovní fond.
Skenováním tří středověkých rukopisů již v roce 1998 byla zahájena digitalizace historických fondů knihovny.
Na fotografii nahlížíme do digitalizačního pracoviště depozitáře s velkoformátovým skenerem, ten právě skenuje středověkou mapu. Další digitalizace fondů knihovny se týká asi 10 tisíc svazků moravik z 19. století, 4 tisíce svazků moravských regionálních periodik, 10 tisíc mapových listů starých map a atlasů, 2 tisíce svazků prvotisků a asi 60 tisíc svazků starých tisků.
Na právě digitalizovaném seznamu institucí se nachází mimo jiné spolek Kibiců v kavárně Národního domu v Olomouci či Klub čs. úředníků na panství Lichtensteinském, a také Mládenci za kamny v Přerovské pivnici v Olomouci. Není škoda, že dnes již spolky s takovými vtipnými názvy neexistují, anebo přece jen existují?
Na fotografii můžete vidět knihu Richarda Brautigana s názvem Potrat před a po jejím zpracování v knihvazačské dílně.
Katastrofální důsledky měla pro Olomouc včetně knihovny třicetiletá válka. Nejprve se díky pobělohorským konfiskacím fond rozrůstal, poté osmiletá švédská okupace teď už bývalé hlavní město Moravy téměř zlikvidovala, a také ochudila o knihovnu. Švédská královna Kristýna toužila po uměleckých věcech. Jediný zdejší zbylý jezuita, knihovník Jiří Pellinga, se pokoušel knihy utajit. Švédové ovšem univerzitní knihovnu vypátrali a prý z Olomouce odváželi na sto vozů naložených uměleckými předměty, knihami a archiváliemi. Dnes se tyto historické fondy nachází v Královské knihovně ve Stockholmu a Univerzitní knihovně v Uppsale. Naštěstí jsou Švédové ochotní k zápůjčkám a také kopírování například uloupených soch.
Podle mě již značně letitá řezačka značky Maxima stále dobře slouží potřebám ve vazačské dílně depozitáře VKOL.
Po druhé světové válce knihovna ze 180 tisíc svazků navýšila svůj fond do roku 1966 na 800 tisíc, hlavně z konfiskovaných soukromých sbírek sudetských Němců.
Razící stroj, dnes již nepříliš používaný. Možná si ještě pamatujete, jak vám někde sešili například jeden ročník časopisu do plastovo-látkové folie a na hřbet či přední stranu vazby vyrazili většinou zlatým či stříbrným písmem název.
Na fotografii a na stole leží otevřená stará kazeta starých písmen pro zlatou či stříbrnou ražbu na vázané knihy.
Během rušení klášterů za Josefa II. v 80. letech 18. století byla olomoucká knihovna pověřena inventarizací a přerozdělením rozsáhlého knižního fondu ze 47 zrušených církevních institucí, zejména klášterů na Moravě a částečně ve Slezsku. Knihovna z toho však získala jen asi 6 000 děl.
Vrtačka k provrtání vazby knih během práce ve vazačské dílně VKOL.
V 19. století získávala knihovna knihy darem či z pozůstalostí. Ve 20. století během rušení klášterů a dalších církevních institucí v 50. letech byl fond obohacen také o 150 rukopisů. Poslední větší akvizice je spojena s restitucemi po roce 1989. V roce 1994 to byl například zisk 5 295 svazků z bývalé knihovny litoměřických dominikánů, knihovnu tehdy prodal její nový majitel jednomu antikvariátu v Praze.
Vertikální lis používaný během restaurování vazby knih, spíše se používá lis horizontální, kam knihu prostě položíme a zatížíme velkým tlakem.
Stejně jako mnohé mužské kolektivy si rády pověsí na stěny jen spoře oděné dámy či rovnou neoděné, také dámy si rády zpestří pracovní prostředí fotkami přitažlivých mužů.
V této dílně paní zbavuje knihy plísní.
Jak se restauruje papír? Základní jednotkou pro míru kvality papíru je polysacharid celulóza, papír je tvořen stejnoměrnou souvislou vrstvou těchto vláken. Ruční papír z rostlinných vláken byl využíván k psaní stovky let. Od 19. století se papír vyrábí strojově.
Lněná, konopná či bavlněná dlouhá vlákna obsahují téměř čistou celulózu s výbornými mechanickými vlastnostmi a vysokou schopností plstění. Vlákna dřeva představují směs celulózy s dalšími komponenty, jako jsou lignin či hemicelulózy, které kvalitu papíru snižují. Tato kratší a křehčí vlákna snižují pevnost papíru, dochází časem k jeho žloutnutí. Dodnes i u nás vyráběný ruční papír se využívá k restaurování jako pomůcka pro opravy papírových archiválií.
Na polici čeká na proceduru kniha vydaná v roce 1931 v Německu od Jehudy Halevi s názvem Ein Diwan.
Paní čistí jednotlivé listy velmi staré knihy gumováním pryžovým štětcem, v kádince je rozmělněná speciální pryž určená právě pro tuto knihu.
Velký podíl mezi restaurovanými archiváliemi mají knihy a rukopisy. Restaurátor musí ovládat vedle konzervování a restaurování papíru také knihařské řemeslo.
Pro zachování autenticity knihy je nejlepší provést opravu bez rozešití. Do dílny se dostávají hlavně knihy vyžadující kompletní restaurování. Ty knihy se demontují, a pak restaurátor určí pracovní postup.
Jedna z velmi starých knih je poničená červotočem a taktéž čeká na další zpracování.
Na fotografii je papírovina barvená azo-barvivy pro doplnění ztrát papíru. Papírovina se velmi zředí ve vodě a postupně se nanese na místa s chybějícím materiálem.
Na fotografii jsou nitě a motouzy k šití knižního bloku.
Zaujal mě tento článeček v novinách Nová svoboda z roku 1947. Zde je informace o tom, že Slovenská liga a Benediktini v USA se skládají na pomník Jozefa Tisa, v té době v Československu popraveného kněze a válečného zločince.
Další článek v týchž novinách s názvem 684 nových čs.-polských hranic bez Němců. Dnes mám dojem, podle hysterie kolem květnového srazu sudetských Němců v Brně, že žijeme v době před 80 lety.
Proces čištění je suchý a mokrý. Suché čištění odstraní povrchové nečistoty a prach pomocí pryže a štětce. Mokrý proces znamená namočení listu papíru do teplé vody k vyplavení nečistot a nežádoucích kyselin. Během tzv. koupání papíru se vyplaví i pojiva, poté je nutné papíry naklížit a vrátit jim soudržnost.
Na závěr se opravené listy za mírného zvlhčení destilovanou vodou vyrovnají v lisu, poté zastřihnou do původního formátu.
Strojově vyráběné papíry se opravují tepelnou laminací, nelze zpravidla využít mokré postupy. Drobnější poškození a ztráty se řeší zažehlením technického japonského papíru.
Jako pojidla v papíru slouží zpravidla obilné škroby nebo deriváty celulózy. Další metodou je doplnění prázdných míst nanesením rozvlákněné papírové suspenze, tu tvoří směs rozmixovaných granulí papírové sušiny předem namočené v destilované vodě a rostlinného klížidla na bázi derivátů celulózy.
Zdroje:
Výklad paní průvodkyně a zaměstnanců depozitáře
https://www.vkol.cz/o-knihovne
