Článek
Žerotínská sýpka (špýchar, špejchar) je monumentální barokní hospodářská budova poblíž zámku ve Velkých Losinách, dříve patřila k velkolosinskému vrchnostenskému dvoru. V roce 1729 ji nechal vybudovat Jan Ludvík ze Žerotína. Má obdélníkový půdorys o rozměrech 48 × 18 metrů, výšku 19,5 metrů. Zednický mistr Adam Ferdinand Höltzel podepsal její stavební výkresy a také stavbu dozoroval.
Na plánu původní stavby je vidět byt důchodního písaře a sládka, plus předpokládané prostory tehdejší sladovny. Je hypotéza, že sýpka byla přebudovaná z bývalé sladovny, pivovar byl vybudován v 16. století, je doložený v roce 1577.
Držiteli objektu byli postupně od roku 1729 do roku 1802 pánové ze Žerotína a Lilgenau, poté do roku 1945 Lichtenštejnové, 1961 až 1994 Státní statek Šumperk, 1994 až 2017 Lesy Ruda, 2017 až 2019 byla sýpka v soukromých rukou, dnes je majitelem firma Sýpka Velké Losiny, s.r.o.
Před sýpkou byla záhy umístěná pískovcová socha sv. Floriána z roku 1730. Svatý Florián byl rakouský katolický mučedník a světec, patron hasičů, kominíků, pekařů, hrnčířů, hutníků. Zde byl umístěn jako ochránce sýpky proti požáru, s atributy nádrže s vodou, tu lije na hořící dům.
Jedna zachovaná z mnoha hospodářských budov ve Velkých Losinách právě prochází rekonstrukcí. V minulosti byl zámek obklopen dalšími hospodářskými objekty. K žerotínskému zámku ve Velkých Losinách přináleželo rozsáhlé panství, proto zde bylo vybudováno potřebné hospodářské zázemí: dvůr, pivovar, mlýn, palírna, bělidlo, pila, ovčinec, hospoda.
Nad vstupním portálem je umístěn do pískovce vysekaný alianční znak Žerotínů (lev) a Lilgenau, oba znaky jsou spojeny prstýnkem. Sýpku využívali k zemědělským a skladovacím účelům nejméně do roku 1985, v letech 2000 až 2001 proběhla její generální oprava včetně opravy střechy a fasády, současně byly zazděny boční vstupy po stranách hlavního vchodu. V současnosti je sýpka veřejnosti nepřístupná. Nedávno ji získal nový majitel, Sýpka Velké Losiny s.r.o., ten ji udržuje v dobrém stavu.
Sýpka byla i s blízkou sochou svatého Floriána v roce 1958 prohlášená kulturní památkou České republiky.
Vstupujeme do sýpky a po těchto dřevěných schodech si postupně prohlížíme tři patra ve zděné části sýpky a další tři patra v prostoru krovu.
V sýpce je zachováno několik kusů dřívějšího vybavení, zde nepostradatelný dopravník.
Otcem stavitele sýpky Jana Ludvíka ze Žerotína byl Jan Jáchym svobodný pán, později hrabě ze Žerotína (1667 Velké Losiny – 1716 Vídeň), na vídeňském dvoře zastával po dlouhou dobu úřad císařského komorníka. Narodil se jako mladší syn Přemka III. ze Žerotína (1629–1673) a jeho manželky Alžběty Juliány z Oppersdorfu (1632/1633–1669). V 6 letech osiřel, poté jej a staršího bratra Maxmiliána Františka (1662–1706) vychovávala teta z otcovy strany hraběnka Angelina Sibyla z Galle ze Žerotína (1620–1695). Hraběnka pozvala inkvizitora Bobliga, čímž začaly na velkolosinském panství smutně proslulé čarodějnické procesy, ty u nás svým rozsahem neměly obdoby. Teprve rok po její smrti v roce 1696 byly z iniciativy tehdy už plnoletého Jana Jáchyma procesy zastaveny, neboť poškozovaly hospodářské zájmy panství.
Velmi aktivní stavitel a zvelebovatel Jan Ludvík ze Žerotína se narodil ve Velkých Losinách v roce 1691 a zde také v roce 1761 zemřel. Po smrti své matky rozené z Lilgenau, která byla poslední svého rodu, připojil se souhlasem císaře Karla VI. lilgenauský znak k žerotínskému, rod se poté psal jako hrabata ze Žerotína a svobodní páni z Lilgenau.
Jan Ludvík byl majitelem panství Velké Losiny, Vízmberk (Loučná), Bludov a Prusy, nechal vybudovat novou žerotínskou hrobku u kostela a sýpku ve Velkých Losinách, znovu byl postaven Horní dvůr v Bludově a kostelíček Božího Těla nad Bludovem a další.
Ozdobené latě chráníci vstupy ze schodů na jednotlivá patra.
V budově se zachoval v tomto zařízení nepostradatelný dopravník, zde poněkud delší. Na dřevěném stropu jsou viditelné nové trámy z doby rekonstrukce v letech 2000 až 2001.
Podle dendrologického výzkumu sloupů pochází dřevo z let 1708 a poté 1717. Na stavbu bylo použito dřevo z různých druhů stromů, střecha byla původně ze šindele, dnes je pokrytá břidlicí.
Dnes se po sýpce prohání vítr vstupující do objektu těmito ootevřenými okny, dříve prý byly tyto otvory chráněné sítí.
Součástí panství byla již tehdy ruční papírna a také lázně, kde Jan Ludvík nechal v roce 1741 upravit pavilon s bazénem (Rundung).
Losinské panství se za éry hraběte Jana Ludvíka ze Žerotína dočkalo nebývalého rozkvětu. Vybudoval či zvelebil zdejší sakrální, reprezentační i hospodářské objekty. Stavby nechal zkrášlit předními moravskými umělci vrcholného baroka. Patřili k nim zejména sochař Jiří Antonín Heinz či malíř Jan Kryštof Handke.
Jan Ludvík nechal vybudovat nevšední, bohužel již neexistující vrcholně barokní zahradu okolo zámku s neobvyklými vodními prvky, sochami a grotami. Jeho potomci kvůli vysokým nákladům na stavbu a provoz zahrady byli ovšem nuceni v roce 1802 panství prodat Lichtenštejnům. Před vchodem do zámku ve Velkých Losinách máme z té doby dvě pískovcové sochy Jana Jiřího Lehnera z roku 1734, Samsona zápasícího se lvem (alegorie Síly) a Milóna z Krotónu (alegorie Bolesti). Na nádvoří zámku stojí několik dochovaných pískovcových soch trpaslíků, ty byly vytvořeny v první polovině 18. století.
Objevili jsme také kupodivu velmi dobře zachovaný fofrník – tedy fukar oddělující zrna od plev
S velkým zájmem si nejen Losinští fotili tuto unikátní stavbu v jejich obci, prý už se tam nikdy nedostanou či zde budou provedeny nevratné změny.
Na fotografii je ukázka umění barokních stavitelů se dřevem v prostoru tří pater v krovu stavby.
Zde ukázka pečlivé práce řemeslníků se dřevem u jednoho ze střešních vikýřů.
Přestože je sýpka v dobrém stavu a uklizená, za léta po rekonstrukci se zde nashromáždila spousta prachu, zde důkaz v paprsku světla.
Zdroje:
Výklad paní Mgr. Kristiny Lipenské z Vlastivědného muzea v Šumperku
https://www.olkraj.cz/kalendar/baroko-ve-velkych-losinach-a-jan-ludvik-ze-zerotina
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_J%C3%A1chym_ze_%C5%BDerot%C3%ADna
