Článek
Pozdně renesanční státní zámek Velké Losiny leží ve stejnojmenné obci v údolí řeky Desné, areálem zámku protéka říčka Losinka. Jelikož v našich zemích je pomálu renesančních zámků, jeho nejcennějším znakem jsou trojpodlažní arkády trojkřídlého areálu tzv. vysokého zámku. Ke zdejšímu nejcennějšímu mobiliáři patří tapisérie ze 17. století s výjevy z antické mytologie. Místo je také nechvalně proslulé čarodějnickými procesy.
Původní renesanční zahrada okolo zámku a její pozdější barokní verze inspirovaná královskými zahradami ve Versailles se nedochovala. Lichtenštejnové po získání objektu v roce 1802 nechali okolí zámku upravit na anglický park, staré časy tedy připomíná jen několik soch včetně pískovcových trpaslíků na nádvoří. Většina soch byla během úpravy parku rozprodaná.
Zbývající trpaslíci jsou málo známou losinskou kuriozitou, několik jich stojí ve výklencích zámeckého nádvoří. Některé v letech 1736–1740 pro výzdobu zámeckého parku zhotovil barokní sochař Jiří Antonín Heinz, další pochází z vídeňské dvorní manufaktury. Postavičky jsou vysoké od 100 do 140 cm a představují hudebníky a zahradníky.
Hlavní zámecký poklad, nadýchané trojpodlažní renesanční arkády, jsou skryté za nižšími budovami novějšího lichtejnštejnského tzv. nízkého zámku. Kdo chce unikátní arkády spatřit, musí na nádvoří! Právě díky arkádám propojujícím tři křídla tzv. vysokého zámku se zámek řadí k nejkrásnějším ukázkám moravské renesanční architektury.
Uprostřed nádvoří se dochovala kašna ze 30. let 18. století.
Na zámku lze s průvodcem projít dva okruhy, první s názvem Žerotínové na Losinách spojuje vzácně dochované renesanční interiéry vysokého zámku po arkádovém ochozu.
V tomto sále se zachovanou mapou z kůží se nachází nedávno navrácený unikát - renesančně-barokní dvojmístná nosítka.
Během prohlídky návštěvníky ohromí unikátní rytířský sál reprezentující osobnost Přemka III. ze Žerotína vyzdobený koženými tapetami, kachlovými kamny z roku 1589 a stejně starým příborníkem (kredencem). To vše se nachází pod bohatě vyřezávaným a zdobeným kazetovým stropem na dřevěné vykládané podlaze.
Tři metry vysoká kamna z bohatě barevně glazovaných reliéfních kachlů, na fotografii vlevo, pochází z konce 16. století a údajně jde o nejstarší kachlová kamna na Moravě. Nad hlavami návštěvníků se nachází bohatě vyřezávané postříbřené lustry ze severní Itálie
V sálech se nachází také starobylé kožené tapety s vytlačovaným vzorem, dále též textilní tapety. Součástí prohlídky je působivá barokní kaple s bohatou freskovou výzdobou z roku 1744 malíře Jana Kryštofa Handkeho, kde se jako na jediném místě v zámku nesmí fotit.
Zámecká knihovna zahrnovala několik velmi vzácných knih vydaných v letech 1450 až 1500 zvaných inkunábule, tento název je odvozený z latinského slova in cunabulis, to znamená v kolébce, protože se jedná o knihy vytištěné v raném období knihtisku. O ně se v současnosti starají ve Vlastivědném muzeu v nedalekém Šumperku.
Oknem naproti se díváme na nádvoří, které uzavírají tři křídla nízkého zámku, tam návštěvníky zavede druhý prohlídkový okruh. Ten je věnovaný Lichtenštejnům, ti panství koupili v roce 1802. V nízkém zámku jsou k vidění rokokové pokoje vybavené původním historickým nábytkem, pokoje zařízené ve stylu biedermeieru, koupelny z přelomu 19. a 20. století, a také unikátní kuchyně z počátku 20. století rovněž v původní podobě.
V modrém pokoji s modrou výmalbou i textilními tapetami visí na stěnách vzácné tapisérie zobrazující antická témata. V oknech jsou zachovaná původní skla, na fotce vlevo.
Velkolosinské ručně tkané a vázané tapiserie vznikly nebo byly restaurovány v dílnách Moravské gobelínové manufaktury ve Valašském Meziříčí, tato sbírka historických tapiserií na zámku ve velkých Losinách je v majetku Vlastivědného muzea v nedalekém Šumperku. Během dvaceti let zrestaurovala manufaktura pět zdejších tapiserií. Jako poslední tu nejvzácnější s názvem Psýché uctívána jako bohyně v letech 1998 - 1999, právě na této tapiserii ze 17. století pracovalo devět výtvarníků a řemeslníků přes 8 tisíc hodin za téměř 1 milion korun v rámci programu obnovy movitých kulturních památek. Bylo též potřeba odstranit předchozí nevhodné restaurátorské zásahy.
Od roku 1945 patří zdejší zámek státu. Poslední majitelé losinského zámku Lichtenštejnové využívající novější a moderně vybavený tzv. nízký zámek dnes panují v Lichtenštejnsku s majetkem zejména v Rakousku, patří mezi nejstarší šlechtické rody ve střední Evropě. Dnes je hlavou rodu kníže Hans Adam II., podle časopisu Forbes nejbohatší evropský panovník.
Naše linie Lichtenštejnů obdržela od Přemysla Otakara II. za věrnost v boji v polovině 13. století panství okolo Mikulova na jižní Moravě. Král Matyáš jim udělil roku 1613 Opavské knížectví, součást Slezska.
Další polovinu svého majetku získali Lichtenštejnové během pobělohorských konfiskací v polovině 17. století. Dnes patří k nejbohatším evropským šlechtickým rodům především díky podnikání v bankovnictví.
Do roku 1945 vlastnili v českých zemích Kostelec nad Černými lesy, Kounice, především na Moravě Adamov, Branná, Břeclav, Bučovice, Moravská Třebová, Moravský Krumlov, Lednice, Litovel, Plumlov, Valtice, Velké Losiny, Zábřeh na Moravě, ve Slezsku např. Krnov a paláce v Olomouci, dále dva v Praze. Rodinná hrobka Lichtenštejnů se nachází ve Vranově u Brna při poutním kostele Narození Panny Marie.
Ačkoli se rod zřejmě neangažoval pronacisticky, spíše naopak, po roce 1945 jim byl u nás zkonfiskován veškerý majetek kvůli jejich německé národnosti. Spory s Českou republikou vedou Lichtenštejnové dodnes.
Vzácná kožená bohatě zdobená etue určená k úschově toaletních potřeb zejména na cestách.
V této místnosti se nachází bohatě zdobený dřevěný kazetový strop, v sálech jsou různě zdobené zejména dřevěné, ale i klenuté stropy. Také podlahy jsou vykládané rozmanitými dřevěnými díly.
Na rozdíl od jiných zámků se Velkým Losinám vyhnula modernizace, takže do renesančních interiérů nebyla nikdy zavedena elektřina. V ložnici se nachází několik bohatě zdobených komod, skříněk a truhel.
Nejvzácnější starou skříňkou na zámku je tato bohatě vykládaná a intarziemi přírody.
Jan Jáchym ze Žerotína, císařský rada, nám dovolil nahlédnout do svých soukromých pokojů, včetně honosné ložnice. Moje návštěva si se zájmem prohlížela a fotila celý zámek s okolím.
Malý a bohatě vyřezávaný oltářík se nachází v ložnici hned vedle postele s nebesy.
Rod Žerotínů se připomíná už ve 13. století, později již vlastnili značný majetek na Moravě, kde v 16. století nechali postavit hodnotné renesanční zámky v Moravské Třebové, Přerově, Náměšti nad Oslavou, Břeclavi, Dřevohosticích, Hustopečích nad Bečvou a Rudě nad Moravou. Dodnes stojí jejich nejvýznamnější sídlo ve Velkých Losinách.
Další ukázka bohatě zdobené stropní klenby.
Původ Žerotínů je odvozován od Bluda, jeho vnuk, kastelán v Přerově a v Olomouci, dal patrně po roce 1250 vybudovat hrad Bludov u Šumperka se stejnojmennou vsí.
Na renesančním zámku ve Velkých Losinách lze nahlédnout do soudní síně ve druhém zámeckém patře, kde zasedal inkviziční tribunál.
Asi nejslavnější člen rodu Karel starší ze Žerotína (1564–1636) si oblíbil rodný Brandýs. Karel patřil ke stoupencům Jednoty bratrské, v letech 1608–1615 byl moravským zemským hejtmanem. Svou autoritou během stavovského povstání zabránil moravským velmožům připojit se k českým vzbouřencům. Umírněným postojem také získal respekt císařského dvora, ač nekatolík představitel opozice, po Bílé hoře nebyl sankcionován, přesto nakonec odešel do exilu. Mohl výhodně prodat své statky. Do vlasti se vracel, zemřel v Přerově a jeho ostatky byly později přeneseny do rodinné hrobky v Bludově za kostelem.
V soudní místnosti je na tomto obraze ne mučení, ale průběh návštěvy u zubaře v té době.
Posledním představitelem Žerotínů na Moravě byl Karel Emanuel (1850–1934), poslanec říšské rady a moravského zemského sněmu, v letech 1900–1906 moravský zemský místodržitel, později se věnoval svým statkům. Oženil se se svou neteří Zdenkou Podstatskou-Thonsernovou (1875–1947) a měl s ní tři dcery, těm byl bludovský velkostatek v roce 1945 zabaven na základě Benešových dekretů. Hned nato se sestry Markéta (provdaná von Arco), Gabriela (provdaná von Stein) a Helena začaly soudit s Československou republikou s argumentem, že je k německé národnosti přihlásil otec bez jejich vědomí, spor v roce 1950 vyhrály. Rodina Heleny (1903–1985), provdané Mornsteinové, po roce 1989 obhájila své nároky a získala tak v roce 1999 v restituci polovinu bludovského velkostatku, druhou polovinu od obce. Dnes žije na bludovském zámku Karel Mornstein-Zierotin (* 1939) s rodinou své dcery Karly.
V komnatách zámku byly natočeny některé pasáže filmu Kladivo na čarodějnice v roce 1963 podle stejnojmenné knižní předlohy Václava Kaplického. Film zachycuje největší čarodějnické procesy u nás ve druhé polovině 17. století.
Na fotografii je jedna z rekvizit k filmu zde ponechaná, mučící křeslo.
Zdroje:
Výklad průvodkyně na zámku Velké Losiny
https://www.ceskykralovskyinstitut.cz/lichtenstejnove-co-vsechno-v-historii-dokazali-a-ktere-ceske-pamatky-jsou-dilem-tohoto-slechtickeho-rodu/
https://turistickamapa.cz/rod/moravsti-zerotinove/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A9_Losiny_(z%C3%A1mek)
