Článek
Zámostí (též Židy) je část Třebíče zahrnující bývalé židovské ghetto se hřbitovem od roku 2003 se statutem Světové dědictví UNESCO. Bývalé ghetto je ohraničené řekou Jihlavou dole a prudce se zvedá k židovskému hřbitovu na skalním masivu plošiny Hrádku. Zámostí má rozlohu asi 4,3 ha, v roce 2001 zde žilo 416 nežidovských obyvatel ve 124 domech.
Zámostí je příkladem maximálně zastavěného území. Domy zpravidla nemají zázemí dvorků, hospodářských staveb. Chybí zahrady, jedinou výjimkou je bývalá Subakova zahrada, která vznikla v místě zbořeného domu. Domy jsou navzájem stavebně propojené, mezi nimi tmavé průchody, křivolaké uličky či soutky. Jádra a dispozice domů jsou renesanční a barokní, příkladem slohových detailů jsou hřebínkové klenby, kamenná ostění dveří a oken, rohová loubí.
Místní židovský hřbitov ležící ve svahu nad Týnským potokem je písemně doložený roku 1636, první náhrobek však pochází již z roku 1625.
Třebíčský židovský hřbitov se nachází nad bývalou židovskou čtvrtí na severní stráni Hrádku a má rozlohu téměř 12 tisíc m². Nachází se zde 2600 náhrobků, nejstarší dosud čitelný je datován rokem 1631. Odpočívá zde asi 11 000 osob.
Po průtrži mračen a povodni v roce 1888 byly některé hroby v prudkém svahu vyplaveny, tehdy byl hřbitov rozšířen o dnešní novější část, kde stojí památníky obětem první (z roku 1922, 20 obětem) i druhé světové války (z roku 1957, 290 obětem). Na některých náhrobcích jsou některé chyby v hebrejských textech, tesali je totiž křesťanští kameníci.
Vedle kované vstupní brány stojí obřadní síň z roku 1903 s dobře dochovaným interiérem, o její vybudování se zasloužil rabín Samuel Pollak (1842–1906) z financí třebíčské židovské obce. Obřadní síň postavená v neoklasicistním stylu s čelním štítem a portálem, je nedílnou součástí Židovského hřbitova.
Zásluhu na tom, v jak dobrém stavu hřbitov přečkal druhou polovinu 20. století, když po druhé světové válce přestal být využíván a pustl, mají pánové František Veselý, někdejší primář, a Bohumír Pavlík, školní inspektor v. v. Oba byli za své úsilí ocenění při slavnostním zasedání zastupitelstva města v kamenném sále zámku v roce 2003.
O správu hřbitova se již od roku 1912 stará rodina Mikyskova, která žije v domě přiléhajícím ke hřbitovu.
Vlevo je boční část budovy bývalého chudobince, ten byl vybudován v Blahoslavově ulici čp. 85/23 začátkem 18. století, právě on je příkladem kondominia s několika vchody do domácností z různých stran. Svému účelu sloužil až do konce druhé světové války.
Barokní budova chudobince je zvláštní tím, jak se dům dělí pro několik vlastníků, dělí se horizontálně i vertikálně. Tento dům má několik vstupů v různých výškových úrovních. Dům sloužil jako chudobinec již od roku 1808. Po dlouhých letech chátrání byla roku 2009 započata komplexní rekonstrukce, na jejímž konci byl otevřen Hotel Joseph 1699 ***.
Sestoupili jsme dolů do ulice vedoucí k Zadní synagoze, je to bílá budova na konci ulice vlevo. Pokud se chystáte bývalou židovskou čtvrť navštívit a projít, nezapomeňte si kvůli zdejší kamenné dlažbě obout pohodlnou sportovní obuv.
Nad vchodem do místního Domu se studnou je uvedeno jeho původní číslování LXXIII, tedy římskými číslicemi, na rozdíl od tehdy křesťanských domů číslovaných stejně dodnes. Tak bylo možné odlišit židovské domy od křesťanských.
Nad uličkou vedoucí prudce do svahu u domu Seligmana Bauera v ulici Opuštěná se nachází prampouch, opěrný pilíř nad schodištěm v židovské čtvrti.
Zadní synagoga byla dokončená roku 1669, na její východní stěně směřující k Jeruzalému se nachází schránka na tóru. Na stěnách synagogy se dochovaly malby z roku 1707, ty byly malovány bez šablon, tedy od ruky. Jsou to zejména citace z tóry v hebrejštině a z Talmudu. Strop je vyzdobený barokními štuky, v roce 1837 byla přistavěná ženská galerie.
Od roku 1926 synagoga sloužila jako skladiště Subakovy koželužny, po zániku firmy po válce jako skladiště národního podniku Zelenina Třebíč. Takto došlo k devastaci, v letech 1988–1997 byla celá synagoga zrekonstruovaná, od té doby slouží jako výstavní a koncertní sál.
Na ženské galerii v patře je instalovaná stálá expozice historie místní židovské komunity. Přes ženskou galerii vstoupíme do vedlejšího domu s úzkým schodištěm.
V roce 2011 vzniklo v domě čp. 77 na Blahoslavově, dříve Horní, ulici židovské muzeum v bývalém domě Seligmana Bauera, jeho dům byl postaven ještě před rokem 1798 a je propojen s ženskou galerií Zadní synagogy.
V patře lze navštívit ukázku bytu nemajetné židovské rodiny z doby první republiky s ložnicí a židovskou kuchyní, na horní fotografii. V podkroví byl vybudovaný přednáškový sál pro 40 lidí.
Přízemí bývalého domu Seligmana Bauera bylo pro muzejní potřeby upraveno jako hokynářství, vedle je moderně zařízená kuchyň.
Pokračujeme ulicí pojmenovanou po Leopoldu Pokorném.
Leopold Pokorný (1904 – 1937 při obraně Madridu), přítel Antonína Kaliny, byl synem obuvnického dělníka. Přišel s rodinou do Třebíče v roce 1916, žili v Židech. Leopold vstoupil v roce 1923 do Komunistické strany. V dalším roce byl spoluorganizátorem celostátního srazu Spartakových skautů práce v Třebíči. Kvůli politice měl konflikty s četnictvem a často měnil zaměstnání. V roce 1937 odjel do Španělska, kde během bojů v občanské válce padl, když se jako dobrovolník zúčastnil riskantní operace.
V roce 1946 mu byla odhalena pamětní deska na třebíčském Dělnickém domě a bývalá ulice Dolní v třebíčské židovské čtvrti dodnes nese jeho jméno.
Vlevo barokní dům s balkonem na kamenných krakorcích situovaný do Stinné ulice a s dochovanou empírovou fasádou s pilastry, palmetovým dekorem a figurálními motivy. V přízemí domu jsou zachované kované dveře a malé portálky. V tomto domě žil s rodinou Leopold Pokorný.
V době, kdy se spekulovalo o zbourání celé židovské čtvrti se právě kolem tohoto domu rozpoutala diskuse. Odborníci byli proti jeho zbourání, jelikož má unikátní architektonickou strukturu. Dům je také nazýván jako dům Samuela Ryšavého.
Od roku 1799 museli mít všichni Židé příjmení, ta byla většinou v němčině a mnohdy ne příliš lichotivá. Pojmenování například kupce Ibn ben Jákob (Ibn syn Jákoba) už nestačilo.
V roce 1821 došlo v ghettu opět k velkému požáru a v roce 1830 přišla další velká povodeň, jejich následky byly zahlazeny penězi souvěrců fondy bohatších židů.
Jako viditelný projev místní ochrany proti povodním se do dneška zachovaly drážky v kamenném ostění dveří (na fotografii) některých domů. Velká povodeň přišla a ničila ještě v roce 1985. Úpravy nábřeží z roku 1923 vydržely až do roku 2010, od té doby jsou prováděny úpravy břehů řeky Jihlavy včetně montáže konzolí pro mobilní protipovodňové zábrany.
Na fasádě této bývalé židovské německé školy, dnes sídlo Charity, byla v roce 2015 odhalená pamětní deska Antonínu Kalinovi, narozenému v Třebíči a později vězněnému v koncentračním táboře Buchenwald, kde se mu povedlo zachránit život asi devíti stům chlapcům židovského původu. Za tento čin mu byl po jeho smrti udělen titul Spravedlivý mezi národy.
Nápis na pamětní desce zní: Památce Antonína Kaliny (17. února 1902, Třebíč - 26. listopadu 1990, Praha), držitele ocenění spravedlivý mezi národy, který za 2. světové války zachránil více než 900 dětí v koncentračním táboře Buchenwald.
Tento původně barokní dům byl ve druhé polovině 20. století necitlivě modernizován. Město, jeho majitel, uvedlo v roce 2013 fasádu do původní podoby včetně výměny oken. Na závěr rekonstrukce došlo na základě archívních podkladů a fotodokumentace k věrohodné historické rekonstrukci uliční fasády ve stylu historismu 19. století.
Dům patřil v 18. století kupecké rodině rychtáře Schnabela, ta zde nejen bydlela, ale také provozovala palírnu, výčep kořalky a měla stáje. Další majitel Simon L. Bauer věnoval dům v roce 1867 židovské obci, aby v něm mohla povinně podle zákona zřídit židovskou německou školu, ta zde působila až do začátku 20. století.
Vlevo roh Přední synagogy na malém Tichém náměstí.
Přední synagoga na Tichém náměstí byla dokončená v roce 1642, v dalších stoletích byla dále opravovaná a renovovaná, dnes zde dominují gotizující okna a lomené oblouky. Během druhé světové války zde bylo skladiště, od roku 1952 je majetkem Náboženské obce Církve československé husitské v Třebíči, ta ji stavebně upravila pro své potřeby.
Barokní budova bývalé židovské radnice na ulici Leopolda Pokorného čp. 14/8, na fotografii vlevo, pochází ze 17. století, tehdy měla čtvrť svého rychtáře a konšely. Typickým prvkem jsou valené klenby v přízemí s výsečemi, fasáda pochází z roku 1899. V budově radnice byly i kupecké krámy, výsek masa a ženská rituální lázeň.
Renesanční dům vpravo pochází z 16. století a je typickým domem židovských ghett. Typickým prvkem je jednosloupové rohové podloubí, dalším je zkosení zadní hrany domu. Přízemí bylo využíváno jako dílna a obchod, v patře se bydlelo. Nyní je dům rekonstruovaný na penzion.
Vpravo od domu se nachází nábřeží řeky Jihlavy, kde stál dřevěný most zničený během častých povodní.
Přímo při vstupu do židovského města u řeky Jihlavy stojí tento renesanční dům s podloubím neseným třemi kamennými sloupy. V době, kdy město vlastnil hrabě Jan Josef z Valdštejna, byl pořízen plán stavby zdí oddělujících židovskou čtvrť od křesťanského zbytku města. Brána, která zde dříve stávala a společně s eruv dráty a řetězy nataženými přes Blahoslavovu ulici oddělovala obě města v noci, v neděli a o svátcích obou náboženství, byla zničená během požáru v roce 1873.
Promenáda podél řeky se nazývá Havlíčkovo nábřeží a vede ke skále Hrádek, okolo ní se vine lávka nad řekou teprve z roku 1995. Za touto skálou se nachází kdysi dělnická čtvť Kočičina, kde se narodil a žil zachránce židovských stovek chlapců v Buchenvaldu Antonín Kalina.
Vlevo před skálou je areál bývalé továrny rodiny Subaků na výrobu kůží, ta se v roce 1878 zúčastnila Světové výstavy v Paříži, tehdy zde pracovalo asi 500 zaměstnanců. Podnik byl v roce 1931 uzavřen a některé tovární budovy upraveny na byty. Od konce 20. století postupně probíhá revitalizace budovy bývalé koželužny.
Panoramatický pohled vpravo na bývalou židovskou čtvrť, v centru fotografie stojí bazilika sv. Prokopa, vše dokresluje hladina řeky Jihlavy.
Lávka pro pěší přes řeku Jihlavu je pojmenovaná po pilotovi RAF plk. Jindřichu Svobodovi a spojuje od roku 1996 Zámostí s Vnitřním Městem.
Jindřich Svoboda (1917 Třebíč – 1942 Holandsko) byl český plukovník in memoriam. Narodil se v Třebíči, jeho otcem byl inspektor městské policie. Později se rodina přestěhovala do Zámostí, kde bydleli v domě čp. 119/41 hned vedle dnešní lávky nesoucí jeho jméno. Byl členem třebíčského Junáka s přezdívkou Kůň. V roce 1936 začal studovat na vojenském učilišti v Prostějově a před válkou se přihlásil jako dobrovolník k leteckému pluku.
V lednu 1940 se přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a severní Afriku dostal do Francie, po jejím obsazení se ve Velké Británii stal pilotem bombardéru u 311. československé bombardovací perutě. Absolvoval celkem 24 bojových letů, 16 z nich jako kapitán letadla. Během náletu na Brémy byl jeho Wellington sestřelen a zřítil se v Holandsku. Polovina československé posádky zahynula, 3 muži přežili. Jindřich Svoboda leží na hřbitově v Tilburgu.
Velký dům se sociálními byty byl dříve součástí Subakovy koželužny.
Zdroje:
Výklad průvodce na židovském hřbitově a po bývalé židovské čtvrti
https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1most%C3%AD_(T%C5%99eb%C3%AD%C4%8D)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Kalina_(1902%E2%80%931990)
https://www.wikiwand.com/cs/articles/Leopold_Pokorn%C3%BD
