Článek
Začnu tento článek zajímavým zážitkem na konci výletu.
Čekáme na vlak a přisedneme si na lavičku ke dvěma klukům. Učí se na pivovarníky, tedy sládky. Praxi mají v nedalekém pivovaru, ve městě je právě cítit také sladovna. Bavíme se o jejich životě, brigádě v okolních restauracích, o škole, učení, plánech do budoucna. Nabádám je, aby jako Honza v pohádkách vyrazili po škole do světa, kývají hlavami, že by to nebylo špatné.
Čekání nám rychle uteklo, přijíždí vlak, tak se kluci mějte a hodně štěstí.
Cestou do Litoveských luhů přecházíme most přes řeku Moravu, hned vedle se do ní vlévá jedno z jejích ramen nazvané Dušní Morava.
Víte, že Chráněné krajinné oblasti (CHKO) zákon definuje jako rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí. V současné době existuje v ČR 27 chráněných krajinných oblastí, které pokrývají 14,59 % rozlohy území státu.
Na fotografii jsou vidět také listy medvědího česneku, což je vytrvalá rostlina z čeledi amarylkovitých s podzemní cibulí. Uvádí se, že je možné listy medvědího česneku zaměnit s jedovatou konvalinkou nebo ocúnem, tyto druhy ovšem nerostou na stejných místech. Základním znamením je silná česneková vůně listů. Sbírá se nať na počátku květu v dubnu a květnu, cibule v srpnu a září.
Nejhojnější je na Moravě, roste zejména ve vlhkých, živinami bohatších lesích, hlavně luzích. Používá se jako léčivá rostlina, zelenina a pěstuje se pro okrasu. Ovšem v přírodních rezervacích a zejména v národních přírodních rezervacích je sběr rostlin zakázán zákonem, na jejich území tedy česnek medvědí trhat nelze. Česnek medvědí je výborná nektarodárná i pylodárná rostlina.
Nízká, vytrvalá, fialovočerveně kvetoucí bylina stinných a vlhkých míst Dymnivka plná, na fotografii spolu s medvědím česnekem, je jedním z mnoha druhů rodu dymnivka. Počty stanovišť s výskytem dymnivky plné ve volné přírodě u nás klesají, rostlina je proto z hlediska ohrožení zařazena mezi druhy vyžadující další pozornost.
Tento druh se vyskytuje pouze v Evropě, u nás hlavně na Moravě, jinde se vyskytuje jen sporadicky, na rozsáhlých územích chybí úplně. Roste v lužních lesích, hájích i okolo potoků. Má ráda vápenaté, hlinité, jílovité i slínovité půdy. Kvete záhy na jaře pod ještě neolistěnými stromy, pro počáteční vývoj potřebuje dostatek slunečního svitu. Dymnivky plné se vysazují na stinná stanoviště do parků a větších zahrad, časem zde vytvoří hustý pokryv z jara intenzivně kvetoucí. Oblíbený je oranžový kvetoucí kultivar. V zahradě se rozmnožuje dělením trsů brzy po odkvětu.
Jediný evropský zástupce rodu zapalice, tedy Zapalice žluťuchovitá z čeledi pryskyřníkovité je rovněž vytrvalá bylina a v této oblasti kvete nejčastěji v březnu až v dubnu.
Sasanka hajní rovněž z čeledi pryskyřníkovitých patří k prvním poslům jara. Je to vytrvalá bylina s plazivým oddenkem s jedním bílým květem s šesti okvětními lístky na konci lodyhy. Roste v listnatých lesích s dostatkem světla pod ještě neolistěnými stromy, vysokou vlhkostí a dostatkem humusu. Kvete v březnu až květnu, a pozor, je jedovatá.
Taktéž jedovatá Sasanka pryskyřníkovitá je taktéž z čeledi pryskyřníkovitých. Má dva květy, mnohdy pouze jeden. Květy jsou sytě žluté s pěti okvětními lístky. Roste v listnatých a smíšených lesích, vlhkých křovinách, na lesních loukách a pastvinách. Miluje kypré, humózní a spodní vodou provlhčené půdy. Často se vyskytuje ve větších populacích. Čerstvě utržená rostlina je jedovatá. Sasanka pryskyřníkovitá je vzácnější než sasanka hajní.
Křivatec žlutý z čeledi liliovitých je trvalka. Kvete v březnu a v dubnu, má 6 okvětních lístků. Křivatec má v zemi vytvořen zásobní orgán – cibuli. Roste v lužních lesích, v místech s prosakující vodou, hlavně ve vápencových oblastech.
V CHKO Litovelské Luhy se tedy vyskytují především jarní byliny lužního lesa, proto si tam naplánujte výlet nejlépe na jaře. Tou dobou je les pokrytý bílými koberci sněženek, na fotografii, poté kvetou fialové dymnivky, nakonec v dubnu kvete bílý česnek medvědí. Kvete zde také prvosenka jarní, plicník tmavý, sasanka hajní a pryskyřníkovitá, orsej jarní. Nakonec už jen kopřiva dvoudomá a bršlice kozí noha. V tůních se vyskytují vzácné druhy korýšů. Součástí je cyklostezka a naučné stezky.
Pivovar Litovel provozuje v Olomouci restauraci Gól na Andrově stadionu, ten prošel nedávno celkovou proměnou. Podobně se známá značka chystá v domovském městě upravit oblíbenou Záložnu v centru města.
Pivovary CZ Group, pod které patří značky Zubr, Litovel a Holba se zaměřují na zvelebování vybraných podniků. S novým designem a logem se představuje produkce pivovaru Litovel. Vizuální identita odkazuje na tradice a úrodnou Hanou. Společnost Pivovary CZ Group spadá pod společnost Kofola.
Café Restaurant Záložna, na fotografii, v secesním domě na náměstí Přemysla Otakara II. v Litovli má kapacitu 80 hostů plus salónek s 25 dalšími místy, dalších 40 hostů může posedět na terase. Společnost tvoří vizualizace, o těch bude pak jednat s městem, tedy vlastníkem objektu a taktéž s provozovatelem restaurace. Jejich souhlas je nutný, jedná se totiž o historickou budovu.
Je možné, že se rekonstrukce restaurace posune do příštího roku. Pivovar chce zachovat tradici multifunkční provozovny, ta slouží jako restaurace, kavárna a ve večerních hodinách jako pivnice. Tuto restauraci si oblíbila celá Litovel. Většinu investic zaplatí pivovar, provozovatel Záložny si částečně sám modernizoval vybavení kuchyně, město jako majitel se slíbilo zapojit ve stavební části. Vynaložená investice musí být na první pohled vidět.
V budově sídlí také Informační centrum.
Na fotografii lze vidět také morový sloup. Během 16. století zažila Litovel dvě epidemie moru, v roce 1714 třetí. Na památku ukončení této hrůzy postavil Václav Render, též autor památky UNESCO, sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci, na zdejším náměstí roku 1724 pískovcový morový sloup.
Sloup zdobí sedm soch světců chránících město před návratem moru. Na vrcholu sloupu se tyčí socha Panny Marie s andělem u nohou.
Dominantou náměstí Přemysla Otakara je radnice, zmiňuje se o ní už nejstarší dochovaná listina v roce 1287. V domě původně sídlil rychtář, poté panské sídlo. Roku 1557 budovu odkoupilo město a přemístilo sem radnici. V roce 1572 proběhla přestavba radnice, současně byla nad jedním z ramen řeky Moravy, zvaném Nečíz, postavena radniční věž vysoká 65 m, ta se tak stala nejvyšším mostem na řece Moravě. Nezapomeňte se během návštěvy Litovle rozhlédnout z věže na Litovel a její okolí.
Výstup na ochoz ve výšce 33,5 metrů zajišťuje TIC Litovel. Součástí je také prohlídka pokojíku hlásného.
Na fotografii je technická památka, kamenné schodiště k vodnímu kanálu protékajícímu pod radniční věží a náměstím.
Jedno z ramen řeky Moravy protéká pod náměstím. Hladinu Nečízu, jak se toku říká (od staroslovanského nečeti – téci), lze spatřit pouze za radnicí a na náměstí. Teprve v roce 1856 byl tento tok v délce 140 metrů zaklenut. Během některých akcí ve městě se konají projížďky loďkou po Nečízu.
Původně renesanční, po rekonstrukci v roce 1707 barokní a po roce 1878 klasicistní Langův dům na náměstí Přemysla Otakara II. v Litovli si nechal postavit Lorenz Lang v roce 1542.
Jedná se o zdejší nejstarší zachovaný pravovárečný dům, byl postaven jako reprezentativní sídlo zámožného soukeníka a městského radního Lorenze Langa. Nejvýznamnějším zachovaným architektonickým prvkem z té doby je renesanční portál v ose průčelí domu do náměstí. Později dům vlastnili často významné litovelské osobnosti. Na přelomu 19. a 20. století zde byla vyhlášená kavárna, až do 90. let 20. století sídlily v přízemí domu obchody a služby. Město v roce 1997 provedlo částečnou rekonstrukci domu, kvůli katastrofálním povodním se nedotkla vnitřních prostor, od té doby je takřka nevyužívaný.
Městský znak na domě svědčí o Langově postavení mezi konšely a také že městská rada jeho palác využívala k jednání, z balkónu vyhlašovala svá usnesení. V té době ještě město nemělo samostatnou radnici. Když tento palác koupila v roce 1826 vdova Eleonora Trawniczeková, otevřela zde první litovelskou kavárnu, která zde vytrvala až do roku 1949.
Majitelem domu se roku 1937 stal trafikant Jan Sláma, tento legionář z první světové války byl během druhé světové války vězněn pro protiněmecké smýšlení a 24. dubna 1941 zahynul v koncentračním táboře Osvětim.
Notář JUDr. Jan Slaměník si nechal nedaleko rybníka postavit reprezentativní vilu, z nejkrásnějších ve městě, v roce 1923. Její fasáda je vyzdobena sgrafity litovelského malíře Františka Doubravy – také svatý Jiří s drakem. Stavba byla dokončena roku 1923, kdy se sem stěhovalo litovelské notářství. V roce 1924 si Slaměníkovu dceru Růženu vzal JUDr. Alois Kolář a převzal zdejší notářskou praxi po tchánovi.
Po znárodnění roku 1958 byla vila adaptována na zdravotnické zařízení a ordinace obvodních lékařů. Po roce 1990 byla vila v restituci vrácena dědicům JUDr. Aloise Koláře a roku 1993 se ordinace odstěhovaly do budovy polikliniky. Od roku 1996 je majitelem litovelská firma Hajdo, v nájmu je zde několik firem i služeb.
Gymnázium leží v kouzelném místě na břehu rybníka, autorem busty Jana Opletala před budovou je akademický sochař a také absolvent tohoto gymnázia Miloš Axman.
Tato budova první české střední školy ve městě založené v roce 1901 ukázala sebevědomí obrozené Litovle. Novorenesanční stavba byla postavena podle návrhu profesora brněnské techniky architekta Josefa Bertla a byla předána k užívání v roce 1904.
Škola tehdy nebyla státní, náklady byly hrazeny českými podniky a hanáckými rolníky z Litovle i širokého okolí. Nejznámějším absolventem byl Jan Opletal, jedna z prvních obětí odboje proti nacismu.
Již od roku 1920 po prodeji staré sokolovny probíhaly přípravné práce na stavbu sokolovny nové. V roce 1924 si Sokol Litovel připomínal 50 let od svého vzniku, právě tehdy byl během oslav poklepán základní kámen stavby. Zřejmě kvůli hospodářské krizi v roce 1929 byly všechny aktivity pozastaveny.
V roce 1932 byl alespoň postaven stadion za plánovanou sokolovnou. Členové Sokola měli pracovní povinnost nejméně 60 hodin. Tribunu nechal na vlastní náklady postavit člen litovelského Sokola a významný podnikatel Stanislav Smékal. Dle návrhu brněnského architekta Josefa Dovrtěla byla v roce 1935 dokončena budova sokolovny ve funkcionalistickém stylu v sousedství dnešního Gymnázia.
V roce 2011 Sokolové prodali budovu městu Litovel, to na vlastní náklady provedlo konečně potřebné opravy, od té doby je Sokol Litovel v budově v nájmu.
Novou sportovní halu za sto milionů začali stavět v Litovli asi před rokem v areálu sokolovny. Bude tam hřiště na volejbal a petanque, nová tribuna, samozřejmě velké parkoviště.
Ve městě je mnoho lidí oddaných sportu a sportovních oddílů. Multifunkční hala bude mít zázemí a tribunu pro 130 diváků, moderní hřiště, zastřešenou tribunu. Bude propojena se starou sokolovnou průchodem, krkem. Kvůli častým povodním, kdy například voda vnikla do sokolovny, bude podlaha nové haly oproti původním propočtům navýšena.
Po venkovních stěnách haly se rozprostřou rostliny, ty velkou jednolitou stavební hmotu navázanou na historickou sokolovnu zjemní a přirozeně začlení do okolní parkové úpravy. Moderní sportoviště se právě dokončuje, radnice ještě řeší jak bude toto sportovní zařízení provozovat, jako příspěvkovou organizaci města či založí společnost.
Na druhé straně rybníka naproti gymnáziu stojí Základní škola, ta již brzy zjara začala využívat venkovní hřiště.
Husův sbor v Litovli je modlitebna Církve československé husitské v Husově ulici poblíž Uničovského rybníka. Je to zdejší nejmladší sakrální památka. Budova původně sloužila jako sokolovna a teprve ve 20. letech dvacátého století byla přestavěna pro církevní účely.
Budovu dnešního Husova sboru si zde poblíž rybníka vybudoval roku 1892 tělovýchovný spolek Sokol, stavba se setkala s nevolí obecní rady, kde zasedali měšťané německé národnosti, proto byla otevřena až v následujícím roce. Nejprve přízemní budova byla během následujících dalších 16 let byla postupně dostavěna. Budova tehdy sloužila také jako kulturní středisko, Sokolové zde hrávali divadlo. Od roku 1898 zde fungovala veřejná čítárna, v letech 1904 až 1920 knihovna.
Během první světové války zde byl vojenský lazaret, tehdy došlo k devastaci. Roku 1919 Sokol proto prodal budovu městu, to ji záhy v roce 1922 prodalo právě vzniklé Církvi československé husitské, ta se provizorně doposud scházela v prostorách hotelu Záložna. Sokol si později nedaleko odtud vedle budovy gymnázia postavil novou sokolovnu.
Budova byla po rekonstrukci znovu otevřena jako Husův sbor až v roce 1927. Budova byla obohacena o malou věž se zvonem. Nad vchodem je sgrafito, nad ním výklenek s bustou Jana Husa a nápisem Pravda vítězí. Na střeše je dvojramenný kříž. Na opačné straně kostela, viz fotografie, je ve výklenku busta Jana Amose Komenského s heslem Osvětou ke svobodě, na štítu je velký kalich, ten nahradil sokola s roztaženými křídly.
Hlavní atraktivitou dnes již jinak poněkud omšelé Sochovy vily je zdobený portál, na fotografii vlevo. Dům si postavil zdejší první český starosta Vácslav Socha v roce 1910 a do vchodu zasadil původní renesanční portál radnice z roku 1572.
Do roku 1919 zde byly umístěny také muzejní sbírky, Socha byl jedním ze zakladatelů muzea. Později zde sídlila knihovna, Sbor národní bezpečnosti, sekretariát KSČ a v letech 1992 až 2016 Policie ČR.
Na závěr našeho výletu jsme si vybrali jeden z vynikajících zákusků v Regio kavárně a cukrárně na rohu náměstí Přemysla Otakara II. Samozřejmě jsme si k zákusku objednali výbornou kávou, já kapučíno. Před Velikonocemi zde nabízeli spoustu dobrot spojených s těmito svátky.
To je ale pohodička při čekání na vlak. Nádraží vlakové i autobusové je nedaleko, hned vedle průtahu městem. V kavárně nás zaujalo toto neobvyklé osvětlení.
Zdroje:
Orientační tabule na stezce městem Litovel
https://litovelskepomoravi.aopk.gov.cz/homepage
https://www.litovel.eu/
https://botany.cz/cs/corydalis-solida/
