Článek
Právě na Den učitelů, tedy v den narození Jana Ámose Komenského či Zdeňka Svěráka, se taktéž narodil, ovšem v Brně Židenicích, náš slavný a oceňovaný spisovatel a scénárista Bohumil Hrabal.
V rámci Noci divadel proběhl v Dělnickém domě v Brně Židenicích 28. března Den Bohumila Hrabala, a víte proč? Protože se právě v této brněnské čtvrti před 112 lety narodil.
Hrabal se narodil 28. března 1914 na brněnském předměstí Židenice v ulici Balbínova ul. 489/47 svobodné matce Marii Boženě Kilianové, otcem byl podle našeho průvodce Jiřího Peňáze zřejmě důstojník rakouské armády Bohumil Blecha, ten se ovšem k otcovství hlásil až poté, co se Hrabal stal slavným spisovatelem, ten jej ovšem nepřijal. Jeho kmotrem byl brněnský obchodník s limonádami František Hrabal, předobraz Francina z Postřižin. Ten se poté již s Marií a Bohumilem přestěhoval do Polné, kde působil jako hlavní účetní pivovaru, a nakonec do Nymburka v roce 1919 již s mladším synem Břetislavem Josefem, kde se otčím stal správcem tamního pivovaru.
Během studia práv v Praze chodil též na přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Kvůli zavřeným vysokým školám v době druhé světové války dokončil Hrabal studium práv až v roce 1946. Za války byl dělníkem na železnici a výpravčím v Kostomlatech nad Labem, později o tom napsal ve slavné novele Ostře sledované vlaky, tu zfilmoval Jiří Menzel a v roce 1966 film získal Oskara.
To by Bohumil koukal, co se mu to dnes prohání po jeho rodné čtvrti.
Hrabal byl také pojišťovacím agentem, obchodním cestujícím, od roku 1949 brigádníkem v kladenských ocelárnách, po těžkém úrazu pracoval ve sběrných surovinách ve Spálené ulici č. 10 jako balič starého papíru. Později byl kulisákem.
V letech 1950 až 1973 žil v pražské Libni, v roce 1956 si Hrabal v libeňském zámečku vzal Elišku Plevovou (1926–1987), dceru odsunutých říšských občanů, hodonínského průmyslníka Karla Plevy a Rakušanky Elisabeth Bergové. V roce 1965 si manželé Hrabalovi koupili v Kersku u Nymburka chatu, o víkendech tam jezdili. Po smrti manželky v roce 1987 tam hrabal denně dojížděl krmit množství koček. V chatě se chystá rekonstrukce a stálá expozice o Hrabalovi.
Jako mnozí další také Hrabal od roku 1970 nesměl několik let publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik. Po zveřejnění jeho krátkého sebekritického prohlášení v časopise tvorba v roce 1975 mohl částečně a pod dohledem cenzury opět publikovat.
Vydali jsme se do Židenic tramvají s cílovou stanicí Juliánov. Vystoupili jsme na tramvajové zastávce naproti Dělnického domu. No, tahle zastávka není zrovna přátelská lidem, kam bychom se schovali v případě bouřky?
Hrabal často navštěvoval hospodu U Zlatého tygra, kde se také scházel s přáteli. Zde v roce 1994 seděl u jednoho stolu s Václavem Havlem, americkou ministryní zahraničí Madeleine Albrightovou a americkým prezidentem Billem Clintonem, který si zde zahrál na saxofon.
Bohumil Hrabal zemřel v roce 1997 v Praze v nedožitých 83 letech, spadl z okna v pátém patře Ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka, kde se léčil. Měl ve zvyku krmit z okna ptáky a jeho smrt byla uzavřena jako tragická nehoda, mohla to být také sebevražda.
V jeho díle je jasný prvek autobiografičnosti, hojně čerpal z životních zkušeností, ty s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy se skepsí a černým humorem. Vytvořil vysoce kultivovaná literární díla, v pozdních prózách nechal zaznít i silné melancholické tóny. Jeho dílo je populární i v zahraničí, bylo přeloženo do více než 28 jazyků.
Vymyslel výraz pábitel, tedy název pro osobité milovníky života. V jejich činech (pábení), jež popisuje, často jejich ústy, jsou prvky poetismu i surrealismu
V rámci připomenutí Hrabalových narozenin nejprve proběhla procházka Židenicemi po místech, která jsou spojená s tímto spisovatelem. Sešli jsme se před Dělnickým domem, ovšem nejprve jsme navštívili zdejší hospodu.
V Juliánově v roce 1897 zde začala stavba Dělnického domu, ještě téhož roku byl slavnostně otevřen. Byla to původně přízemní budova se sálem, jevištěm, restauračním zařízením a zahradou, poté několikrát přestavěna.
Již od počátku Juliánov ani místní četnická stanice nedoporučili povolení koncese k provozování hostinské živnosti spolku. Ovšem ještě téhož roku koncesi získali. Od té doby průběžně abstinentů v Juliánově ubývá a jak plynou roky, odteklo nejen mnoho vody.
V hospodě nás zaujala tento stylový lustr, Hrabal by jej jistě ocenil.
Dnes provozovatel pečuje o spokojenost nejen hostů restaurace, ale také diváků a posluchačů koncertů a divadelních představení či návštěvníků společenských nebo sportovních akcí.
V tomto sále Dělnického domu proběhl tématický večer taktéž pod patronací Divadla Bolka Polívky a Centra židovské kultury Štetl. Nejprve se četlo nejen o Bohumilu Hrabalovi, poté se představil komponovaný večer z díla slavného místního rodáka. Scénář napsal a režíroval Ivo Krobot.
Aby si ctěný pan spisovatel mohl vybrat, hned naproti Dělnickému domu v Restauraci u Malchrů stojí tento z dálky viditelný Trojský kůň ze dřeva.
Právě přišel náš průvodce tématickou procházkou o Hrabalovi, Jiří Peňáz.
Novinář Jiří Peňás se narodil v Prostějově, po absolvování Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze v roce 1989 pracoval krátce jako zeměměřič a knihkupec. Poté nastoupil do deníku Prostor, pak působil v Mladé frontě a Lidových novinách. Od roku 1995 vedl kulturní rubriku Respektu, od roku 2000 časopisu Týden. Od roku 2009 působí v Lidových novinách. Od roku 2016 je redaktorem internetovém deníku Echo24 a týdeníku Echo.
V prostoru šatny Dělnického domu si rozložil stánek spolupořadatel, Centrum židovské kultury Štetl.
V teple a suchu posloucháme úvod k procházce věnované životu a dílu Bohumila Hrabala.
Procházku si nenechala ujít ani brněnská slavná spisovatelka Kateřina Tučková, autorka slavných a oceňovaných románů Žitkovské bohyně či Vyhnání Gerty Schnirch.
Procházíme Židenicemi a okolím římskokatolického kostela sv. Cyrila a Metoděje z roku 1935.
Poté vystoupáme do prudkého kopce, kde Bohumil se svou babičkou trávil příjemné chvíle na zahradě, dříve zde byly vinohrady.
Ze zahradnické kolonie na kopci máme Židenice a okolí jako na dlani.
Sestupujeme do Balbínovy ulice s malými domky, kde se v čísle 47 Bohumil Hrabal v domě svých prarodičů narodil.
Centrum židovské kultury Štetl nám nabídl rovněž macesy spojené s blížícím se židovským svátkem Pesach. Jen je škoda, že taková dobrota, jako macesy, se u nás už vůbec nevyrábí a musí se pouze nakupovat v zahraničí.
Právě hovoří příbuzný Bohumila Hrabala a vypráví nám autentické vzpomínky na svého příbuzného.
Pomník se vzpomínkou na našeho slavného spisovatele. Prý si přál, aby na něm vždy stály lahve od piva.
Rodný domek Bohumila Hrabala v Balbínově ulici, zde žila jeho matka Marie s jeho prarodiči Kiliánovými a malý Bohumil až do svých tří let.
Na domku je u vstupu umístěna tato decentní připomínka slavného rodáka.
Brněnský herec nám čte z Hrabalova díla se stylově přehozeným talitem.
Po skončení procházky opouštíme Židenice tímto průchodem pod výpadovkou.
Zdroje:
Výklad našeho průvodce Jiřího Peňáze
https://www.delnickydumbrno.cz/historie-delnickeho-domu.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumil_Hrabal
