Článek
Hückel začíná v roce 1865 pracovat se stroji a stává se tak zakladatelem mechanizované výroby, také instaluje v továrně například parní stroj.
Podnik přechází v roce 1869 pod veřejnou obchodní společnost J. Hückel a synové. Tento název si firma ponechává až do svého poválečného znárodnění a vzniku n.p. TONAK (TOvárna NA Klobouky).
Po počátečních problémech po restituci se firma konsoliduje a TONAK nakupuje v roce 2001 divizi pokrývek hlavy firmy FEZKO ve Strakonicích. Výrobky svou kvalitou navázaly na předchozí dobrou úroveň ruční výroby a brzy pronikly zejména na zahraniční trhy.
Nový Jičín má bohatou historii a množství památek. Na fotografii jsou zbytky hradeb ze 16. století s nárožní Farskou baštou z roku 1613 ve východním cípu hradeb.
Na vedlejší faře je umístěná pamětní deska připomínající Jana Šrámka, ten se narodil v roce 1870 v Grygově, zemřel v roce 1956 v Praze. Kněžské svěcení přijal v roce 1892, v Novém Jičíně působil v letech 1893-1999. Byl to československý politik a římskokatolický kněz.
Jméno Msgr. ThDr. Jan Šrámek si v Novém Jičíně začali připomínat až po roce 1989. Jan Šrámek pocházel z chudé zemědělské rodiny. Kněží mu umožnili vystudovat arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a teologickou fakultu olomoucké univerzity.
V Novém Jičíně sloužil v letech 1893 až 1899 jako kaplan, poté na Opavsku. Působil také v novojičínské polepšovně a ve věznici krajského soudu. Jednou doprovázel i odsouzence na popraviště.
Aktivně vstoupil do politiky, když v roce 1895 založil v Novém Jičíně český mužský Katolický spolek dělnický, o 3 roky později zde tké založil křesťansko-sociální ženský spolek s názvem Budoucnost. V letech 1905–1918 působil v Brně jako docent a profesor na brněnském biskupském alumnátu.
Po vzniku Československa byl zvolen předsedou Československé strany lidové, vykonával také post ministra několika koaličních vlád. V roce 1939 uprchl do Polska, Francie a následně do Velké Británie, kde se stal předsedou londýnské exilové vlády.
Po válce byl také slavnostně přivítán v Novém Jičíně, kde tehdy obdržel čestné občanství. V únoru 1948 Jan Šrámek, kdy zastával funkci místopředsedy vlády, podal demisi. O měsíc později se pokusil o útěk do ciziny, byl zatčen a do konce života vězněn.
Těžce nemocného Jana Šrámka pod cizím jménem hospitalizovali v nemocnici Na Bulovce, po smrti byl tajně pohřben ve Velkém Týnci, v roce 1991 byly jeho ostatky pietně uloženy na Velehradě.
Příští rok to bude 660 let od první zmínky o nejstarší dodnes existující stavbě v Novém Jičíně - jedná se o faru a kostel. Farní budova je i dnes symbolem římskokatolické církve a obydlím faráře a také centrem společenského života věřících.
Farní budova se ve městě poprvé připomíná v roce 1366, záznam stejně hovoří o farním kostele a prvním faráři. Je to vůbec první oficiální písemná zmínka o nějaké stavbě ve městě.
Původně gotická a později barokní budova fary má dnes podobu z roku 1892, kdy byla na základě projektu Josefa Bluma, významného novojičínského stavitele, přestavěna.
Do roku 1950 byly jediné matriky vedeny na faře, občané tehdy chodili namísto na matriční, na farní úřad. Dnes zde také sídlí děkan.
Barokní farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, zde průchod pod věží, byl vystavěn na starších základech v letech 1729–1734. Věž v západním průčelí je z let 1587–1618, viz latinský nápis nad branou. Na věži je zvon z roku 1488, další zvony jsou moderní. Kostel má velmi cenné barokní zařízení.
Dominantou novojičínského náměstí je renesanční Stará pošta, dům si v roce 1563 nechal postavit purkmistr Nového Jičína, Ondřej Řepa. Dům jako jediný na náměstí zdobí dva balkóny s arkádami. V budově Staré pošty přespal v roce 1800 hrabě Alexandr Vasiljevič Suvorov, v roce 1805 maršál Michail Kutuzov.
Od roku 1788 do 1851 sloužil dům jako pošta, ve 21. století zde sídlí kavárny, galerie a výstavní síň.
Radnice na Masarykově náměstí byla postavená po velkém požáru v roce 1503, tehdy se ve městě zachovalo jen 7 budov. Postupně prošla úpravami, do roku 1881 měla radnice jen jedno patro, tehdy bylo přidáno další a také nová fasáda. Dnešní podobu má radnice po přestavbě v roce 1930, bývala zde také pobočka České spořitelny.
Čtvercové Masarykovo náměstí s podloubím na všech stranách, řadou historických domů a Mariánským sloupem z roku 1710 uprostřed zdobí také drobná kašna před sloupem s bronzovou plastikou Fr. Barwiga.
Na fotografii je průchod mezi domy s prampouchy.
Město Nový Jičín (německy Neutitschein) nedaleko Ostravy leží na řece Jičínce, má asi 23 tisíc obyvatel.
Významné bylo pro město půlstoleté působení rodu Žerotínů, v letech 1500–1558, ti přebudovali zdejší tvrz na renesanční sídlo, zámek stojící poblíž centra města. Žerotínové v roce 1501 darovali městu dům pro městskou radnici na náměstí. Po požáru roku 1503 začala na náměstí výstavba dodnes stojících měšťanských domů s kamenným podloubím.
Nový Jičín se krátce zásluhou zimního krále Fridricha Falckého stal roku 1620 dokonce královským městem.
Po požáru v roce 1768 byly barokní měšťanské domy na náměstí přestavěny v klasicistním duchu, od roku 1850 se Nový Jičín stal významným právním, hospodářským a kulturním centrem, ovšem dodnes doplácí na to, že místní podcenili význam železnice v době jejího největšího rozvoje.
Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím se zde stala výroba klobouků, Johan Hückel v roce 1865 založil první továrnu na strojní výrobu klobouků v Rakousku. Stát zde v roce 1870 zřídil doutníkovou a tabákovou továrnu s 2 500 zaměstnanci, zejména v ní pracovaly ženy. Josef Rotter zde začal v roce 1879 vyrábět kočárové svítilny v dnešní továrně Autopal.
V Kině Květen se poprvé promítalo 25. prosince 1930, dnes je to špičkově vybavené kino s technologií 3D a digitálním HD satelitním kompletem pro přenosy alternativního obsahu. Sál má navíc výbornou akustiku.
V současnosti promítá v Novém Jičíně také letní kino na zahradě hospody Nové Slunce, provozovatel hospody zde poskytl prostor Kinu Květen jen za symbolický nájem. Hraje se zde během letních prázdnin každý den
Tato forma na výrobu polotovaru klobouků je součástí interaktivní expozice ve zdejším muzeu.
Klobouky vyrobené v Tonaku nosili a nosí osobnosti na celém světě. Zde klobouky Ferdinanda d'Este a jeho milované manželky Žofie Chotkové, klobouky značky TONAK nosí vévodkyně Kate, Meghan i slavná modelka Gigi Hadid, v nich pózovala pro časopis Vogue.
Firma TONAK a.s. je český výrobce klobouků a čepic s továrnami v Novém Jičíně a Strakonicích. Od roku 1799 je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších evropských výrobců pokrývek hlav.
Tradiční značka Fezko Strakonice, proslavená výrobou fezů, pletených baretů a čepic se spojila s novojičínskou továrnou v roce 2001, společně patří mezi největší světové kloboučnické firmy, 90 % produkce vyváží do celého světa: například židovské klobouky pro Ameriku a Izrael, fezy pro muslimské země, plstěné klobouky pro Japonsko nebo černé buřinky pro indiánky v Peru a Bolívii. Šijí se tu barety a brigadýrky pro armádu, policii, vězeňskou službu i pro hasiče. Ve Strakonicích se vyrábí populární zmijovky pro africký trh, módní barety také pro armádu a další pletené pokrývky hlavy. Menší část produkce tvoří hotové, zdobené klobouky, především polotovary odtud putují k významným kloboukovým značkám, ty si je upravují dle svých potřeb.
Společnost Fezko ve Strakonicích měla kromě výroby pro automotive segment ještě divizi pletených pokrývek hlavy s integrovanou přádelnou mykaných přízí. Fezko v roce 2001 odprodalo TONAKu tuto divizi, tak vznikl z největších světových výrobců uceleného sortimentu pokrývek hlavy pod jednotnou značkou a obchodním jménem TONAK. Po odkupu minoritních akcií v roce 2019 se PCTC Invest AB stala jediným vlastníkem TONAKu.
Pán se proměnil s kloboukem ve lstivého muže z Mayovek
Kloboučnická plsť se dnes vyrábí převážně z králičí a zaječí srsti, tzv. vlasové krytí. Králičí a zaječí kožky se vykupují od velkochovatelů a drobných chovatelů v České republice a zejména v Ukrajině. Asi 15 % plstěného sortimentu se vyrábí z vlny, což obnáší kolem 150 pracovních operací, převážně prováděných ručně. Kromě ovčí vlny se nově používá ve výrobě dlouhá srst asijských jaků.
Dozvěděli jsme se, že fascinátory jsou vždy originálními výrobky, a tomu odpovídá i jejich cena
Na výrobu jednoho plstěného výrobku je potřeba 5–7 kožek, těch celoročně továrna spotřebuje až 2 miliony. Řemen kožek, tedy spodní část kožky bez srsti, se po nařezání na tenké pásky používá jako kvalitní, ekologicky nezávadné hnojivo.
Pletené čepice a klobouky se vyrábí v Tezku ve Strakonicích, to je od roku 2001 součástí TONAKu.
Firma otevřela prestižní vlajkovou prodejnu poblíž Pařížské ulice v Praze, další prodejny, tzv. concept story, můžete navštívit v Ostravě v Nové Karolině, v obchodním centru Chodov v Praze a v Českých Budějovicích.
Zaujal mě tento pohled skrz regál s klobouky s ladící manekýnkou, vlevo je ústřední část postavy našeho olympionika Lukáše Pollerta
TONAK spolupracuje s významnými českými návrháři, například Klárou Nademlýnskou, Kateřinou Geislerovou, Beatou Rajskou, Osmani Laffitou nebo Jiřím Kalfařem, ten v roce 2019 jako první Čech prezentoval svou kolekci na Fashion Weeku v New Yorku. Moravskoslezský kraj využívá výrobky novojičínské kloboučnické továrny ke své propagaci.
Právě v domě na náměstí v Novém Jičíně, kde zemřel generál Laudon, byla nedávno otevřena interaktivní expozice o jeho životě.
Ernst Gideon von Laudon se narodil v roce 1717 v tehdy švédském Lotyšsku a zemřel v roce 1790 právě v Novém Jičíně. Tento rakouský vojevůdce, jeden z nejúspěšnějších rakouských odpůrců pruského krále Fridricha Velikého, se proslavil ve válkách s Pruskem a tažením na Balkán proti Osmanské říši. V roce 1789 se stal vojenským guvernérem v tehdy habsburském Srbsku.
Znáte zvolání himmellaudon! (německy Himmel Laudon, tj. Nebesa, Laudon!), to prý volali vyděšení Prusové. V roce 1757 na jeho počest vznikla česká lidová píseň Generál Laudon jede skrz vesnici, má bílou čepici, kdy generál pobýval několik dní na Liberecku.
Jeho rodné Livonsko trpělo dvacetiletou válkou mezi Švédskem a Ruskem, po Nystadském míru (1721) bylo Livonsko začleněno k Rusku. Laudon se kvůli chudobě nemohl vzdělávat, a tak již v 15 letech vstoupil do carské armády, v letech 1733 až 1735 bojoval ve válce o polské dědictví. Během rusko-turecké války v letech 1735–1739 se účastnil carského tažení proti krymským Tatarům. Roku 1739 bylo s jeho přispěním dobyto Moldavsko, tehdy se seznámil s Františkem Trenckem.
Poté se ucházel o službu v různých armádách, nakonec se vydal do Vídně, zde díky doporučením získal v roce 1744 post velitele setniny rakouské armády, jeho velitelem byl baron Trenck. Jeho pandury nakonec opustil kvůli jejich nekázni a krutosti.
Generál Laudon na koni se svým psem, který mu několikrát zachránil život
Posledních 10 let života strávil Laudon na svém panství s manželkou po boku. V roce 1785 unikl jen o vlásek smrti, když si zdříml v poustevně, kterou nechal pro podobné účely u svého zámku zbudovat. Začalo prudce pršet a rozvodnila se řeka, kdyby jej neprobudil štěkot jeho psa, odnesla by Laudona voda i s poustevnou, zatímco takto odnesla voda pouze poustevnu.
Roku 1790 opět unikl smrti, když málem uhořel při požáru vlastního zámku a opět jej zachránil jeho věrný pes.
Mnoho lidí zná jméno Laudon pouze z populární odrhovačky, ale šlo o jednoho z nejslavnějších vojevůdců 18. století, jenž v císařských službách Marie Terezie a Josefa II. svedl mnoho vítězných bitev, zejména s Pruskem a Osmanskou říší.
Návštěvu Laudonovy expozice ocení dospělí stejně jako děti. Vždyť kde jinde si můžete vyzkoušet vojenskou výzbroj a výstroj a zároveň vystřelit z interaktivního děla, jediného svého druhu v Česku? Unikátem je rovněž třímetrové ozvučené diorama s více než 500 cínovými vojáčky, připomínající bitvu u Domašova, v níž zvítězilo právě Laudonovo vojsko. A co teprve generálovo jezdecké sousoší v životní velikosti, které se pyšní titulem Největší české sousoší vytvořené 3D tiskem.
Jezdecká socha maršála Laudona je také součástí památníku Marie Terezie od sochaře Kaspara von Zumbusche na náměstí Marie Terezie (Maria Theresien-Platz) ve Vídni.
Na fotografii je model situace na bitevním poli během bitvy u Domašova nad Bystřicí. V květnu a červnu 1758 Laudon velel osvobozování Olomouce od pruských jednotek. Dne 30. června 1758 došlo k bitvě u Domašova, tu Rakušané vyhráli. Šlo především o přerušení dodávek pruským jednotkám do Olomouce, získali také značnou válečnou kořist. Prusové již 2. července 1758 odtáhli, což ukončilo pruskou blokádu města. Laudon byl tehdy mimo jiné oceněn velkokřížem Řádu Marie Terezie, což bylo v té době nejvyšší ocenění, které mohl v Rakousku získat. Byl také povýšen do panského stavu.
V roce 1746 byl převelen k hraničářům v Chorvatsku na hranici proti Turkům. Tehdy začal psát své dílo Projekt, kde popisuje, jak si počínat v případné defenzivy či ofenzivy proti Turkům, originál knihy se dnes nachází ve Vídeňském válečném archívu. Tehdy již byl ženatý s Klárou Hagenovou, jejich dva potomci zemřeli v raném věku, což poznamenalo psychiku obou manželů. Laudon během služby v rakouské armádě přestoupil ke katolické víře.
V posledním roce sedmileté války se Laudon stáhl do ústraní, mír byl podepsán 15. února 1763. Marie Terezie tak definitivně ztratila Slezsko. Dodatek mírové smlouvy mimo jiné zaručil hlas Fridricha II. pro jejího syna Josefa jako římskoněmeckého císaře.
Na fotografii je situace během úspěšného dobývání Bělehradu, můžete si zde virtuálně a hlavně zvukově vyzkoušet střelbu z děla na pevnost Kalemegdan
Dne 30. srpna 1789 vytáhl Laudon s armádou na Bělehrad, 30. září dobyl se spojenci předměstí a část Bělehradu, po drtivé dělostřelbě 5. až 7. října Bělehrad kapituloval, den nato byla sepsána mírová smlouva. V bojích s Turky se vyznamenal mladý český šlechtic a budoucí slavný vojevůdce Josef Václav Radecký z Radče, to mu zajistilo místo jednoho z Laudonových pobočníků.
Na fotografii je celkový pohled do expozice věnované generálu Laudonovi.
Počátkem roku 1778 se stal Laudon polním maršálem, to byla nejvyšší hodnost v rakouské armádě. Poslední válkou, jíž se zúčastnil, byla válka s Osmanskou říší, do té se Rakousko zapojilo 9. února 1788. Tehdy odjel Laudon do Vídně nabídnout císaři Josefu II. své služby. Nejprve byl odmítnut kvůli věku, ovšem nepříznivý průběh války donutil císaře Laudona 30. července 1788 povolat zpět.
20. února 1790 zemřel císař Josef II. a jeho nástupce a bratr Leopold II. jmenoval Laudona generalissimem. Laudon se stal teprve třetím generalissimem vůbec – před ním to byli jen Albrecht z Valdštejna a princ Evžen Savojský.
Generalissimus Laudon navštívil Nový Jičín celkem dvakrát. Poprvé již v květnu 1790 při své vůbec první cestě na Moravu. Podruhé navštívil Nový Jičín při příležitosti prohlídky slezských hranic v červnu a červenci 1790. Při druhé návštěvě jej ovšem 8. července postihl velký záchvat třesavky a Laudon byl nucen ulehnout do postele svého novojičínského domu, z té však již nikdy nevstal. Dne 14. července 1790 zde zemřel. Den nato byly jeho ostatky slavnostně převezeny do vídeňského Hadersdorfu, kde je pochována i jeho manželka, ta zemřela 17. března 1806.
Žerotínský zámek stojí v historickém centru města, sídlí zde pobočka a ředitelství Muzea Novojičínska.
Koncem 14. století zde pánové z Kravař vystavěli kamenný hrad. Rod Žerotínů zakoupil panství v roce 1500 a měl podstatný vliv na podobu dnešního zámku. Do roku 1529 bylo dostavěno další křídlo. Později došlo k radikální přestavbě gotického hradu na opevněný renesanční zámek.
V roce 1558 Žerotínové panství prodali, novým majitelem se stal český král a římský císař Ferdinad I. Zámek našel nové uplatnění, když císař Rudolf II. v roce 1586 povolil jeho užívání pro potřeby radnice.
Po porážce stavovského povstání bylo město s panstvím svěřeno do správy jezuitského konviktu v Olomouci, na zámku jezuité zřídili centrum správy panství. Jezuité provedli jen drobné úpravy zámku.
V roce 1925 byl zámek s pozemky přičleněn do nadace hraběte Straky, viz budova s názvem Strakova akademie, sídlo české vlády v Praze.
Na fotografii je budova bývalého soudu, dnes sídlo Městského úřadu, uprostřed je nedávno zrekonstruovaný vchod zejména kvůli bezbariérovému přístupu do úřadu.
Na scéně Beskydského divadla v Novém Jičíně hostují divadelní soubory z Česka i ze zahraničí. Stálý divadelní soubor zde působil až do roku 1963. Divadlo sídlí v budově bývalého Německého spolkového domu, ten byl postaven v roce 1886.
Německý spolkový dům, německé kulturní a společenské centrum pro Nový Jičín a okolí, byl postaven pro německé spolky. Vídeňský architekt Otto Thienemann navrhl v osmdesátých letech 19. století pro město řadu dalších významných staveb. Malířskou výzdobu budovy provedli Eduarda Veitha s otcem Juliem, Eduard se také podílel na výzdobě dnešní Státní opery v Praze.
Klub rodáků a přátel města odhalil v roce 2010 památník třem osobnostem Nového Jičína, automobilový manažer, také malíř či starosta Vídně Anton Kolig, Alfred Neubauer a Julius Newald se zde narodili na stejné ulici.
Anton Kolig, rakouský malíř 20. století se narodil v roce 1886 v Novém Jičíně. Alfred Neubauer, německý automobilový závodník a manažer firmy Mercedes se narodil v roce 1891 v Novém Jičíně. Julius von Newald, rakouský politik, starosta Vídně v letech 1878 až 1882, se narodil v roce 1824 v Novém Jičíně.
Tito lidé zde nebyli nikdy v minulosti připomínáni, věděl o nich svět, kde jim vybudovali památníky, ale v jejich rodišti je nic nepřipomínalo. Realizaci pomníku dostal na starost místní výtvarník Jan Zemánek.
Jan Zemánek vytvořil 3 stylizované figury vykračující z rodného města do světa. Tvůrce pomníku použil na pomník cortenový plech, ten označují odborníci za stavební materiál budoucnosti. Tento materiál během dvou let dozrál, a podoba pomníku se poněkud změnila.
Jan Zemánek představil corten jako jednoduchý materiál odolávající povětrnostním vlivům, protože je rezavý, působí to, že neodolává. Rez je zde funkční, připomíná, že ta socha tady měla stát už dávno.
Zdroje:
Výklad průvodkyně a informační tabule
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ernst_Gideon_von_Laudon
https://www.novyjicin.cz/volny-cas/pamatky/huckelovyvily/kloboucnicka-tovarna-tonak/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%BD_Ji%C4%8D%C3%ADn
