Článek
S Tomášem Majlišem z Provedu.cz jsme prošli místa, kde dodnes stojí či stály hutnické kolonie vybudované pro zaměstnance a vedení Vítkovických železáren.
Naše procházka po vítkovických hutních koloniích začala u tramvajové zastávky s názvem Stará ocelárna, viz budova z červených cihel vlevo na fotografii.
Naproti bývalé haly staré ocelárny stále probíhá rekonstrukce domů a bytů v nich v bývalé úřednické kolonii. Dnes se tato Lipová kolonie zásadně mění, samozřejmě k lepšímu. Vlevo již začíná část Ostravy Zábřeh.
K čemupak asi sloužil tento zanedbaný objekt zdobený grafitti? Uvidíme, co bude s tímto objektem dále.
Další street art socha, dvě zajímavé postavy z železných trubek stojí v Ruské ulici opět na pozadí šedivé stěny bývalé výrobní haly Vítkovických železáren. Spolu s dalšími sochami zde byla instalována v roce 2013 také tato socha s názvem Kráčející od Karla Nepraše.
Jeden příběh za všechny o první smrtelné dopravní nehodě na Ostravsku:
Jeden ze zdejších obyvatel, významný chemik železáren inžených Molterský, si zakoupil jeden z prvních automobilů v Ostravě. 15. dubna 1924 se vracel do Ostravy z Petřvaldu přes Radvanice, kde sjížděl z kopce a v zatáčce směrem na Ostravu se auto převrátilo a inžených Molterský na následky zranění zemřel.
Vila naproti byla postavena v roce 1886 pro majitele zdejší cementárny Adolfa Suesse. Od roku 2008 je vila kulturní památkou.
Jedná se o samostatně stojící jednopatrový dům s obytným podkrovím obdélníkového půdorysu. Architekt Heinrich Heindl postavil dům v historizujícím stylu s novogotickými prvky. Charakteristický vzhled budově dává kombinace režného zdiva s dřevěnými prvky. V interiéru domu se částečně zachovala původní dlažba a některé dveřní výplně.
Adolf Franz Eduard Suess se narodil v roce 1859 ve Vídni a zemřel v roce 1916 v tehdy ještě samostatné obci Vítkovice. Narodil se v rodině význačného paleontologa a geologa Eduarda Suesse, rektora Vídeňské univerzity a Herminy, rozené Strauss. Střední školu absolvoval ve Vídni, poté vystudoval Vysokou školu technickou v Mnichově. V roce 1888 otevřel ve Vítkovicích jednu z prvních cementáren v českých zemích. Finančně mu s projektem pomohl strýc jeho manželky Friedy Paul Kupelwieser.
Vítkovice mají do budoucna velký potenciál. Je zde několik podobných zákoutí, ta však pomalu mizí a objevují se zde zdařile rekonstruované cihlové domy a byty. Tato architektura je pro ostravskou část Vítkovice typická.
Celá Ostrava je rájem street artu, v jejím centru je dokonce třicet metrů vysoký největší mural u nás. Ve Vítkovicíh nezůstávají pozadu a zvou si také umělce z ciziny. Zde je grafitti z loňského roku v zákoutí Ruské ulice.
Na plánku vidíme dnes již neexistující veřejné lázně s dnes již neexistujícím bazénem.
Na zdi dnešní základní školy je zachován tento nápis z léta 1968. Barva, kterou byl nápis zatřený, byla naštěstí méně kvalitní, než barva původního nápisu.
Na fotografii je jeden z již upravených a z mnoha zachovaných domů s původně čtyřmi byty v jedné z historických dělnických kolonií vybudovaných pro zaměstnance Vítkovických železáren na konci 19. století. Kolonie zasahuje až k ulici Obránců míru se starou cihlovou školkou.
Kolonie začala vznikat kolem roku 1892 pro dělníky hutí. Dodnes se běžně v Ostravě používá její historický název Kairo.
Mateřská škola Obránců míru byla otevřena již na počátku 20. století. Její krásná budova je stejně jako okolní rodinné domky z režného cihelového zdiva.
Mateřská školka má prostornou slunnou zahradu s krásnými vzrostlými stromy, která poskytuje dětem mnoho možností k jejich hrám i vzdělávání.
Poskytuje vzdělávání ve 2 třídách, jedné speciální logopedické a jedné běžné třídě.
Na plánku lze vidět původní podobu domů v této kolonii s půdorysem bytů.
Souběžně s kolejemi nádraží Ostrava Vítkovice je vyvedena nad úrovní okolní zástavby tato estakáda s názvem Rudná. Ta byla po zbourání a vybudování nového nadjezdu nad Místeckou ulicí donedávna téměř dva roky částečně uzavřená.
Cestou domů k nádraží Ostrava-Vítkovice jsme prošli pod estakádou Rudná a záhy jsme minuli další z kolonií z červených cihel.
Tato železniční vlečka odbočuje z nádraží Ostrava-Vítkovice do provozů železáren. Auta a chodce chrání závory pro vlaky. V pozadí vidíme vyvýšenou estakádu Rudná.
Fasáda domů Sirotčí kolonie s nedávno otryskanou fasádou z červených cihel září do okolí. Tyto domy po nedávné rekonstrukci financované z dotace EU určené pro zvelebení vyloučených lokalit také v současnosti poskytují kvalitní a pohodlné ubytování jako je tomu také v dalších bývalých koloniích.
Další ještě nezrekonstruovaný činžák s podobnými štíty. Omítka je ještě tmavá, neotryskaná.
Pohled z nadjezdu nad kolejištěm na areál nádraží Ostrava-Vítkovice, ten se právě velkoryse rekonstruuje. Informace o příjezdu vlaků na nástupištích stále zajišťují zaměstnanci výměnou plechových cedulek na sloupech.
Ostrava-Vítkovice je železniční stanice ve stejnojmenné čtvrti, leží na tzv. Polanecké spojce, ta byla zprovozněna v roce 1964 a je součástí trati z Ostravy-Svinova do Českého Těšína. Nádraží bylo otevřeno ve stejném roce. Výpravní budovu v bruselském stylu projektoval architekt Josef Danda.
Zpočátku využívaly nádraží tisíce lidí, jen ve Vítkovických železárnách tehdy pracovalo přes třicet tisíc zaměstnanců. Od 90. let 20. století byla dálková doprava vedena přes Ostravu-Svinov a Ostravu hlavní nádraží, v té době již upadalo využití a technický stav budovy, touto tratí již ani neprojížděly žádné rychlíky, později to změnila společnost Regiojet.
Kolejiště a přístup k němu jsou řešeny podobně jako na nádraží Ostrava hlavní nádraží.
České dráhy sice našly v roce 2012 zájemce o koupi budovy, ten zde chtěl vybudovat obchodní centrum. Současně započal proces zapsání budovy jako památky, to by takovou přestavbu znemožnilo. Zdejší výpravní budova, cenná ukázka bruselského stylu u nás z 60. let 20. století, se stala kulturní památkou v roce 2020. Dnes zde probíhá rekonstrukce započatá v roce 2024. Jak je vidět na fotografii, rekonstrukce stále probíhá, jízdenky si můžete zakoupit v bílém kontejneru před vchodem do budovy.
Přijíždí jednotka z Českého Těšína směrem k nádraží Ostrava-Svinov, odkud odjíždíme domů.
Zdroje:
Výklad průvodce Tomáše Majliše z Provedu.cz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostrava-V%C3%ADtkovice_(n%C3%A1dra%C5%BE%C3%AD)
