Článek
Na závět proslovu oznámil šéf Šumperské sportovní: „Fotografové ke mně, potřebuji ještě dneska poslat fotky.“
Posílení organismu dobrým jídlem a pitím je základem úspěchu, nejen sportovního.
Trochu se zarazím, nikdo se mnou nemluvil o tom, že mám pro ně fotit, a za jakých podmínek. Tuto akci jsem si sama našla a zorganizovala jsem si focení.
Tihle kluci, byli tři, si přijeli zazávodit do Šumperka. Dozvěděla jsem se, že mají doma ještě šestiletého brášku. Tatínek mi svěřil, že trávili školní prázdniny na chatě na Dlouhých Stráních a přijeli z Kroměříže.
S paní v sokolském kroji se bavíme o akcích Sokola a Spartakiádách. Cvičila jsem dvakrát na Strahovském stadionu, na tamních kolejích jsem bydlela během studia na univerzitě, v době konání Spartakiád se z pokojů stávají šatny pro cvičící.
„Dáte nám fotky?“ ptá se mě tento pán. „Nedám“, odpovídám. „Budete mít ale článek, samozřejmě tam všechny fotky nebudou.“
„A kde ten článek najdeme?“ ptá se. „Na Seznamu,“ odpovídám.
Start běhu nejmladší kategorie.
Také zde se setkávám s tím, že fotograf musí automaticky DÁT fotky pořadateli. Šumperská sportovní je taktéž nezisková organizace, což neznamená, že její členové dělají vše zdarma. Placení mezd a například služebního auta, kanceláře jde do nákladů, organizace sice nemůže vykázat zisk, ale vykazuje náklady, mnohdy docela vysoké.
Ochestr Základní umělecké školy v Šumperku již tradičně doprovází kvalitní hudbou mnohé akce místní i v okolí.
Před zahájením hlavního závodu dospělých orchestr zahrál českou hymnu jako připomínku 105. výročí vzniku Československa.
Přes 60 účastníků hlavního závodu vyrazilo na 6,5 km dlouhou trať v Šumperku a blízkém okolí.
Celkový vítěz Běhu republiky v Šumperku obdržel taktéž medaili, tu pověsili v cíli na krk všem účastníkům běhu.
Dobíhá další závodník do sportovního areálu na Tyršáku, ten je pojmenován po zakladateli Sokola.
Nejmladší účastníci běhu pomáhají s organizací závodu a předávají běžcům medaile.
Na trati samozřejmě nechyběly ženy.
Maminku doprovází v cíli její dvě děti a jejich kamarádi.
Členka místního Sokola v sokolském kroji předává diplomy a ceny vítězům závodů. „To je kroj, ne uniforma,“ opravuje mě paní.
Součástí vyhlašování a ocenění na stupních vítězů jsou gratulace soupeřům.
Hop na stupně vítězů, s nadšením a radostí.
Celkový vítěz závodu s nejlepším časem ve všech kategotiích dostává diplom a odměnu.
Svěřuji se s tajným přáním: „Ráda bych fotila Sokolský slet v Praze příští léto.“
„No to byste měla začít fotit Kongres a Slety v menších městech,“ dozvídám se od členky Sokola a spoluorganizátorky akce.
„No, to byste mi museli zaplatit focení, náklady na cestu a mnohdy i ubytování,“ reaguji se smíchem.
„Já to dělám taky zadarmo,“ dozvídám se od členky Sokola, to je mimochodem určitě také nezisková organizace.
Tohle je jeden z příběhů ze života fotografky v České republice, ať žije umění, které prý přináší do státní kasy miliardy.
