Článek
Cestou po loukách, stráních a lesem z obce Zborov do Svébohova jsme zabloudili. Na rozlehlé pastvině se rýsovaly široké koleje pneumatik, a tak jsme se vydali tím směrem, slunce nám pomáhalo s orientací. Lesem vedla blátivá serpentýna až k silnici.
Památník obětem obou největších válek v centru obce Zborov. Pozemkům mezi Háječkem (603 m) a vesnicí, se říká „Na milířích“, pálilo se zde uhlí.
Obec Zborov se uvádí v zemských olomouckých deskách teprve roku 1447, tehdy patřila k Rudě nad Moravou až do roku 1848. Předtím zřejmě byla částí benediktinského opatství v Klášterci (klášter stával v místě dnešního hřbitova v Klášterci).
Cestou cítíme vůni čerstvě pokáceného dřeva, kolem nás leží hromady klád, ty je potřeba ochránit, a tak u závory na výjezdu k silnici objevíme označenou fotopast, snad je účinná.
Cestou lesem narazíme na zajímavý obraz jarní přírody ještě v rozpuku, suché listy na doposud nerozvitém stromě vedle větví stromu již rozkvetlého.
Fotopast na hranici lesa hlídá hnízdo v dutině po odlomené větvi, jeho obyvatelé se nám bohužel neukázali.
V zajímavé okolní přírodě se nachází různé stavby, například tento krmelec sloužící obyvatelům lesa hlavně v zimě.
Další stavbou je tato bouda poblíž místa svozu dřeva, zřejmě úschovna a poněkud neútulná útulna.
Při výjezdu z lesa k silnici stojí tato podivná stavba sloužící lesákům k uschování sazenic mladých stromků a dalších potřebných věcí pro práci v lese.
Kus cesty scházíme dolů po silnici do Svébohova podél potoka, ten tvoří část hranice obce na západní straně.
Cestou míjíme areál bývalého rekreačního střediska Královopolské strojírny Brno, dnes po požáru a několika změnách majitele se zde intenzivně pracuje na rekonstrukci.
Mostek přes potok u areálu postavený z čerstvých a vonících dřevěných klád.
Na kraji obce si užíváme pohled na pasoucí se koně na SW ranči, kde provozují jezdecký klub.
Svébohov je malá podhorská obec 6 km od Zábřehu pod kopcem Háječek, rozkládá se okolo silnice ze Zábřehu do Štítů, žije zde 440 obyvatel.
Okolo silnice v příkopě právě bohatě kvetou narcisy.
První zmínka o obci je z roku 1358, tehdy patřil Svébohov k zábřežskému panství. Ve Svébohově měl také statky klášter z nedalekého Klášterce.
Naproti ranči se pasou krávy.
Ve druhé polovině 15. století patřila obec kratší dobu manželce Jana st. Tunkla, psala se ze Šternberka a Svébohova. Po třicetileté válce zde bylo jen 24 usedlíků. V první polovině 19. století se zde dobývala železná ruda pro železárny bratří Kleinů v Sobotíně, tam byly vyráběny kolejnice pro novou železnici Praha – Olomouc.
V centru obce stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie, je to historizující stavba z roku 1870.
V centru obce se také nachází zachovaná a udržovaná hasičárna.
Ve Svébohově se nachází dvě památkově chráněné usedlosti, dům čp. 41 je lidová architektura z poloviny 19. století, dům čp. 78 je roubená lidová architektura ze začátku 19. století, bohužel výrazně upravená ve 2. polovině 20. století
V centru obce právě opravují bývalou školu z roku 1805, později se zde nacházel hostinec.
Obyvatelstvo se vedle zemědělství živilo domáckými pracemi, přadláctvím, později výrobou nitěných knoflíků, dřeváků a jiného dřevěného zboží. Rolníci zde založili v roce 1903 malou mlékárnu, ta zanikla po druhé světové válce.
Nejznámějším svébohovským rodákem je letec Arnošt Valenta (1912 – 1944), byl jedním z iniciátorů a obětí útěku ze zajateckého tábora u Saganu, zdejším rodákem byl rovněž Jiří Bezděk, učitel českých dětí v SSSR, oběť stalinských represí.
Arnošt Valenta byl československý voják a později letec RAF, létal u 311. bombardovací perutě. V únoru 1941 byl zajat Němci, bombardér Wellington, kde byl radiotelegrafistou, omylem přistál v okupované části Francie. Prošel několika zajateckými tábory. V březnu 1944 se podílel na tzv. Velkém útěku zajatců z tábora Stalag Luft III. Krátce po dopadení byl zastřelen, in memoriam obdržel řadu vyznamenání a hodnost plukovníka.
Jiří Bezděk se ve Svébohově narodil v roce 1907, odešel v roce 1927 jako český učitel do SSSR, v roce 1930 byl zatčen a deportován na Solovecké ostrovy, poté na Sibiř. V roce 1936 se vrátil do ČSR, po válce byl perzekuován. Komunisté jej 10 let věznili v SSSR a 10 let v 50. letech v Československu
Českobratrský vikář Rudolf Šedý v roce 1924 dopravil do Československa 78 převážně osiřelých dětí českých krajanů z hladovějící Ukrajiny. Šlo o mimořádnou humanitární akci, při níž spolupracovalo více subjektů jak v ČSR, tak v Sovětském svazu. Do Svébohova byly převezeny děti, které se (dočasně) nepodařilo nikde umístit. Hrdiny byli jistě také ti, kteří zde děti přijali a starali se o ně.
