Článek
Židé se dostali do Persie kolem roku 700 př. n. l. jako otroci (zejména příslušníci elity) poté, co Babylóňané dobyli Jeruzalém a zničili první Chrám. Později dobyl město Babylón perský král Kýros Veliký, ten Židy zrovnoprávnil a dovolil jim říši opustit. Události židovského svátku Purim podle svitku Ester se odehrály v perském starověkém hlavním městě Šušan/Súsa. Dnes zde leží íránské město Hamadán, 450 km od Teheránu v nadmořské výšce 1850 m, žije zde přes 500 tisíc obyvatel. Hamadán je považován za nejstarší město v Íránu a jedno z nejstarších na světě.
Íránští Židé (a muslimové) s úctou navštěvují hrobky Mordechaje a Ester v Hamadánu včetně dalších hrobek, to odráží zdejší dlouhou a bohatou židovskou historii.
Perští Židé oslovují své rabíny jako mulla, to arabsky (a persky) znamená pán. Za sefardské Židy jsou považovaní všichni blízkovýchodní Židé, perští Židé však mají své vlastní tradice, ty sahají daleko před vznik sefardské kultury v 10. století. Přesnější je označovat židovské obyvatele tohoto regionu jako Eidot Hamizrach, společenství Východu.
Dnes čítá perská židovská komunita v Íránu přes 10 000 osob z původních 200 tisíc, to je přesto nejvíce z blízkovýchodních zemí kromě Izraele. Začalo to jako postupná migrace po vzniku Izraele, po islámské revoluci v roce 1979 se to změnilo v prudký odliv.
Mnoho perských Židů řekne, že jejich rodina je Teherani (z Teheránu), Širázi nebo Isafahani, to se odráží v jejich kultuře, stravování a zvycích, ty se liší region od regionu. Dokonce i jejich druhá a třetí generace žijící v USA si zachovává původní identitu a často si berou muže a ženy původem ze stejného regionu.
Mnoho perských židovských příjmení zahrnuje křestní jméno mužského předka (například Rahamim nebo Abraham ), za ním následují slova zadeh, ian, pour nebo far, výsledkem jsou jména jako Davidzadeh, Jomtovian, Chayempour a Nikfar. Další příjmení podobně jako u evropských Židů odrážejí místa původu či profesi - Teherani, Shirazi, Kashani atd.
Největší koncentrace původní íránské židovské populace, cca 200 tisíc osob, žije v Izraeli, následují Spojené státy, významná populace zde žije na Long Islandu v New Yorku a v Beverly Hills v Kalifornii.
Z Mašhadu pocházejí perští Židé, kteří byli v roce 1839 pod hrozbou smrti donucení konvertovat k islámu. Stejně jako ve Španělsku po roce 1492 udržovali své židovství v tajnosti. Kvůli smrtelnému nebezpečí z prozrazení se často stěhovali, také na pozdější území SSSR. V současnosti žijí většinou v Miláně a v Great Neck ve státě New York, kde si zachovávají svá jména a zvyky a berou se mezi sebou.
Židé v Íránu mají dnes k dispozici své košer potraviny, synagogy, mikve a dokonce i vlastní ješivy. Židovská komunita má svého zástupce v íránském parlamentu (majles) a je v muslimské společnosti obecně tolerována.
Oslava Purimu
Knihy v Tóře (v Bibli Starý zákon) Izajáš, Daniel, Ezdráš, Nehemiáš, Kronika a Ester se zmiňují o životě Židů v Persii a jejich vztazích s králi a vládou. V knize Ezdráš se právě perským králům připisuje zásluha na tom, že Židům umožnili návrat do Jeruzaléma a obnovu Chrámu. Perský král Kýros Veliký v 6. století př.n.l. dobyl Babylon a Židé mu vděčili za své osvobození z Babylonu, dnes Irák. Mnozí odešli, někteří zůstali v Persii. Po ovládnutí země muslimy čelili Židé různé míře náboženské diskriminace, její rozsah záležel na panovníkovi.
V moderní éře šáha a dynastie Pahlaví v Íránu se život Židů výrazně zlepšil, oslabil se islámský nátlak a náboženské menšiny byly chráněny. Šáh zakázal nucené masové konverze Židů a odstranil pojem nečistota nemuslimů. V židovských školách se vyučovala hebrejština, byly vydávány židovské noviny, Židé zastávali úřednické funkce. Poté, co vznikl v roce 1948 stát Izrael, tam více než třetina z cca 200 tisíc zdejších Židů emigrovala.
Po islámské revoluci v roce 1979 opustili zemi skoro všichni Židé, emigrovali zejména do Izraele a USA. Tehdy byl zavražděn zdejší vedoucí židovské komunity Habib Elghanian, prý kvůli kontaktům s Izraelem a sionismem a přátelství s nepřáteli B.ha. Tak skončilo íránsko-izraelské spojenectví, Írán se stal úhlavním nepřítelem Izraele, k jehož zničení vyzývá. Írán štědře podporuje finančně i politicky teroristické organizace Hamás, Hizballáh, Palestinský islámský džihád a Hútie v Jemenu, což vedlo ke spojenectví dalších arabských zemí v blízkovýchodním regionu s Izraelem.
V Íránské islámské republice dnes žije asi 10 tisíc Židů, věnují se především výrobě zlatých šperků a obchodu se starožitnostmi, textilem a koberci. Oficiálně režim zajišťuje Židům stejná práva a mohou svobodně praktikovat své náboženství. V Parlamentu je dokonce vyhrazeno místo pro zástupce íránských Židů. Ovšem diskriminace nemuslimských menšin je zde běžná, Židé navíc čelí podezření z tajných styků s Izraelem.
Většina zdejších Židů žije v hlavním městě Teheránu, zde stále působí 11 synagog, tři židovské školy, dvě košer restaurace, domov důchodců, hřbitov a židovská knihovna, v zemi se nachází ještě dalších 10 synagog. V Íránu jsou starověká židovská svatá místa, např. hrobka Ester a Mordechaje v Hamadánu, Danielova hrobka v Súse a Habakukův hrob v Tuyserkánu.
Babylónské zajetí i vysvobození bylo předpověvezeno v Tóře. V roce 539 př. n. l. dobyli Peršané pod velením krále Kýrose Velikého město Babylón za použití brilantní taktiky. V té době bylo město Babylón nejvýznamnější nejen na Blízkém a Středním východě, kterým protékala řeka Eufrat, jejíž vody naplňovaly vodní příkopy kolem mohutných městských zdí, díky tomu se město zdálo nedobytné.
Kýros nechal tok Eufratu nad Babylónem odklonit, hladina vody tak klesla a vojáci se mohli přebrodit k městským branám, ty zůstávaly otevřené, takže Babylón padl skoro bez boje. Dobytím Babylónu Kýrosem se vyplnila některá proroctví Tóry.
Předtím v roce 607 př. n. l. babylónská vojska zpustošila Jeruzalém s Chrámem a odvedla většinu přeživších, zejména elity, do zajetí. Jak dlouho mělo jejich zajetí trvat? Podle Tóry: Až se naplní sedmdesát let, stane se, že budu s babylónským králem a jeho národem účtovat za jejich provinění a udělám z té země opuštěné úhory na neurčitý čas. (Jeremjáš 25:12). Po dobytí Babylónu Kýros po 70 letech v roce 537 př. n. l. propustil Židy, ti se začali vracet do své domoviny, přesně 70 let po odvedení do zajetí (Ezra 1:1–4).
Haman
Svátel Purim se vztahuje k židovskému osudu v Persii. Je to nejveselejší židovský svátek, kdy se Židé musí opít tak, aby nepoznali rozdíl mezi dobrem a zlem, které se v příběhu tohoto svátku snoubí.
V křesťanství dovolí období Masopustu lidem se odvázat během příprav na čtyřicetidenní půst. Pro Židy je takovou příležitostí veselý svátek Purim.
Historii a události okolo svátku Purim popisuje v Tóře část s názvem svitek Ester. Zde je popsán příběh židovské dívky Ester, neteře a adoptivní dcery Mordechaje. Ester si perský král Ahašveróš zvolil za manželku namísto neposlušné královny Vašti. Mordechaj odhalil spiknutí proti králi, čímž mu zachránil život, na jeho zásluhy se nicméně zapomnělo.
Král Ahašveróš jmenoval vezírem Hamana, potomka kmene Amalek, nepřítele Židů. Mordechaj se mu odmítl poklonit s tím, že Židé se mohou klanět jedině B.hu. Haman ve své nenávisti se rozhodl jej zničit včetně celého židovského národa. Rozeslal příkaz do všech koutů říše s příkazem, aby lidé zahubili všechny Židy. Datum pogromu stanovil los - odtud název svátku (pur v hebrejštině značí los).
Odvážným činem Ester Židy zachránila, přimluvila se u krále za svůj národ. Když král Ahašveróš prohlédl Hamanovy nenávistné úmysly, kdy již nechal pro Mordechaje zbudovat šibenici, nechal jej právě na ní pověsit a vydal dekret, že Židé mohou vystoupit se zbraní v ruce na svou obranu, toto právo Židů kupodivu svět řeší dodnes. Mordechaj se poté stal novým vezírem.
Svitek Ester je příběhem o vítězství Židů nad archetypem antisemity Hamanem, ten dodával generacím Židů sílu a naději pro přežití v průběhu často krutých dějin nenávisti ze strany většinové společnosti. Není divu, že Židé vnímali svitek Ester po celou historii jako nanejvýš aktuální.
Oslavy svátku Purim mají spíše světský ráz. Ústředním tématem je čtení svitku Ester v synagoze. Kdykoliv se ozve jméno proradného Hamana, ozývají se hlasité projevy nevole a zvuk řehtačky, zatímco Mordechajovo jméno provází radostný aplaus a pískot.
Pro děti je Purim především synonymem maškarád, ty se poprvé objevily u italských Židů v 15. století. V období svátku Purim platí výjimka z přikázání Tóry, přísný zákaz oblékání se do šatů opačného pohlaví. Během svátku Purim také Židé jedí trojúhelníkové koláčky zvané Hamanovy uši.
Zdroje:
https://plus.rozhlas.cz/purim-nejveselejsi-svatek-zidu-6647486
https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/historie-zide-v-iranu.A240319_093612_p_zahranici_nef
