Článek
Snad už se o těchto pozapomenutých hrdinech, kteří ovlivnili vývoj 1. světové války a také vznik Československa, ve škole učí. Svědčí o tom velká návštěvnost školních tříd v legiovlaku, který na týden zastavil na první koleji šumperského nádraží. Československá obec legionářská seznamuje širokou veřejnost prostřednictvím legiovlaku s hrdou historií čs. legií. Tuto organizaci založili 22. května 1921 vojáci našich legií v Rusku, Francii a Itálii.
Téměř 100 tisíc Čechů a Slováků žilo v roce 1914 v Rusku zejména ve městech, souvislé osídlení se nacházelo pouze ve Volyňské gubernii a na Kavkaze. Hned na počátku 1. světové války, v létě 1914, založili naši krajané v Kyjevě s povolením cara samostatnou vojenskou jednotku. V Kyjevě proběhla následně její přísaha.
Zpočátku prováděli příslušníci této jednotky na bojišti průzkumnou činnost, rozvědčíci získávali zajatce a informace, za což mnozí obdrželi vysoká ruská vyznamenání.
V roce 1915 se tato jednotka rozrostla o další krajany žijící v Rusku a také o zajatce, na ruskou stranu dokonce přecházely téměř celé vojenské jednotky.
Po únorové revoluci v roce 1917 odstoupil car a vznikla vláda Kerenského. 2 července 1917 došlo k bitvě u Zborova. Čechoslováci úspěšně prolomili pozice Ústředních mocností, avšak demoralizovaná ruská armáda to nedokázala využít a celkově bitvu prohrála. Tehdy musela i naše brigáda za cenu velkých ztrát ustoupit.
Statečný a vítězný boj Čechoslováků vedl k povolení neomezeného náboru v zajateckých táborech. Těsně před Říjnovou revolucí na podzim 1917 vznikl již mnohem početnější Československý armádní sbor. Po uzavření Brestlitevského míru, tedy kapitulaci Ruska s Německem, pobýval Masaryk v Rusku a naše legie měly dodržovat neutralitu a odjet bojovat do Francie. Odjet na západ se však podařilo jen 3 ešalonům.
V březnu 1918, tedy v době, kdy už Rusko proti Němcům nebojovalo avšak v zemi kvůli vnitřním nepokojům probíhaly kruté boje mezi rudými a bílými, naši legionáři museli svést ústupové boje se stahujícími se německými oddíly u Kyjeva a Bachmače, aby mohli nastoupit do vlaků a přes Sibiř do Vladivostoku se vydat na cestu do Francie.
Němci se snažili všemožně bojkotovat účast našich legií na bojích ve Francii. Na železnici v Rusku dostávaly přednost transporty repatriovaných německých a rakousko-uherských zajatců, ti spěchali zasáhnout do bojů na západní frontě. Tehdy již sovětská vláda se snažila Československý armádní sbor v té době již roztažený po celé délce Transsibiřské magistrály (269 vlaků s 11 tisíci vagony) zařadit do Rudé armády či odzbrojit a internovat. Aby k tomu nedošlo, legionáři obsadili nádraží a okolí Transsibiřské magistrály a v létě 1918 se tato od Volhy po Tichý oceán ocitla v jejich rukou. V této oblasti poskytovali Čechoslováci obyvatelům pomoc při obnově ústavního pořádku, ekonomiky a hospodářství. Jejich zásluhou byl zablokován až milion německých, rakouských a maďarských zajatců v ruských zajateckých táborech na Sibiři a v Kazachstánu, ti nemohli tedy zasáhnout do bojů na západní frontě. Ve stejné době se připojila k bojům na straně dohody také Amerika, což byl rozhodující moment, kdy se poměr sil na západní frontě výrazně přiklonil k vítězství sil Dohody v celé tehdy nazývané Velké válce.
Tyto tehdy klíčové nejen vojenské úspěchy našich legionářů v Rusku přinesly mezinárodní uznání čs. samostatnosti a uznání Československé národní rady v Paříži jako oficiální představitelky vznikajícího státu.
Přes všechny peripetie převážilo původní stanovisko nezasahovat do vnitřních ruských záležitostí. 7. února 1920 bylo s ruskou vládou uzavřeno příměří a začala již bezproblémová evakuace do Vladivostoku. Od prosince 1919 do 2. září 1920 bylo z Vladivostoku vypraveno s mezizastávkou v USA 42 lodních transportů, kterými bylo do vlasti přepraveno 72 644 osob, mezi nimi 1726 žen a 717 dětí.
Návštěvníci si se zájmem prohlíží zdravotní vůz, kde bylo jistě zachráněno mnoho končetin a lidských životů.
I
Dokonale vybavená opravárenská dílna, legionáři nic neponechali náhodě a vybavili své vlaky vším potřebným pro život i boj.
Vagón, kde sídlila První pošta československých vojsk, je vidět, že legionáři mysleli na vše a jejich stát na kolejích perfektně fungoval do všech detailů.
Interiér poštovního vozu s přihrádkami pro poštu jednotlivých vojáků.
Osádka legiovlaku čítá 5 mužů, ti mi zodpověděli množství poměrně záludných otázek. „Nejvíce se mladí ze škol zajímali o T. G. Masaryka, jehož portrét je umístěn ve štábním vagoně velitele,“ dozvěděla jsem se.
Zde se šily a opravovaly uniformy a vybavení legionářů. Jednalo se vlastně o dobrovolníky, kteří konali a hlavně bojovali z vlastní vůle, přesto velmi efektivně.
Vitrina s figurinami s různými druhy uniforem a hodností.
Prastarý šicí stroj, který jistě odvedl na legionářské pouti Ruskem mnoho užitečné práce.
Vagon s plukovní prodejnou dnes nabízí zejména propagační materiály, pohlednice a další suvenýry s legionářskou tématikou.
Provoz legiovlaku něco stojí, a tak přestože zde fungují dobrovolníci, je potřeba si na provoz vydělat.
Přehled čs. legií bojujících za 1. sv. války na straně Dohody: V Rusku bojovalo 71 310 osob, padlo 3 956 mužů. V srbské armádě bojovalo 1365 osob, padlo 100 mužů. Ve Francii bojovalo 9 957 osob, padlo 650 mužů. V Itálii bojovalo 10 476 osob, padlo 523 mužů, popraveno bylo 47 mužů. V regulérní armádě USA bojovalo 42 404 mužů.
V poštovním vagonu si můžete posedět, napsat pohlednici svým blízkým a přečíst si letáky s mnoha zajímavými a důležitými informacemi o našich statečných legionářích.
Nápisy na vagonech jsou samozřejmě provedeny také v ruském jazyce. Součástí transportu bylo také mnoho žen, které si legionáři mnohdy s dětmi přivezli do své vlasti. Jeden z nejznámějších legionářů Jaroslav Hašek si ke své oficiální české manželce z dlouhého pobytu v Rusku přivezl ženu další.
Nemocniční vagon s ošetřovnou, těch bylo zapotřebí zejména v období těžkých bojů během cesty jistě mnoho.
