Článek
Sídlo sobotínské větve rodu Kleinů, bývalý zámek, je dnes luxusním hotelem, ten je součástí rozsáhlého areálu Resort Sobotín. Nejstarší z bratrů Franz Klein (1800–1855) byl tak úspěšný, že v roce 1843 zakoupil na hlavním náměstí v Brně parcelu a vybudovat zde unikátní Kleinův palác.
Po smrti bratra Franze se stal správcem sobotínských železáren Albert Klein von Wisenberg (1807–1877), v rodinném podnikání se staral o finance. Byl také úspěšným politikem, v roce 1863 se stal poslancem Říšské rady ve Vídni. V roce 1858 byl povýšen do šlechtického stavu, v roce 1864 do stavu rytířského a v roce 1872 se dědičně stal svobodným pánem s přídomkem von Wisenberg.
Bratři Kleinové před zámkem v Sobotíně, vytvořeno pomocí AI, program Perplexity
Zámek Sobotín vznikl přestavbou někdejší Eisenbachovy zbrojovky ve čtyřicátých letech 19. století v romantizujícím historickém pojetí.
Již v roce 1816 získali bratři Josef Engelbert, Engelbert a Franz Kleinovi první zakázku na rekonstrukci krátkého úseku silnice mezi Starým Městem a Uherským Hradištěm. Oproti konkurenci nabízeli nižší cenu, rychlost a kvalitu provedené práce, také slevu u zakázek bez veřejné soutěže. Během let 1816 až 1846 vybudovali několik set kilometrů silnic na Moravě a ve Slezsku. Pro Šumpersko bylo nejvýznamnější vybudování silnice v letech 1840-1842 z Opavy přes Bruntál, Rýmařov a sedlo Skřítek do Šumperka a dále do Červené vody k české hranici. Dále byla v letech 1844–1846 vybudovaná silnice Kouty nad Desnou – Červenohorské sedlo – Jeseník.
Areál mauzolea rodiny Kleinů obklopený parkem se nachází v Sobotíně hned u silnice vedoucí ze Šumperka na Skřítek. K bráně vede cesta lipovou alejí okolo plotu s litinovou mříží vyrobenou v místních Kleinových železárnách.
V roce 1836 získala společnost Severní dráha císaře Ferdinanda první koncesi na železniční dráhu v Rakousku, bratři Kleinové byli první, kdo se na tuto neznámou půdu odvážili. Od té doby se zaměřili na stavbu železničních tratí. Jako první postavili v roce 1837 železnici z Vídně do Gänserndorfu, celkem vybudovali na 3500 km železničních tratí v Českých zemích, Rakousku, Německu, Polsku a Rumunsku. Pro nás nejvýznamnější byla trať Praha – Olomouc, dokončená v roce 1845 pod vedením Jana Pernera.
V roce 1844 zakoupili bratři Kleinové v roce panství Loučná nad Desnou včetně železáren v Sobotíně, tehdy také začali stavět železárny ve Štěpánově u Olomouce u nové železniční trati. Železárny v prvé řadě vyráběly pro železnice, poté, co zahájili těžbu uhlí na Ostravsku, také těžební zařízení. V 60. letech 19. století patřily sobotínské železárny k největším závodům v rakousko-uherské monarchii. Po vytěžení železné rudy v okolí ji dováželi ze vzdálenějších oblastí.
Uprostřed ohradní zdi stojí monumentální vstupní brána s litinovou mříží realizovaná stavitelem Josefem Bayerem ze Šumperka.
Po krachu na vídeňské burze v roce 1873 nastaly těžké časy, k oživení výroby došlo v 80. letech, kdy sobotínské železárny přešly na výrobu litinového zboží, po roce 1890 také železných konstrukcí a mostů. Přesto byla v roce 1910 výroba surového železa zastavena.
Historizující novorenesanční architektura honosného mauzolea rodiny Kleinů pochází z roku 1881, nechal je vybudovat Albertův syn Friedrich Klein (1850–1915). Poslední pohřeb se zde konal v roce 1919, později v letech 1926-1928 byla provedená celková oprava mauzolea. Stavba je dílem vídeňského architekta W. S. Baumheyera, Malby byly zrestaurovány U. Weithem. Od roku 1997 patří mauzoleum obci Sobotín.
Dívenka s kloboučkem, vytvořeno pomocí AI, program ChatGPT
Za mauzoleem se v parku nachází samostatný náhrobek, zde posloužil malé dívence k odpočinku v parném odpoledni.
V zadní části mauzolea je vstup dolů po schodech do krypty.
Na rozích balustrády jsou umístěné 4 sochy andělů z černé litiny od Hase Rathauského. Balustrády v obou patrech bylo nutné znovu vytvořit. Stavba má cihlový skelet obložený pískovcovými deskami. Kaple je v kopuli zdobená freskou Umučení Páně od vídeňského Franze Jobsta. V okolí mauzolea bylo provedená parková úprava dle návrhu W. Baumheyera. Svah byl rozdělen na tři výškové terasy.
Obec na začátku letošních prázdnin uspořádala přednášku o zdejší významné rodině Kleinů a plánuje další. Nadšená místní paní Eva Staňková nám působivě prezentovala o historii a aktivitách rodiny Kleinů. Veřejnost má o prohlídky mauzolea velký zájem. Sobotínští zájemcům po předchozí domluvě tuto památku rádi ukážou.
Veřejnost má o prohlídky mauzolea a krypty velký zájem, Sobotínští zájemcům po předchozí domluvě tuto památku rádi ukážou. Momentálně je přístupná jen krypta, v monumentální kapli je nyní instalováno lešení kvůli obnově vzácné fresky v kopuli.
V roce 1811 si jednu vysokou pec v Sobotíně pronajal Andreas Eisenbachov (1770–1834) původem z Haliče, v roce 1815 v Sobotíně postavil továrnu na výrobu zbraní, později byla přestavěná na zámek.
Celé panství s průmyslovým komplexem bylo prodáno v roce 1844 úspěšným podnikatelům, bratrům Kleinům. Krátce poté převzal Sobotín jeden z bratrů Albert (1807–1877), zakladatel sobotínské větve rodu. Zámek se tehdy stal hlavním sídlem Albertovy početné rodiny.
V 80. letech 19. století byl upraven park u zámku podle návrhu zahradního architekta F. J. Thomayera. Byly zde vysazeny exotické dřeviny z Asie nebo Severní Ameriky, celý areál byl obohacen litinovými doplňky ze zdejších železáren.
Albert také založil zámecký park. Za zásluhy v oblasti průmyslu byl v roce 1872 povýšen do stavu svobodných pánů. První dvě generace Kleinů patřily díky rozmachu výstavby železnic k nejúspěšnějším podnikatelským rodinám v Rakousko-Uhersku, přesto žily skromným životním stylem. Další generace Kleinů zaznamenal hospodářský úpadek, nakonec Kleinové v roce 1917 podíl v železárnách prodali.
Kleinové měli odpor k umělé krajině a na svém panství bránili vysazování kleče. Dodnes v části hřebene Hrubého Jeseníku patřícího dříve k jejich panství, tento jehličnan neroste.
Rodina Kleinů stála také u vzniku prvních horských chat. Uhlí se do sobotínských železáren dopravovalo mimo jiné ze Slezska přes horské průsmyky, v nichž bylo nutné vystavět hostince a přepřahací stanice pro formanská spřežení. Tak vznikly první chaty na Červenohorském sedle a sedle Skřítek, které na přelomu 19. a 20. století od Kleinů získaly německé turistické spolky.
Resort Sobotín, rozsáhlý rekreační areál s wellness a dalšími vymoženostmi, na fotografii nový Penzion Josef.
Po odsunu Kleinů v roce 1945 zažívalo mauzoleum těžké chvíle. Vandalové se dostali do krypty, otevírali a ničili rakve. V zahraničí žijící Kleinové, stále majitelé svého mauzolea, nemohli zakročit. Roku 1966 sice bylo mauzoleum zapsáno na seznam památek, tehdy byl jeho stav ohodnocen jako uspokojivý. Až v roce 1997 se celý objekt s okolním parkem stal majetkem obce, ta se dohodla s rakouskou větví Kleinů. Za přítomnosti žijících členů rodiny byly ostatky 14 osob z krypty 4. prosince 1999 přeneseny do hrobky na hřbitově u sobotínského kostela sv. Vavřince.
U vchodu na hřbitov leží blahoslavená Maria Paschalis Jahnová (1916–1945), řeholnice kongregace šedých alžbětinek, ta byla zavražděná na konci války vojákem Rudé armády v Sobotíně.
Pozdně renesanční jednolodní kostel sv. Vavřince v Sobotíně má taktéž gotické prvky, byl postaven v roce 1605, později upravován. Ve druhé polovině 17. století zde započalo období u nás nejstrašnějších čarodějnických procesů na losinském panství. Žebračka z Vernířovic si tehdy schovala do plátna hostii pro nemocnou krávu. Svědek si to nenechal pro sebe a tak vše začalo.
V bezprostřední blízkosti kostela stojí již koncem 16. století postavená zděná fara, dnes zde nabízí ubytování.
Zdroje:
