Článek
Sídlo sobotínské větve rodu Kleinů, bývalý zámek, je dnes luxusním hotelem, ten je součástí rozsáhlého areálu Resort Sobotín.
Po smrti bratra Franze se stal správcem sobotínských železáren Albert Klein von Wisenberg (1807–1877), v rodinném podnikání se staral o finance. Byl také úspěšným politikem, v roce 1863 se stal poslancem Říšské rady ve Vídni. V roce 1858 byl povýšen do šlechtického stavu, v roce 1864 do stavu rytířského a v roce 1872 se dědičně stal svobodným pánem s přídomkem von Wisenberg.

Paní Eva Staňková nám poutavým způsobem přibližuje osudy a aktivity příslušníků rodiny Kleinů. K hodnověrnému přednesu přispívají také její vlastnoručně navržené i ušité dobové kostýmy, včetně těch mužských.
Zámek Sobotín vznikl přestavbou někdejší Eisenbachovy zbrojovky ve čtyřicátých letech 19. století v romantizujícím historickém pojetí.
Již v roce 1816 získali bratři Josef Engelbert, Engelbert a Franz Kleinovi první zakázku na rekonstrukci krátkého úseku silnice mezi Starým Městem a Uherským Hradištěm. Oproti konkurenci nabízeli nižší cenu, rychlost a kvalitu provedené práce, také slevu u zakázek bez veřejné soutěže. Během let 1816 až 1846 vybudovali několik set kilometrů silnic na Moravě a ve Slezsku. Pro Šumpersko bylo nejvýznamnější vybudování silnice v letech 1840-1842 z Opavy přes Bruntál, Rýmařov a sedlo Skřítek do Šumperka a dále do Červené vody k české hranici. Dále byla v letech 1844–1846 vybudovaná silnice Kouty nad Desnou – Červenohorské sedlo – Jeseník.

Areál mauzolea rodiny Kleinů obklopený parkem se nachází v Sobotíně hned u silnice vedoucí ze Šumperka na Skřítek. K bráně vede cesta lipovou alejí okolo plotu s litinovou mříží vyrobenou v místních Kleinových železárnách.
V roce 1836 získala společnost Severní dráha císaře Ferdinanda první koncesi na železniční dráhu v Rakousku, bratři Kleinové byli první, kdo se na tuto neznámou půdu odvážili. Od té doby se zaměřili na stavbu železničních tratí. Jako první postavili v roce 1837 železnici z Vídně do Gänserndorfu, celkem vybudovali na 3500 km železničních tratí v Českých zemích, Rakousku, Německu, Polsku a Rumunsku. Pro nás nejvýznamnější byla trať Praha – Olomouc, dokončená v roce 1845 pod vedením Jana Pernera.
V roce 1844 zakoupili bratři Kleinové v roce panství Loučná nad Desnou včetně železáren v Sobotíně, tehdy také začali stavět železárny ve Štěpánově u Olomouce u nové železniční trati. Železárny v prvé řadě vyráběly pro železnice, poté, co zahájili těžbu uhlí na Ostravsku, také těžební zařízení. V 60. letech 19. století patřily sobotínské železárny k největším závodům v rakousko-uherské monarchii. Po vytěžení železné rudy v okolí ji dováželi ze vzdálenějších oblastí.

Uprostřed ohradní zdi stojí monumentální vstupní brána s litinovou mříží realizovaná stavitelem Josefem Bayerem ze Šumperka.
Po krachu na vídeňské burze v roce 1873 nastaly těžké časy, k oživení výroby došlo v 80. letech, kdy sobotínské železárny přešly na výrobu litinového zboží, po roce 1890 také železných konstrukcí a mostů. Přesto byla v roce 1910 výroba surového železa zastavena.

Historizující novorenesanční architektura honosného mauzolea rodiny Kleinů pochází z roku 1881, nechal je vybudovat Albertův syn Friedrich Klein (1850–1915). Poslední pohřeb se zde konal v roce 1919, později v letech 1926-1928 byla provedená celková oprava mauzolea. Stavba je dílem vídeňského architekta W. S. Baumheyera, Malby byly zrestaurovány U. Weithem. Od roku 1997 patří mauzoleum obci Sobotín.

Dívenka s kloboučkem, vytvořeno pomocí AI, program ChatGPT
Za mauzoleem se v parku nachází samostatný náhrobek, zde posloužil malé dívence k odpočinku v parném odpoledni.

V zadní části mauzolea je vstup dolů po schodech do krypty.
Na rozích balustrády jsou umístěné 4 sochy andělů z černé litiny od Hase Rathauského. Balustrády v obou patrech bylo nutné znovu vytvořit. Stavba má cihlový skelet obložený pískovcovými deskami. Kaple je v kopuli zdobená freskou Umučení Páně od vídeňského Franze Jobsta. V okolí mauzolea bylo provedená parková úprava dle návrhu W. Baumheyera. Svah byl rozdělen na tři výškové terasy.

Obec na začátku letošních prázdnin uspořádala přednášku o zdejší významné rodině Kleinů a plánuje další. Nadšená místní paní Eva Staňková nám působivě prezentovala o historii a aktivitách rodiny Kleinů. Veřejnost má o prohlídky mauzolea velký zájem. Sobotínští zájemcům po předchozí domluvě tuto památku rádi ukážou.

Veřejnost má o prohlídky mauzolea a krypty velký zájem, Sobotínští zájemcům po předchozí domluvě tuto památku rádi ukážou. Momentálně je přístupná jen krypta, v monumentální kapli je nyní instalováno lešení kvůli obnově vzácné fresky v kopuli.

V roce 1811 si jednu vysokou pec v Sobotíně pronajal Andreas Eisenbachov (1770–1834) původem z Haliče, v roce 1815 v Sobotíně postavil továrnu na výrobu zbraní, později byla přestavěná na zámek.
Celé panství s průmyslovým komplexem bylo prodáno v roce 1844 úspěšným podnikatelům, bratrům Kleinům. Krátce poté převzal Sobotín jeden z bratrů Albert (1807–1877), zakladatel sobotínské větve rodu. Zámek se tehdy stal hlavním sídlem Albertovy početné rodiny.
V 80. letech 19. století byl upraven park u zámku podle návrhu zahradního architekta F. J. Thomayera. Byly zde vysazeny exotické dřeviny z Asie nebo Severní Ameriky, celý areál byl obohacen litinovými doplňky ze zdejších železáren.

Albert také založil zámecký park. Za zásluhy v oblasti průmyslu byl v roce 1872 povýšen do stavu svobodných pánů. První dvě generace Kleinů patřily díky rozmachu výstavby železnic k nejúspěšnějším podnikatelským rodinám v Rakousko-Uhersku, přesto žily skromným životním stylem. Další generace Kleinů zaznamenal hospodářský úpadek, nakonec Kleinové v roce 1917 podíl v železárnách prodali.
Kleinové měli odpor k umělé krajině a na svém panství bránili vysazování kleče. Dodnes v části hřebene Hrubého Jeseníku patřícího dříve k jejich panství, tento jehličnan neroste.
Rodina Kleinů stála také u vzniku prvních horských chat. Uhlí se do sobotínských železáren dopravovalo mimo jiné ze Slezska přes horské průsmyky, v nichž bylo nutné vystavět hostince a přepřahací stanice pro formanská spřežení. Tak vznikly první chaty na Červenohorském sedle a sedle Skřítek, které na přelomu 19. a 20. století od Kleinů získaly německé turistické spolky.

Resort Sobotín, rozsáhlý rekreační areál s wellness a dalšími vymoženostmi, na fotografii nový Penzion Josef.

Po odsunu Kleinů v roce 1945 zažívalo mauzoleum těžké chvíle. Vandalové se dostali do krypty, otevírali a ničili rakve. V zahraničí žijící Kleinové, stále majitelé svého mauzolea, nemohli zakročit. Roku 1966 sice bylo mauzoleum zapsáno na seznam památek, tehdy byl jeho stav ohodnocen jako uspokojivý. Až v roce 1997 se celý objekt s okolním parkem stal majetkem obce, ta se dohodla s rakouskou větví Kleinů. Za přítomnosti žijících členů rodiny byly ostatky 14 osob z krypty 4. prosince 1999 přeneseny do hrobky na hřbitově u sobotínského kostela sv. Vavřince.

U vchodu na hřbitov leží blahoslavená Maria Paschalis Jahnová (1916–1945), řeholnice kongregace šedých alžbětinek, ta byla zavražděná na konci války vojákem Rudé armády v Sobotíně.

Pozdně renesanční jednolodní kostel sv. Vavřince v Sobotíně má taktéž gotické prvky, byl postaven v roce 1605, později upravován. Ve druhé polovině 17. století zde započalo období u nás nejstrašnějších čarodějnických procesů na losinském panství. Žebračka z Vernířovic si tehdy schovala do plátna hostii pro nemocnou krávu. Svědek si to nenechal pro sebe, a tak vše začalo.

V bezprostřední blízkosti kostela stojí již koncem 16. století postavená zděná fara, dnes zde nabízí ubytování.
Zdroje:
Přednáška paní Evy Staňkové o životě a díle bratří Kleinů
Požehnání opravených varhan v kostele sv. Vavřince v Sobotíně
https://www.sobotin.cz/obec/pamatky-a-pamatkove-nechranene-objekty/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kleinov%C3%A9