Článek
Vesnice Maršíkov (německy Marschendorf) je součástí vyhlášené lázeňské obce Velké Losiny, stoupá údolím okolo Maršíkovského potoka. Nejznámější je zde dřevěný roubený kostel sv. Michaela postavený bez jediného hřebíku.
Písemné doklady názvu vesnice jsou latinské (Marsch(i)onisvilla) a německé (Marschendorf), odkazují na českou předlohu, ta je písemně doložená až začátkem 16. století jako Mařkov ze zdrobněliny jména Mareš, domácké podoby Martina a Marka.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1351, již tehdy zde stála fara. Vesnice od 16. století náležela k losinskému panství, od 17. století k Vízmberku, dnešní Loučné nad Desnou. Od roku 1609 zde stojí renesanční dřevěný kostel, původně evangelický, po reformaci katolický, stejně jako kostel ve Velkých Losinách.
Obec byla vždy zemědělská. Po roce 1918 zde měla většinu německá agrární strana, ta zvítězila i ve volbách roku 1935. Po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 byl Maršíkov dosídlen.
V roce 1900 žilo v obci 615 obyvatel, vesměs Němců, po jejich odsunu klesl počet obyvatel na 319. Dnes má Maršíkov 160 stálých obyvatel.
Zdejší děti nejprve chodily do farní školy ve Velkých Losinách, od roku 1800 se vyučovalo po domech, v roce 1833 zde byla postavená škola, později obytný dům. V roce 2006 byla dokončená rekonstrukce této bývalé školy na Společenský dům, v něm má sídlo také nejdůležitější vesnický spolek Sbor dobrovolných hasičů.
Hlavní vstup do kostela má malou předsíň. Správce kostela pan Pavel Moravec nám vyprávěl o zdejším natáčení filmu Jak se nám to mohlo stát. Jednou z lokalit ve filmu kromě Prahy je také nedaleký zámek v Sobotíně, dnes luxusní hotel.
V Maršíkově se natáčela scéna romské slavnosti, při které byl obětován jeden z místních kohoutů. Na fotografii je ovšem slepice.
Nad vstupem do kostela je vestavěný kůr podepřený šesti vyřezávanými sloupy. Na kůru stojí unikátní varhany z roku 1776.
Náklady na stavbu tohoto kostela hradili farníci a také zdejší panstvo Žerotínové. V roce 1649 byl vysvěcen oltář se starším obrazem. Během úprav v letech 1655–1657 byl kostel mimo jiné vydlážděn kamenem z Vernířovic. V roce 1777 byla dokončená rokoková výzdoba.
V roce 1931 bylo po podezdění kostela soklem a výměně uhnilých trámů zajištěno odvětrávání jeho základů. Kostel stojí na vyvýšeném místě a mírně se postupně svažuje dolů, jakoby do údolí, také lze pozorovat mírné vychýlení stěn, je to takový náš malý šikmý kostel. Tehdy se finančně na opravách podílel stát. Staticky byl kostel zajištěn v roce 1994, po roce 2000 byla opravená střecha, zdivo a strop, opravy financovala obec Velké Losiny.
Rokokový boční oltář sv. Jana Nepomuckého opravil správce kostelíka pan Pavel Moravec s pečlivostí sobě vlastní.
Vlevo se v kněžišti nachází rokoková kazatelna. V lodi je dochovaná dlažba z velkých ploten krupníku, ten se těžil v okolí Vernířovic. V jeho minerálním složení převládá mastek, ten bývá doplněn kalcitem a dolomitem. Kněžiště bylo předlážděno v roce 1842.
Krupník sloužil jako vynikající vyzdívka železářských pecí. Lze jej snadno opracovat. Těžba této horniny zde byla ukončená kolem roku 1900. Ve Vernířovicích lze doposud najít výrobky z krupníku, hlavně žlaby na vodu pro dobytek, také sochu sv. Jana Nepomuckého u kostela z roku 1777.
Unikátní barokní varhany byly vyrobeny králickým varhanářem Kašparem Weltzelem roku 1776, mají klávesnici bez pedálů s šesti rejstříky (volené stupnice). Varhany byly restaurovány v roce 1973 v Krnově, pouhé tři z 315 kovových a dřevěných píšťal tehdy musely být nahrazeny kopiemi.
Kostel má ve věžičce malý gotický zvon z předchozího kostela, jeho stáří není známo. Celková oprava střechy a trámoví proběhla v roce 1996.
Během oprav valbové střechy a věže zakončené barokní cibulovou vížkou z roku 1757, jsou pokryté šindelem, bylo v roce 2015 v makovici nad věží nalezeno cínové pouzdro s listinami a novinami z doby předchozích oprav v letech 1753, 1888 a 1930. Po dokončení opravy bylo pouzdro vráceno zpět s doplněním listin a tiskovin ze současnosti spolu s mobilním telefonem.
Architektonickým skvostem je dřevěná klenba kněžiště, napodobuje pravou klenbu, inspirací byla jistě klenba kostela sv. Jana Křtitele ve Velkých Losinách.
Jedna z původních almar v interiéru nám ukazuje tehdejší práci stolařů. Skříň je sestavená ze skoro neopracovaných fošen, ty ani nejsou opracované do pravého úhlu. Možná si tu skříň tehdy někdo levně vyrobil vlastními silami a umem a ozdobil ji jednoduchýmu ornamenty.
Pan Pavel Moravec, správce kostelíku, sedí v sakristii v původní zpovědnici, kterou jako zručný stolář zachránil před červotoči. Je zajímavé, že tento malý tvor se v kostele zaměřil právě na zpovědnici. Věděli jste, že červotočům nevoní líh?
Vnější podoba kostela je původní, prostorná loď je 14 m dlouhá a 11,5 m široká. Na levé straně kněžiště navazuje nižší sakristie, Interiér kostela je zachovaný v původní podobě včetně většiny vnitřního vybavení. Obedněné stěny jsou zdobené renesančním ornamentem. Zdejší kazetový strop je poněkud netradiční, členěný pravoúhlými obrazci z lišt, podpírají jej dva sloupy.
V kamenném podstavci taktéž v sakristii původně stála překrásně zdobená renesanční křtitelnice z roku 1615, dnes umístěná v expozici nedalekého Okresního vlastivědného muzea (OVM) v Šumperku. V ní během natáčení filmu Jak se nám to mohlo stát pokřtili novorozeně.
Správce kostelíku se nám pochlubil fotkou Jitky Čvančarové, ta byla součástí filmového štábu, který zde natáčel v loňském roce film Jak se nám to mohlo stát, aneb Své předky si nevybíráme.
Správce kostelíka najednou před námi nebezpečně roztočil vlastnosručně vyrobenou malou dřevěnou destičku na provázku, přitom komentoval její účel a původ, nakonec jí obdaroval Miloně Čepelku, ten si ji právě se zaujetím prohlíží. Nejen dnes je slovo silnou zbraní. Bullroarer je destička na provázku, tu australští domorodci, indiáni a další etnika používali ke komunikaci na velké vzdálenosti, bez nadsázky je to takový domorodý telefon.
Během let vyryly dveře do podlahy předsíně kostelíka okrouhlé linky.
Původní cenná kropenka z předchozího kostela pochází z konce 16. století a je dnes taktéž součástí sbírek OVM v Šumperku.
Vpravo světoznámý grafik a malíř Günter Hujber žijící a tvořící ve Velkých Losinách přišel přivítat Miloně Čepelku, mezi nimi sedí malířka Věra Kovářová z Rejchartic, kde spoluorganizuje setkání řezbářů, ti již od roku 2013 každoročně dotváří tamní Andělárium – galerii pod širým nebem.
Rokokový, původně oltářní obraz Archanděla Michaela namaloval zdejší známý malíř Ignác Raab v roce 1782.
Miloň Čepelka nám čte verše z jedné z jeho mnoha knih, je u nás specialistou na haiku a sonety, na ty se během čtení také dostalo.
Původní zdejší hřbitov okolo kostela byl okolo roku 1900 zrušen a přemístěn na volné prostranství nedaleko.
Na fotografii se nachází areál Pěstitelské pálenice Maršíkovský vodní mlýn, ta je v provozu od roku 2004. Vysoká šedá budova, bývalá sýpka, dnes slouží k bydlení rodině majitele. Výrobna je umístěná v historických prostorách Maršíkovského mlýna u Velkých Losin na Maršíkovském potoku. Je to jeden z nejstarších bývalých mlýnů v Podesní, první zmínky se objevují již v polovině 16. století. Mlýn ztratil svoji původní funkci v 80. letech 20. století a jeho provoz nebyl obnoven. Od roku 2012 zde majitel vyrábí také sirupy, výrobu limitovaných sérií destilátů a bylinných likérů zde zahájili pod názvem Likérky a destilerie Ullesdorf již v roce 2011.
V dolní části obce Maršíkov se nachází několik průmyslových firem, také pozůstatky bývalých firem. Okolní podjesenická krajina vše dotváří.
Velkými Losinami protéká řeka Desná, ta pravidelně ohrožuje okolní sídla během povodní, naposledy v září 2024.
Krajina svažující se k Velkým Losinám je kouzelná v každém ročním období.
Zrezivělá konstrukce bývalé průmyslové haly je obklopená mohutnými pokácenými kmeny z okolních lesů a vytváří tak až umělecké zátiší.
Na fotografii právě přejíždí koleje hasišský vůz SDH z Velkých Losin, ti zajistili naši bezpečnost během čtení v maršíkovském kostele.
Železnice Brno-Šumperk až do Koutů nad Desnou byla úplně zničená během povodně v roce 1997. Záhy železnici znovu vybudovaly obce ze Svazku obcí údolí Desné, což v té době byl naprosto unikátní nestátní projekt, dnes ji opět provozují České dráhy.
Na před několika lety elektrifikované trati dnes ČD provozuje moderní elektrické jednotky, ty zajišťují pravidelné spojení z Brna do rekreačních středisek v Jeseníkách.
Zdroje:
Výklad správce unikátního dřevěného kostelíku v Maršíkově
Vyprávění Miloně Čepelky
https://cs.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%88_%C4%8Cepelka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mar%C5%A1%C3%ADkov
