Článek
Česká i německá mutace filmu se natáčela v roce 1930 souběžně s Vlastou Burianem v hlavní roli střídavě s českými a německými herci, francouzská verze byla natočená o rok později. Tehdy to nebyl jediný český film u nás natočený navíc v německé, případně francouzské mutaci.
Myslím, že většina z nás nepochybuje o tom, že tento veleúspěšný film natočila společnost Lucernafilm rodiny Havlových v čele s Milošem Havlem, ale chyba lávky, tuto naši první zvukovou a nejúspěšnější meziválečnou komedii s Vlastou Burianem natočila společnost Elektafilm, o čemž se lze přesvědčit hned na začátku filmu v titulcích. Dokonce i Časopis Reflex v roce 2004 v článku s názvem Miloš Havel uvádí chybnou informaci: Obrovský úspěch mu přinesl jeden z prvních českých zvukových filmů: C.a k. polní maršálek.
Milošův starší bratr a otec budoucího prezidenta Václav Havel na Barrandově vybudoval kromě vilové čtvrti ateliéry pro výrobu filmů Lucernafilmu s názvem Filmové továrny AB, tento název nesly do roku 1945, po válce byly dekretem prezidenta Beneše všechny filmové společnosti znárodněny. Filmové továrny AB byly postaveny s vysokou státní půjčkou a měly pak pod vedením Miloše Havla monopol na natáčení filmů v Československu, tedy všechny naše filmové společnosti byly nuceny natáčet filmy výhradně na Barrandově. Ročně se tam natočilo až osmdesát filmů. V roce 1934 rozpoutali filmaři novinovou kampaň proti tomuto výrobnímu monopolu společnosti AB.
Samotná společnost Lucernafilm natočila v meziválečném období 47 filmů, další z těchto až 80 filmů ročně zde natočily naše ostatní produkční společnosti.
Z 350 celovečerních filmů vyrobených v meziválečném Československu jich nejvíc, celkem 71, vyprodukovala společnost Elektafilm zdaleka nejúspěšnějšího československého podnikatele v meziválečném filmovém průmyslu Josefa Auerbacha, tak samozřejmě předstihl Lucernafilm Miloše Havla. Ten ještě na Barrandově vyprodukoval další úspěšné filmy během druhé světové války, což u Auerbacha nepřipadalo v úvahu, byl totiž Žid, a tak s rodinou po roce 1938 uprchl z Francie přes Brazílii do USA, kde si vybudoval novou, velmi úspěšnou kariéru.
Společnost Elektafilm Josefa Auerbacha produkovala a natočila kasovní hity 30. let, mimo jiné sérii filmů s Vlastou Burianem v hlavní roli. Josef Auerbach měl velký vliv, začínal jako distributor filmů, pak se stal producentem, ale především byl obchodníkem, v případě nutnosti dokázal změnit obor podnikání.
Narodil se v tehdy rakousko-uherském Haliči v okrese Lvov, dnes Ukrajina, v ortodoxní židovské rodině v roce 1885 (zemřel v roce 1968). Po vojenské službě odešel v roce 1914 do Vídně, tam pokračoval v oboru své matky, prodával textil, jeho rodina postupně přišla za ním. V roce 1919 přesídlil do Prahy, kam byl povolán jako obchodní zástupce české distribuční a výrobní společnosti Moldaviafilm. Od roku 1924 se stal společníkem Elektafilmu a v roce 1932 jejím jediným akcionářem.
Byl zejména vynikajícím obchodníkem, který se během necelých 20 let z malého obchodníčka s textilem vypracoval na nejvlivnějšího a nejbohatšího nejen filmového podnikatele v Československu. Snažil si definovat obchodně úspěšný film, hlavní podle něj bylo herecké obsazení a osobnost režiséra. S příchodem zvukové kinematografie se Elektafilmu podařilo vyprodukovat několik výrazných a úspěšných filmů s Vlastou Burianem. Film C. a k. polní maršálek byl komerčně velmi úspěšný, během 8 týdnů v pražských premiérových kinech Adria a Fénix jej zhlédlo asi 300 tisíc diváků a utržil přes 2,5 milionu korun.
Auerbach s rodinou nejprve žil v Paláci Koruna na Václavském náměstí, později přesídlili do nové funkcionalistické vily v nejvyšším bodě Barrandova. Při mobilizaci roku 1938 sloužila rovná střecha domu jako dělostřelecká pozorovatelna. V roce 1939 se ve vile natáčela scéna filmu Kristián, kdy Adina Mandlová pozve Oldřicha Nového k sobě domů, kde před Marvanem hrají manželský pár.
Společnost Elektafilm sídlící na prestižní adrese v Paláci Dunaj na Národní třídě 28. produkovala také další úspěšné filmy. Zejména poté, co se zrodil v roce 1929 zvukový film, do té doby byla většina filmů dovážená z největšího filmového německého trhu. Německé zvukové filmy se však promítaly téměř výhradně v Sudetech, dabing byl tehdy ještě v plenkách, proto začal Elektafilm točit české filmy. Po nástupu nacistů v roce 1933 navíc měl Auerbach jako Žid v Německu problém podnikat.
Podařilo se mu v roce 1932 vyprodukovat skutečně světový český film, mezinárodně nejpopulárnější v předválečném období, film Extase, ten natočil režisér Gustav Machatý. Film měl vysokou uměleckou hodnotu, v mnoha zemích však vyvolal skandál odvážnými erotickými scénami. Hlavní roli nahé ženy hrála herečka Heda Kieslerová.
Josef Auerbach přesídlil v letech 1932 až 1935 do Paříže, kam chtěl rozšířit své úspěšné podnikání. V době jeho přítomnosti se ve Francii několikanásobně zvýšily tržby za filmy dovezené Elektafilmem. Po třech letech se Auerbach kvůli obavám z dění v Německu vrátil do Prahy a začal plánovat odchod do USA.
Již v roce 1934 v důsledku pokusu rakouských neonacistů o státní převrat se Auerbach neúspěšně pokusil si změnit rakouské státní občanství na československé. Poprvé se vydal do USA v roce 1936, kde založil novou filmovou společnost, pravděpodobně se jednalo o Optima Pictures Corporation.
Později, v roce 1938 před odjezdem do USA, se Auerbach pokusil zabezpečit svůj majetek v Československu, snažil se do USA převést akcie Elektafilmu, chtěl tak zabránit arizaci společnosti. Smlouva byla uzavřená již před obsazením Československa, ovšem Národní banka otálela s udělením devizového povolení k transakci a po 15. březnu 1939 už bylo pozdě. Auerbach odcestoval alespoň s velkou finanční rezervou do Francie.
Záhy po Mnichovu se hledali viníci, a už tehdy byli Židé, zejména ti nejbohatší a nejúspěšnější, vylučováni z profesních komor atd. Nacisté neuznávali převody židovského majetku, jen arizace. Auerbach ze své firmy odešel, ovšem s vysokým odstupným, aby nemohla být arizovaná. Poté ji bez smlouvy zastupoval v cizině, bylo to výhodné pro obě strany.
Chystala se Cesta do hlubin študákovy duše, Češi nechtěli chodit do kina na německé filmy, a tak Elektafilm chtěl dovážet filmy z USA od Warner Bross, Němci to ovšem zakázali. Židovští zaměstnanci společnosti byli propuštěni, tehdy nezvykle s odstupným. Po 15. březnu 1939 emigroval i Hugo Haas, v Paříži zorganizovali premiéru filmu Bílá nemoc, Haas ji režíroval a hrál hlavní roli.
Vila na Barrandově byla prodaná za polovinu původních nákladů, vnitřní vybavení včetně šperků poslal majordomus za Auerbachem do Paříže, kde se bohužel ve víru války ztratilo vše. Do Elektafilmu byl dosazen německý správce. V USA převedl Josef Auerbach majetek na syna Norberta.
Syn Norbert Auerbach odjel za otcem v únoru 1938, manželka Olga s dcerou Helgou opustila české území v době, kdy Němci překročili hranice. Z Francie se rodina dostala do Brazílie, v roce 1941 přicestovali do USA. Josef Auerbach se usadil v New Yorku a začal znovu podnikat. Zaprvé s bratry Mirischovými nakoupil sbírku filmů Samuela Goldwyna a velkou zásobu popcornu, ty prodávali během promítání za války. Po ní své obchodní aktivity značně rozšířili. Auerbach také investoval do realit, snažil se rozšířit oblasti podnikání, aby minimalizoval riziko ztráty.
Jeho syn a dědic Norbert Auerbach v roce 1942 dobrovolně vstoupil do armády, později byl přijat do Weapon’s School. Tam se učil obsluhovat všechny zbraně, od revolveru až po dělo. Mezitím se dostal do Intelligence School – školy průzkumníků v Marylandu, dnes známý Camp David.
Norbert Auerbach se účastnil invaze v Normandii. Získal postupně dva Řády purpurového srdce. Zažil německou ofenzívu v Ardenách. Byl zraněn. Později obdržel dvě Bronzové hvězdy za statečnost. Jako speciální průzkumník s dokonalou znalostí němčiny, byl to jeho rodný jazyk, vyhledával vhodné německé zajatce, ty pak vyslýchal. Získával cenné informace pro zpravodajskou službu.
Po válce byly Josefu Auerbachovi vráceny všechny akcie firmy, ovšem na základě Benešova dekretu o opatřeních v oblasti filmu byly všechny filmové společnosti zestátněny s příslibem blíže nespecifikované náhrady. Auerbachové chtěli u nás podnikat v tehdy ještě ne zakázaných oborech. Chtěli dovážet kinematografické potřeby z USA a v Praze postavit továrnu na dnes bychom řekli recyklaci použitých filmových kopií podle patentu USA. Kromě nového filmového materiálu by vzniklo i chemické stříbro.
Ovšem, stále se mu snažili dokázat, že se přihlásil při sčítání lidu v roce 1935 jako Němec, protože byl německojazyčný, přestože tehdy uvedl židovskou národnost. Podle této skutečnosti byli Němci vysídlovaní a zbavovaní majetku. V roce 1949 byla dosazená do firmy národní správa, dekret podepsal za odbor ministerstva informatiky Vítězslav Nezval. Stále se nacházely kličky, aby nemuseli Auerbachovi akcie vrátit.
Po válce se jeho syn Norbert stal prezidentem United Artists. Natočili West side story, Most přes řeku Kwai, bondovky, Růžového pantera, i filmy s Woody Allenem, také veleúspěšný filmový muzikál Šumař na střeše v roce 1971 a Hair. Prezident Reagan si jej vybral jako mediálního poradce. Po roce 1989 se vrátil do Prahy, pracoval ve zprivatizovaném Lucernafilmu. Na Národní třídě zdědil kancelář svého otce včetně nábytku s gaučem, na kterém seděla Marlene Dittrich, zemřel v Praze v roce 2009.
Zdroje:
https://www.reflex.cz/clanek/causy/73906/milos-havel.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vila_Josefa_Auerbacha
https://www.reflex.cz/clanek/causy/73430/norbert-auerbach-uspesny-producent-a-valecny-hrdina-ktery-stal-za-filmovym-zrozenim-jamese-bonda.html
