Článek
Někteří již přijali životní styl HDR, někteří se na něj teprve připravují. Sbírají informace a zkušenosti od svých kamarádů. Letos jsem v rámci focení absolvovala celou trasu šestikilometrové race se závodníky, přestože jsem jen šla a nemusela brát ohled na psa, dalo mi to opravdu zabrat.
Letos se na start závodu v Areálu Kraličák ve Stříbrnicích, součásti Starého Města pod Sněžníkem, postavilo přes tisíc závodníků se psy.
Během focení jsem už v loňském roce zjistila, že každý z nich miluje výzvy, zároveň jsou nadšenými a milujícími pejskaři.
Závod BASE má délku 6 kilometrů, běží se také závody Wild o délce 12 kilometrů a další varianty.
Páníček s pejskem Eny závod Hard Dig Race milují a pravidelně se jich účastní. Na třináctiletého pejska po zdolání každé překážky čeká radostná pusa od páníčka a pevné objetí. Ptala jsem se jak dlouho jim trvá zdolání docela náročných 6 kilometrů s 16 překážkami. „Náš nejdelší čas je tři a půl hodiny,“ sdělil mi páníček. Letošní průměrný čas byl něco kolem 1 hodiny.
Po absolvování závodu se odbahnění lidé se psy kulhajíce a skuhrajíce odeberou ke svým autům. Tam vybalí suché oblečení a pokračují zpět do areálu strávit den plný zábavy nejen s večerní diskotékou.
Myšlenka uspořádat závody lidí se psem napadla Andráše z Maďarska v roce 2012, když sloužil v Afghánistánu. Tehdy při teplotě 43 °C ve stínu přelézal se psem nákladní auta:
„Tohle je taková kravina, že z toho musím udělat závod.“
První závod proběhl 1. října 2016, v roce 2017 první zahraniční závod v Polsku v šíleném lijáku.
Závodníci po startu zabočili do svažitého lesa nad potokem. Hned první překážku jsem nezdolala, podařilo se mi obejít bahnitou lázeň, trať pokračovala potokem do svahu, i když bylo docela letní počasí, raději jsem si tuto koupel nedopřála. Pokračuji po cestě a fotím překonávání dalších překážek.
Z listnatého lesa opět korytem potoka podběhnou závodníci silnici a zamíří do svahu sjezdovky směrem do Hynčic pod Sušinou. Funím za nimi, poté vede trať vzrostlým jehličnatým lesem na vrcholové pláně pohoří Králického Sněžníku. Právě dnes probíhá hromadný výstup na tento vrchol, pod kterým pramení řeka Morava.
V lese je vždy příjemně, tento naštěstí odolal masivní kůrovcové kalamitě v minulých letech.
Závodníci se rozprostřeli po vrcholových loukách, nesečená tráva je měkoučká a příjemná.
„My nejsme dvojčata,“ smějí se dívky.
„Musím si vás vyfotit, máte neobvyklé dresy,“ oslovuji tyto dvě blondýnky.
„Děkujeme,“ se smíchem mi poděkují a pádí dále k cíli.
Na tomto snímku si můžete učinit představu o krajině, ve které se pohybovali závodníci.
Další překážka pod vrcholem. Pejsek je umístěn do klícky, aby neutekl či nebránil ve výkonu úkolu, závodníci přelezou most ve tvaru žebříku, tedy se špruslemi umístěnými daleko od sebe.
Paní v červeném tričku přijela z Polska s mnoha dalšími. Na trati také slyším maďarštinu. Je vidět, že závody HDR jsou velmi populární a vytváří přeshraniční kontakty a přátelství.
Fotím samé zajímavé situace a lidi s pejsky, kráčím dál a dál a obdivuji stále nadšené běžce.
Dívenka zdraví závodící maminku se psem. Dívka čekala s babičkou podél trati, jak jsem se dozvěděla, jsou od Svitav.
„Jaké zase bunkry, babi?“ diví se malá mému vyprávění, že nedaleko si mohou zdarma prohlédnout řopíky postavené před Druhou světovou válkou.
„A co jsou to řopíky?“ ptají se mě.
Nejvíce závodníků muselo absolvovat trestné dřepy u této překážky v nejvyšším bodě závodu na kopci Štvanice ve výšce téměř 900 metrů nad mořem. Zde je zároveň vrcholová stanice sedačky ze Stříbrnic a dřevěná rozhledna.
Tady už se závod lámal z neustálého stoupání do druhé půlky směrem dolů k cíli. Možná někteří po náročném stoupání nedokázali se ještě naposledy vybičovat k náročnému výkonu a přeručkování tyče nezvládli.
Vrcholová stanice sedačkové lanovky ze Stříbrnic. Jezdila poloprázdná. Závodníci mohli během dne využít všechny atrakce areálu včetně bobové dráhy.
Pohled z výšky na areál okolo dolní stanice sedačky. V bílém stanu se lze občerstvit výborným jídlem včetně borůvkových knedlíků a sýry halloumi s bramborovou kaší s brokolicí pro vegetariány.
Pohled z výšky na bobovou dráhu.
V zimě vyhřívané a kryté šestisedačky odpočívají.
Závodnice přijela z Rakouska, kam odešla za prací a láskou.
Moderátor ji před cílem trochu vyzpovídal.
„Co vás nejvíc baví dělat?“
„Baví mě všechny aktivity s naším psem,“ opáčila dáma.
Lidé z chovné stanice od Pardubic přijeli s osmi psy jedné rasy. Název rasy si bohužel nepamatuji, ale byli to psi milí a dobráčtí.
