Článek
Tady to všechno začalo, jako první vysoká pec na koks zde byla zapálená v roce 1836, druhá o dva roky později. V roce 1852 byl poblíž založený důl Hlubina. Poslední odpich vysoké pece zde byl provedený 27. září 1998.
V roce 2012 podle projektu architekta Josefa Pleskota byla bývalá vysoká pec č. 1 přizpůsobená pro interaktivní naučnou a vyhlídkovou trasu pro veřejnost.
Podnět k založení Vítkovických železáren vzešel v roce 1828 od olomouckého arcibiskupa Rudolfa. Provoz Rudolfovy huti byl zahájen koncem roku 1830, o rok později vznikla koksovna. V roce 1835 se stali majiteli Vítkovických železáren vídeňští Rothschildové, ti se později spojili s veleúspěšnými podnikateli Gutmanny.
V srdci bývalého průmyslového areálu mezi rourami a rezavým železem byl vybudován stadion na beachvolejbal. Od 28. května do 1. června se areál Dolních Vítkovic opět promění v centrum světového beachvolejbalu. Turnaj J&T Banka Ostrava Beach Pro patří mezi nejoblíbenější podniky sezony, loni byl hodnocen jako nejlepší elitní turnaj celé Beach Pro Tour. Již osmý ročník přilákal do Dolních Vítkovic nejlepší hráče planety.
Staré věci často, zejména v Dolních Vítkovicích, nachází nové využití.
Za plotem dnes zůstala jen větrná jáma (na fotografii), vedle kříž a okolo vzrostlý park. Nedaleko se nachází kolonie Salma, Zwierzina (Zvěřina) a pět domů osady Aloisie. Místní doly založili hrabě Wilczek, Salm a měšťan Zwierzyna. Pozor, nebezpečí výbuchu plynu, je napsáno na informační tabuli za plotem.
V roce 1885 uzavřený Důl Salm I - Ignát na Slezské Ostravě byl v činnosti jen 30 let, jeho území bylo přeměněno na park s dnes vzrostlými kaštany. Jeden šachetní barák nechal kníže Salm přestavět na kapli, ta ale vzala za své, dnes stojí jen kříž kdysi stojící hned vedle kaple.
Důl Michal je bývalý důl v Ostravě-Michálkovicích. Od roku 1946 byl přejmenován na důl Petr Cingr, po ukončení těžby a vzniku Průmyslového muzea v areálu se stal opět dolem Michal. Majitel, Národní památkový ústav, jej zpřístupňuje veřejnosti.
V roce 2013 byl opraven nátěr těžní věže (na fotce s budovou strojovny) na barvu černo-šedou. Původní nátěrové vrstvy (zvláště červené suříkové nátěry) byly odstraněny otryskáním.
Každý rok si areál dolu Michal prohlédne přes 12 tisíc návštěvníků.
Současný vzhled areálu odpovídá přestavbě v letech 1912–1915 podle architekta Františka Fialy. Tehdy byl parní pohon důlních strojů nahrazen pohonem elektrickým. Nově vybudovaná strojovna byla rozdělená na dvě části – oddělení těžních strojů a kompresorovnu.
V roce 1856 koupila důl Severní dráha císaře Ferdinanda Rotschildů a vlastnila jej až do znárodnění v roce 1945. Tato dráha zprovoznila v roce 1862 tzv. Báňskou dráhu z Přívozu do Michálkovic, ta umožnila expedici uhlí po železnici. Na fotografii vpravo je nízká budova, pod ni vjížděly nákladní vagony, do nich se sypalo uhlí z velké budovy třídírny vlevo.
Na fotografii je budova bývalé elektrocentrály. Prohlídková trasa areálem zahrnuje známkovnu, řetízkovou šatnu a koupelnu mužstva a administrativní budovu s expozicemi: první pomoci, kanceláří měřičů a geologů, dispečink, výdejnu svačin, výdejnu prádla, cechovnu a lampovnu. Spojovacím mostem z lampovny se přechází do těžní budovy, pak strojovny, a nakonec do kotelny.
Vlevo na fotografii stojí auto veterán s nápisem Coupe de Ville americké výroby. Do Ostravy se právě sjížděla americká auta z celé republiky na událost s mnohaletou tradicí v areálu Dolu Michal, zde byly k vidění všechny možné typy amerických vozidel.
Součástí akce je také spanilá vyjížďka amerických aut částí Ostravy, také doprovodný program s kapelami, soutěžemi, občerstvením. Obvykle na sraz přijede až 200 aut americké výroby bez omezení roku výroby, žádná registrace není potřeba.
Římskokatolický Kostel sv. Petra z Alkantary, také Šikmý kostel, stojí v části Karviná-Doly. Dnešní kostel nechal postavit Jan František Larisch v pozdně barokním slohu s rodovou hrobkou, byl dokončen v roce 1759 a vyjímal se jako většina kostelů na kopci, dnes na něj shlížíme do údolí.
Polní cesta na fotografii vede k bývalému Dolu Gabriela, ten byl založen v roce 1852, tehdy byla v hloubce 104 metrů objevená černouhelná sloj. Jméno Gabriela nese podle manželky vlastníka, hraběte Žerotína. Již v roce 1856 došlo v dole k výbuchu, při kterém zahynulo 17 horníků, poté byla těžba zastavená. Nový majitel provozoval důl do roku 1924. Pod názvem Důl Mír se zde těžilo až do roku 2000. Dvě těžní věže, kompresorovna a strojovna zůstaly zachovány a jsou chráněnou kulturní památkou.
Projekt POHO Park Gabriela dostal přiklepnutou dotaci z evropského Fondu pro spravedlivou transformaci, stane se centrem pohornické krajiny, v rámci projektu dojde k tolik očekávané rekonstrukci bývalého dolu Gabriela. Vznikne zde centrum pohornické krajiny jako výchozí bod a křižovatka stezek touto krajinou. Důl Gabriela stojí jen kousek nad Šikmým kostelem, ten proslavila Karin Lednická románovou trilogií Šikmý kostel.
Těžba sem přinesla opravdovou dřinu a s ní i životní tragédie havířů a jejich rodin, expozice zde bude vyprávět lidské příběhy, připomínat historii tohoto místa a vyjadřovat respekt obětem i životu lidí, které těžba tolik ovlivnila, flexibilní expozice bude umístěna v podzemí strojovny, ta byla unikátní tím, že obsluhovala obě zdejší těžní věže.
Na fotografii je část bývalé trati tramvaje mezi Ostravou a Karvinou. Dnes po desetimetrových poklesech půdy kvůli poddolování tato cesta končí v rybníku u Šikmého kostela.
Moravskoslezský kraj plánuje výstavbu tramvajové trati z Ostravy přes Rychvald a Orlovou do Karviné. Tramvaje mezi Ostravou a Karvinou jezdily už před více než sto lety, v době intenzivní těžby uhlí. Dojde k oživení míst, kde se uhlí těžilo, pohornická krajina má obrovský potenciál.
Vybudování nové tramvajové trati podpoří Moravskoslezský kraj i dotčené obce. Pro obyvatele Ostravy bude zajímavé dojet komfortně tramvají do zoo, Orlové, k šikmému kostelu, k novým investicím z projektu pohornické krajiny a do Karviné. V plánu je také propojení na Havířov. Provozovat tuto trať by měl Dopravní podnik Ostrava.
Studie proveditelnosti nové tramvajové trati počítá s využitím stávajících uhelných vleček či plánovaných dopravních koridorů. Využití dřívějších tras vlaků či tramvají je jednodušší a levnější. Bude vybudovaná moderní dvoukolejná rychlodráha dosahující rychlosti až 80km/hodinu, bude jezdit v desetiminutových intervalech. Jedná se o náročnou stavbu o délce 26 km, první cestující by se po ní měli projet za 10 let, odhad nákladů je zhruba 7 miliard korun.
Pod kostelem bylo od roku 1854 vytěženo 27 slojí v celkové mocnosti asi 50 metrů, později se stavba začala naklánět. Dnes činí odklon 6,8°, propad půdy byl v roce 2011 cca 37 metrů. Ještě nedávno hrozilo kostelu zřícení, v roce 1995 byla dokončená jeho generální oprava. Jako nejšikmější kostel v Česku je zapsán do České knihy rekordů a kuriozit.
Patronkou havířů je svatá Barbora, její socha je umístěná ve zdi u schodiště vedoucího na kůr a dále na věž.
Na této fotce je zřetelně vidět náklon kostela oproti sochám před ním, podlaha v kostele byla dorovnaná s terénem.
Během druhé světové války byly 3 zdejší zvony zrekvírovány, zůstal jen malý ocelový zvon. Díky financím z OKD byly ve věži umístěny nové dva zvony v roce 2012. Karin Lednická vydala v roce 2020 první díl románové trilogie Šikmý kostel, ta zaznamenává příběh z přelomu 19. a 20. století odehrávající se okolo tohoto kostela.
Firma Zvonotec z Karviné dodala pro kostel nové hodiny s ciferníkem řízené satelitem z přesných atomových hodin ve Franfurtu nad Mohanem. Pomoc Nadace OKD ve výši 260 tisíc korun na dva zvony a hodiny byla pro vybavení kostela zásadní. Na hodiny, nemluvě o zvonech, by zdejší farnost peníze neměla.
Spisovatelka Karin Lednická nechala na katolickém hřbitově v Karviné loni zrenovovat pomník obětem důlního neštěstí v roce 1894 do původní podoby. Na pomníku je sice 235 jmen, ale tragédie zasáhla tisíce lidí, hlavně rodiny, příbuzné a přátele zahynulých. Po sérii výbuchů v karvinském dole Františka a sousedních dolech Hlubina a Jan Karel v roce 1894 zahynulo 235 havířů, bylo to nejhorší důlní neštěstí v Ostravsko-karvinském revíru v historii. Těla 58 horníků zůstala v dole, po zemřelých zůstalo 194 sirotků a 130 vdov. Hřbitov nedaleko Šikmého kostela je z mála pozůstatků po původní, staré Karviné, ta byla poddolováním zničená.
Karin Lednická kvůli obnově pomníku oslovila mnoho institucí a lidí. Po dvou letech marného snažení si uvědomila, že je to na ní a nechala pomník zrestaurovat na vlastní náklady, ty přesáhly 200 000 korun.
Neštěstí ze 14. června 1894 ovlivnilo hornictví v celé Evropě, příčiny katastrofy se nepodařilo zjistit. Důsledkem tragédie však byla reforma bezpečnostních standardů v dolech po celém Rakousko-Uhersku, po tomto neštěstí se začal používat přenosný dýchací přístroj.
Tato pustina zbyla z kdysi prosperujícího průmyslového města, staré Karviné. Terén tvoří několikametrová vrstva kamení ze zbouraného chrámu, radnice a dalších veřejných a obytných budov, důlní činnost zde vykonala své.
Jak se fotí urbex, jsme si vyzkoušeli v bývalém zámeckém areálu. Solca byl největší zámek Těšínského Slezska, tato část Karviná-Doly nás přivítala robustními trubkami proplétajícími se neudržovanou zelení v prudkém svahu. Ještě před 75 lety bychom se ocitli ve výstavní rezidenci obklopené osmdesátihektarovým přírodním parkem. Dnes pouze boční opory s viditelnými záseky pro schody hrobky, dva sloupy zadní brány (na fotografii) a zpevněná plocha, nad kterou se asi tyčil zámecký balkon, připomínají dřívější honosné šlechtické sídlo.
Sídlo s názvem Solca nechal postavit v novorenesančním stylu v roce 1873 hrabě Jan Larisch-Mönnich pro svého syna Jindřicha. V roce 1920 vedle postavili samostatný pavilon pro služebnictvo, v roce 1916 také rodinnou hrobku v podobě antické svatyně se sloupovím.
Na podzim 1944 zámek obsadila německá armáda, koncem roku pak vyhořel, po válce byl jako německý majetek zkonfiskován. Během opravy dokončené v roce 1950 byla poškozená část zámku zbourána, zbytek byl upraven jako jednopatrová budova s podkrovím. Poté zámek sloužil jako zubní ordinace. Brzy se začalo projevovat poddolování, postupně docházelo k demolici, v roce 1980 byla rozebraná rodová hrobka (na fotografii pozůstatky schodiště), brzy nato zanikl i park.
Důl Austria byl založen okolo roku 1898, hloubení jámy bylo komplikované kvůli množství vody, nakonec zkušební vrt pronikl do hloubky 584 metrů deseti slojemi. Během první světové války byla navýšená roční těžba. V roce 1920 byl důl přejmenován na Barboru, patronku horníků. V roce 1918 byly v dole namísto koní zavedeny vzduchotlaké lokomotivy a těžba probíhala pomocí strojů na stlačený vzduch. Nejvyšší těžby bylo dosaženo ve válečných letech 1943 a 1944, přes milion tun ročně. V dole byli nasazení ruští váleční zajatci. Dobývalo se, co to šlo, bez ohledu na bezpečnost práce, důsledky a perspektivu.
Po roce 1945 zde byla zahájená rozsáhlá modernizace, byla postavená nová rozvodna, dílny, zrekonstruovány strojovny. V roce 1947 se začal používat první hřeblový dopravník, tzv. barborský kombajn, v roce 1950 se tak stal Důl Barbora nejmechanizovanějším dolem v OKR. Do roku 1990 zde došlo k několika závalům a výbuchům, při nich zahynuly desítky horníků. Na tomto dole se natáčel film o velkém důlním neštěstí s názvem Dukla. Poslední vozík uhlí zde byl vytěžen koncem roku 2002. Dodnes jsou zachovány dvě těžní věže dolu, jámy byly zasypány. V areálu vzniká soukromý zábavní a naučný rodinný park.
Evangelický hřbitov v části Karviná-Doly byl založen roku 1903, tehdy Evangelický hřbitovní spolek pro Karvinou a Solcu koupil pozemek od manželů Krainových mezi koloniemi Báňské a hutní společnosti Nový Jork a Mexiko. Hřbitovní kaple se zvony ve věži byla postavená roku 1906. V roce 1923 byl hřbitov rozšířen, koncem 70. let kvůli poddolování přestal být hřbitov využíván.
Dobrovolníci obnovují poničené a zašlé náhrobky, na každém hrobě či památníku jsou umístěny alespoň umělé květiny a lampičky se svíčkami.
V roce 2014 se horní dřevěná část věže zřítila do lodi kaple. Od roku 2017 hřbitov dobrovolnicky udržují členové Beerclubu, roku 2021 zde odhalili pamětní tabuli. O hřbitov se stará také spolek Olza Pro, ten zahájil viditelnou renovaci hřbitova. V roce 2022 byla vyzvednutá zřícená dřevěná věž, ta je nyní umístěná vedle kaple vpravo (na fotografii), ve které probíhá rekonstrukce základů a zdí. Vlastníkem hřbitova je Farní sbor Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Karviné.
Neogotickému kostelu Narození Panny Marie v Orlové dokončenému v roce 1905 se přezdívá i s okolím Slezské Hradčany, v 80. letech minulého století mu kvůli poddolování hrozila demolice. Dominantu Orlové výrazně poškodila důlní činnost v 70. a 80. letech 20. století. Tehdejší farář Antonín Huvar s pomocí místních nadšenců kostel zachránil, později se našli další nadšení a pracovití nejen církevní představitelé. Podařilo se jim zajistit statiku kostela včetně opěrných zdí stažením základů, byla vyměněná výdřeva podpírající kostel a opravený jeho interiér. Po čase se zdálo, že opravy budou zastaveny kvůli nedostatku peněz, Nadace OKD naštěstí poskytla milion korun na dokončení fasády štítů a horních pater v závěru kostela a kněžiště.
Orlová je slezské město s přibližně 28 tisíci obyvateli, původně klášterní statek vlastnili mimo jiné Bludovští z Bludova, ti vybudovali v roce 1765 vedle kostela zámek, ten sloužil od roku 1902 jako městská nemocnice, v roce 1979 byl zbořen kvůli poddolování. Po vymření Bludovských z Bludova získal orlovské panství rod Mattencloitů, ti v roce 1844 poskytli Rothschildům právo na těžbu uhlí ve zdejším regionu.
Ke kostelu vede monumentální schodiště, to převyšuje rozdíl 10,5 metru mezi náměstím a vchodem do kostela. Schodiště zdobí čtyři sochy světců a repliky plynových lamp nacházející se na pražském Karlově mostě. Ke kostelu náleží ještě ohradní zeď a přilehlý areál zámeckého parku. Během novogotické přestavby v letech 1903-1906 bylo v kostele zachováno kněžiště z roku 1466 včetně v roce 2013 zrestaurované malby zobrazující pověst o založení kostela spolu s nově zrestaurovaným hlavním oltářem, ten je z roku 1268, jeho součástí je oltářní obraz z 15. století.
Počátkem 19. století bylo v Orlové objeveno bohaté ložisko černého uhlí, tehdy se malá zemědělská obec také díky pozdějšímu napojení na strategickou Košicko-bohumínskou dráhu stala prosperujícím městem nejen díky těžbě, další průmyslové podniky dodávaly Orlové ráz moderního a bohatého města. Orlová bylo tehdy nejvýznamnějším centrem školství ve Slezsku.
Kostelní varhany i s polychromovanou varhanní skříní z roku 1923 tvoří 2700 píšťal. Instalovala je firma Bratři Riegrové z Krnova. Finance na opravu varhan v roce 2008 poskytlo město Orlová.
Intenzivní důlní činnost působila po druhé světové válce spíše destruktivně, také kvůli vysídlení původního většinového německého obyvatelstva a nešetrné těžbě ze strany nacistických okupantů i komunistického zřízení u nás. V šedesátých letech dokonce existoval plán na likvidaci města, podobně jako staré Karviné. V Orlové bylo zbouráno dva tisíce budov a byla zde zrušená tramvajová i osobní železniční doprava, mnoho škol bylo přesunuto do Ostravy, Karviné či Havířova, a nejen to, také na 50 tisíc exponátů ze sbírek orlovského muzea bylo rozprášeno po celé ČSR.
Na fotografii je náhrobek svobodného pána Richarda von Mattencloit (1829-1888) v zámeckém parku.
Za kostelem v místech, kde před demolicí v roce 1979 stál zámek, roku 1902 přebudovaný na nemocnici, se rozprostírá zámecký park s přírodně-krajinářskou kompozicí založený počátkem 18. století. V devadesátých letech 20. století započala jeho rozsáhlá asanace, která skončila v roce 2000. V jejím rámci byla obnovena parková louka a vysázeny okrasné keře. Park se rozkládá na ploše 4,5 hektaru a je památkově chráněn. Rostou zde jasany staré přes 300 let, tedy z doby před postavením zámku.
Mattencloitové byli šlechtický rod původem z Francie, v roce 1732 získal člen rodu šlechtický titul svobodných pánů. Příslušníci tohoto rodu vlastnili menší statky také ve Slezsku. V roce 1822 objevil Anton von Mattencloit na svém panství Doubrava uhlí na kopci Viderholec, tehdy vznikl důl Doubrava.
Svobodný pán Ubelli ze Siegburgu, šlechtic, právník a soudce, se stal mimo jiné v letech 1849–1862 prezidentem Krajského soudu v Brně, a nakonec prezidentem Zemského soudu pro Moravu a Slezsko (1862–1863). Jeho nejmladší dcera Gabriela (1838–1910) byla manželkou barona Richarda von Mattencloita (1829–1888), jeho náhrobek je na fotografii. Jejich syn, taktéž Richard (1862–1925), vlastnil statky ve Slezsku, od roku 1910 užíval příjmení Mattencloit-Ubelli, Ubelli po svých předcích.
Monumentální schodiště vedoucí z náměstí ke kostelu s 98 schody z roku 1861 zdobí čtyři sochy svatých, na fotografii vlevo se nachází dvě z nich.
V sedmdesátých letech slavila Orlová přes 700 let existence, od té doby většina starého města i místní části Lazy vlivem poddolování zmizela. Panelové sídliště v části Lutyně postupně nahradilo staré centrum města. Z jádra města zůstalo torzo, to až v posledních letech doznává viditelné revitalizace. Přesto Orlová zůstává na čele měst, kde se lidem nežije nejlépe, také je to stále jediné město nad 10 tisíc obyvatel u nás, které nemá pravidelnou osobní železniční dopravu.
Zdroje:
Výklad průvodce z www.provedu.cz
https://www.dolnivitkovice.cz/
https://ostravska.drbna.cz/sport/3071-turnaj-v-ostrave-nabidne-nabidne-nejvetsi-svetove-hvezdy-plazoveho-volejbalu.html
https://www.dul-michal.cz/cs
https://www.zdarbuh.cz/reviry/okd/doly-knizete-salma-v-ostrave/
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ikm%C3%BD_kostel
https://www.msk.cz/cs/media/tiskove_zpravy/tiskova-zprava-_-byvaly-dul-gabriela-bude-centrem-pohornicke-krajiny–pulmiliardovy-projekt-ma-zelenou-18689/
https://polar.cz/zpravy/moravskoslezsky-kraj/cely-ms-kraj/11000033388/mezi-ostravou-a-karvinou-by-mely-jezdit-tramvaje-na-trat-se-napoji-i-orlova
https://cs.wikipedia.org/wiki/Evangelick%C3%BD_h%C5%99bitov_v_Karvin%C3%A9
https://magazin.aktualne.cz/spisovatelka-lednicka-nechala-v-karvine-opravit-pomnik-obete/r~70fefa962a6611efa26cac1f6b220ee8/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Orlov%C3%A1
https://www.stavbaweb.cz/clanek/unikatni-kostel-v-orlove-se-do-konce-roku-doka-nove-fasady-5040/
https://www.karvina.cz/deje-se/solca-nejvetsi-zamek-tesinskeho-slezska
