Článek
Kvůli obrovským nákladům na zbourání opevnění je město zakoupilo až koncem 19. století, poté se mohlo rozvinout do šířky a krásy za přispění zejména architektů Kotěry a Gočára, také další přispěli ke stavebnímu boomu začátkem 20. století zejména secesními a funkcionalistickými stavbami.
Vlevo stojí katedrála sv. Ducha, vpravo Bílá věž a Stará radnice.
Katedrála sv. Ducha je hlavním kostelem Královéhradecké diecéze, a tedy sídelním kostelem biskupa. Gotická cihlová pseudobazilika se dvěma věžemi tvoří charakteristické panorama města. Výška věží je 48 m.
Stál zde farní kostel, ten vyhořel. V roce 1342 byla dokončena větší část nového kostela. Roku 1424 zde byl prý pohřben Jan Žižka z Trocnova. Nejstarší ze čtyř zvonů, Leopold (Dominik) je z roku 1485. Největší je Michael (Orel) z roku 1496, váží 3847 kg. Roku 1639 byl kostel vyrabován a vypálen švédskými vojáky. V roce 1664 zde bylo založeno druhé biskupství v českém království, 26. dubna roku 1997 k jubileu sv. Vojtěcha navštívil věřící Královéhradecké diecéze tehdejší papež Jan Pavel II., 3. dubna 2015 byly uloženy jeho ostatky v nice kaple severní lodi.
Klicperovo divadlo je pojmenováno po dramatikovi Václavu Klimentu Klicperovi a je známé snahou po inovacích a progresivní režii. Několik sezón zde například působil, pro mnohé kontroverzní, ale zároveň velmi uznávaný a oceňovaný režisér Vladimír Morávek, delší dobu zde působili například Pavla Tomicová a Ondřej Malý. Dnes je ředitelem divadla Pavel Khek.
Budova velké scény jako prvního českého divadla ve městě byla jinde, projekt současné budovy vypracoval místní architekt Viktor Weinhengst, divadlo bylo otevřeno operou Hubička Bedřicha Smetany dne 24. března 1885. Už za rok kvůli zřícení části budovy nad svahem do Žižkových sadů muselo být divadlo kompletně rekonstruováno. V roce 1949 v divadle začal působit profesionální soubor.
Novorenesanční a klasicizující budova divadla uzavírá náměstíčko, za divadlo vede ulička dolů do Žižkových sadů. Před budovou stojí socha Olbrama Zoubka s názvem „EVO!“ z roku 1996.
Adalbertinum je společenský dům z roku 1897 v eklektickém stylu postavený pro Družstvo tiskové pod ochranou sv. Jana Nepomuckého, cílem bylo získat budovu s knihtiskárnou a sálem pro schůze a přednášky, dále pro menší spolkové místnosti, a též ubytovací prostory a restauraci. Budova byla postavena podle návrhu Františka Hellmana. Základní kámen budovy byl položen na svátek sv. Vojtěcha, známého též jako Adalbert, dne 23. dubna 1896.
V sobotu 10. února se v budově muzea sešly desítky historických kočárků.
Na Tylově nábřeží lze rozehrát nejen tuto zvonkohru, nalézají se zde také další atrakce nejen pro turisty.
Gymnázium J. K. Tyla sídlí v historické budově na Tylově nábřeží řeky Labe, budova byla postavena podle návrhu Josefa Gočára, před budovou na 6 metrů vysokém sloupu stojí socha „Vítěz“ od Jana Štursy.
První předchůdkyně gymnázia byly latinské městské školy až z roku 1362, později se vyučovalo na jezuitském gymnáziu v Nové Adalbertině, později zde fungovalo státní rakouské gymnázium, nedostatek místa vedl ke stavbě nové budovy. Nové gymnázium bylo dokončeno v roce 1927.
Na škole studovali například Karel Jaromír Erben, Josef Kajetán Tyl, Alois Jirásek, Karel Čapek, Alois Rašín a Dominik Duka.
Budova gymnázia je postavena ve stylu raného konstruktivismu v Česku, kombinuje se zde režné zdivo s cementovými omítkami, na jižním křídle je u země umístěn znak československé republiky od sochaře Otto Gutfreunda z roku výstavby, na severní křídlo navazuje tělocvična, samostatně pak stojí vila ředitele.
Na škole studuje 600 studentů rozdělených do dvaceti tříd. Během druhé světové války v době omezení i středního školství v Protektorátu v budově sídlilo Gestapo.
Kolega bavil hrou na flétnu a píšťalku cestou nejen nás, ale také náhodné kolemjdoucí, zvláště děti velmi potěšil a překvapil.
Vodní elektrárna Labe (Hučák) leží na jezu Hučák na řece Labi, byla uvedena do provozu v roce 1912. Původně byla vybavena třemi trojstupňovými Francisovými turbínami, ty byly v roce 1925 vyměněny za tři jednostupňové Francisovy turbíny vyrobené Elektrotechnickou akciovou společností, dříve Kolben a spol. Praha. Tyto turbíny jsou společně s původními elektrickými generátory a dalším vybavením stále v provozu. Budova elektrárny je postavená v secesním stylu podle návrhu architekta Františka Sandera a s jezem tvoří významný architektonický objekt.
Atrakcí na nábřeží Labe v Jiráskových sadech jsou přítulné labutě, kačeny, a pozor, také nutrie.
Sousoší Soutok Labe s Orlicí, též Milenci, je alegorie sochaře Josefa Václava Škody, umístěné u soutoku řek Labe a Orlice v Jiráskových sadech.
Sochař začal na sousoší pracovat v roce 1926 po absolvování kurzu v ateliéru Otto Gutfreunda, v následujících letech dílo dopracovával. V roce 1934 spolek Kruh přátel umění doporučil městu Hradec Králové instalaci sousoší ve veřejném prostoru Jirákových sadů. Odlití soch provedl závod Karla Bartáka v Praze, instalováno bylo ještě v roce 1934. Otevřenost, upřímnost a životnost v tvůrčím vyjádření čerpal Josef Škoda zřejmě jak od Gutfreunda, tak od svého prvního učitele Jana Štursy.
Na špici Jiráskových sadů na soutoku Labe a Orlice je ideální místo k focení nejen zamilovaných párů.
Lávka pro pěší přes řeku Orlici, byla nominována na Českou cenu za architekturu, je dlouhá 75 metrů a 4,5 metru široká a je důležitou součástí sítě cyklotras ve městě, spojuje totiž Jiráskovy sady a sousední zimní stadion s areálem univerzity, tam se doposud cyklisté dostávali přes vysoce frekventovaný Moravský most.
Baum & baroš ARCHITEKTI zvolili konstrukci se dvěma vzpínadlovými nosníky, ty jsou shora spojeny klouby a dole pětistranným tažným polygonem. Návrh respektoval citlivé zasazení lávky do prostředí Jiráskových sadů s minimem zásahů do zeleně a cenných fragmentů historického opevnění, lehkost nové mostové konstrukce umocňuje volba perforované mostovky tvořené pororoštovými díly na profilech horního pásu. Zvolené řešení je navíc ekonomické, prefabrikované díly bylo snadné převést a konstrukce je nenáročná na údržbu díky žárovému pozinkování.
Vedení města by rádo stejnou konstrukci využilo při budování dalších lávek, lávka byla realizovaná v letech 2008–2012, náklady činily 26 milionů korun.
V Hradci Králové se nachází i mnohem starší památky, jedna je ukrytá mezi stromy v překrásných Jiráskových sadech nedaleko soutoku řek Labe a Orlice. Jedná se o dřevěný kostel sv. Mikuláše, ten zde byl roku 1935 přenesen z východoslovenské obce Malá Polana.
Jak se vlastně malebný dřevěný kostelík zasvěcený svatému Michaelu archandělu v Jiráskových sadech v Hradci Králové ocitl? Jeho původní domovinou byla mezi léty 1605 až 1740 východoslovenská obec Habura, odkud jej pro nepotřebnost prodali do sousední vsi Malá Polana. O téměř 200 let později se kostelík stěhoval podruhé. Boji první světové války poškozenou a vlivem nezájmu obce chátrající stavbu zakoupilo město za finančního přispění starosty. Celá akce (rozebrání, přesun, znovusestavení) trvala na dnešní poměry neuvěřitelné pouhé tři měsíce, a tak byl kostelík 28. října roku 1935 slavnostně odhalen v Jiráskových sadech jako památník padlým z první světové války.
Kostelík je po zásadní obnově v letech 2016-2019 ve výborném stavu. Téměř po sto letech od stěhování se podařilo najít mlýnský kámen pod posvátným prestolem, oltářem pravoslavné církve, který je symbolem života. V kostelíku se konají pravidelné víkendové komentované prohlídky od května do konce září, probíhají vždy v pátek, sobotu a neděli. Vstupné je 80 korun.
Zajímavé je, že pokud by kostelík zůstal na svém původním místě, byl by patrně zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO jako součást skupiny slovenských roubených kostelů. Jeho velkou hodnotu dokládají nástěnné malby, které památkáři našli na obvodových zdech po odmontování ikonostasu. Na malovaných trámech jsou biblické scény, například poslední večeře Páně. Jsou však nekompletní. Na některých z nich lze vidět i nápisy cyrilicí, psané staroslovanským jazykem 16. století.
Bývalý pivovar (po rekonstrukci v letech 2005–07 též nazýván Regiocentrum Nový pivovar) je areál bývalého průmyslového pivovaru s historickými počátky v polovině 19. století, v budově dnes sídlí Krajský úřad Královehradeckého kraje, pobočka Univerzity Hradec Králové a další instituce.
V roce 1846 byla dokončena stavba měšťanského pivovaru, v roce 1902 zavedla firma František Křižík do pivovaru elektrické osvětlení, v roce 1948 byl pivovar znárodněn, výroba piva byla ukončena v roce 1999, po odkoupení areálu v letech 2005–07 zde proběhla rekonstrukce, vznikl parkovací dům, minipivovar a restaurace s názvem Nový Pivovar. Předražená rekonstrukce byla označená za nejdražší krajský úřad v zemi.
Pozůstatek vojenského opevnění města je pevnost v Jiráskových sadech naproti Zimnímu stadionu.
Gočárovo schodiště propojuje Velké náměstí s výrazně níže položenou ulicí Komenského. Schodiště bylo dokončeno v roce 1910 podle Josefa Gočára, překonává výškový rozdíl 25 metrů.
Evangelický kostel je jednolodní stavba stavitelské firmy Fňouk podle návrhu architekta Oldřicha Lisky, byl dokončen v roce 1912, střecha věže se podobá husitské helmici a je zakončená tvarem palcátu.
Evangelická církev ve městě měla až do postavení kostela bohoslužby v Sokolovně, na stavbu významně finančně přispěl také Švýcarský spolek, pro výběr návrhu byl rozhodující finanční aspekt, musely být odmítnuty návrhy osvědčených architektů, sám Oldřich Liska se vzdal nároku na honorář.
Slavnostní vysvěcení kostela proběhlo 7. července 1912 – jednalo se zároveň o připomínku upálení mistra Jana Husa. Architekt Liska byl inspirován Drážďany, kde studoval a později působil, u stavby jsou použity některé prvky německé secese, sám Oldřich Liska po celý život evangelíkem.
Dvě dívky přijely z USA, jak mi prozradily, jsou mormonky, domluvily jsme se výborně česky. Prý je u nás celkem 60 mormonů. Zaujal je můj fotoaparát na krku a jak jsem se dozvěděla, dívka vpravo doma hodně fotila, myslím, že může fotit i tady, že.
Nový palác Záložního úvěrního ústavu, nyní Galerie moderního umění, je monumentální, převážně secesní budova na Velkém náměstí. Objekt byl dokončen v roce 1912, v roce 1990 se do budovy nastěhovala Galerie moderního umění.
Autorem návrhu stavby se stal architekt Osvald Polívka, výrazným prvkem průčelí jsou dvě bronzové sochy od Ladislava Šalouna, ty byly zhotoveny už v roce 1908. Od 10. února 2024 zde sídlí jako první v České republice Krajské centrum architektury.
Vlevo na rohu stojí Špalkův obchodní dům, je modernistický dům s byty, byl vybudován na počátku 20. století podle architekta Vladimíra Fulnera pro textilního obchodníka Václava I. Špalka.
Ve 30. letech 20. století začala obchodní dům využívat firma Baťa. V roce 2020 byl chátrající dům adaptován na obytný. Kvůli omezení města hradbami, se typické obchodní domy ve městě objevily až v 70. letech 20. století.
Zdroje: Informace z prohlídky města s průvodcem plus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hradec_Kr%C3%A1lov%C3%A9
