Článek
Tehdejší majitel zdejšího panství Petr z Kravař povýšil v roce 1403 Domašov na město. Roku 1578 byly zdejší doly na železnou rudu pronajaty chemnitzskému podnikateli Lanzerovi, šlechtici ze Stiansenitz, koncem 17. století byla těžba ukončena.
V r. 1893 byl poblíž Petrovického mlýna nalezen inženýrem Krautheimerem ze Saska pramen kyselky Sauerbrunnem, roku 1898 byl firmou Franzel vybudován závod na produkci kysličníku a kyseliny uhličité a navrtány další prameny. V r. 1903 zde byl postaven lihovar, roku 1906 zřízen prázdninový domov pro olomoucké děti pod Hutním mlýnem.
Domašov nad Bystřicí, německy Domstadt, leží v zalesněném údolí říčky Bystřice, podél ní vede železniční trať Olomouc – Opava – Ostrava přes Bruntál. Žije zde asi 500 obyvatel.
Železniční stanice Domašov nad Bystřicí leží na jednokolejné trati z Olomouce do Opavy. Stanice v nadmořské výšce 495 m je v provozu od roku 1872, název Domašov nad Bystřicí je používaný od roku 1945. Vedle původní výpravní budovy byla postavena tato nová, na fotografii, v roce 1883. Původní budova vypadá jako opuštěná. Současná výpravní budova s funkční čekárnou měla být zbourána, ale po jednání s obcí bude opravená a bude zachován její historický ráz. Výdejna jízdenek byla zrušena již v roce 2019. Výpravní budova je od března 2025 chráněnou kulturní památkou.
V roce 1872 byl zahájen provoz na Moravsko-slezské centrální dráze Olomouc – Opava. Na přelomu dvacátého století byl v Domašově postaven mlýn a lihovar, později podnik na zpracování kyselek z místních pramenů, provoz zahájil kamenolom. V roce 1921 byla v městečku založena menšinová česká škola.
Před nádražím se nachází bývalý sklad s dochovaným německým nápisem Lagerhaus… Současný majitel v něm již bydlí a postupně jej přestavuje pro své větší pohodlí.
Na náměstí stojí kamenný kříž s vyobrazením poslední večeře na podstavci
Domašov byl obcí s převážně německým obyvatelstvem, v roce 1930 jich zde žilo 1149, z toho 88 Čechů. Po druhé světové válce došlo k vysídlení Němců, takže výrazně klesl počet obyvatel, město později ztratilo svůj statut, dnes má jen 500 obyvatel. Původní městské jádro bylo po válce poznamenáno demolicemi. Slavným místním rodákem je německý fyzik Gert von Bally narozený v roce 1944.
Na vyvýšeném místě zde stojí jednolodní kostel sv. Anny s hranolovou věží dokončený v roce 1791, jeho poslední generální oprava byla dokončená v roce 1994. Poté byl kostel nově vysvěcen 31.7.1994 za účasti po válce odsunutých německých občanů, ti se na opravě kostela podíleli i finančně.
Před vchodem u kostela sv. Anny stojí kamenný kříž z roku 1878.
V kostele právě probíhá nedělní mše. Zdejší hlavní oltář pochází z kláštera Hradisko v Olomouci zrušeného v období reforem Josefa II. koncem 18 století.
Na fotografii je oltář s původním německým nápisem.
Za třicetileté války byl Domašov a další zdejší sídla za krutých bojů vypáleny, počet obyvatel zde výrazně poklesl též kvůli epidemiím a hladomorům. Následná migrace vedla k odlivu českého živlu, kolonisté přišli hlavně z německy mluvících zemí, germanizovanou vesnicí se tak stal i Domašov.
Domašov byl až do počátku 17. století osídlen českými obyvateli, po třicetileté válce došlo k téměř úplné germanizaci. Silnou motivací k postupnému osidlování tohoto kraje byly finanční bonusy za kultivaci půdy, také postupné objevování ložisek drahých kovů, železných rud a dalšího nerostného bohatství.
Jak jsem se dozvěděla od pana varhaníka, na fotografii, v kostele byly v roce 1887 instalovány varhany firmy Rieger Kloss z Krnova.
Mši jsme navštívili cestou na třídenní oslavy v poutním místě ve Staré Vodě. Na závěr nám zahrál pán na harmoniku. Dozvěděli jsme se, že s manželkou přijeli z Rovenska, vesnice nedaleko mého bydliště v Šumperku. Starou Vodu navštívili již včera a cestou domů si nenechali ujít mši v v místním kostele.
Zaujalo nás místní sportoviště, nachází se nedaleko říčky Bystřice, proto ten vysoký plot.
Most přes říčku Bystřici vede dále do nízkého podjezdu železniční trati, ten je kvůli bezpečnosti výrazně označený.
Již delší dobu se chystá demolice bývalé pekárny na první pohled kdysi velkých rozměrů.
Tento bývalý mlýn z přelomu 20. století u říčky Bystřičky si nynější majitelé přestavěli na příjemné bydlení přičemž citlivě zachovali jeho historické podobu.
Na fotografii je kamenný podjezd železniční trati.
U Domašova proběhla 30. června 1758 během sedmileté války bitva mezi rakouskými a pruskými jednotkami, Rakušanům veleli generálmajor Ernst Gideon von Laudon a generálmajor Josef von Žiškovič, napadli a zničili obří konvoj se zásobami pro pruskou armádu obléhající Olomouc. Rakouské vítězství tak zachránilo město a následně pruský král Fridrich II. Veliký byl nucen vyklidit Moravu.
Na svahu za nádražím se nachází další z původních kdysi výstavných vil, dnes ji poznamenal zub času.
Větrný mlýn holandského typu, kdy vítr otáčí střechu s lopatkami, stojí nedaleko kostela, poprvé byl zmiňovaný v roce 1875. Po roce 1989 jej Ministerstvo obrany opravilo.
Poblíž mlýna byl roku 1669 dokončený zděný farní kostel Povýšení svatého Kříže do roku 1914 pod patronací olomouckého arcibiskupa. Kostel se právě opravuje.
Město Libavá, německy Stadt Liebau, bylo obnoveno k 1. lednu 2016 bez dřívějšího statutu města, jeho součástí je též zaniklá ves Stará Voda. Žije zde celkem 560 obyvatel.
V roce 1850 se Město Libavá stalo centrem okresu Libavá v Olomouckém kraji, žilo zde převážně německé obyvatelstvo. Roku 1921 zde žilo 2237 obyvatel, z nich 21 československé národnosti, 3 židovské a 32 představovali cizinci. Po Mnichovské dohodě v září 1938 připadlo město nacistickému Německu.
Dne 4. května 1945 bylo opevněné Město Libavá ostřelováno Rudou armádou, ovšem Wehrmacht a místní vedení NSDAP se přes naléhání obyvatelstva odmítali vzdát. Následné boje o město si až do 8. května 1945 vyžádaly celkem 200 mrtvých, došlo ke značným materiálním škodám, se zdejšími německými civilisty pak bylo krutě zacházeno.
Po osvobození přicházeli noví obyvatelé neněmecké národnosti. Původní německé obyvatelstvo bylo během roku 1946 odsunuto do Německa, ve městě zůstaly jen tři rodiny ze smíšených manželství a deset rodin odborníků továrny na hedvábné stuhy Hallwachs Seidenfabrik.
V 19. století se začal v Libavé a okolí rozvíjet textilní průmysl. Nejznámější továrnou byla od roku 1906 textilka Hallwachs & Sohn, jejím předchůdcem byla pobočka vídeňské firmy Tannenberger, ta roku 1893 vyrobila první metry hedvábných, strojově vyšívaných stuh. Výrobky zdejších textilek byly vyváženy do Evropy, Britské Indie i dalších zemí. Od roku 1896 zde působila pobočka fulnecké textilní firmy Karl Kargl & Söhne. S vypuknutím první světové války a s pozdějším rozpadem Rakouska-Uherska začaly mít zdejší textilky problémy s odbytem, nedostatkem pracovních sil a dodávkami surovin.
Nejvýznamnější investice Ministerstva obrany po roce 1989 byly opravy komunikací, mostů, trafostanic, elektrorozvodů, břehů a opěrných mostů Libavského potoka a rekonstrukce budovy budoucího obecního úřadu ve Městě Libavá. Opraveny byly i libavský kostel Povýšení svatého Kříže nebo zdejší památkově chráněný větrný mlýn.
Po vypuknutí druhé světové války přežívaly obě textilky díky vojenské výrobě. Ještě koncem války se zde zpracovával len, působil okresní soud, okresní úřad, věznice, četnická stanice, pozemkový a berní úřad. Byl zde lékař, zvěrolékař, zubař a lékárna, notář i právník, pět hotelů, pět hospod, pět pekařství, šest krejčovských dílen, šest ševců, šest kovářů, dvě cukrárny, tři nákladní a jeden autobusový dopravce, taxikář atd. Během naší návštěvy jsme se občerstvili v právě otevřené jediné místní hospodě.
Přestože v roce 2016 v obnoveném Městě Libavá nežilo více než 600 lidí, stojí zde uprostřed pastvin a lesů sídliště s 255 byty po armádě. Sídliště Domašovská vyrostlo v 70. letech naproti dnešnímu obecnímu úřadu, ten je z mála původních domů po odsunutých Němcích. Paneláky opustili sovětští a později čeští vojáci, většina bytů byla v neobyvatelném stavu, přestože domy mají zateplené a natřené fasády, skoro nová plastová okna, vchodové dveře a upravené balkony.
V jednom pokoji v bytě ze země trčelo potrubí, zde bývalo umyvadlo v místnůstce pro pucfleka, tento vojín byl k dispozici sovětskému důstojníkovi. Noví obyvatelé umyvadlo demontovali a do nové komory umístili třeba šatní skříň. Nové obyvatele láká zejména nízké nájemné.
První zmínka o zdejší jednotřídní škole je z konce 16. století, nacházela se vedle fary. Pozdější budova školy dokončená roku 1851 a přestavovaná stojí dodnes v podobě z roku 2012. Po přestavbě nové školy s tělocvičnou v roce 1910 byla starší škola upravená na poštu, v patře byly umístěny kanceláře radnice.
Zdejším slavným rodákem byl Ignaz Czapka (1791–1881), policejní ředitel a starosta Vídně.
Zdroje:
Rozhovory s místními
Informační tabule u jednotlivých zajímavých míst
https://cs.wikipedia.org/wiki/Doma%C5%A1ov_nad_Byst%C5%99ic%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bsto_Libav%C3%A1
https://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/nadrazi-domasov-nad-bystrici-demolice-2021-starostka-lucie-mensova.html
