Článek
Ve Staré Vodě proběhlo koncem července Svatoanenské triduum Stará Voda 2025 v kostele sv. Jakuba většího a sv. Anny a jeho okolí. Od pátku do neděle se zde uskutečnil bohatý program pro věřící i zájemce z řad veřejnosti. Lidé si se zájmem prohlédli jak probíhá znovuoživení tohoto kdysi významného potního místa.
Přicházíme od silnice vedoucí z Města Libavá do Moravského Berouna, vítá nás mohutné zvonění. Přijeli jsme vlakem z Olomouce do Domašova nad Bystřicí a odtud autobusem do Města Libavá. Do Staré Vody, kde dnes již nikdo nežije, není spojení veřejnou dopravou, a tak jsme zkusili stopovat. Hned druhé auto nám zastavilo. Paní, přestože tam neměla namířeno, nás ochotně odvezla do 5 kilometrů vzdálené Staré Vody. Do oblasti Libavé je vjezd bez povolení zakázán, a tak jsme od cesty šli kousek pěšky, před námi se objevil tento pohled na chrám mezi zelení.
Z Města Libavá do Staré Vody nás veze autem paní po silnici z dlažebních kostek: Tu stavěl ještě můj táta, dozvídáme se.
Jak se vám ve Městě Libavá žije?
Mám práci, tak to jde, paní nám vypráví, že jako dítě zde žila a vrátila se poté, co místo opustila sovětská vojska a uvolnily se byty.
Cestou k poutnímu kostelu míjíme památník místních obětí první světové války, na fotografii, ten byl původně umístěn na návsi zaniklé obce Stará Voda. Na nové místo byl přenesen po nálezu v roce 2013.
Ze Staré Vody zbyl prales a kostel vystřílený vojáky. Skauti místo znovu oživili. Cestou ke kostelu vlevo stojí opravený kříž z roku 1899.
Barokní kostel svatého Jakuba Většího a svaté Anny je římskokatolický poutní kostel v zaniklé vsi Stará Voda, dnes součást obce Města Libavá. Kostel byl dokončen v roce 1688 podle architekta Giovanniho Pietra Tencally. Později chrám převzali piaristé, ti jej stavebně upravili. Na fotografii lze porovnat monumentální chrám s malilinkatým cyklistou procházejícím okolo.
Stará Voda se poprvé připomíná roku 1456, pravidelné poutě olomouckých minoritů do Staré Vody začaly v roce 1500. Toto poutní místo nechal vybudovat olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Architekt Tencalla vytvořil kostel s na Moravě ojedinělou centrální dispozicí s osmiúhelníkovou lodí s dvojvěžím a bočními kaplemi. V roce 1692 byly okolo zdi kostela postaveny klenuté ambity. V roce 1857 byly původní věžní báně nahrazeny jehlanovými helmicemi s lucernami.
Skauti ve Staré Vodě vrátili důstojnost zašlým náhrobkům. Hřbitov ve Staré Vodě byl založen v roce 1849, původní hřbitov se nacházel za zdí ambitu okolo poutního kostela.
Na lesním hřbitově ve svahu vedle bývalé klášterní zahrady se také nachází náhrobní kámen s nápisem: Nedaleko od tohoto místa zahynul při výkonu služby ve stíhacím letounu MIG 15 pilot I. třídy a velitel letky v Náměšti nad Oslavou major Miloslav Petrů 17.4.1931 – 13.7.1962. Čest jeho památce.
Obnovu zdejšího hřbitova ocenila Památková komora České republiky, v kategorii péče o památku se absolutním vítězem pro rok 2017 stal Junák – český skaut, středisko Ladislava Ruska z Velkého Týnce za projekt Rozkvetlý hřbitov ve Staré Vodě. Zejména bylo oceněné navrácení důstojnosti a krásy hřbitovu výsadbou trvalek.
Původní mobiliář kostela chybí. Kostel byl v roce 1787 osazen zvony pocházejícími ze zrušených olomouckých kostelů. Jeden z nich ulil roku 1485 konvář Václav z Olomouce, druhý pak zhotovil František Ilenfeld v roce 1552. O tyto zvony kostel přišel v roce 1954. První z nich byl údajně roku 1956 předán do Přerova, druhý do Hradčovic, později do Červené Lhoty.
V poutním kostele bude zavěšeno 7 zvonů, poslední odlili v Brodku u Přerova, je to završení snahy Jana Pečínky, dlouholetého vedoucího skautského střediska, jenž loni zemřel. Nejen jeho skauti už třicet let pečují o poutní místo ve Staré Vodě. Šest zvonů je již odlitých, jsou na nich úžasné texty souznějící s dnešní dobou. Na nové zvony přispěly stovky dárců. Ještě jsou potřeba peníze na jejich zavěšení. Nejprve proběhne vysvěcení zvonů, menší budou zavěšeny do připravených zvonic. V kostelní věži jsou technické problémy, nejprve tedy musí být opravená věž.
Dva zvony byly požehnány 17. listopadu 2022, kostelu je darovala farnost Šilheřovice u Ostravy. V roce 1970 je odlili v Třineckých železárnách. Nahradily zvony zde zrekvírované za druhé světové války.
Před dvěma lety se podařilo v Německu najít jeden zvon ze Šilheřovic, ten nebyl roztaven pro válečné účely a byl navrácen. Náhradní zvony byly z věže kostela sundány a až do roku 2024 se nezvonilo. Do opravené 27 metrů vysoké věže kostela už byly zvony zavěšeny a již krátce poté vítaly návštěvníky adventního koncertu.
Okolo poutního kostela se nacházely dnes již neexistující kryté ambity s křížovou cestou.
Z původního interiérového vybavení se v kostele nic nedochovalo, některé předměty se dnes nachází například v arcibiskupských sbírkách v Přerově a Muzeu Komenského, tam je nábytek a lavice, také v Litovli, kde jsou původní kostelní varhany.
Obdivovali květinovou výzdobu v kostele. Ptám se členky spolku Poutní místo Stará Voda u Libavé:
Ta květinová výzdoba je nádherná, to muselo stát spoustu peněz.
Dáma mě informuje: Paní je manželkou našeho šikovného truhláře a kostel vyzdobila květinovými vazbami jen za náklady na materiál.
Ostatky členů řádu piaristů byly až do roku 1782 ukládány kromě krypty v lodi kostela také v sakristii, křížové chodbě a na přilehlém hřbitově. Celkem bylo ve Staré Vodě pohřbeno osmašedesát piaristů. Odborníci zjistili, že někteří mniši trpěli artrózou kloubů zřejmě kvůli tomu, že před dokončením kláštera dočasně žili v provizorním obydlí ze dřeva.
Po téměř 25 letech byla nedávno otevřená hlavní krypta v lodi kostela. Do ní byly kdysi uloženy ostatky asi dvou desítek mnichů řádu piaristů. Během devastace poutního místa za minulého režimu tyto ostatky zmizely. Krypta byla částečně obnovená po roce 1989. Historička Jana Krejčová ze Svatého Kopečku napsala nejen o kostele mnoho publikací, na kamenném krytu hrobky jsou její zásluhou uvedená jména zde kdysi pohřbených kněží od 17. do 20. století.
Po druhé světové válce roku 1946 bylo odsunuto veškeré německé obyvatelstvo Staré Vody čímž obec zanikla. Kostel a bývalá kolej byly od roku 1950 v majetku československé armády. Krátce poté byly z kostela odvezeny oltářní obrazy, sochy, zvony a varhany. Kupodivu již v roce 1970 začala první jednání o záchraně kostela, v roce 1974 začaly udržovací práce. Bohužel budovy a objekty piaristické koleje byly zbořeny v 70.–80. letech 20. století.
Na dnešním stále ještě neutěšeném stavu kostela se podepsala přítomnost sovětské armády od roku 1968, tu připomínají nápisy na i těch nejnepřístupnějších místech kostela. Ten sloužil nejen jako sklad, též jako vězení či k internaci vojáků s infekčními chorobami. Nápisy vojáků na výmalbě stěn až ke stropu kostela svědčí o ztracenosti a beznaději.
Do kostela ve Staré Vodě se v květnu 2023 vrátily ostatky kněží z řádu piaristů. Členové tohoto řádu byli v kryptě pod sakristií pohřbíváni od roku 1691. Ostatky tří kněží byly v roce 1992 převezeny do Moravského zemského muzea, ústavu Antropos v Brně. Jejich návrat do krypty inicioval emeritní břevnovský varhaník Aleš Tománek, ten začal ve Staré Vodě také působit. Jedná se o dva kněze a jednoho bratra, jeden z kněží byl převorem zdejšího kláštera.
Zachovalé ostatky tří mnichů, kteří zemřeli v letech 1696, 1698 a 1715, byly v kryptě nalezeny v roce 1992. Armáda tehdy zahájila opravu kostela a archeologický průzkum. Krypta pod sakristií byla určena pouze pro tři, díky podrobnému diáriu kněží dnes víme, čí ostatky jsou.
Kosterní ostatky trojice piaristů byly do krypty nově sneseny v rakvi z dubového a modřínového dřeva se třemi schránkami. Součástí pietního aktu byla mše svatá, té se zúčastnily desítky lidí z okolních obcí.
Mši doprovodili na varhany a trubku tito dva hudebníci, zatím se hrálo na varhany v přízemí kostela až do doby opravy darovaných varhan kvůli vlhkosti a lepší akustice instalovaných na kůru.
Nedělní mši ve Staré Vodě celebroval P. ThLic. Jan Larisch, Th.D., ten se narodil v roce 1963 ve Vítkově a vyrůstal v Opavě. Absolvoval Gymnázium ve Vítkově, poté v letech 1982–1989 vystudoval Cyrilometodějskou teologickou fakultu v Litoměřicích, v roce 1990 přijal kněžské svěcení. V roce 2008 byl promován doktorem teologie (Th.D.) v oboru praktická teologie – církevní dějiny. Je členem Moravsko-slezské křesťanské akademie, spolupracuje s Ústavem pro studium totalitních režimů a s Českou křesťanskou akademií na vytváření Martyrologia české církve 20. století. Je také členem česko-německého sdružení Ackermann-Gemeinde.
Jako kněz působil P. Jan na různých místech Moravy a Slezska: v Přerově, Odrách, Spálově, Mankovicích, Kozlovicích, Rychalticích a Hukvaldech. Od roku 1997 působí v Ostravě-Svinově. V letech 1997–2012 byl spirituálem Biskupského gymnázia v Ostravě. Od roku 2012 je prezidentem Diecézní charity ostravsko-opavské. Badatelská práce P. Jana se soustřeďuje na moravské a slezské církevní dějiny od 19. století až po nacistickou a komunistickou totalitu 20. století. Profiluje se také jako překladatel z němčiny a polštiny. Letos jsem od něj dostala darem tři brožurky o osudech tří bruntálských mučedníků katolické církve popravených během druhé světové války, Jan Larisch je jejich autorem.
Odkud jste? ptám se zpívající celé rodiny.
Varhaník je náš kamarád, a tak jsme přijeli s ním, dozvím se.
Starou Vodu navštívili skauti s vedoucím Janem Pečínkou (ten bohužel v loňském roce zemřel) poprvé v roce 1994. V té době se možná teprve narodili rodiče skautské slečny na fotografii.
Tehdy již dělníci pracovali na opravě žalostného stavu kostela. Ambity okolo kostela se rozpadaly, prostor kláštera byl zarostlý vysokým houštím. Přes kopřivy a keře nebylo zbytky starovodských domů skoro vidět. Z kaple nad královskou studánkou zbylo jen torzo. V tu chvíli se zrodila myšlenka na pomoc s obnovou tohoto historicky významného místa, svěřují se skauti na svém webu www.obnovastarevody.skauting.cz.
První brigáda se zde konala v květnu 1995. Časem se ke skautům z Čechovic, Velkého Týnce a Doloplaz přidali i mladí z Města Libavá. Vznikla tak první libavská skautská družina, přidávají se skauti z Olomouce, Opavy a další.
Na kůru kostela si můžeme prohlédnout výstupy z projektu křížové cesty pro Starou Vodu, ty pochází ze ZŠ a MŠ Frýdecká v Havířově - Bludovicích. Těchto 14 objektů tam vytvořili žáci se svým učitelem a s dobrovolníky v letech 2013 až 2016. Na webových stránkách školy se jedná o projekt s názvemVia Dolorosa – učíme se jinak – Stará voda u Libavé.
Cílem projektu bylo od roku 2015 se skupinami žáků od 6. do 9. třídy nejprve s pomocí publikovaných i archivních pramenů v rámci výuky dějin 20. století zmapovat historii zaniklých obcí na území Libavé s využitím pramenů a literatury. Přípravné fáze tohoto projektu měly přesah do výuky dějin kultury, výpočetní techniky, občanské výchovy, umělecké estetické a výtvarné výchovy a také do zeměpisu.
Samotné výtvarné dílo tvoří 14 stojících objektů, ty byly vytvořeny z keramiky, skla a kovu v podobě reliéfu a mozaiky. Na škole natočili také unikátní animovanou kroniku Staré Vody.
Po částečném zpřístupnění újezdu po roce 1989 došlo k nákladným opravám zničeného poutního kostela ve Staré Vodě. Okolní poutní areál se stále pomalu opravuje, ale žádná původní umělecká výzdoba se v něm nezachovala, toto považovali ve škole za příležitost jak trochu jiným a nevšedním způsobem místo velmi symbolicky doplnit a zkrášlit.
Odborníci ve Staré Vodě obnovují postupně poničené barokní malby. Právě opravují první dvě ze čtyř alegorií světadílů. Práce přijdou zhruba na 300 tisíc korun, ty Město Libavá teprve shání.
Zdejší nástěnné malby jsou dílem italského umělce Giovanniho Carloneho, vrcholovou klenbu pokrývá malba nebeské sféry s výjevem nanebevzetí Panny Marie, na fotografii pořízené z kůru kostela.
Kromě vody protékající děravou střechou výmalbu poničili naši a sovětští vojáci. Pod celou freskou je rozprostřená ochranná síť kvůli nekontrolovaně padající staré omítce.
Hudbu v barokním poutním chrámu svatého Jakuba Většího a svaté Anny ve Staré Vodě obstarává harmonium královny Marie Anny Savojské. To se na Libavou dostalo přes Ludgeřovice z pražského kostela svatého Kajetána. Kvůli vlhkosti, ale i lepší akustice jej skauti a dobrovolníci, kteří se o kostel starají, nyní přestěhovali na kůr.
Dvoumanuálové harmonium na Libavou doputovalo v roce 2022. Je tomu rok, kdy se součástí starovodského chrámu stalo díky velkému úsilí emeritního břevnovského varhaníka Aleše Tománka, uvádí Jindřich Machala, předseda spolku Lubavia, ten se o zdejší barokní areál se skauty stará.
Monumentální portál poutního kostela svaté Anny a svatého Jakuba Většího ve Staré Vodě se nám naštěstí dochoval dodnes. Naštěstí došlo po roce 1989 k rozsáhlé opravě kostela včetně střechy a odvedení vlhkosti, což zabránilo další devastaci objektu.
Zdroje:
Rozhovory s lidmi, kteří kostel a okolí udržují a opravují
Texty na tabulích rozmístěných ve Staré Vodě
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/ve-stare-vode-u-libave-otevreli-kryptu-kostela-nikdo-v-ni-nebyl-skoro-25-let-357801
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Jakuba_V%C4%9Bt%C5%A1%C3%ADho_a_svat%C3%A9_Anny_(Star%C3%A1_Voda)
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/do-kostela-ve-stare-vode-v-nekdejsim-vojenskem-prostoru-se-vratily-ostatky-tri-knezi-6383
https://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/zvonarska-dilna-brodek-u-prerova-zvony-libava-stara-voda.html
