Článek
Město Štramberk a okolí láká samozřejmě nejen filmaře z Hollywoodu, také turisty zblízka i zdaleka. Kromě nádherné scenérie a dřevěných roubenek nabízí další zajímavosti a zážitky.
Datum založení města Štramberk je přesně známo, událo se ve středu 4. prosince 1359, tehdy moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský, bratr Karla IV., povýšil podhradí na město s rozsáhlými právy.
Železniční stanice Štramberk leží na pomezí Kopřivnice na jednokolejné neelektrifikované trati Studénka–Veřovice. Kolejiště je přemostěno ne příliš udržovanou dřevěnou lávkou pro chodce, ta vede do centra Štramberku. Část kolejiště stanice je součástí vlečky Kotouč Štramberk.
V roce 1881 otevřela společnost bratří Gutmannů (pocházeli z Lipníka nad Bečvou) s názvem Die privilegierte Stauding-Stramberger Eisenbahn trať z vlastního nádraží ve Studénce napojenou na trať z roku 1847 z Vídně do Krakova a slezské uhelné pánve. Nová stanice ve Štramberku vznikla jako koncová.
V roce 1896 pak společnost Stramberger-Wernersdorfer Lokalbahn zprovoznila trať pokračující ze Štramberku do Veřovic. Za 2. světové války byly obě společnosti sloučeny, zestátněny v roce 1945.
V parčíku před nádražím se nachází pomník (chybí část původní bronzové výzdoby) s následujícím nápisem:
Čeňku Pikulíkovi, bojovníku proti fašismu, popravenému nacisty 30.3.1944
Pomník věnovali svému popravenému kolegovi jeho spoluzaměstnanci ze Střední školy VD.
Pomník zhotovil Urban Polášek z Přerova.
V roce 1881 koupili vídeňští bratří Gutmanni, spolumajitelé Vítkovických železáren, polovinu vrchu Kotouč a zahájili zde povrchovou těžbu vápence pro hutnictví, tehdy zde také pálili vápno. Kvůli dopravě vápence později vystavěli železniční dráhu Štramberk — Studénka. Tento lom se záhy po založení stal nejrozsáhlejším v Rakousku-Uhersku.
V roce 1912 rozšířili výrobu o produkci cementu v blízké cementárně, jeho výroba byla ukončená v roce 1997. Dnes vlastní společnost Kotouč firma LB Cemixem (její vagóny na fotografii).
Štramberk (německy Strahlenberg) se rozkládá na svazích Zámeckého kopce, Kotouče a Bílé hory nedaleko Kopřivnice. Žije zde téměř 3 500 obyvatel. Jméno města bylo (s hláskovým zjednodušením) převzato ze jména hradu, jeho původní jméno bylo Strahlenberg (Střelová hora).
V roce 1624, ještě za třicetileté války, získal Štramberk jezuitský řád jako nadační statek olomouckého konviktu. Během této dlouhé války bylo město několikrát zasaženo válečnými událostmi a zpustošeno.
Stěny roubených domů jsou zbudovány technikou roubení. Trámy, kladené vodorovně na sebe, jsou v rozích spojovány různými typy tesařských vazeb. Původně se používaly kmeny neotesané, později trámy hraněné s lepší soudržností stavby. Typickým prvkem těchto staveb je hliněný výmaz ve spárách mezi trámy, ten byl na povrchu natřený vápnem. Roubený dům menších rozměrů většinou bez výmazu se nazývá srub.
Mezi přednosti roubených staveb patří dobrá tepelná izolace a též ekologičnost. V porovnání se zděnými konstrukcemi mají roubenky nižší životnost a vyšší náklady na výstavbu.
Materiál používaný na konstrukce roubených stěn je dřevo. Nejčastěji se používají jehličnaté dřeviny, vzhledem k jejich poměrně krátké době růstu oproti listnatým dřevinám. Doba růstu jehličnatých dřevin je asi 80 - 100 let, doba růstu listnatých dřevin je 120 - 150 let. Listnaté dřeviny mají ovšem lepší mechanické vlastnosti. Z jehličnanů se využívá především smrkové dřevo, dále pak jedle, borovice, modřín a další. Z listnatých dřevin se využívá především dub. Ostatní se používají především na truhlářské práce a spojovací prostředky.
V českých zemích se většinou na stavbu roubenek používalo dřevo smrkové, nejspodnější trám byl často dubový, lépe odolávající povětrnostním podmínkám, na suchu vydrží až 700 let, ve vodě je jeho životnost prakticky neomezená, bývá umístěn na kamennou podezdívku. Dřevěné trámy bývaly na povrchu konzervovány tzv. volskou krví, dnes se používají nátěry a impregnace.
U vchodu do Národního sadu (vpravo) stojí Základní škola otevřená r. 1910. Nejdříve sloužila také jako muzeum a k výstavám. V roce 1998 byla budova rozšířená a rekonstruovaná.
Národní sad Šipka, byl otevřen na vrchu Kotouč v roce 1922, tedy v době vzepjatého vlastenectví po založení Československa. Je to galerie v přírodě, nachází se zde busty a pamětní desky osobností českých dějin a kultury.
Základ jeskyně Šipka a dalších na vrchu Kotouč byl vyhlouben vodním tokem v předledovcových dobách. Po ústupu ledovce byly jeskyně rozšiřovány ledovcovými vodami, ty odplavily měkké horniny. V jeskyních bylo objeveno množství vzácných archeologických nálezů.
Právě v den naší návštěvy ve Štramberku se konal silniční běžecký závod Štramberská desítka pro ženy i muže s rozličným věkovým obsazením, jeden z nejstarších běžců je na fotografii. Délka trati byla jak jinak 10 kilometrů. Pořadatelem byla AK Emila Zátopka Kopřivnice.
Tento zajímavý dům s uličkou vedoucí kamsi do kopce nás nalákal k prozkoumání toho, co je za ním. Ve Štramberku se chodí jen do kopce či z kopce, v pořadí podle toho, ve které části města bydlíte.
V uličce za rohem následuje další dům postavený v ještě prudším svahu. Na každém kroku tady uvidíte pečlivě udržované stovky let staré dřevěné roubenky, spolu s mnoha dalšími unikátními památkami bylo město prohlášeno památkovou rezervaci v roce 1969.
Místní významný rodák Jiří Hanzelka (1920 Štramberk – 2003 Praha) se zde narodil na Štědrý den na kopci Kotouč v domě, který patřil správě vápencových lomů. V roce 1923 se s rodiči přestěhoval do Kopřivnice, tam jeho otec pracoval v automobilce Tatra jako dělník ve vývojovém oddělení, příležitostně také závodil v automobilu.
Hanzelka po maturitě v roce 1938 studoval Vysokou obchodní školu. Kvůli uzavření českých vysokých škol v roce 1939 ji dokončil až roku 1946. Zde se spřátelil se spolužákem Miroslavem Zikmundem, pozdějším partnerem na cestách i spoluautorem jejich společných knih.
První společnou cestu podnikli v letech 1947 až 1950 po Africe a Latinské Americe ve voze Tatra T 87. Cestou také sjednávali zakázky pro automobilku Tatra. Později Hanzelka s rodinou přesídlil do Prahy, tehdy v roce 1958 věnoval svůj dům ve Zlíně městu s podmínkou, že v něm budou zřízeny jesle.
Dnešní dochované roubené domy pochází zejména z 2. pol. 18. a 1. pol. 19. století. S osídlováním předměstí valašskými pastevci začal nový způsob výstavby domů valašského typu. Lidoví stavitelé dovedli těmi nejjednoduššími prostředky vytvořit dokonalou harmonii obydlí s okolím. Svou rázovitostí a uspořádáním vytvářejí roubené domy na Horní Baště ojedinělý celek, který je zachovaným obrazem, jak v minulosti dřevěná předměstí a podhradí vypadala.
Kaplička, zvaná Markova, byla postavená v 19. století a byla tehdy součástí křížové cesty. Nedávno byla provedená její rekonstrukce včetně položení nové šindelové střešní krytiny.
Zaujala nás také dřevěná veranda u roubenky s krajkovými záclonkami.
Město Štramberk proslavily unikátní archeologické a paleontologické nálezy, zejména objev čelisti neandertálského dítěte v jeskyni Šipce i četné nálezy jurských zkamenělin objevené během dobývání vápence. Geologicko-archeologická expozice v Muzeu Šipka umožní nahlédnout do společenství korálového útesu plného života v období konce jury a počátku křídy, tedy cca před 150 až 145 miliony let.
Toto muzeum sídlí ve 200 let starém domě ve svahu pod Náměstím. V právě opraveném objektu lze projít replikou jeskyně Šipka, ta se reálně nachází nedaleko odtud. Prostory v patře slouží jako galerie.
Okolo starého města se zachovalo několik bašt i na souběžných cestách s názvy Dolní a Horní bašta. Zde je půlkruhová bašta městského opevnění z konce 15. století, ta se po zboření hradeb stala součástí obytného domu.
Na prostranství u Muzea Šipka stojí historická budova, sídlo Městského úřadu.
Pivovar Štramberk stojí na náměstí s jednoduchým názvem Náměstí v jedné ze dvou historických budov vedle sebe s podobným neobvyklým štítem. V restauraci nabízí také pivo Štramberská jedenáctka a patnáctistupňové pivo Trúba porter.
Vlevo stojí dům s galerií s názvem Argaka – Art Gallery Kapošváry, nazvaná podle manželů Alžběty a Martina Kapošváry, umělců z Ostravy. Martin zde prožil část dětství, podle něj zdejší malebná krajina přímo vybízí ke kreativitě a tvorbě.
Manželé a další zde vystavují zejména motivy přírody, zvířata, vesmír, fantasy a biomechaniku a surrealismus. V galerii kromě výstav obrazů a fotografií pořádají komorní koncerty, tematická čtení a umělecké workshopy pro veřejnost.
Dominantou města je hrad Štramberk s gotickou věží Trúba o výšce 40 metrů a průměru 9 metrů, ta od roku 1903 slouží jako rozhledna. Ve městě na Náměstí sídlí Muzeum Štramberk a Muzeum Zdeňka Buriana. Zdejší městská památková rezervace chrání nejen samotné jádro města, ale zejména historickou dřevěnou zástavbu na předměstí.
Zdeněk Burian (1905 Kopřivnice – 1981 Praha) ilustroval stovky zejména dobrodružných knih, ilustracemi přispíval i do časopisů. Ve světě proslul paleontologickými rekonstrukcemi zvířat a lidí ve spolupráci s profesorem Josefem Augustou a dalšími. Významná část jeho paleontologických rekonstrukcí je k vidění v galeriích Moravského zemského muzea v Brně a v ZOO Dvůr Králové.
V roce 1991 vznikla Společnost přátel Zdeňka Buriana, prvotním cílem společnosti bylo zřízení malířova muzea, to bylo otevřeno v roce 1992 ve Štramberku. Dnes sídlí v prostředním domě na fotografii na Náměstí.
Na počest vlivného a nadčasového díla Zdeňka Buriana byl v roce 2017 poprvé pojmenován český dinosaurus, a to Burianosaurus augustai (doslova Burianův a Augustův ještěr). Fosilie (zkameněliny) tohoto dinosaura byly objeveny roku 2003 u Kutné Hory, tento menší dinosaurus žil v období pozdní křídy, tedy asi před 95 miliony lety.
Barokní kostel svatého Jana Nepomuckého stojí na Náměstí. Nový, větší farní kostel byl dokončen v roce 1723, charakteristická věž byla dokončená až v roce 1908.
Ve věži jsou zavěšeny čtyři zvony: nejstarší z roku 1923, další dva zvony ulila v roce 1966 rodina Dytrychova v Brodku u Přerova a v roce 1968 další. Rekonstrukce zvonů firmou BAROKO byla provedena v roce 2017, proběhlo jejich očištění a převedení na elektrický pohon s lineárními motory.
Varhany z roku 1786 byly v roce 1830 opraveny Johannem Neusserem z Nového Jičína. Firma Tuček z Kutné Hory zde postavila v roce 1941 varhany nové, ty v roce 1987 přestavěla krnovská firma Rieger-Kloss.
V roce 1862 byla na Náměstí postavená první školní budova ve městě.
Nemohli jsme odjet z města, aniž bychom si koupili místní specialitu štramberské uši, ty nabízí ve Štramberku několik pekáren, my jsme si vybrali firmu Štramberské uši Naší babičky. Ta je vyrábí od roku 2009. Uši jsou ručně válené s příměsí medu a po celém městě voní po skořici.
Jak získala tato unikátní dobrota svůj název? V roce 1241 vtrhli na Moravu přes Polsko Tataři. Místní lidé hledali záchranu na strmé hoře Kotouč. Tataři se usídlili pod Kotoučem a plánovali útok. V noci se strhla prudká bouře, ta zaplavila rybníky nad tatarským ležením, toho místní chytře využili, prokopali hráze rybníků a Tatary zaplavili.
Nájezdníci odtáhli s nepořízenou, šťastní obránci pak v opuštěném ležení našli pytle s nasolenýma ušima křesťanů, které Tataři posílali svému chánovi. Tak mu dokazovali, kolik domorodců zahubili. Od té doby se na počest slavného odražení nájezdu Tatarů pečou ve Štramberku uši.
Firma nabízí komentované prohlídky pekárny Štramberské uši Naší babičky pro skupiny 10 - 25 osob.
Do Štramberka jsme jeli vlakem s cílovou stanicí Veřovice z Ostravy přes Kopřivnici, některé spoje na této trati zajíždí úvratí do železniční stanice Mošnov, Ostrava Airport.
Tato železniční stanice je koncovou u odbavovací haly Letiště Leoše Janáčka Ostrava, s ní jsou nástupiště propojená. Vlastníkem stanice je Moravskoslezský kraj, provozovatelem dráhy Správa železnic. Toto letiště je jediné v Česku napojené na železnici.
Stavba trati na letiště včetně stanice trvala zhruba jeden rok, byla dokončená koncem roku 2014. Od roku 2022 je nedaleko stanice v provozu intermodální Terminál Ostrava-Mošnov, koleje jsou ovšem napojené do sousední stanice Sedlnice.
Nástupiště i obě koleje po jeho obou stranách jsou v zastřešené hale, ta je propojená s odbavovací halou letiště prosklenou spojovací chodbou.
Stanice je zařazená do integrovaného dopravního systému ODIS, od roku 2015 do ní jezdí jednotky RegioPanter, odbavení cestujících probíhá ve vlaku.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/zeleznicni-trat-na-letiste-v-mosnove-je-hotova-preprava-zacne-v-dubnu-341549
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0tramberk
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rouben%C3%A1_stavba
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/18263-zdenek-burian.html
https://celebwiki.blesk.cz/osobnost/3252/jiri-hanzelka/
https://www.milpe.cz/stavebni-blog/sindele/
