Článek
Přijetí bezprecedentní mnichovské dohody mělo podle jejích aktérů přinést Československu klid a prostor pro další zdárný vývoj do té doby vzkvétající ekonomiky, z nejlépe prosperujících v Evropě. Zábor se mnohde hluboko zakrojil do státního území. Nemalou ztrátou byl zanechaný státní majetek na odstoupených územích, včetně vojenských objektů a vybavení. Nejasné formulace v dohodě a arbitráže pod mezinárodním dohledem nezamezily zábor dalších historických českých území.
Dodatek k Mnichovské dohodě požadoval řešení problémů dalších národnostních menšin v Československu. S Polskem došlo k dohodě, ovšem za cenu ztráty celého Těšínska. V případě Maďarů však došlo k vídeňské (Vídeň tehdy již patřila k Velkoněmecké říši) arbitráži 2. listopadu 1938, následovaly územní ztráty jihu Slovenska a Podkarpatské Rusi. Maďarsko jako poražená země v první světové válce po ní přišlo o téměř polovinu svého území a obyvatel, postupně si je pak vzalo zpět od okolních zemí. Byla také vyhlášená Slovenská autonomie 6. října 1938 žilinskou dohodou, od 23. listopadu 1938 byl název okleštěné republiky změněn na Česko-Slovensko. Na Slovensku vládla nacionalistická Hlinkova slovenská ľudová strana, po 14. březnu 1939 byl vyhlášen Slovenský štát.
V jednom kotli bublá gulášová polévka pro účinkující, ve druhém hovězí guláš po zákazníky. Ve vedlejším stánku jsme zakoupili vynikající štrúdl věřte nebo ne, za 15 korun českých.
Německo za pomoci českých Němců a vyjednáváním později po Mnichovu získalo další území, na těch už nežila většina německého obyvatelstva. Přemisťovali hraniční kolíky na demarkační čáře do českého vnitrozemí, někteří se zbraněmi v ruce.
Wehrmacht nakonec obsadil Brněnec i Březovou, stoupenci Konráda Henleina sháněli podporu až v Berlíně, v Chrastové zatím lidé podepisovali petici proti připojení k Německu. Německá propaganda zde rozšiřovala nepodložené zprávy o špatném zacházení s Němci. Svitavští Němci nakonec jednali na vlastní pěst. Až 400 vyzbrojených příslušníků SdP (Heinleinovy Sudetoněmecké strany) – ordnerů -mělo k dispozici nákladní automobily. Díky informátorům věděli o postavení SOS (Stráž obrany státu), Finanční stráže i vojska, tedy 11. a 12. roty 13. pěšího pluku přemístěného zde po Mnichovu ze Šumperka. Moravská Chrastová měla být obklíčena a obsazená, Němci očekávali minimální odpor.
Před půlnocí 30 října 1938 se shromáždily útočné oddíly, kolona ve tmě nabírala další dobrovolníky. Před Chrastovou na německé straně ordneři vyrazili k demarkační čáře, v Chrastové už čekali další Němci.
V Moravské Chrastové byl dušičkový klid, byly zde posílené noční hlídky, ty ovšem neměly tušení o stovkách blížících se útočníků. Ordneři s doprovodem obklopili Lidový dům a zajali dokonale překvapenou Finanční stráž spolu s výzbrojí, municí, písemnostmi i penězi. Jen dva strážci utekli a varovali sousední oddělení. Se zajatci bylo surově zacházeno a byli protiprávně odvážení za demarkační čáru spolu s některými občany české národnosti. Němci také odzbrojili vojenské jednotky, ty měly bohužel zakázáno střílet na uniformované příslušníky německé branné moci. Ordneři tedy mazaně nastrčili do prvních řad policisty v uniformách. Zajetí unikl jen štábní kapitán Krčmář, ten zburcoval zbývající vojáky a podal telefonem hlášení na velitelství 13. pěšího pluku v Boskovicích.
Moravská Chrastová už byla v rukou henleinovců, zdejší sudetoněmecké aktivistky označovaly domy Čechů k zatčení. Ordneři ustavili kolem oblasti hlídky, také prováděli prohlídky domů a chystali se k boji, rozmístili munici a ukořistěné kulomety.
Energický velitel 13. pěšího pluku podplukovník Čejka neváhal použít to, co měl k dispozici. Brzy ráno vyrazil z Boskovic včetně kanónu. Brzy dorazily četníci i vojenské posily do obce Rozhraní. Podplukovník Čejka nedal na vyhrožování německých policistů, že na první výstřel zareagují Němci útokem letectva a dělostřelectva, a nechal je odzbrojit a zajmout. Dal také ordnerům ultimátum, aby do půl hodiny obec vyklidili. Rozpoutala se silná přestřelka a Němci začali pomalu vyklízet pozice. Bohužel byl zasažen pravděpodobně střelo dum-dum vojín Tomáš Morávek, boje pokračovaly v Moravské Chrastové. Další mrtvý byl svobodník Antonín Černý zasažený kulometnou dávkou do hrudi. Zemřeli a byli zranění i civilisté. Ordneři nakonec utíkali přes demarkační čáru.
Na fotografii je průčelí šumperského kostela sv. Barbory.
Ve větru všude vlály vlajky s hákovým křížem, ty vojáci s chutí strhávali, proběhly domovní prohlídky. Československé orgány zajaly mimo jiné dva organizátory vpádu. Začalo vyšetřování, vojáci a četníci zvítězili proti čtyřnásobné přesile.
Letos se ukázky historických bojů včetně osvobození Šumperska odehrávaly již třetím rokem. Organizátoři stále vymýšlí nějaké novinky. Zde nově upravili hroby, v parku okolo kostela se ještě koncem 19. století rozkládal hřbitov.
Další dějství probíhalo na diplomatickém poli. Českoslovenští styční důstojníci měli informace o incidentu, jejich německé protějšky byly nejdříve zaskočeny, nakonec byli propuštěni zajatci. Ovšem provokace ordnerů pokračovaly se sporadickou střelbou.
V historické polní kuchyni se připravují langoše pro účinkující a hosty.
Němci se pokoušeli Moravskou Chrastovou znovu zabrat, mezitím v půlce listopadu bylo v Berlíně rozhodnuto o odstoupení dalších 111 českých obcí, mezi nimiž byla i Moravská Chrastová, Německu. Po válce vyšlo najevo, že tajný souhlas k provedení přepadu u Moravské Chrastové vydal sudetský Němec a budoucí protektor a po válce u nás pověšený K.H.Frank.
Vlevo na fotografii hlavní organizátor dění v Jiráskových sadech, šéf Šumperské městské policie pan Pelnář.
Vlastně zbytečné boje o Moravskou Chrastovou si vyžádaly bolestnou daň. Zahynuli zde svobodník Antonín Černý, vojín Bedřich Stuchlík, vojín Alois Žatka a vojín Tomáš Morávek a jeden civilista Antoníín Šoščák, bylo zraněno 7 osob. Úmrtí jsou přičítána použití zakázaných střel dum-dum. Několik desítek osob bylo zajato, útočníci měli nejméně tři mrtvé a dvanáct raněných.
Přihlížející sestřička s čepcem se zkratkou Deutsches Rotes Kreuz (Německý červený kříž).
Starosta obce Brněnec v Pardubickém kraji, jejíž součástí je Moravská Chrastová se stejnojmenným nádražím, pan Blahoslav Kašpar se s manželkou schovává před celodenním deštěm.
Po válce byl v Moravské Chrastové odhalen pomník padlým příslušníkům 13. pěšího pluku, projev tehdy pronesl bývalý velitel Karel Čejka, teď už v hodnosti brigádního generála. V obci si událost připomínají bojovými ukázkami členů vojenských klubů a historických spolků, například Četnické pátrací stanice Pardubice. Veřejnost v Šumperku se o těchto událostech spojených se statečným místním 13. pěším plukem dovídá až poslední tři roky, kdy v Šumperku historické spolky a Aktivní zálohy předvádí ukázky z bojů u Moravské Chrastové jako připomínku jediné vojenské reakce na boje o nové hranice republiky po Mnichovu v roce 1938.
V Šumperku proběhla rekonstrukce bitvy o Moravskou Chrastovou, ta se odehrála 31. října 1938. V šumperských Jiráskových sadech u kostela sv. Barbory jsme si připomněli situaci na podzim 1938 po podepsání Mnichovské dohody již potřetí. Městská policie Šumperk vedená nadšencem pro historii s příslušníky spolků vojenské historie, Krajským vojenským velitelstvím Olomouc a Aktivními zálohami nám předvedli ukázku bojů z této složité doby.
V nedalekých bývalých kasárnách sídlil od vzniku Československa 13. pěší pluk, ten byl po zabrání německého Šumperka na podzim roku 1938 přesídlen do Boskovic a okolí. Jednotka měla za úkol ochránit novou severní hranici země před nacistickým Německem. Nakonec došlo k situaci, kdy 13. pěší pluk jako jediný zasáhl do bojů o druhou republiku.
Majitelé vozidel veteránů se svěřili, že první jízda veteránem bývá celoživotním zážitkem. Tyto vozy kladou větší nároky na údržbu a řízení. V moderních autech nám totiž spoustu věcí usnadní technika. Stará auta především hůř svítí a brzdí. Běžnému řidiči zhýčkanému současnými posilovači brzd a adaptivními světlomety ten rozdíl může dělat problémy.
Vpravo jeden z příslušníků Městské policie v Šumperku v uniformě Gestapa.
Po Mnichovské dohodě bylo velitelství 13. pěšího pluku přemístěno do Boskovic. Roty byly obvykle ubytovány v hospodách, ne však blíže než dva kilometry od demarkační čáry. Němci se ze strategických důvodů snažili získat další obce, i s převažujícím českým obyvatelstvem, aby narušili infrastrukturu, oslabili tak republiku a přiblížili se k Brnu.
Před další ukázkou bojů, tentokrát osvobození Šumperka 8. května 1945, vojáci, aktivní zálohy i dobrovolníci odpočívají nejen se svými blízkými.
Někteří se posilují vynikajícím občerstvením.
Po půlnoci 31. října 1938 Moravská Chrastová odpočívala po taneční zábavě. Obec a okolí střežilo několik hlídek. Útočníkům, kteří do Chrastové vjeli na nákladních autech, se však s využitím tmy a momentu překvapení podařilo všechny hlídky přepadnout a odzbrojit. Následně byl přepaden Lidový dům, celní úřad, četnická stanice a strážní domek u železniční trati Česká Třebová – Brno.
Další se ochotně nechávají fotit ať už v současných či historických uniformách včetně zbraní.
Jako první proto posílali německé policisty v uniformách, se zajatci bylo surově zacházeno, téměř ihned byli protiprávně odváženi za demarkační čáru, tam byli internovaní a vyslýchaní gestapem.
Můžete se na chvíli zastavit, ráda bych si vás vyfotila, požádám tuto dvojici. Ochotně a s úsměvem mi oba zapózují.
Vlevo stojí voják v historické, vpravo v současné vojenské uniformě.
Henleinovci očekávali nápor čs. jednotek a měli připravenou silnou obranu, pod tlakem ČPO a vojáků 13. pluku však Němci opouštěli jednu pozici za druhou a prchali přes demarkační čáru.
Vojáci strhávali vlajky s hákovým křížem a zašlapávali je do bahna, četníci s důstojníky prováděli domovní prohlídky a hledali účastníky přepadení, povedlo se mimo jiné zatknout dva z přímých organizátorů útoku. Zajatci z obou stran byli v následujících dnech postupně propuštěni.
Kolik je vlastně u nás členů aktivních záloh, ptám se paní, ta si povolává na pomoc fotografa.
Uniformy účastníků rekonstrukce bitvy jsou mnohdy originály zakoupené na burzách, například kalhoty ušité podle dobového originálu přijdou zákazníka na několik tisíc korun. Členové vojenských historických spolků jsou velcí nadšenci a neodradí je žádná překážka.
V prostoru, kde se odehrávala bitva, si návštěvníci se zájmem prohlédli také historická vozidla a vojenské vybavení. Například unikátní repliku malého tanku R-1 vyráběný firmou Pragovka pro Rumunsko, jednalo se o upravenou verzi tanku AH-IV používanou výhradně rumunskými silami v počtu 36 kusů, R-1 je klasifikován jako lehký tank nebo tankette.
Tančík R-1 byl ve 30. letech 20. století nejlepší ve své třídě. Náš někdejší spojenec Rumunsko v Malé dohodě se později jako spojenec Osy zapojilo do operace Barbarossa. Poté, co pod vedením krále Michala 23. srpna 1944 proběhl v Rumunsku převrat, ten svrhl proosového Iona Antonesca a postavil Rumunsko na stranu Spojenců, R-1 znovu začal sloužit, tentokrát na straně SSSR.
Některé R-1 přežily válku, není známo, že by nějaký existoval dodnes. V České republice byla postavena funkční replika R-1 v měřítku 1:1, v letech 2006 až 2013 ji vybudovali Luděk Fiala a Lubomír Smolinský za asistence Vojenského muzea Lichkov, replika je často využívaná při vzpomínkových akcích.
Zdroje:
Jako zdroj nformací posloužily rozhovory s aktéry ukázek historickýh bitev.
https://pravo21.cz/spolecnost/pred-85-lety-padlo-ve-vidni-arbitrazni-rozhodnuti-pripominajici-mnichovskou-dohodu
https://martinmarek.eu/moravska-chrastova-ztracene-vitezstvi
https://www.vojsko.net/pozemni-technika/44-tanky/336-tanik-praga-ah-iv-r-r-1
