Článek
Mám novou životní roli, hraji hlavní postavu a jmenuje se babička.
A jak tak koukám na své děti, tak bude hodně úspěšných repríz.
Kdyby mi někdo před lety řekl, že se stanu šťastnou babičkou, tak bych mu to asi úplně nevěřila.
Všechno to začne tím, že máte chvíli takové nějaké podezření a pak šup, dostanete fotku z ultrazvuku. Jáááááásááááte! V tu chvíli si uvědomíte, že se vám rozšířil okruh blízkých lidiček, o které se budete neustále bát.
A začne kolotoč otázek směrem k budoucí matce: „Jak ti je? Není ti špatně? Co jsi snědla? Kolik vážíš? Stav se, mám uvařeno! Už se hýbe?…“ Doma pak začnete nákupem postýlky (ve které dítko ve finále stejně nebude, protože dospělácká postel je holt dospělácká postel) oblečení, plenek, hraček atd.
Zkrátka si vzpomenete na své mateřství a vše okolo toho.
V současné době jsem postoupila z mety pouze vozící na metu hlídací. Je to velká zodpovědnost. Ten malý človíček je jak pytel blech a vy jste stále ve střehu, aby se něco nestalo a pak, když ho odevzdáte rodičům, je to jako když zazvonil Rumburak u Majerů, stojíte a nevíte. Je opravdu pryč? Chvíli ještě máte pocit, že se tam někde tetelí a plete pod nohama. Zjistíte, že není a můžete začít s úklidem, protože nezůstal kámen na kameni. Musím podotknout, že to dělám s radostí.
Malí lidičky jsou svou bezprostředností nádherní a všechny chmury, co máme v tu chvíli na duši, rázem zmizí.
Nádherná je jejich řeč, měl by to být oficiálně uznaný jazyk, se kterým se domluví pouze děti mezi sebou. Dospělák nemá šanci!
V poslední povídce jsem vám přála hezké jarní dny a dnes tomu nebude jinak. Doufám, že pro nás zaryté zahrádkáře to bude klidná a uspokojivá sezóna.
Je čas velikonoční, dny volna navíc, a tak je prožijme smysluplně, nejlépe v kruhu svých blízkých. Přestaňme se stále za něčím nesmyslně honit, stejně to nedohoníme!
Žijme naplno, protože dnes tady jsme a zítra nemusíme. Já o tom opravdu něco vím!
Hezké dny.
