Článek
Jen málokdo zbystří u voleb do nějakého zájmového sdružení. A už vůbec málokdo má chuť sledovat, kdo se v jakém spolku dostal do výboru, kdo komu poděkoval a kdo bude další čtyři roky sedět v čele.
Jenže právě v jedněch takových volbách se letos v dubnu rozhodlo o věcech, které mají na budoucí každodenní život českých žen větší dopad než mnoho hlasitých politických kampaní.
Volby do České gynekologické a porodnické společnosti (ČGPS), jedné z organizačních složek České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, nejsou interní personální záležitostí nějakého nezajímavého obecního spolku holubářů (holubáři prominou). Nejde jen o to, kdo bude zahajovat kongresy, podepisovat tiskové zprávy a reprezentovat obor na ministerstvu. Jde o to, kdo bude dál určovat, co se v českém porodnictví považuje za odborné, bezpečné, normální a přijatelné.
Kdo bude mluvit jménem celého oboru.
Kdo bude určovat hranici mezi medicínou a aktivismem.
Kdo bude říkat, kde končí respekt a začíná riziko.
Kdo bude rozhodovat, jestli porodní asistentky patří do systému jako samostatné odbornice, nebo jako členky „týmu“, jehož pravidla ovšem definuje někdo úplně jiný.
A proto stojí za to se na tyhle volby podívat pozorněji.
Budoucnost se někdy neodehrává ve velké politice hlavních večerních zpráv, ale v tom, kdo smí mluvit jménem odbornosti o tom, jak se v této zemi rodí a rodit bude.
Volby do ČGPS v roce 2026 nepřinesly žádnou revoluci. Přinesly něco mnohem typičtějšího pro české porodnictví: hladké politické předání žezla a trůnu.
Novým předsedou se stal profesor Marian Kacerovský. Kosmopolitní elegán, který byl poslední roky tu a zase onde na ose Hradec Králové - Most - Olomouc. Na konferenci v Karlových Varech zaznělo, že byl výborem zvolen jednomyslně, všemi třinácti členy, pro období do roku 2030. Sám z pódia mluvil o návaznosti, kontinuitě a podpoře dosavadního vedení spolku.
Když se podivným okolnostem kolem letošních voleb v ČGPS věnovala reportáž Seznam zprávy, chvíli to vypadalo, že se dočkáme personálního překvapení. Uzavřená spolková architektura ČGPS však snahu o skutečné přezkoumání nerovných podmínek ustála.
A tak nové předsednictví ČGPS nepřináší žádnou změnu, jen novější rétoriku.
Marian Kacerovský není karikatura starých pořádků. Mluví moderněji, kultivovaněji a v mnoha ohledech otevřeněji než generace, která českému porodnictví vládla dekády před ním. Mluví rád a distingovaně o týmovosti, spolupráci, kompetencích, vzdělávání, proměně populace těhotných žen s citlivostí dosud z úst vrcholného orgánu ČGPS nevídanou. V českém kontextu to vůbec není málo.
Jenže právě v tom je ta pointa.
Změna jazyka ještě není změna moci. A už vůbec ne změna kultury a filozofie péče.
To však také ukazuje ve dnech 28.-31. 5. 2026 konaný kongres porodníků v Karlových Varech. Po jeho zhlédnutí jsem přesvědčena, že české porodnictví se dnes pod vedením profesora Kacerovského velmi pravděpodobně nebude bránit změně tak, jak to dělalo doposud pod vedením Vladimíra Dvořáka - že by ji nadále dokola popíralo a odmítalo jakékoli, byť odzdrojované, argumenty pro svou obrodu. To už by vypadalo příliš hrubě a starosvětsky. Zcela zpátečnicky a neobhajitelně ve světě, kde už každý, kdo v porodnictví mezinárodně nesedí v zatuchlém kumbálu minulého století, mluví o respektující péči, informovaném souhlasu, kontinuitě a roli porodních asistentek.
Moderní obrana statusu quo a mocenské struktury vypadá jinak.
Převezme jazyk změny. Přijme slova jako respekt, tým, spolupráce, kompetence. Pozve vybrané porodní asistentky do hlavního bloku. Pochválí jejich vzdělání.
Uzná, že bez nich systém nefunguje. A pak velmi pečlivě vymezí, kam až smějí dojít.
Právě to bylo ve Varech vidět velmi dobře.
Porodní asistentky ano. Větší kompetence ano.Týmová spolupráce ano. Skandinávská inspirace ano. Samostatný model mimo lékařsky definovaný rámec? Ne.
Porodní centra mimo porodnice? Ne. Rozvolnění kontroly nad fyziologií? Tam už začíná být velmi dusno.
Kupříkladu profesor Kacerovský na přímý dotaz k porodním domům odpověděl v zásadě jasně: v podmínkách České republiky pro ně nevidí prostor. Bohužel z jeho výroků je zřejmé, že v terminologii porodních center/jednotek vedených porodními asistentkami není kovaný a mísí pojmy s dojmy. Argumentoval vysokým počtem porodnic, nízkým počtem porodů, nutností restrukturalizovat síť a bezpečností. To není překvapivé. Je to přesně hranice, na které se ukazuje, jaký typ změny je pro nové vedení ČGPS přijatelný.
Změna uvnitř systému? Ano.
Změna logiky, kultury a filozofie péče v systému? Ne.
Tohle není osobní výpad proti novému předsedovi. Je to popis politické situace v oboru. Profesor Kacerovský není anomálie. Je symbolem doby. Nepůsobí jako zpátečník, který by šel do boje s transparentem „žádné porodní asistentky, žádné respektování, žádné novoty“. To by totiž bylo snadné odmítnout. On představuje mnohem zajímavější a účinnější podobu předání předsednické štafety: budoucnost, která se po dlouhém popírání samotné existence změny porodní péče naučila mluvit jejím jazykem. A v tom je síla i riziko nové éry ČGPS pod jeho vedením.
Protože pokud se české porodnictví bude měnit jen tak, že se starý model přelakuje moderním slovníkem, veřejnost si na chvíli oddechne, že se něco hýbe. Jenže pod nátěrem zůstane stejné rozložení moci. Stejná hierarchie, stejné problémy.
Je potřeba rozlišovat dvě věci: jedna věc je, zda se stávajícímu systému loajální porodní asistentky dostanou do hlavního programu každoročního sletu porodníků, a druhá věc je, zda systém skutečně uznává porodní asistenci jako samostatnou odbornou oblast péče o fyziologické těhotenství, porod a šestinedělí. Tedy nejen jako ruce a oči v týmu, ale jako profesi s vlastní odpovědností, vlastní sítí provozoven, vlastními modely péče a skutečně respektovanou profesní autonomií.
A tam se české porodnictví šoférované ČGPS pořád dost cuká.
Tohle je ostatně důvod, proč volby do ČGPS nejsou jen zpráva o personální změně okresního přeboru. Předseda a výbor odborné společnosti totiž nejsou jen moderátoři profesního provozu spolku. V českém systému mají odborné společnosti lety vydobývanou mimořádnou neformální moc. Vstupují do tvorby politik. Připomínkují strategie. Ovlivňují ministerské procesy i samotné ministry. Vystupují v médiích. Jejich stanoviska mají váhu pro pojišťovny, nemocnice, soudy, znalce i politická rozhodnutí.
Český zákon sice s pojmem „odborná společnost“ nepracuje jako s oficiálním nositelem pravdy. Realita s ním ale často pracuje až příliš ochotně.
Když ČGPS něco označí za bezpečné, má to dopad.
Když něco označí za rizikové, má to dopad.
Když něco označí za ideologii, má to dopad.
Když něco nepodpoří, má to dopad také.
A proto je tak důležité, kdo ji vede.
Zvlášť v době, kdy se české porodnictví ocitá pod tlakem z mnoha stran. Porodnost prudce klesá. Ženy jsou informovanější, hlasitější a méně ochotné přijímat paternalistickou komunikaci jako daň za své bezpečí. Porodnice soutěží o klientky porodními gauči, rodinnými pokoji, fotokoutky a domácí atmosférou. Stát připravuje a projednává Strategii rozvoje respektující péče. Mezinárodní orgány kritizují nedostatky v oblasti informovaného souhlasu, porodnického násilí a dostupnosti péče porodních asistentek. A do toho všeho se těžkopádně, bolestivě a nedokonale otevírá otázka, zda kvalita porodní péče stále i ve 21. století znamená jen přežití matky a dítěte, nebo zda je konečně možné chtít od porodní péče víc indikátorů kvality.
V takové chvíli záleží na tom, jestli vedení oboru chápe změnu jako nutnost přerozdělit moc, nebo jako potřebu marketingově kultivovat starý model.
Zatím to vypadá spíš na druhou možnost.
A možná právě proto výsledky voleb ČGPS působí tak výmluvně. Podle nich stačilo 525 hlasů k ovládnutí hlasu celého oboru. O osudu společnosti, která má mimořádný vliv na podobu péče o statisíce žen, rozhoduje relativně úzký počet hlasujících. To samo o sobě nemusí být porušení ničeho. Spolky mají své stanovy, své členstvo, svá pravidla. Jenže politicky je to pozoruhodné.
Protože vliv ČGPS výrazně přesahuje počet těch, kdo se jejích vnitřních voleb účastní.
To je podobné jako v politice: někdy není nejdůležitější absolutní počet hlasů, ale to, jak velkou moc výsledná konfigurace získá. Malý počet hlasů může mít velký institucionální dopad, pokud stojí na správném místě systému. A ČGPS stojí velmi správně. Stojí u samotné definice odbornosti.
Je jedna odborná společnost všemocný démon českého porodnictví? To by bylo příliš jednoduché. Nikoliv, ČGPS není jediný aktér. Jsou tu ministerstva, pojišťovny, nemocnice, kraje, soudy, znalci, profesní organizace porodních asistentek, pacientské iniciativy, advokační organizace, média, politici i samotné ženy - příjemkyně péče.
Ale ČGPS je jedním z klíčových hráčů, ovlivňuje tvar celé sítě porodní péče, kterou zahaluje pavučinka spletená ze směsice konzervativismu, paternalismu, dobrých úmyslů a víry v lékařské vedení porodu.
Proto se vyplatí sledovat, jaký kurz nová éra potvrzuje. A tím kurzem zřejmě nebude otevřená válka proti změně porodní péče. Bude to spíš apropriace, kolonizace a takticky opatrné přivlastnění změny. Porodní asistentky se stanou důležitějšími, ale jen ty se správnými parametry a hlavně uvnitř systému. Respektující péče se stane jazykem, ale ne nutně realitou nebo nástrojem přerozdělení moci. Týmovost se stane mantrou, ale bez jasné odpovědi, zda tým znamená sdílenou autoritu, nebo jen uhlazeně kultivovanou hierarchii. Fyziologie bude chválena, pokud ale zůstane pod dohledem.
A bezpečí bude dál znamenat především kontrolu.
To je mnohem rafinovanější než starý otevřený paternalismus.
A právě proto je potřeba být pozorní.
Protože největší nebezpečí nemusí být v tom, že systém odmítne změnu. Největší nebezpečí může být v tom, že ji přijme jen naoko, aby se nemusel změnit.
Král je mrtev - ať žije král.
V českém porodnictví to neznamená konec monarchie, ale spíše korunovaci kontinuity.
_______________________________________________________
Text je prvním dílem série Porodnictví pod kontrolou, která se věnuje volbám do ČGPS, výrobě odborného konsensu, postavení porodních asistentek a konferenci v Karlových Varech jako živému obrazu českého porodnictví.
Díky, že mě čtete - celou mou tvorbu najdete ZDE.
