A co Paříž? Jaká je?

Paříž je velká, živá a letos v létě zcela přeplněná turisty. Nyní je nás lidí na zeměkouli už více než osm miliard, v roce 1980 bylo obyvatel světa jen o něco víc než čtyři miliardy. Za 45 let se počet obyvatel na Zemi skoro zdvojnásobil. Dle Světové organizace turismu při OSN (UNWTO) cestuje každý rok více než jedna miliarda a tři sta milionů lidí, přičemž nejvíce navštěvovanou zemí světa je Francie. A ve Francii je to nepochybně Paříž, která přitahuje nejvíce návštěvníků.

V roce 1987 vyšla v Praze kniha fotografa Jana Ságla „A co Paříž? Jaká byla?“, doplněná verši mnoha básníků, kteří v Paříži žili nebo ji navštívili, nebo možná o ní jen snili. V osmdesátých letech ovšem o návštěvě Paříže jen snila většina lidí, kteří měli tu smůlu, že žili na východ od železné opony.

Dnes není žádný problém vypravit se do Paříže z Prahy i odjinud. Let z Prahy trvá méně než dvě hodiny, přímým autobusem tam dojedete za třináct hodin, přímé vlaky už bohužel nejezdí. Ještě po druhé světové válce bylo možno nastoupit večer v Praze na Hlavním nádraží a ráno být v Paříži. Studenti výtvarného umění tak vyjížděli se svými profesory nasávat atmosféru umělecké metropole. I nyní je samozřejmě možné jet vlakem, ale už jen s přestupem a cesta trvá obvykle také třináct hodin jako v případě cesty autobusem.

Za těch asi čtyřicet let, které uplynuly od doby, kdy po Paříži procházel s fotoaparátem na kinofilm Jan Ságl, se Paříž změnila. Nejen proto, že se změnil turistický ruch, ale i proto, že v té době teprve vznikala nová pařížská čtvrť La Défence s řadou administrativních budov, které se nyní už rekonstruují, aby odpovídaly novým nárokům a doplňují se i novými bytovými domy. Ve městě se i dnes stále staví, využívají se dříve nevyužívané pozemky kolem železničních tratí nebo pozemky po bývalých průmyslových areálech. Jako ve všech velkých městech i v Paříži průmyslu ubývá a lidí, kteří by tu rádi žili, přibývá.

Paříž se zrodila na malém ostrově uprostřed dnešního velkoměsta jako keltské opidum národa Parisiů a jako první se o ní písemně zmínil Gaius Julius Caesar v roce 53 před naším letopočtem. V jeho době Římané Parisie porazili a založili zde římské město Lutecii. Jméno Paříž se používá od roku 300. Na místě římské Lutecie se dnes mimo jiných budov nachází taky nejslavnější chrám Francie, katedrála Notre Dame, který byl jako jedna z prvních staveb v tehdy novém architektonickém slohu založen v roce 1163. Jméno tehdejšího architekta není známé a styl byl nazván gotikou až v době renesance, kdy už vyšel z módy.

Katedrála byla ve své době navržena jako jedna z největších staveb západního světa. Byla 127 metrů dlouhá, 40 metrů široká a 33 metrů vysoká. Modernizace chrámu byla zahájena za Ludvíka XIV roku 1699 a pokračovala za Ludvíka XV. Od 2. listopadu 1789 patří katedrála francouzskému státu. V roce 1793 se chrám stal Chrámem Rozumu a sloužil poté jako sklad vína. Od roku 1801 plnila katedrála znovu svůj původní účel, byla ovšem značně zdevastovaná. V roce 1804 tu byl Napoleon korunován císařem, katedrála pro tyto účely musela být vyzdobena dřevěným portálem a hedvábnými draperiemi.

V roce 1830 byla v průběhu revoluce katedrála opět značně poškozena a správa města rozhodla o její demolici. Tomu naštěstí zabránil Victor Hugo, který v roce 1831 uveřejnil svůj slavný román „Zvoník od Matky Boží“ a vyvolal vzedmutí obyvatelstva proti likvidaci katedrály. Tak bylo v roce 1842 rozhodnuto o kompletní rekonstrukci stavby a byli vybráni architekti Viollet-Le-Duc a Lassus. V této době byly také vytvořeny všechny sochy na fasádě, kterých je okolo stovky.

Od roku 1991 je katedrála Notre Dame v Paříži na seznamu památek UNESCO. V roce 2018, tedy před požárem a před covidovou epidemií, která cestovní ruch prakticky zastavila, ji navštívilo asi 13 milionů návštěvníků za rok, 30 tisíc v průměru za den, tedy více, než jakoukoliv jinou památku ve Francii. Kolik lidí sledovalo požár chrámu 15. dubna 2019, to se dá jenom odhadovat. Nepochybně to byly stovky milionů, možná i víc. Rekonstrukce měly být dokončeny k olympiádě v Paříži v létě 2024, to se ale nepodařilo. Chrám se stále opravuje.

Jak si můžou kolemjdoucí přečíst na panelech pověšených na plotě, ohrazujícím staveniště, na financování rekonstrukce po požáru se podílelo 340 000 dárců ze 150 zemí světa, kteří darovali celkem 806 milionů EUR. Na pracích se podílí 250 společností. Další informace o stavbě je možné získat na stránce rebatirnotredamedeparis.fr, společnost vydává i papírový časopis a v listopadu 2024 vyšla o stavbě i kniha s více než 250 fotografiemi a plány.

Katedrála je od konce roku 2024 opět veřejnosti přístupná. Fronty jsou dlouhé a zájemců mnoho. Konkurencí chrámu z hlediska zájmu návštěvníků je nejznámější muzeum světa Louvre, kde je třeba si koupit vstupenky v předstihu a vstupenky na „dnešek“ v sezóně neseženete. Většina lidí ale má stejně zájem jen o to, aby si udělali selfie s Monou Lisou. Další konkurencí je Eiffelova věž, původně dočasná atrakce světové výstavy roku 1889, ale tam se selfie dělá nejlépe z Martových polí, odkud je možno ji vyfotografovat v celé kráse jejích 300 metrů výšky. Vyjít nebo vyjet nahoru není nezbytně nutné, vyhlídka na město je i z jiných vyvýšených míst, jako je Věž Montparnasse nebo kostel Sacré-Coeur na pahorku Montmartre.

Dalším totálně přeplněným místem je slavný zámek Versailles. Tady jsou naštěstí rozlehlé parky, kde se návštěvníci rozptýlí a můžou posedět v zákoutích, kde se dříve procházeli králové Ludvík XIII., Ludvík XIV., Ludvík XV. a Ludvík XVI. I dnes je možno se tu osvěžit, ale strava rozhodně není tak vybraná, jak byla za Ludvíků. Nicméně zmrzlina od italského zmrzlináře s vozíkem nebo šťáva z čerstvých pomerančů potěší a hudba, která doprovází vodotrysky sice není tak živá, jak byla v šestnáctém a sedmnáctém století a návštěvníci nenosí krinolíny a krajkové košile, ale kraťasy, tenisky a funkční trička, ale i tak je tu celkem pěkně. Do zámku musíte mít ovšem časovou vstupenku a i tak se prodíráte davy. Některé dámy, hlavně návštěvnice z asijských států se ovšem oblékají tak trochu za princezny. Sice nevypadají přímo jako Marie Antoinetta, ale proč nesnít ten krásný sen… Poprava za pohrdání zájmy lidu jim dnes nehrozí.

Paříž je pořád krásná, i když od dob králů se toho změnilo opravdu hodně. Přibylo turistů, kteří chtějí vidět nejnavštěvovanější město světa, dokud to jde. Protože nevíme, co přijde. Může to být další epidemie nebo jiná katastrofa.

Carpe diem.

Podklady: Návštěvy Paříže autorkou, naposledy v srpnu 2025

kniha Paříž, fascinující město světla

kniha A co Paříž? Jaká byla?, autor Jan Ságl

Rebâtir Notre-Dame de Paris - Accueil

UN Tourism | Bringing the world closer