Co důležitého se stalo v roce 1924 a o čem psaly před sto lety české noviny

V roce 1924 existovalo v Československu množství různého denního tisku. Většina novin se snažila přitáhnout i čtenáře, které nezajímala jen politika. Proto byly ve všech novinách uváděny i inzeráty různých firem, včetně obchodů nebo ordinací lékařů, úmrtní oznámení, povídky a fejetony, ba i vtipy a zprávy ze společnosti. Národní listy uváděly i burzovní zprávy a rozsáhlé články o vývoji národního hospodářství a Rudé právo rozsáhlé úvahy o pozitivech života v Sovětském svazu.

Když před sto lety končil rok 1924, Československé republice bylo šest let. V tom roce se konaly zimní olympijské hry v Chamonix a letní olympijské hry v Paříži. Umřel Lenin, Jiří Wolker a Franz Kafka. Hitlera odsoudili do vězení za pokus o puč a dostal tím možnost napsat Mein Kampf. Ano, i Marco Polo napsal svůj cestopis ve vězení. Cervantes vymyslel svou fantazii o Donu Quijotovi také ve vězení. Všechny tyto tři knihy se staly světovými bestsellery. Ale jen jedna z nich vedla ke světové válce. To ovšem v roce 1924 ještě nikdo netušil.

O smrti Lenina se psalo všude, v Národních listech ze 23. ledna 1924 ta zpráva byla na první stránce. Stránky Rudého práva se Leninovi a jeho významu věnovaly po několik dnů i v celostránkových úvahách, v sobotu 26. ledna dokonce komunisté organizovali smuteční shromáždění na Staroměstském náměstí. Hitlerův proces se dostal v roce 1924 na titulní stránky asi všech novin. O smrti Franze Kafky 3. června se psalo v Národních listech několik dnů po jeho smrti a v Prager Tagblattu vyšlo smuteční oznámení v němčině, ovšem až na čtvrté stránce. I o smrti Jiřího Wolkra 3. ledna se psalo v Národních listech v rubrice Literatura a věda a v Rudém právu už na druhé straně.

Noviny tehdy patřily politickým stranám. Třeba Rudé právo, které tehdy, stejně jako o 65 let později, patřilo Komunistické straně, mělo na titulní straně i na dalších stranách především propagandistické články. Národní listy, vlastněné za první republiky Československou národní demokracií, byly nejvýznamnějšími českými novinami od roku 1861. Tyhle noviny obsáhly v roce 1924 prakticky veškeré informace. Na titulní straně byly politické zprávy z domova i ze světa.

Jeden ze článků, uvedených v prosinci 1924 na titulní stránce Národních listů, informoval o setkání členů Všeruského selského svazu v ČSR, kteří vzpomínali na hrdinství ruských vojáků za první světové války. Přednášející připomenuli, že „Rusko bez Slovanstva by bylo proti nepřátelům Slovanska slábo a stejně Slovanstvo bez Ruska“. V těch dnech slavil šedesáté čtvrté narozeniny také dr. Karel Kramář, který pro své přátele, převážně „přední členy pražské kolonie ruské“, připravil „intimní večeři ve své ville Na Baště“ (nyní sídlo předsedy vlády – Kramářova vila), kde se svou manželkou Naděždou Nikolajevnou přijímali hosty za recitace divadelního umělce pana Svobodina a za zpěvu dam ruské společnosti.

V novinách se ale tiskly, pod titulkem Sovětský humor, i vtipy o Leninovi, například o jeho posmrtném setkání s posledním carem Mikulášem v pekle, nebo zprávy o tom, že na moskevských hbitovech bylo v hrobkách nalezeno asi 15 tam přebývajících bezdomovců, kteří byli zatčeni a převezeni do vězení.

Národní listy ovšem uveřejňovaly i jídelníček na celý následující týden jako pomoc hospodyňkám. Autorkou byla A. Kejřová, autorka známých kuchařek (které nyní vycházejí v reprintech). Na Nový rok navrhuje paní Kejřová například pečeného krocana nebo selátko, případně skopovou kýtu.

Na silvestra v roce 1924 byla v Národních listech uveřejněna výzva proti vybudování vojenské střelnice v Brdech, kdy byli odborníci přesvědčeni, že tím dojde ke zničení veškeré přírody. Což tedy zřejmě nenastalo. Ne snad proto, že by válka neničila přírodu. Je to naopak, jak je možno dodnes po více než sto letech vidět na bývalém bojišti ve Francii u Verdunu nebo aktuálně na bojištích na Ukrajině. Ale cvičiště opravdu není to, co je fronta, což zřejmě univerzitní profesoři a docenti nemohli tušit. I v Brdech bylo před oficiálním znovuotevřením pro turisty potřeba odstranit pyrotechnická rizika, ale těch nemůže nikdy být na cvičišti tolik, jako v terénu v opravdové válce.

V silvestrovském výtisku se uvádí i výška sněhu na horách, která tehdy byla kolem 20 centimetrů. Umělé zasněžování svahů tehdy ještě neexistovalo, a asi neexistovaly ani sjezdovky, jak je známe dnes, nicméně lidé na hory jezdili i tehdy. V roce 1925 byla na krkonošském hřebeni postavena mohyla Hanče a Vrbaty, kteří zahynuli při mezinárodních závodech v roce 1913.

Ale celkově se toho moc nezměnilo. I letos byla olympiáda v Paříži. Pořád máme noviny, i když dnes je čteme hlavně elektronicky. Pořád máme problematické politiky a divné lidi, kteří noviny nebo dnes informační platformy vlastní, a to i v mezinárodním měřítku, a tím ovlivňují veřejné mínění ve svůj prospěch a ne vždy k lepšímu. Na tuberkulózu, na kterou umřeli Kafka i Wolker, už se moc neumírá. Případný nový Hitler se už nepotřebuje nechat zavřít do vězení, aby mohl napsat svoje programové prohlášení. Je tu ale dost velká konkurenci těch, co vlastně žádný písemný program ani nepotřebují, aby měli vliv na své podporovatele. Ostatně tlustou knihu o politickém programu by už dneska nikdo nečetl.

Podklady:

Výtisky novin z roku 1924, Národní digitální knihovna