Článek
Koncem roku 2025 se v naší zemi nic zvláštního nestalo. Život šel jako vždycky. Národní listy už vycházely šedesátý pátý rok. Každé pondělí uveřejňovaly na první stránce přehled nejdůležitějších sportovních událostí. Tehdy se ještě pracovalo od pondělí do soboty a volno na návštěvu fotbalových nebo hokejových zápasů bylo jen v neděli. Fotbalovému klubu SC Sparta bylo tehdy už dvaatřicet let a vrcholový fotbal se začal profesionalizovat. V pondělí 28. prosince 1925 na první stránce vyšla také zpráva o tom, že bývalý předseda vlády a známý rusofil Dr. Karel Kramář slavil šedesáté páté narozeniny. Ale třetí strana novin se už celá věnovala detailním zprávám z nedělních sportovních událostí, o sportu byla i polovina poslední, čtvrté stránky.
Národní Večerník ze dne 29. prosince se dost věnuje vztahům s Němci, žijícími v Československu. Ze zpráv a článků je jasné, že vztahy mezi oběma národy rozhodně ani v roce 1925 nebyly přátelské a obě strany se i tehdy vzájemně obviňovaly z nepřátelství vůči tomu druhému.
Jak píší Lidové noviny 30. prosince, v těch dnech docházelo v důsledku náhlého oteplení k povodním na všech řekách. Všechny pražské mosty byly v ohrožení, u Karlova mostu se nahromadily ledy. Úhony došla mimo jiné loď s uskladněnými jablky v ceně 350 000 Kč. Povodně ale byly v ty dny i na Moravě, v Maďarsku a v Německu nebo v Anglii.
První leden 1926 připadl na pátek. Hned na první straně Českého slova, orgánu Československé strany sociální se Ferdinand Veverka zamýšlí v článku pod názvem „K dnešním nesnázím demokracie“ nad aktuálním stavem demokracie ve světě. Autor dochází k závěru, že problémy jsou hlavně v zemích, které demokracii před válkou neznaly nebo ve válce nejvíce utrpěly a teď by raději viděli konkrétní osobu, která převezme vládu, než aby se lidé sami museli snažit. V Praze stále trvaly povodně, způsobené oteplením a plovoucím ledem, který vytvářel přehrady v tocích, za kterými se voda zvedala a vylévala ze břehů. Prvního ledna přišla i vichřice a způsobila mnoho škod a úrazů.
Ledy na Vltavě - koláž
Noviny také uveřejňovaly inzeráty na prodeje domů a poptávky i nabídky na pronájmy bytů „za dnešních podmínek“. Hned vedle těchto inzerátů je ale článek, popisující reálné problémy lidí, přicházejících do Prahy za prací. Článek se jmenuje „Tvoří se pás vagonových kolonií kolem Prahy“. Podle tohoto článku první vagonové kolonie vznikla u staré cesty pod Malvazinkami. Vagon byl podezděn a následně doplněn přístavky. Největší kolonie tehdy byla zřízena ve Vysočanech, kde město Praha postavilo pro potřebné lidi baráky, kde jim pronajímalo jednotlivé byty za 700 korun (předpokládám, že za rok). To byla Obecní kolonie, postavená na městských zemědělských pozemcích u dnešní Kolbenovy ulice mezi dnešní stanicí metra Kolbenova a tramvajovou vozovnou Hloubětín. Vedle vznikla vagonová kolonie Čína, kterou si „kolonisté“ stavěli sami na pozemcích pronajatých od města a na rozdíl od „Obecních kolonistů“ tu neměli splachovací záchody ani zpevněné cesty.
Článek z Národních listů 25. prosince 1925
Lidé tehdy byli ovšem skromnější, než dnes. Většina jich přišla z venkova a byli tedy rádi, že mohli mít malou zahrádku. Podle Národních listů se většina osadníků věnovala holubářství a všude byly vidět antény, ještě ne televizní, jako později, ale k příjmu rozhlasu, který tehdy v Praze vysílal jen dva roky. Autor článku K.J.V. předpokládá, že většina obyvatel jsou dělníci, pracující v rychle se rozvíjejících továrnách, i úředníci, kteří už nemohli do Prahy dojíždět z okolních měst a neměli šanci najít jiné bydlení. Přestože v letech 1919 až 1940 bylo na území Prahy postaveno asi dvacet tři tisíce domů, nestačilo to přílivu zájemců o bydlení a v nouzových koloniích, legálních i nelegálních, bydlely desítky tisíc lidí.
Dnes je nelegální výstavba možná větší problém, než to bylo před sto lety. Hlavní problém jsou ale určitě chybějící a proto mnohem dražší pozemky. Lidé ovšem i dnes nouzově bydlí v domcích v zahrádkářských koloniích. Ostatně i kolonie Čína byla před několika desítkami let takovou zahrádkářskou kolonií a potom útočištěm lidí bez domova, než ji zbourali a postavili na jejím území nové bytové domy. Praha ovšem už nemá 688 747 obyvatel jako v roce 1922, kdy vznikla Velká Praha, ani 848 768 obyvatel, jako v roce 1930, ale asi 1 400 000 a ještě spoustu návštěvníků.
Obecní kolonie a Čína na letecké fotografii 1938
Letecká mapa 2024
Takže současná bytová krize není nic nového pod sluncem. Byla tu asi vždycky. Po druhé světové válce se řešila dosídlováním českého pohraničí do domů a bytů po odsunutých Němcích. Později, hlavně v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století, šlo o masivní výstavbu sídlišť, kde se mnoho šťastlivců muselo několik let brodit bahnem, podobně jako obyvatelé kolonie Čína na hranici Vysočan a Hloubětína v letech minulých..
Podklady:
Denní tisk z prosince 1925
Časopis Rozkvět z roku 1927, ročník XX.
Kniha Nouzové kolonie ze série Zmizelá Praha, Martin Dolejský, David Platil, Praha 1925
IPR, soubory map
film Trampoty oficiála Tříšky
film Panelstory
