Článek
Peníze jsou něco, co všichni chceme. Tedy musíme to mít, protože v dnešním civilizovaném světě bez peněz žít nemůžeme. Pokud máme peníze, tedy dost peněz, vyměníme je za jídlo, střechu nad hlavou nebo oblečení. Peníze dostáváme obvykle za naši práci, která může být někomu k užitku a posíláme je do oběhu. Někdo může dostat peníze i od státu, protože zrovna z nějakých důvodů nemůže pracovat a stát si nepřeje, aby jeho lidé umírali hlady. Někdo taky své peníze investuje, tedy je dá k dispozici někomu jinému a doufá, že ten je dobře využije k něčemu, co přinese zisk oběma stranám.
Wikipedie peníze definuje takto: „Peníze jsou z hlediska ekonomické teorie takový statek, který v určité společnosti slouží jako všeobecně přijímaný prostředek směny (platidlo), tedy statek, pro který platí, že velká většina nepřímých směn v nějaké ekonomice se realizuje jeho prostřednictvím.“
Už tisíce let lidé jako peníze používají cokoliv, na čem jsou schopni se dohodnout. Musí to být pokud možno lehké, snadno přepravitelné. Ideální také je, když ta dohodnutá věc není snadno zničitelná, což splňuje třeba zlato, i když to něco váží. Možná (doufejme), že nezničitelnost splňují i peníze, které existují jen na našich účtech, vedených u bank, a už stovky let jsou zaručeny státem. A potom tu jsou kryptopměny.
To, že jsou peníze nehmotné a je to prostě dohodnutý ekvivalent (i když mince jsou třeba ze zlata a bankovky z papíru), to obvykle chápeme. Naše peníze nyní většinou drží naše banka na nějakých (hmotných) zálohovacích médiích, a náš pokyn je pošle na adresu, kterou jí zadáme. Nebo nám nic neřekne a naše (anonymizované) peníze někomu půjčí a my doufáme, že si dotyčnou osobu pořádně prověřila a je šance, že peníze dostane zpět ještě s příslušným výnosem a že banka nebude s našimi penězi hazardovat.

Poškozené peníze
V tomto týdnu vyhlásil guvernér České národní banky Aleš Michl svůj záměr uložit část rezerv státu do kryptoměn, konkrétně do bitcoinu. Tento záměr zveřejnil ve čtvrtek 30. ledna letošního roku, tedy roku 2025. Den před tím o tom mluvil ve svém rozhovoru pro Financial Times. ČNB má nyní rezervy hlavně v devizách a ve zlatě, nicméně do bitcoinu by údajně měla investovat dokonce více, než do zlata. Na to prezidentka ECB Christine Lagarderová řekla, že je přesvědčená, že žádná zem EU bitcoin do rezerv nezařadí.
Nicméně jsem si přečetla, že na kryptoměnové konferenci Emergence 5. prosince 2024 se Andrej Babiš vyslovil pro podporu kryptoměn ze strany státu. Prý bychom to měli dělat jako Donald Trump. Takže je jasné, proč s tím Aleš Michl přišel. Ve chvíli, kdy Aleš Michl vyhlásil zájem o nákup bitcoinu, malá středoamerická republika Salvador právě vyhlásila, že už bitcoin nebude jednou z jejích oficiálních státních měn (od roku 2021 vedle amerického dolaru). V rezervách si ho jejich banka ovšem nechá, takže Česká republika bude v dobré společnosti.
A teď jsem také konečně pochopila, co to je kryptoměna. V televizi se objevila reklama sázkové kanceláře Tipsport na nákup bitcoinů, tedy nejznámější kryptoměny. U Tipsportu si člověk normálně může vsadit na výsledky zápasů ve fotbalu, hokeji nebo třeba v šipkách. Teď si tu člověk může „vsadit“ i na vývoj kursu různých kryptoměn, včetně těch, jejichž názvy jsem nikdy neslyšela. Dokud nehrozilo, že moje (státní) peníze půjdou na nákup něčeho, na se může komerčně sázet, tak mě tyto „měny“ vůbec nezajímaly.
Za bitcoiny se ale prý dají už v Praze koupit byty v projektu Muse7 developera Syner. Developer ovšem není až zase tak odvážný, aby kryptoměnu skutečně přijímal a zavedl paralelní účetnictví v bitcoinech. Od kupujícího dostane převodem rovnou koruny v příslušném kurzu, takže do rizika nejde. Banka by asi nechtěla splátku úvěru v jiné měně, než ho poskytla.
Podklady: