Článek
Hitler měl za války mnoho velitelských stanovišť, nazývaných honosně „Vůdcův hlavní stan“. Nacházely v Německu, Polsku, Francii, Belgii nebo na Ukrajině.
Řada jich měla jméno, odvozené od slova „vlk“, německy Wolf, protože prý i jméno Adolf je variantou tohoto označení. Původní verze by měla být Athalwolf nebo Athaulf, což se překládalo jako „ušlechtilý vlk“. V německém Spolkovém archivu jsou uchovávány dokumenty, podle kterých vzniklo v letech 1939 až 1945 celkem dvacet takových objektů a zařízení, v roce 1945 byly ve výstavbě ještě další.
Hitlerův nejslavnější hlavní stan, nazývaný Vlčí doupě, německy Wolfsschanze bei Rastenburg, je obklopený mazurskými jezery a lesy v severovýchodní části dnešního Polska. Když ho ale Hitler nechal vystavět, bylo toto území součástí Východního Pruska. Tehdejší Východní Prusko se po roce 1945 rozdělilo na jižní část, která se stala součástí Polska a severní část s hlavním městem Královcem, která připadla Sovětskému svazu a stala se dnešní Kaliningradskou oblastí. Východní Prusko, část Německa, nacházející se na území, ovládaném dříve řádem Německých rytířů, byla po první světové válce od vlastního německého území fyzicky oddělena.
Podobně je dnes oddělena Kaliningradská oblast od Ruska. Německým zájmem tehdy ovšem bylo celou zemi sjednotit a vydat se dál na východ i na západ a zajistit tak „životní prostor“ pro ty správné občany. Nepochybně stejný zájem o sjednocení s odděleným územím má i dnešní vládce bývalého Königsbergu, nebo česky Královce, nyní Kaliningradu. Toto území ovšem rozhodně nikdy nebylo součástí imperiálního Ruska .
Mapa Východního Pruska a okolí ze 30. let 20. století
Stavba Vlčího doupěte byla zahájena 1. prosince 1940 a realizovala ji Organizace Todt (OT), specializovaná na bunkry a řízená říšským ministrem Vyzbrojování a munice, doktorem Fritzem Todtem. Vlastní stavbu prováděly firmy Wayss & Freytag a Dyckerhoff & Widmann a jejich subdodavatelé. Všichni pracovníci OT nosili hnědozelené uniformy, zabrané v roce 1939 české armádě. Jméno Wolfsschanze dostala stavba dne 24. června 1941, dva dny po napadení Sovětského svazu.
Ve Spolkovém archivu se ke stavbě dochovaly nejrůznější dokumenty, včetně výkazů provedených prací na stavbě z roku 1944, kdy se dosud provizorní stavby vyztužovaly, takže víme, jaké byly tehdy ceny stavebních prací. Formuláře byly tehdy docela stejné, jako ještě nedávno. Ono se ale asi nic moc jiného vymyslet nedá.
Vlčí doupě, aktuální mapa
Hitler opustil tento areál 20. listopadu 1944, když už se přibližovala sovětská armáda. Je zvláštní, že se neodstěhoval už dříve, když tam 20. července 1944 se štěstím přežil atentát, kterým se ho někteří realisticky uvažující spolubojovníci, konkrétně plukovník von Staufenberg a jeho spojenci, chtěli zbavit a zabránit tak těžké porážce Německa, která po vylodění spojenců v Normandii už vypadala velmi pravděpodobně.
Do Ruska, ke hranicím Kaliningradské oblasti, je to z Ketrzynu, jak se dnes Rastenburg jmenuje, asi 30 kilometrů (vzdušnou čarou, není tu hraniční přechod). Na nejbližší hraniční přechod do Litvy je to vzdušnou čarou 116 km, po silnici asi 163 kilometry. Do běloruského města Grodno je to vzdušnou čarou asi 170 km, překročení hranic je dnes asi zcela nereálné, protože Polsko hranice s Běloruskem zavírá.
I když je celá polsko-běloruská hranice dlouhá asi 480 kilometrů, podél její části v délce asi 180 km byl už v roce 2022 vybudován pět metrů vysoký hraniční plot a výstavba zřejmě pokračuje. Na běloruské straně byl v některých místech plot už v roce 2019. Ale ten sloužil jen proti pronikání západního myšlení do Běloruska, ne proti pronikání migrantů z Afriky do Polska přes Bělorusko.
Vlčí doupě na aktuální mapě
V lednu 1945 byly všechny objekty Vlčího doupěte odstřeleny, aby je nemohla využít postupující sovětská armáda. Protože ale bylo použito opravdu ohromné množství betonu, objekty nebyly ani spoustou dynamitu zcela zničeny a po válce a po odstranění desítek tisíc zbývajících min se Vlčí doupě stalo turistickou atrakcí. Podle Wikipedie ho navštíví až dvě stě tisíc návštěvníků ročně. Já jsem tu byla už v roce 1980.
Odborníci zkoumají výztuž do betonu
Podklady:
Návštěva autorky v roce 1980
Wolfschanze – Hitlers Machtzentrale im Zweiten Weltkrieg - Uwe Neumärker, Robert Conrad, Cord Woywod, Ch. Links Verlag, Berlin 2007
Zeměpisný atlas pro školy střední
