Článek
Emil Boček - RAF
Narodil se v neděli 25. února 1923 v Brně – Tuřanech. V Tuřanech chodil na obecnou a pak i na měšťanskou školu. V roce 1938 se začal učit strojním zámečníkem. Ale přišel „Mnichov“, následná okupace Československa, a válka byla na spadnutí. Po jejím vypuknutí v roce 1939 se společně s kamarádem Bořivojem Sedlákem rozhodl opustit Československou republiku a účastnit se zahraničního odboje. Bylo mu sedmnáct let, když se mu společně se Sedlákem podařilo hranice překročit. Přes Slovensko se dostali do Maďarska, kde byl ale Emil Boček za ilegální přechod zadržen a uvězněn ve věznici Tolonczház.
Odtud se mu nakonec podařilo dostat. Pak už následovala několikaměsíční cesta do Velké Británie.
Nejprve putoval přes Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a libanonský Bejrút do Francie, kde se v jihofrancouzském Agde formovaly jednotky československé zahraniční armády. Emil Boček se zde, po čtyřech měsících cesty, 16. dubna 1940 prezentoval a od toho okamžiku působil v 9. rotě 1. československého pěšího pluku. Zúčastnil se tak ústupových bojů před Němci, v rámci nichž, se 26. června 1940 dostal do přístavu Sete, a odtud, na egyptské lodi Rod-el-Farag odplul do Velké Británie. 12. července 1940 po přistání u anglických břehů, se Emil Boček ocitá v táboře Cholmondeley, a měsíc na to, 17. srpna 1940, žádá o převelení k letectvu. Nejprve ale absolvuje kurs leteckého mechanika a po jeho ukončení je v dubnu roku 1941 zařazen jako mechanik k 312. československé stíhací peruti Royal Air Force. Jeho sen, stát se pilotem, se mu nakonec plní, když je v říjnu roku 1942 vybrán k pilotnímu výcviku a letecký kurz absolvuje během roku 1943 v zámoří, v Kanadě. Po návratu do Velké Británie je dne 20. října 1944 zařazen jako jeden z nejmladších bojových pilotů k letce „B“ 310. československé stíhací perutě RAF. Na svém kontě má záhy 26 operačních letů, a nalétáno 73 hodin a 50 minut. Cílem jeho letů se stala oblast Beneluxu a Německa. Účastnil se i letecké operace „bitvy o Francii“ a vzdušné „operace Varsity“, která se uskutečnila 24. března 1945 při spojeneckém překročení řeky Rýn a zúčastnilo se jí několik tisíc letadel a šestnáct tisíc výsadkářů. Poslední bojový let uskutečnil Emil Boček již po konci 2. světové války, 12. května 1945.
Konec 2. světové války znamenal pro Emila Bočka návrat do vlasti. Stalo se tak 13. srpna 1945, kdy přistál se spitfirem společně s dalšími československými letci v Praze na ruzyňském letišti. Následně byl přidělen k leteckému pluku v Praze Kbelích a 1. prosince 1945 povýšen do hodnosti rotmistr v záloze.
Dne 2. března 1946 však Emil Boček požádal o uvolnění z armády a odešel do civilu. Vrátil se do Brna, k řemeslu, a otevřel si autoopravnu. Po únoru 1948 ji ale musel nechat znárodnit a předat státnímu podniku Mototechna, kde poté začal pracovat. Vyhnul se tak, co by příslušník západního odboje, perzekucím, které postihly mnoho jeho kamarádů – Rafáků. Emil Boček se v té době stal i velmi slibným motocyklovým závodníkem.
V roce 1951 se oženil s Evou Svobodovou, a narodili se jim dvě děti, syn Jiří a dcera Zuzana. Do roku 1957 pracoval v Mototechně, následující rok začíná pracovat jako soustružník v brněnském Ústavu přístrojové techniky Československé akademie věd. Tam setrval až do roku 1983, kdy našel zaměstnání u firmy Drukov. Do důchodu odešel v roce 1988, ve svých pětašedesáti letech.
V dubnu roku 1990 byl povýšen na kapitána a téhož roku v říjnu na majora. Po třech letech, v březnu 1993 jej pak čeká povýšení na plukovníka ve výslužbě. Dne 23. března 1996 se osobně setkal s britskou královnou Alžbětou II., když společně s tehdejším českým prezidentem Václavem Havlem, navštívila Brno. V roce 2014 byl Emil Boček jmenován brigádním generálem, v roce 2017 generálmajorem, a v roce 2019 armádním generálem.
Jelikož svůj život spojil s Brnem, jednou ze zdejších zajímavostí je ta, že v roce 2016 byla po Emilu Bočkovi pojmenována i jedna z tramvají 13T Dopravního podniku města Brno. Od města Brna obdržel i „Cenu města Brna za zásluhy o svobodu a demokracii“, a od prosince roku 2017 je jeho čestným občanem. Byl činný i v Československé obci legionářské.
Za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost byl armádnímu generálovi Emilu Bočkovi dne 28. října 2019 propůjčen Řád bílého lva I. stupně. Kromě tohoto, byl ale držitelem mnoha dalších vyznamenání.
Emil Boček byl posledním žijícím stíhacím pilotem RAF. Zemřel 25. března 2023 ve věku 100 let. O jeho životě byl v roce 2012 natočen dokumentární film Nezlomný. A tím Emil Boček dozajista byl.
Zdroj:
