Článek
Nedaleko rušné křižovatky Anděl, skrytou na konci Mozartovy ulice, najdeme Bertramku. Bývalou hospodářskou a viniční usedlost, postavenou v klasicistním stylu v polovině 18. století.
Dnes si už lze jen těžko, v kontextu s ruchem a pře dimenzovaností tohoto místa, představit, že ještě před čtyřmi stoletími byl severní svah Černého vrchu osázen vinicemi, k nimž patřily dřevěné viniční domky. Za hranicemi tehdejší Prahy ale právě tehdy vznikaly na předměstích v místech polí, vinic a hájků předměstské usedlosti a dvory.
Původní viniční usedlost založila po roce 1603 Anežka Kobrová. V roce 1699 pak skoupil zdejší vinice sládek Jan František Pimskorn, který postavil i novou viniční usedlost. V roce 1710 od něj nemovitost získává Jan Jiří Jelínek. Nevlastní ji ale dlouho, protože v roce 1723 je již jejím majitelem Vojtěch Jiří Fillippi, od něhož ji roku 1743 v dražbě získává Františka Bertramská ze Zornfelsu. A právě po ní a jejím manželovi Františkovi získala usedlost jméno, Bertramka. V roce 1784 Bertramku kupuje operní pěvkyně Josefína Dušková se svým manželem, skladatelem a hudebníkem Františkem Xaverem Duškem. To už má usedlost podobu předměstské vily. Svou největší slávu Bertramka zažila v letech 1787 a 1791, kdy manžele Duškovi navštívil Wolfgang Amadeus Mozart. Ten se ale nikdy ve svých dochovaných dopisech přímo nezmínil a tom, že by zde dlouhodobě pobýval. Uvedl pouze to, že během své první pražské návštěvy v lednu a únoru 1787 bydlel v paláci Johanna Josepha Franze von Thun-Hohenstein na Malé Straně. Vlastně, bydlení ve vile, která se nacházela již za městskými hradbami, nebylo v té době nijak praktické, a tak se lze domnívat, že Mozart se zde vyskytoval pouze v rámci krátkých příležitostných návštěv manželů Duškových. I tak ale jeho návštěva přinesla Bertramce věhlas a traduje se, že během svého hostování zde, složil svou nejznámější operu Don Giovanni.
V roce 1871 Bertramka kompletně vyhořela a od tohoto roku se začíná psát její nová kapitola. Byla přestavěna do podoby, kterou známe i ze současnosti.
Vila je obklopená zahradou se salou terrenou. V horní partii zahrady je umístěna busta Wolfganga Amadea Mozarta od Tomáše Seidana z roku 1876. Pod bustou lze nalézt malý zahradní bazének lemovaný květinami. V ještě vyšší části zahrady je pak instalován kamenný stůl a lavice, kde údajně Mozart komponoval. Dnešní zahrada, která byla postupem času upravována jako anglický park, je jen pozůstatkem té, která zde bývala v 18. století a která měla užitkový charakter a byla součástí viniční a hospodářské usedlosti. Ta byla plně soběstačná. Podle dochovaných zpráv se zde produkovala zelenina, ovoce i mléko a obilí. Stavení mělo v přízemí rovněž i kravín pro patnáct kusů dobytka a konírnu pro šest koní. Součástí pozemku bylo i kaštanové stromořadí.
Dalším zlomovým momentem je rok 1925, kdy Bertramka přechází na základě dědictví, do majetku Mezinárodní nadace Mozarteum od poslední majitelky M. Slizenské. O dva roky později je pak založen spolek Mozartova obec, který v lednu roku 1929 Bertramku odkoupil.
Celý objekt prošel významnou rekonstrukcí během válečných let 1940–1942, a to u příležitosti 150. výročí od Mozartova úmrtí. Další rekonstrukce se Bertramka včetně přilehlé zahrady dočkala v roce 1956, a to u příležitosti 200. výročí Mozartova narození. A protože se jedná o památku nezanedbatelného charakteru, byla od roku 1964 zapsána do seznamu kulturních památek. Dalších oprav se Bertramka dočkala v letech 1986 a 1987.
V novodobé historii, tedy po roce 1989, se majitelem Bertramky stala městská část Praha 5. Ta ji pronajímala společnosti Comenius, v jejímž čele stál právník Karel Muzikář starší. Tehdejší mobiliář i exponáty s hudební tematikou zapůjčilo České muzeum hudby, Národní galerie a Uměleckoprůmyslové muzeum. K exponátům patřila kupříkladu i lokna Mozartových vlasů. Bertramka byla v té době přístupná veřejnosti, částečně jako muzeum, s tematikou zdejšího pobytu Wolfganga Amadea Mozarta u manželů Duškových, a částečně jako koncertní síň. Kromě expozice ve vile, se v zahradě pořádaly koncerty nebo módní přehlídky.
Málokdo možná věděl, že o vlastnictví této jedinečné stavby probíhá vleklý spor. Ten trval 18 let, během kterých usiloval spolek Mozartova obec o navrácení Bertramky do svého vlastnictví. Tak se nakonec stalo a 2. prosince 2009 mu jsou vydány zpět tzv. „klíče od Bertramky“. Jelikož byl ale veškerý vnitřní mobiliář, jak již bylo zmíněno, zapůjčen, byl po skončení pronájmu společností Comenius vrácen zpět svým majitelům. Spolek Mozartova obec tak vilu přebírá bez veškerého vnitřního vybavení, a tím vlastně nemá co návštěvníkům nabídnout. Bertramka je proto pro veřejnost uzavřena.
A od toho okamžiku se čas na Bertramce jako by zastavil. V květnu 2010 zde sice byly instalovány dvě výstavy „Mozartova Zahradnice a její osudy“ a „Johann Adolf Hasse - Leben und Werk“, a následně v roce 2012 výstava „Zrození Stavovského divadla“, kdy byla vila opět denně otevřena veřejnosti, ale ani to jí nepomohlo obnovit dřívější slávu. Na objektu, který není řadu let vytápěný a zůstává v podstatě bez využití, se podepisuje zub času. Od konce roku 2016 do poloviny roku 2019 zde proběhla oprava tzv. představeného schodiště vily a Bertramka byla otevřena jen pro předem ohlášené skupiny, pro které zde probíhaly odborné přednášky o Mozartovi a Praze. Od roku 2010 je Bertramka i místem, kde se koná koncert vítězů Duškovy soutěže hudební mládeže ve zpěvu, kterou organizuje spolek Mozartova obec. Ale ani to a řada dalších výstav souvisejících s hudbou a Mozartem, nevrátilo místu nic ze staré slávy. Dne 28. ledna 2019 byl vládou České republiky schválený „Návrh nařízení vlády o prohlášení Usedlosti Bertramka v Praze za národní kulturní památku“.
Čím to je, že kdysi navštěvované místo ztratilo svůj lesk a stalo se zapomenutou „Popelkou“? Správou staronového majitele spolkem Mozartova obec? Stále více se ukazuje, že objekt rok od roku více a více chátrá, schodiště nebylo kvalitně opraveno, takže se na něm opět podepisují povětrnostní vlivy. Dříve příjemná zahrada připomínající oázu klidu uprostřed rušného místa, je zarostlá a zanedbaná. Navíc se na pozemek často dostávají i lidé bez domova či aplikující si drogy, kteří mají svůj prapodivný tábor v těsném sousedství Bertramky ve stráni Černého vrchu.
Bertramka, tvořená obytnou budovou obrácenou hlavním průčelím do dvora s předsunutým dvojramenným schodištěm a lodžií, stodolou s dvoupatrovým špýcharem a částí bývalého viničného lisu se silným zdivem, tak volá po spásné záchraně. Možná by jí opět slušelo, aby byla otevřeným místem pro veřejnost, která by zde jistě ráda čerpala informace nejen o tom, jak to kdysi bývalo na předměstských viničných usedlostech, nebo si prohlédla expozici věnovanou hudbě a Wolfgangu Amadeu Mozartovi, poslechla si pěkný koncert, v létě poseděla v zahradě, dala si zde kávu nebo jen tak na chvilku zabloudila do zahrady skýtající klid uprostřed tepajícího ruchu města. Jestli se to v dohledně době splní, těžko říct? Zatím tomu nic nenasvědčuje a Bertramka připomíná zakleté zapomenuté místo, což je velká škoda.
Možná, že kdyby dnes Wolfgang Amadeus Mozart žil, nepronesl by onu památnou větu, „Mí Pražané mi rozumějí“, ale spíše by naopak řekl „Já těm Pražanům vůbec nerozumím“…
Zdroje:
Bertramka
Bertramka
