Článek
Pořád si na něco ztěžujeme. Pořád jsme s něčím nespokojení. Navíc, novodobé války, nestabilní ekonomická situace, celosvětové epidemie a s tím vším související stoupající nerozvita a agresivita k tomu tak trochu přispívají. Přesto doba, ve které žijeme, není zdaleka tou nejhorší.
Lidstvo prošlo mnoha katarzemi, které je nezapomenutelně poznamenaly. Mnohdy díky válkám a epidemiím stálo na pomyslné hranici své zkázy. Ohlédneme-li se do minulosti, polovina populace Evropy zemřela v roce 1349 na následky moru. Téměř 90 procent obyvatel amerického kontinentu zdecimovala v roce 1520 epidemie neštovic. Padesát až sto miliónů obyvatel má za následek celosvětová pandemie španělské chřipky z roku 1918. A pak jsou tu ještě miliónové ztráty během světových válek a nepominutelné přírodní katastrofy, které si stejně tak vybíraly nemalou daň v podobě lidských životů.
Jaký okamžik byl ale pro lidstvo tím úplně nejhorším? Historici i odborníci jej nazývají dobou temna. A temno, v pravém smyslu toho slova, to doslova bylo. Pojďme se proti proudu času podívat na rok, který odstartoval něco, co by se směle dalo nazvat apokalypsou. Kdy temno střídal chlad, hlad a mor.
Přenesme se do éry stěhování národů, kdy se Evropou valí nejrůznější kmeny a národy. Mnohde vytlačují ty stávající, mnohde s nimi asimilují. Naše území je v té době domovem pro germánské kmeny, Langobardy a Durynky. Objevují se první Slované, kteří nějaký čas žijí společně s Germány vedle sebe, ale do střední Evropy se valí kočovníci turkotatarského původu, Avaři, kteří toto soužití začínají narušovat.
Převratná doba úsvitu raného středověku, kam právě onen osudový apokalyptický rok patří.
Rok 536. Rok, kdy slunce, první z hvězd, ztratilo své obvyklé světlo, kdy jako by zemřelo a jeho barva se změnila na namodralou. Rok, kdy nastala podivná celoroční zima. Kdy sněžilo i v létě. Kdy se svět zahalil do podivné šedivé mlhy, a kdy ani v poledne nebylo možné, díky zastíněnému slunci, vidět vlastní stín.
Vypadá takhle opravdová apokalypsa? V duchovním světě možná, ale v tom skutečném je třeba porozhlédnout se po příčinách toho, co způsobilo tento neobvyklý jev, který měl za následek celou řadu, pro lidstvo, zdrcujících dalších katastrof.
V první polovině roku 536 došlo k výbuchu sopky na ostrově Islandu. Erupce byla tak silná, že na dlouhé měsíce byla severní polokoule zahalena zplodinami a kouřem. Tento neproniknutelný mrak zastínil slunce a celá Evropa i Asie se rázem ocitly v podivném pološeru. Teploty v letních měsících znatelně poklesly, k 1,5 až 2,5 °C a na některých místech napadl, byť v létě, sníh. K dalším erupcím sopek, pravděpodobně opět na Islandu a zřejmě i v Severní Americe dochází v letech 540 a 547, kdy teploty opět prudce padají dolů. Následuje období, kterému se přezdívá malá doba ledová. A následky jsou katastrofální. Následující dekáda je mnohem chladnější, než tomu bylo v předchozích 2300 letech.
Annus horribilis, tedy strašlivý rok. Rok 536 odstartoval kromě chladného počasí i období celosvětového hladomoru a s tím spojených nemocí.
Chladné počasí a zároveň vyschlá země představovaly špatnou úrodu. Při nedostatku potravy se dalo jen těžko zabránit hladomoru, který decimoval celou Evropu, a kvůli kterému doslova zkolabovala téměř celá tehdejší civilizace žijící v Norsku.
Hladomor se nevyhnul ani Asii, kde čínské město Sin-čou přišlo až o čtyři pětiny svého obyvatelstva. A nebylo se ani čemu divit, protože v Číně sněžilo uprostřed léta. Sníh měl podobu nažloutlého popílku a díky tomu došlo k neúrodě a značnému úbytku plodin.
Změna klimatu mohla zapříčinit i zánik peruánské indiánské říše Močiků v Jižní Americe, jejichž kultura se opírala o zemědělství a rybolov. Díky prudkému ochlazení došlo k úhynu ryb v jinak teplé oceánské vodě, což znamenalo ztrátu jednoho ze zdrojů obživy. Povodně ničící zavlažovací systémy, prudké deště střídající se s obdobími sucha, s tím související hladomor a kmenové boje, byly jen dalšími dílky předznamenávajícími zánik této indiánské civilizace.
Ruku v ruce s chladem a hladomorem, jdou i nemoci. V roce 541 se objevuje mor, kterému se přezdívá justiniánský. Údajně se jeho ohnisko poprvé objevilo v římském přístavu Pelusium v Egyptě, ale možná, jak uvádějí jiné zdroje se prvně vyskytl v Etiopii. Tak jako tak ale vzešel z Afriky. Jeho přenašečem se staly krysy, které se dostaly do lodí, na kterých pak společně s vojenskými oddíly cestovaly po Středomoří, a pronikly do Evropy. Mor kupříkladu zahubil polovinu populace tehdejší byzantské říše. A proč justiniánský? Protože propukl právě za vlády tohoto římského císaře Justiniána I. Jeho vláda se zpočátku jevila jako nadějná a zdálo se, že se možná stane jedním z nejoblíbenějších vládců. Jenže i on onemocněl morem, a více než otázkám týkajících se zákonů a reforem, se věnoval teologii. Rychle se vyprazdňující státní pokladnu chtěl naplnit pomocí výběru daní. To se ale kvůli morem zdecimovaným a téměř prázdným městům stávalo nesmyslné a postrádající jakýkoliv efekt. Římské impérium kvůli moru a trvajícím válkám s barbarskými kmeny ztratilo třetinu své populace, a tak i Justiniánovy neschopné a nesmyslné kroky nakonec přispěly k jeho definitivnímu rozpadu.
Obraz apokalypsy
Chladné podnebí, několikaletá neúroda, neustupující mor, stěhující se národy, války mezi nimi. Nejistá doba spojená s apokalyptickým rokem 536. Trvalo ještě hodně dlouho, než se svět začal pomalu vzpamatovávat z tohoto období temna, které znamenalo nejen rozpad říší, ale které provázelo právě i stěhování národů.
Pravděpodobný konec této smutné éry lze datovat do období kolem roku 640. Tedy po sto letech! Stejně jako při novodobém zkoumání vulkanické činnosti, kdy vědci na základě průzkumu ledovců zjistili, že období temna zapříčinil výbuch sopky, určili i toto období, které by se dalo nazvat znovuzrozením. Podle vzorků ledu bylo zjištěno, že právě zhruba po sto letech od neblahé události se zvýšilo olovnaté znečištění vzduchu. To se stává vždy, když probíhá těžba a tavení stříbra. Stříbro se jako drahý kov v postapokalyptické Evropě zřejmě začalo používat jako nejčastější platidlo. Poptávka po něm se zvyšovala a zhroucená stagnující ekonomika začala zase nabírat dech. Po klimatických anomáliích, morových ranách i neustupujícímu hladomoru, napomáhalo právě stříbro k návratu do normálu a k prosperitě.
To, že rok 536 byl pravděpodobně tím nejhorším v dějinách, nám mohla odhalit až moderní doba díky výzkumům a vědeckým bádáním. Odstartoval období temna, které si jen těží umíme představit a které pro většinu pozemské populace znamenalo smrt. Je dobré na to pamatovat v okamžicích, až si zase na něco budeme ztěžovat, protože žijeme v časech, které zdaleka nejsou ty nejhorší.
