Článek
Nad jeho životem i smrtí visí plno otazníků. Život takřka bez pravé identity, bez opravdového domova, plný každodenního stresu a napětí. Konfrontace se situacemi, kdy mu šlo několikrát záměrně o život. Neustálé přesuny z místa na místo. Vyčerpávající soustředění a nemožnost vystoupit z rozjetého vlaku. Tak by se možná dal charakterizovat život špióna, který vypovídal.
Narodil se v sobotu 22. září 1928 v Libušíně u Kladna jako nemanželský syn Vlastě Lukešové. Jeho matka se v roce 1935 provdala za Josefa Frolíka, který byl dělníkem na Kladně a patřil k zakládajícím členům tamní Komunistické strany Československa. Malému Josefovi Lukešovi bylo sedm let a přijal příjmení po svém nevlastním otci, Frolík. Byla to jeho první změna identity.
Svoje dětství netrávil s matkou a otčímem, ale vyrůstal u svých prarodičů. Jeho adoptivní otec, Josef Frolík, byl ostatně jako známý kladenský komunistický vůdce za 2. světové války zatčen, a v březnu roku 1942 zahynul v koncentračním táboře Mauthausen. Malý Josef zatím v roce 1943 absolvoval měšťanku a na samém sklonku války byl tak zvaně totálně nasazen jako dělník v kladenských závodech. Jeho další kroky směřovaly na obchodní akademii ve Slaném. Již během jejího studia, vstoupil v roce 1947 do Komunistické strany Československa.
A již zde se, poprvé, projevil jeho charakter. V roce 1948 neváhal svědčit proti jednomu ze svých profesorů, jménem Gargel, který byl následně označen za reakcionáře a čekaly jej tři měsíce žaláře. Po absolutoriu obchodní akademie, začal Frolík pracovat jako účetní tehdejších stranických novin, kterými bylo Rudé právo. Do svých řad jej ale povolala Československá lidová armáda a během let 1950–1951 tak vykonával povinnou základní vojenskou službu. Při službě vlasti se Frolíkovi podařilo odhalit, že někteří důstojníci z 2. pěšího pluku ukradli drahokamy a obrazy, a toto zjištění hned nahlásil Třetímu ředitelství kontrarozvědky v Praze. Odměna jej neminula. Když svlékl vojenskou uniformu, byl v prosinci 1952 přijat do tehdejšího ministerstva národní bezpečnosti (pozdějšího vnitra) do ústřední účtárny jako účetní. Po necelých třech letech se k 1. březnu 1955 stává mladším referentem oddělení IV. správy ministerstva vnitra, což znamená, že je zařazen do útvaru Státní bezpečnosti, v jehož kompetenci je dohled nad socialistickou ekonomikou.
A odtud je to již jenom krůček k tomu, aby se z evidentně ambiciózního libušínského rodáka stal rozvědčík světového kalibru. Jeho kariéru pravděpodobně ovlivnilo zařazení na pracoviště zaměřené na odhalování špionážní sítě britské zpravodajské služby. V jeho kompetenci byl i dohled na podnik zahraničního obchodu Ferromet, kde se mu podařilo přesvědčit pět tamních zaměstnanců ke spolupráci. Aby ještě více vylepšil svůj status, vystudoval v letech 1956–1960, při zaměstnání, Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor zahraniční obchod a plánování. Hned poté opustil IV. správu a posunul se na tu I.
A s přesunem přichází i další změna identity. 1. října 1960, po převodu na I. správu ministerstva vnitra do tamního 5. odboru, dostává Frolík krycí jméno Florian. Je tedy zařazen do zahraniční rozvědky a za svého působení zde dosahuje hodnosti majora. Otevírá se mu tak cesta na západ s posvěcením nejvyšších míst.
Na začátku šedesátých let 20. století se jeho působiště přesunuje do Velké Británie, kde působí na rezidentuře v Londýně. Má dokonalé diplomatické krytí, je pověřen řadou špionážních úkolů, mezi něž lze zařadit i tzv. zpravodajské hry proti americké Central Intelligence Agency (CIA) na Blízkém východě. V Londýně se mu podařil i tzv. majstrštyk. Sovětské rozvědce zlanařil a rozpracoval agenta nemalého významu, a sice bývalého generálního tajemníka tehdejšího největšího odborového svazu britských dopraváků, který se později dostal do nejvyšších pater Labour Party.
Počátek šedesátých let znamená i Frolíkův přerod z uvědomělého komunisty na nepřítele a odpůrce komunistického režimu. Jak a kdy k této zásadní změně došlo, popisuje ve své knize pamětí Špion vypovídá, která vyšla v české verzi na počátku devadesátých let 20. století. Vliv na to mělo především odhalení, že Willi Leimer, který byl za 2. světové války kriminálním komisařem pražské řídící úřadovny gestapa a který měl podíl na smrti Frolíkova nevlastního otce, se nyní stal agentem pracujícím pro sovětskou rozvědku. Stejnou měrou působilo zrádné chování parašutisty ze skupiny Intransitive, Václava Kindla, který se nechal naverbovat do německé tajné policie a byl nasazován do akcí při pátrání po dalších paraskupinách.
Zda za opuštění komunistických řad mohla tato dvě prozření, těžko posoudit. Jisté je jen to, že Frolík se s dosavadní ideologií nadobro rozešel, ale zároveň mu muselo být jasné, že v branži, ve které se rozhodl pohybovat, bude často narážet na podobné přeběhlíky, zrádce a falešné hráče, jejichž minulost je ne vždy křišťálově čistá.
V březnu roku 1966 je povolán zpět do Prahy, a tady zjišťuje, že mu byl do jeho žižkovského bytu nainstalován odposlech a že jej sledují. Takové zjištění v něm zažíhá nedůvěru a obezřetnost vůči nadřízeným. Důvěra je sice nakonec v květnu téhož roku obnovena, ale Frolík je přeřazen z 5. odboru na odbor 6., pod nějž patří zahraniční kontrarozvědka. Jeho úkolem je opět osnovat zpravodajské hry proti západním tajným službám. Daří se mu například převerbovat agenta řečeného „Igl“, kterým byl indický milionář jménem Čakravartí a který původně pracoval pro sovětskou KGB. Svou činnost zaměřuje i na Blízký východ. Během svých špionážních výpadů se jeho zájmy dost často kříží se zájmy Sovětů. Je ale patrné, že s Američany v té době pravděpodobně spolupráci ještě nenavázal. Stát se to muselo ještě před zlomovým rokem 1968 nebo těsně po okupaci.
Hned v prvních hodinách okupace 21. srpna 1968 je Frolík zajištěn a internován svým kolegou Ladislavem Koubou. V září téhož roku se jej pak major František Beneš snaží získat pro spolupráci se sovětskou rozvědkou. Dochází ale ke rvačce mezi ním a Frolíkem a událost musí řešit přivolaná hlídka Veřejné bezpečnosti. V té době je už Frolík vyhraněným stoupencem demokratizačního procesu a odpůrcem sovětské invaze, vydávanou za spřátelenou pomoc.
A pravděpodobně už tehdy je rozhodnut pro to, získat ještě co možná nejvíce tajných zpravodajských materiálů a přeběhnout na druhou stranu.
Útěk se rozhodl maskovat svou dovolenou, kterou měl s rodinou trávit v Bulharsku. Jak vyplývá z celního a devizového prohlášení, které bylo tehdy nezbytnou součástí jakéhokoliv výjezdu mimo Československou socialistickou republiku, měl v něm ke dni 24. června 1969 zapsán vývoz 300 bulharských leva, 1000 maďarských forintů, 300 jugoslávských dinárů, 591 korun, 1 rádia Grundig, 1 dalekohledu, 1 holicího strojku, 1 fotoaparátu, 1 hodinek, 1 stanu, 1 nafukovacího člunu, 3 matrací a 3 spacích pytlů. Do podvozku svého automobilu pak ukryl získané materiály, šperky své ženy a pár set dolarů.
V červenci 1969 se mu pak s pomocí americké CIA podařilo přes tzv. Balkánskou cestu přes Turecko opustit Bulharsko a 21. července 1969 již se svou rodinou přistával na letišti ve Washingtonu, D. C., kde jej přivítal Richard Helms, tehdejší ředitel CIA. Deset dnů po něm zběhl z rezidentury v Bejrútu i další tehdejší československý agent major František August, krycím jménem Adam.
Na Frolíka ihned nastoupila CIA a zevrubně jej vytěžila pro získání informací o činnosti československé a sovětské rozvědky. Frolík zástupcům CIA předal nejen zpravodajské materiály, které vyvezl, ale zároveň jim rozkryl i strukturu československé rozvědky, předal údaje o tajných spolupracovnících agenturní sítě Státní bezpečnosti, charakteristiky důstojníků rozvědky, informace o spolupracovnících v Evropě i v Asii, a popsal jim i nejdůležitější operace, které se udály, případně chystaly. Rázem byl označen za jednoho z tzv. nejproduktivnějších a nejvýznamnějších politických přeběhlíků své doby.
Osoba se zvláštním postavením, tak by se dal Josef Frolík nyní označit. Turbulentní život ale zároveň nesl i stinné stránky v podobě neustálého vypětí a stresu, které se neblahým způsobem podepisovaly na jeho zdraví. V prosinci 1969 tak prodělal mozkovou mrtvici, ke které mělo údajně dojít po hádce s Františkem Augustem, alias Adamem. V Československu, kde vyvolal jeho útěk pozdvižení, byl zatím v nepřítomnosti, odsouzen v roce 1970, k patnácti letům odnětí svobody.
Nadcházející sedmdesátá léta 20. století pro Frolíka znamenají lanaření a vytěžování britskými tajnými službami MI5 a MI6, které se jej snaží získat pro sebe. Nabízejí mu dokonce získání vojenské hodnosti plukovníka a značné materiální zabezpečení. Bohužel ke slovu se u Frolíka začínají hlásit zdravotní problémy, které podněcuje stresující prostředí, ve kterém se pohybuje. Na jaře roku 1975 dostává Josef Frolík infarkt, po kterém, mu lékař zakazuje cesty letadlem. Právě kvůli podlomenému zdraví se přestává výrazněji angažovat ve své zpravodajské činnosti.
Dne 24. ledna 1976 vystupuje jako svědek před podvýborem pro dohled nad naplňováním zákona o vnitřní bezpečnosti a jiných právních ustanovení o vnitřní bezpečnosti legislativního výboru Senátu USA. Zde opět podává informace o struktuře československé rozvědky a metodách její práce, a nastiňuje činnost, kterou provádí proti Spojeným státům americkým. Odezva z Československa na sebe nenechá dlouho čekat a Josef Frolík je v nepřítomnosti v prosinci 1976 odsouzen k trestu smrti. Tento rok se opět zhoršuje jeho zdravotní stav, kterému rozhodně neprospělo ani jeho rozhodnutí rekonstruovat dům.
Byť se Frolíkova činnost zpravodajce v cizích službách na konci sedmdesátých let znatelně utlumila, přece jen se v jeho životě objevuje pár prapodivných událostí, které jako by poukazovaly na to, že žít život špiona není vůbec žádná procházka růžovým sadem. Na začátku prosince 1979 se měl svému příteli svěřit s tím, že se jej pokusili sprovodit ze světa. Do domu mu vpustili jedovaté hady chřestýše, ač bydlel v oblasti, kde se tito plazi nevyskytují. Pak mu někdo přeřezal brzdové vedení v automobilu v době, když mířil na dovolenou, a nakonec mu někdo v plné rychlosti najel automobilem do domu, který se změnil v trosky. Následovaly i výhružné telefonáty. Stalo se tak prý po jeho svědectví proti určité osobě v Londýně. O jeho život bylo údajně usilováno sedmkrát. Z toho vyplývá, že se věčně pohyboval po tenké linii na hraně pomyslné propasti.
O dva roky později, v březnu 1981, diagnostikovali Frolíkovi cukrovku. Zdravotní problémy, které se na něj nabalovaly jeden za druhým, jej pomalu vyřazovaly z běžného života. Žil pod změněnou identitou, která mu přisuzovala status uprchlíka ze sovětského Pobaltí. Mezi jeho nejbližší patřili jen manželka a syn, který studoval. Od CIA měl zakázáno reagovat na jakékoliv podněty proti své osobě v podobě článků v československém, i v zahraničním tisku. V listopadu 1984 se navíc opožděně dozvěděl o úmrtí svojí matky a krátce nato následoval další infarkt. S jeho zdravotním stavem to v té době šlo tzv. hodně z kopce, dokonce zhubl o 46 kilogramů. V září roku 1987 mu byla ke všem předchozím nemocem diagnostikována rakovina jater. Podstoupil chemoterapii, která mu ještě na pár měsíců prodloužila život, který definitivně vyhasl ve čtvrtek 11. května 1989 na Floridě ve Spojených státech amerických. Nějakou dobu ale kolovala konspirační teorie o tom, že nadále žije pod změněnou identitou.
Špion Josef Frolík změnil během svého života identitu i jméno několikrát. Mnohdy ani není jasné, zda všechny události z jeho života jsou pravdivé, nebo si mnohé z nich, z důvodu důležitosti, vymyslel. Jeho život psance, by s ním ale pravděpodobně nikdo neměnil. Navíc, ač byl na Západě mnohdy oceňován za to, že tzv. přeběhl, a podařilo se mu vyvést i diskreditující materiály proti komunistickému režimu, v době, kdy působil v padesátých letech na ekonomické kontrarozvědce, se jeho přičiněním někteří jedinci ocitli ve vězení, nebo byli dokonce i popraveni, k čemuž se samozřejmě nerad přiznával. Na svědomí měl i udání dvou britských poslanců, kteří měli přijmout peníze z Československa. Následně došlo k soudním procesům, které byly v zájmu široké veřejnosti. Frolík svědčil i proti bývalému seržantovi RAF Nicholasi Pragerovi, který československé státní bezpečnosti a sovětské KGB vyzradil tajemství spojené s navigačními systémy britského bombardéru, za což byl odsouzen za průmyslovou špionáž ke dvanácti letům odnětí svobody.
Pohled na Josefa Frolíka tak zůstává hodně rozporuplný a v jeho životě se vyskytuje plno temných míst, která ale nejdou jen tak opominout, nebo vymazat. Ač proslul jako jeden z nejznámějších agentů rozvědky komunistického Československa, kteří přeběhli na Západ, nebyl sám, protože stejně jako on, opustilo republiku zhruba osm dalších jiných rozvědčíků. Neví se toho o nich možná tolik, jako o Frolíkovi, protože ten si svou proslulost zajistil i pomocí knih, Špion vypovídá a Špion vypovídá II.
