Článek
Z Prahy je to odtud, co by kamenem dohodil. Necelé dva kilometry. A přesto… Jako když se najednou překročí pomyslná hranice. Jiný svět. Jiná dimenze. Jiný časoprostor. To jsou takové prvotní pocity z místa, které je hlavnímu městu na dohled, ale zároveň je mu neuvěřitelně vzdálené.
Je to už dávno, co jsem se o Brnkách doslechla úplně poprvé. Část obce Zdiby. Součást přírodního parku Dolní Povltaví. Spíše chatová oblast, kam nezajíždí žádný autobus. A je zde zámek, který se pomalu mění v ruinu. Těchto pár informací navozujících zvláštní aureolu přitažlivosti a tajemna k tomu místu, stačilo, aby se Brnky dostaly na seznam míst, která jsem se rozhodla navštívit a prozkoumat. Jenže, zase musela uplynout řada let, než se tak stalo. A za tu dobu se leccos změnilo. Z pražských Kobylis sem třeba již zajíždí autobus č. 411, i když jak jízdní řád, tak dojezdový rádius, jsou natolik omezené, že bez osobního automobilu se tady v podstatě existovat nedá. Ale, nepředbíhejme… a pojďme tohle zvláštní místo navštívit pěkně popořádku.
Brnky se vlastně původně nazývaly Brníky. A ač leží zhruba 1,5 kilometrů jihozápadně od Zdib, dnes tvoří jejich část. Za nejvyšší bod obce se považuje kopec Klevetník s nadmořskou výškou 265 metrů. O Brnkách se poprvé můžeme dočíst v roce 1233, kdy byly zmiňovány v dokumentu benediktinek svatojiřského kláštera na Pražském hradě jako jejich majetek. Údajně byly i pod ochranou samotného papeže Řehoře IX. Co je na tom pravdy, nevíme. Jisté ale je, že podle záznamu v urbáři z roku 1406 odvádějí zdejší obyvatelé poplatky Břevnovskému klášteru.
Když se na dějinné scéně ukazují husité, dostává se obec pod správu pražského Starého Města. V roce 1547 ale propuká protihabsburské povstání, Staroměstským je statek Brnky zkonfiskován, a v roce 1550 jej kupuje Jan Kalenický z Kalenic. Vyvstává ale velký problém. Panství již v roce 1538 zakoupil Martin z Nové vsi na Moravě a jeho synové odmítli statek Janu Kalenickému vydat. Ten se ale, co by nový majitel, v čele početné ozbrojené skupiny svého majetku zmocňuje, a oba syny Martina z Nové vsi přinutí ke slibu poddanství. Spor nakonec vygradoval natolik, že do něho musel zasáhnout sám císař Rudolf II.
Další běh dějinných událostí s sebou přináší třicetiletou válku a ta pro Brnky znamená vyplenění a zmar. V roce 1641 je získává novoměstský lékař Jan Křtitel Birk z Birkenštejna a jeho manželka Apolena Víznerová z Nevítkova. Po nich přicházejí jezuité. Na místě někdejšího statku, později tvrze, budují v roce 1662 zámek. Ale, ani oni nevlastní obec ani zámek dlouho. Během dalších staletí se zde vystřídá celá škála majitelů, kteří se tu v dobrém, tu v horším smyslu, snaží obec a zámek nějakým způsobem držet. A že to není nic jednoduchého, dokazuje rozlehlost hospodářství, které k vybudovanému zámku přísluší.
Ani 20. století není pro Brnky spásným. Obec se stává spíše chatovou osadou, dvoupatrový zámek, který byl postaven na místě původní gotické tvrze, jako renesanční obdélníková stavba, chátrá, a z jeho bývalé okázalosti se nezachovalo téměř nic. Zámecká kaple, byla dokonce zrušena již v roce 1892.
Že by se na lepší časy začalo blýskat po sametové revoluci v roce 1989? Na první pohled se to možná zdálo. Zámek i okolní pozemky získal v rámci restitucí Jan Caha. Jelikož mu ale chyběly finanční prostředky na rekonstrukci zdevastovaného objektu, převedl jej v roce 2007 za jednu symbolickou korunu Spolku pro obnovu provozování zámku Brnky. Ale, ani poté se nezačalo dít nic, co by znamenalo záchranu stavby, která je chráněná jako kulturní památka. Naopak, v roce 2008 se na neudržovaném objektu propadla střecha, a zámecká zahrada se proměnila v zanedbanou, neudržovanou parcelu, zarostlou náletovými dřevinami.
O pár let později to sice začalo vypadat, že se přece jen zámek chystá na rekonstrukci, ale k té stejně nakonec opět nedošlo a devastace pokračuje dál. V prosinci roku 2019 kupuje ruinu včetně pozemku o rozloze 4,5 tisíce metrů čtverečních od Spolku pro obnovu provozování zámku Brnky pražský arcibiskup české pravoslavné církve Michal Dandár za 10 miliónů korun a novým majitelem se tak stává Pražská pravoslavná eparchie. Celá věc má ale háček. Ruina je zatížena zástavním právem, které představuje pohledávka ve výši 109 milionů korun. Úvěr v devadesátých letech 20. století tehdy na zámek poskytla, dnes již zkrachovalá banka Moravia, a směnku má v rukou společnost Silverdime Limited se sídlem ve Velké Británii.
Jako by se nad Brnkami, a hlavně nad zámkem, po celá staletí vznášela podivná, nepřekonatelná smůla. Spolek pro obnovu a provozování zámku Brnky, který zámek prodal, a to v přímém rozporu s účelem, pro který byl zaregistrován, nakonec sám skončil v likvidaci. A právě i nad Spolkem samotným, a nad jeho počínáním, visí řada otazníků. Předně, jedním z členů Spolku, byl bývalý zdibský starosta Jan Tvrdý.
V souvislosti s prodejem zámku pravoslavné církvi vyvstává i řada pochybností, zda vše proběhlo podle obvyklých rozhodovacích procesů nejvyšších církevních orgánů. Obchod měl totiž zprostředkovat bývalý člen Spolku, zároveň bývalý místopředseda strany Věci veřejné, teplický podnikatel a zastupitel, a zároveň i duchovní pravoslavné církve, Tomáš Jarolím.
Už to, jak Spolek zámek získal je značně podivné. Když syn Jana Cahy, který zámek restituoval, nabídl převod zámku za symbolickou jednu korunu na obec Zdiby, převod se sice takto uskutečnil, nikoliv však na obec, ale na Spolek, který se navíc zaštiťoval tím, že na objektu provede následnou rekonstrukci. Další podivností jsou výběrová řízení na zakázky pro stavební společnosti, které jsou výlučně ze severních Čech, a jak se záhy ukazuje, tou, která navíc vítězí a získává i dotaci od Středočeského kraje ve výši 500 000 Kč, je společnost, jejímž stoprocentním vlastníkem je bývalý zdibský starosta Jan Tvrdý. Další dotaci, kterou poskytuje Ministerstvo kultury České republiky, získává společnost vlastněná Ondřejem Černilem a Ing. Vladimírem Černilem, kteří rovněž figurují ve Spolku. Spolek, jehož sídlo je nejprve v Praze, se záhy přesunuje do severních Čech, do obce Libouchec. V roce 2020 ale Spolek zaniká likvidací po předchozím prodeji zámku za 10 milionů korun Pražské pravoslavné eparchii. Částku utrženou z prodeje si mezi sebe dělí členové Spolku. Co k tomu více dodat? Přímo učebnicový příklad, jak manipulovat zakázky, jak získat dotace a jak si rozdělit likviditní podíl.
Vypadá to, že ani 21. století zatím zámku Brnky nepřináší záchranu ani spásu. Zdá se, že se zde pořád opakují podivné dohady a spory, jako by tady viselo zvláštní neviditelné prokletí. Zámek je zchátralý, s propadlou střechou, prázdnými otvory po oknech i dveřích, z části zarostlý vegetací. Žalující a prosící…co se mnou bude dál? Je asi velkou škodou, že jej před lety nezískala za onu symbolickou korunu obec, potažmo stát. Existovala by tady alespoň nějaká kontrola nad tím, co se zámkem bude. Dnes je bohužel v katastrofálním stavu.
A obec Brnky? Opravdu z větší části připomíná chatovou osadu. V době mé návštěvy vypadala zdánlivě opuštěně. Mnoho chat bylo ještě tzv. zazimovaných, a nové domy, které tady mezi chatami vyrůstají, byly také zdánlivě prázdné. I když…možná za to mohlo nepříznivé počasí a všední den, kdy i odtud většina obyvatel musí vyrážet za prací, a pravděpodobně, kam jinam než do Prahy.
Hlavní město bylo sice na dohled, ale přece najednou neuvěřitelně daleko. I světové strany, jako by tu měly najednou jinou orientaci. A díky šedivosti dne, i čas, jako by se zastavil. Přírodní park Dolní Povltaví, jehož jsou Brnky součástí, rozhodně ale stojí za návštěvu, stejně tak jako nedaleké Drahanské údolí anebo pak cesta podél Vltavy.
