Článek
Před čtyřmi lety, v září 2021, zde došlo k rozsáhlému propadu půdy. Stěny obrovského nestabilního kráteru opadávají ale i nadále. Obří jáma dosahující délky 25 metrů a šířky 15 metrů (nyní je to možná už zase o něco více) pohltila ohromné množství zeminy. Propadové pásmo bylo z důvodu zajištění bezpečnosti uzavřeno oplocením, které má dosahovat délky 666 metrů. Magické ďábelské číslo, které jako by předznamenávalo, že se tady možná otevřela pomyslná brána do pekla.
V místech, kde před tím vedla cesta pro pěší a turisticky značený severní okruh naučné Stříbrné stezky, vznikl téměř 40 metrů hluboký kráter. Na jeho dně je údajně možné zahlédnout pozůstatky původního středověkého důlního díla. Kromě oplocení jsou všude umístěny výstražné tabulky upozorňující na zákaz vstupu. V okolí je totiž plno zemních trhlin, což jen potvrzuje nestabilitu území, kde již v minulosti došlo ke dvěma dalším propadům. Ten z roku 1969 odhalil kráter hluboký 30 metrů a ten z roku 2000 byl jen o něco menší.
Možná není náhoda, že tento obří kráter, o kterém se toho vlastně moc neví, a hlavně se o něm nemluví, vznikl v místech, kde kdysi probíhaly těžební práce. Ale, nejenom těžba je s tímto zvláštním místem spojená. Pokud se na něj mnohem víc zaměříme, možná se budeme divit, že našim pohledům i zájmu zůstalo tak trochu ukryto. Ale…vlastně se, v sousedství mnohem atraktivnější Kutné Hory s jejími památkami a geniem loci, není čemu divit. I když…podívat se na území této národní přírodní památky, ležící téměř na severním kutnohorském předměstí, rozhodně stojí za to. A toho, že se propadneme do pekla, se snad…bát nemusíme. I když…čert nikdy nespí…
Oblast Kaňku je, stejně tak jako celá Kutná Hora, známá díky těžbě stříbra. Samotný Kaňk vznikl ve druhé polovině 13. století v souvislosti s objevem rozsáhlých nalezišť nejen stříbra, ale i arsenu a mědi. Původně se jednalo o hornickou osadu, která tvořila předměstí Kutné Hory. V roce 1621 ji Ferdinand II. Habsburský povýšil na město se stejnými právy, jako měla Kutná Hora. Těžba zde i v okolí probíhala až do 20. století, a dá se říct, že dala Kaňku i jméno, neboť německý výraz Gang, jak se Kaňku přezdívalo, znamená mimo jiné důlní chodbu.
Vrch Kaňk je vysoký 353 metrů nad mořem. Opuštěný jámový vápencový lom s pozůstatky mořského křídového příbojového útesu, který se nachází na jeho jihovýchodním úbočí je součástí národní přírodní památky, a představuje nejvýznamnější paleontologickou lokalitu svrchněkřídového období v České republice. Oblast je stará 90 až 100 milionů let. V prehistorických dobách tvořil vrchol Kaňku ostrov, jenž vyčníval z moře. Proto zde byly odhaleny geologické profily křídových hornin, přičemž byly nalezeny i zkameněliny pocházející také z období svrchní křídy. V pozdějších dobách tady proto probíhala i těžba kamene.
Po ukončení těžební činnosti se oblast Kaňku využívala jako pastvina. Někdy kolem roku 1920 sloužilo území jako ovocný sad a pole. Již v roce 1933 se ale oblast označovaná původně jako Lom Na Vrších zařadila mezi zvláště chráněná území. Od roku 1946 tehdejší ministerstvo školství a osvěty požadovalo po místním výboru v Sedlci zvětšení chráněného území, a ač tomu nic nebránilo, proces nebyl nikdy dokončen. Teprve až v roce 1977 byly zakresleny a stanoveny platné hranice národní přírodní památky, do které kromě několika jámových dolů, spadají i dva nejvýznamnější a největší označované jako Dolní a Horní. Ač byla v roce 1977 oblast oplocena z důvodu větší ochrany a separace území, ukázal se tento krok jako neefektivní, protože za následek měl pravý opak, tedy rapidně zvýšenou pozornost i návštěvnost a nadměrný sběr a odnos zkamenělin a jiného materiálu, což vedlo k vypadávání větších kusů z hlavního útesu.
Lomy a doly. Vypadá to, že oblast Kaňku je prošpikovaná dírami a chodbami jako ementál. A tak se už vlastně ani není čemu divit, když v září 2021 došlo již k zmiňovanému propadu. Údajně se na tomto místě nacházela jáma zvaná Kříž. A těžilo se zde vlastně nepřetržitě od 14. století. A i když se tu a tam vyskytly přece jen těžební výpadky, těžba jako taková, byla ukončena Rudnými doly Příbram na Turkaňku až v roce 1991. Celou oblast má od roku 2000 velmi dobře zmapovanou odštěpný závod Správa uranových ložisek Příbram státního podniku Diamo, který vzniklou „bránu do pekla“ odhalil včas a místo, jehož vlastníkem je město Kutná Hora, okamžitě zabezpečil, čímž se předešlo jakémukoliv zranění osob. Již v prosinci roku 2017 se díky průzkumným a monitorovacím vrtům podařilo zachytit podzemní dutinu, jejíž vznik pravděpodobně souvisel s náhlým zvýšením hladiny důlních vod. Odštěpný závod Správa uranových ložisek Příbram zároveň zabezpečuje činnost čistírny důlních vod, která čistí důlní vody z bývalého, dnes již zatopeného dolu pod úpatím Kaňku. Vypouštěné vody splňují stanovené limity znečištění. V oblasti se i nadále provádí typizace nejkritičtějších míst, realizace průzkumných vrtů, osazení extenzometrů a následný monitoring. Kráter, který vznikl v roce 2021 se ale nadále zvětšuje. Objem volného prostoru propadu činí neuvěřitelných 31 tisíc kubických metrů. V budoucnu by se údajně tento a sousední propady z roku 1969 a 2000 mohly propojit a tím by vznikla příkopová propadlina. Jestli zde ale tato obří propadlina vznikne, ukáže až čas.
Kaňk je ale bezesporu spojen i s jinými událostmi a zajímavostmi, než je těžební činnost a obří pomyslná „brána do pekla“. Ve dnech 21.–22. prosince 1421 se mezi Kutnou Horou a úpatím vrchu Kaňk, a 6. ledna 1422 v okolí obce Nebovidy, odehrála bitva u Kutné Hory, ve které byla vojska druhé křížové výpravy v čele s králem Zikmundem Lucemburským, poražena husitskými svazy pod velením slepého hejtmana Jana Žižky.
Na vrchu Kaňk rovněž najdeme 30 metrů vysokou rozhlednu, jejíž součástí je i penzion. Vyrostla na místě původního objektu hájovny, která zde byla postavena na počátku 19. století a v roce 1895 byla Kutnohorskou obcí přestavěna na výletní restauraci. Další úpravy pak následovaly v roce 1912 a pokračovaly i ve dvacátých letech 20. století. Restaurace fungovala až do padesátých let 20. století, kdy byla uzavřena. Do sedmdesátých let 20. století tady pak bydlel poslední hajný. Stavbu rozhledny, penzionu a revitalizaci původní restaurace, která dnes nese název Havířská bouda, prováděla od prosince 2011 podle projektu společnosti Silnice Čáslav-Holding a.s. humpolecká společnost STATUS stavební a.s. Projekt byl částečně financován z Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Střední Čechy. Rozhledna je betonová obložená tzv. kyklopským zdivem, je bezbariérová díky výtahu, ale pokud byste na vrchol chtěli vystoupat po svých, budete nuceni zdolat 144 schodů. Zasklený ochoz nabízí pohled do celého kraje. Výhled je tu nejen na empírový zámek Kačina, ale i na Polabí, Železné hory, Čáslav, Kutnou Horu a při dobré viditelnosti lze zahlédnout i Ještěd a Krkonoše. V ochozu rozhledny, který se nachází ve výšce 26 metrů byla zřízena i kavárna. Vedle rozhledny pak stojí ona Havířská bouda, která je zároveň i penzionem s kapacitou šesti pokojů. V přízemí pak najdeme restauraci v hornickém stylu. Rozhledna byla slavnostně otevřena 30. dubna 2013. Otevřena je denně od 10 do 18 hodin a vede k ní mimo jiné i severní okruh naučné Stříbrné stezky.
Ale ani to není zdaleka vše, čím nás tajemný Kaňk překvapí. Mírně pod vrcholem, v nadmořské výšce 342 metrů nad mořem stojí vysílač, a kousek od něj pak najdeme velký empírový památník v dórském stylu, který zde nechal vybudovat v roce 1814 hrabě Jan Rudolf Chotek. Památník podle německého nápisu připomíná smutnou událost, která se tady odehrála na začátku 15. století. Při této kutnohorské tragédii byli do důlních šachet shazováni živí husité. Během husitských válek byla tímto způsobem v rozmezí let 1419–1421 údajně zabita katolickým vojskem až stovka husitů z Kutnohorska. Jednou z obětí tohoto vraždění, se stal i kouřimský farář Chuodek, kterého hrabě Jan Rudolf Chotek považoval za svého předka, a právě to bylo možná oním prvotním impulsem vedoucím k výstavbě památníku. Český nápis na památníku pak připomíná jedny z největších hornických nepokojů proti sociálnímu útlaku v českých zemích, které propukly v roce 1494 a vyvrcholily po dvou letech v roce 1496, kdy zde byla rozprášena hornická vzpoura a její předáci byli popraveni v Poděbradech. Nad památníkem byla navršena mohyla, na které stojí 7 metrů vysoký kamenný sloup z kutnohorského „mušláku“ s kovovým křížem na svém vrcholku. Památníku se říká Kalvarie, před pár lety byl opraven, a doputovat se k němu dá v rámci naučné Stříbrné stezky.
Pohled z rozhledny na Kaňku na Kutnou Horu
