Článek
Davelský most resp. lávka
Do konce 2. světové války zbývají dva měsíce. Píše se březen 1945 a Ludendorffův železniční most u Remagenu je posledním velkým mostem spojujícím břehy Rýna. Americká zvláštní jednotka, jíž velí kapitán Hartman, stojí na západním břehu a jejím úkolem je tento most dobýt tak, aby zůstal neporušen. Na druhé straně jsou vojáci wehrmachtu, kteří dostali rozkaz, udržet most, co možná nejdéle, poté jej vyhodit do povětří, a tím co možná nejvíce ztížit postup Spojencům. Ovládnutí mostu je totiž pro další spojenecký postup zásadní.
Ozývá se střelba. Po železničním mostě v panice pobíhají němečtí vojáci. Mezi ně dopadají dělostřelecké granáty spojenecké armády. Kouř… Křik…
Stop!
Záběr ze scény amerického válečného velkofilmu „Most u Remagenu“ je pro tuto chvíli u konce. Herci se uvolňují, kompars dostává pauzu, režisér si žádá kávu. Pokračovat se bude zase za pár okamžiků až bude připravená další scéna pro boj o most u Remagenu…vlastně ne… Most tam samozřejmě bude, ale ne ten u Remagenu, ale most v Davli u Prahy.
Když se americký režisér John Guillermin rozhodl na konci šedesátých let 20. století natočit film na toto téma, zkusil to samozřejmě nedříve kvůli autentičnosti v Německu, tedy v tehdejší Německé spolkové republice. Jenže…ouha…tehdejší západoněmecké úřady mu to nepovolily, a svoje rozhodnutí zdůvodňovaly tím, že kvůli natáčení není možné omezit lodní dopravu po Rýnu. A co teď? Nezbývalo než se rozhlédnout jinde. John Guillermin a členové jeho štábu při výběru vhodné náhradní lokality tak zavítali i do tehdejšího Československa, kde jim nakonec „padl do oka“ most v Davli v blízkosti soutoku Vltavy se Sázavou, který se tomu skutečnému „remagenskému“ podobal.
A pak už se rozběhly rozsáhlé přípravy na natáčení, které začalo v březnu roku 1968.
Pro filmové účely byl „davelský“ most nazdvižen o dva a půl metru, a aby se co možná nejvíce podobal své německé předloze, bylo nutné na obou vltavských březích postavit repliky kamenných obranných věží. Na pravém břehu Vltavy byl do skály vyhloubený třicet metrů dlouhý tunel, postavilo se kus nové silnice, replika kolejí, a nedaleko mostu vyrostl také provizorní kostelík se hřbitovem.
Ve filmu si „nezahrála“ ale jenom Davle. Americkým filmařům se hodilo i město Most, respektive starý Most, který byl v té době demolován z důvodu budoucí těžby hnědého uhlí, a nyní posloužil pro filmové záběry napodobující bombardování.
Ale, zpět do Davle. Během dubna 1968 zde vyrostly kulisy napodobující skutečnost s takovou věrností, že pamětníci by určitě s údivem zalapali po dechu. Objevila se tady i plejáda skvělých herců, mezi něž se například řadí George Segal, představitel kapitána Hartmana, nebo Robert Vaughn, známý z westernu Sedm statečných, kde ztvárnil postavu trochu bázlivého Lee.
Kromě amerických hvězd si ale ve filmu zahráli i čeští herci, mezi něž se zařadil i známý herec a režisér Vít Olmer. „Byl to americký velkofilm se vším všudy. Byl to zážitek. Mohl jsem se setkat se skvělými americkými herci, jako byl třeba Robert Vaughn, kterého jsem znal ze Sedmi statečných,“ zavzpomínal později na velkofilm, ve kterém ztvárnil menší roli německého důstojníka.
Svých pět minut slávy si ve filmu užili i místní obyvatelé, kteří si zahráli v komparsu v několika davových scénách. Davelští školáci dostali role příslušníků Hitlerjugend, a tak v záběru procházejí kolem mostu ve stejnokrojích Hitlerovy mládeže. Triky a nebezpečné scény zajišťovaly čeští kaskadéři, kteří si u amerického filmového štábu získali velký obdiv.
„Davle tím natáčením tehdy opravdu žila,“ zavzpomínala i zaměstnankyně úřadu městyse Davle Květoslava Dufková, která si jako malá rovněž zahrála v několika davových scénách. Vzpomněla si i na scénu, při níž během jednoho z filmových výbuchů spadl z mostu do vody kůň. Drama, které ale vyústilo v dobrý konec, protože koně se podařilo zachránit.
Ač je i byla Davle vyhledávaným cílem výletníků, v době natáčení bylo okolí mostu pro veřejnost uzavřeno. A to nejen kvůli slavným hercům, ale i z důvodu budování kulis. Spojení mezi oběma vltavskými břehy tehdy zajišťovaly parníky.
Zdálo se, že téměř idylické natáčení v davelské lokalitě, nemůže nic narušit.
To by se ale nesměl psát rok 1968, jaro se nepřehouplo do léta, a nastal osudový srpen…
Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy. „Když viděla posádka sovětských tanků kousek za Prahou německou armádu, byla dost překvapená,“ zavzpomínal opět na natáčení režisér Vít Olmer. Filmové vojáky střídali vojáci skuteční. V americkém filmovém štábu vyvolala invaze překvapení a zděšení, protože jejich domněnkou bylo, že začíná skutečná válka. A tak se dal filmový štáb doslova na úprk a narychlo v taxících opouštěl nejen natáčení, ale i Československo. Film byl hotový ze dvou třetin. Náhradní lokalita pro dotočení zbývající jedné třetiny se našla v Itálii, v okolí Castel Gandolfo, a také nakonec v Německu, kde v Hamburku vznikla replika vnitřku tunelu a několika interiérů. Natáčelo se i na „hamburském“ mostě přes Labe a na malém statku u Woltersdorfu im Wendland. Ačkoli by se zdálo, že tímto natáčení v Československu definitivně skončilo, není tomu tak. Americký štáb se do Davle vrátil v září 1968, aby zde dotočil pár nezbytně nutných záběrů. Aby k tomu vůbec došlo, museli američtí filmaři pohrozit Československému filmu finančním postihem za nedodržení smlouvy, kdyby jim chtěl v jejich záměru bránit. „Je to škoda, protože Američané tu měli v úmyslu natočit spoustu dalších filmů,“ dodává ještě režisér Vít Olmer.
Záběry tanků „Wehrmachtu“ i „americké armády“ se podařilo pořídit kameramanům „spřátelených vojsk“ a využily je jako propagandistický důkaz nutnosti vojenského zákroku proti Československu. Dnes to možná působí komicky, ale v té době hrozilo, že by mohla přítomnost cizích armád (byť pouze filmových) vyvolat opravdový vojenský konflikt.
A co se dělo na mostě u Remagenu…tedy vlastně v Davli dál?
Kulisy byly odstraněny. Vyhloubený tunel ve skále byl v letech 1972–1974 zazděn. A most? Dnes slouží jako lávka pro pěší v rámci výletů do Davle i okolí, tedy do míst, která jsou stále, mezi výletníky a turisty, velmi oblíbená. A díky své filmové minulosti se stal tak trochu i kultovním místem, které si oblíbily kluby vojenské historie, pořádající zde například právě rekonstrukce bitvy o most u Remagenu.
Do Davle, která je městysem v okrese Praha-západ na soutoku Vltavy a Sázavy, se rozhodně vyplatí vypravit. Snad úplně první zmínka o ní, je spojována se založením historicky prvního mužského kláštera v českých zemích, benediktinského kláštera Stětí sv. Jana Křtitele. Ten v roce 999 na ostrově sv. Kiliána založil český kníže Boleslav II. Klášter zanikl až po husitských válkách a mniši se poté přestěhovali do kláštera ve Svatém Janu pod Skalou. V roce 1517 tak byl klášter již opuštěn. Dnes se dá na ostrov sv. Kiliána situovaný na soutoku Vltavy a Sázavy, dostat pouze lodí. Život Davle je vlastně od pradávna s řekou spojený. Vory se tu plavily od středověku až do dob po 2. světové válce. Vltavští plavci mají ostatně na břehu řeky pomník v podobě kotvy na kamenném podstavci. V roce 1900, tedy na samém začátku 20. století byla do Davle zavedena železnice. A v roce 1905 zde byl postaven most. Velký boom zažívala Davle a okolí ve dvacátých letech 20. století, kdy sem začali jezdit trempové. I dnes je vyhledávaným rekreačním místem, a během letní sezóny tu vždy dochází k nárůstu obyvatel díky rekreantům a výletníkům. Nedaleký kopec Ďábel je místem, kde lze najít geometrický střed Čech. Na hranice s Moravou, Polskem, Německem a Rakouskem je to odtud vždy 105 km. Na konci 20. století, v roce 1991 byl v Davli postaven a zprovozněn most pro silniční dopravu, který nese název most Vltavanů.
Možná, že do Davle zabloudíte při některé ze svých podzimních cest, a na vlastní oči pak uvidíte „slavný most u Remagenu“.
