Článek
Přírodní památka Skalka, která se nachází na rozhraní Smíchova a Motola působí na první pohled nepřístupným dojmem. Pravdou je, že zde nejsou žádné asfaltové nebo mlatové cesty, ale jen prošlapané pěšiny propojující území o celkové rozloze 9, 82 ha. Mnohdy bude vlastně chvilku trvat, než přijdete na to, jak se do tohoto území dostat. Ale, pak to bude stát rozhodně za to. Nachází se zde malý rybníček Skalka, kolem kterého se ještě docela nedávno, rozkládala malá, dnes již zlikvidovaná zahrádkářská kolonie, situovaná podél ulice Pod Kotlářkou, vyhlídka nad Plzeňskou ulicí, louka sloužící pro oddech a sportovní vyžití, a také ruina bývalé barokní usedlosti.
Historie sahá až do 10. století, kdy se zde těžila opuka, ostatně pozůstatky lomů je možné nalézt v západní části lokality. Na konci 17. století zakoupil území italský generál Filip Ferdinand de la Crone, a Pražané, kteří komolili jeho jméno, začali lomu říkat u Ladronky. O dvě století později se tady v hojném počtu těžil křemenec jako stavební materiál, převážně na výrobu dlažebních kostek, tzv. „kočičích hlav“.
Přírodní památka Skalka
Přírodní památka Skalka
Na východní straně přírodní památky stávala barokní usedlost stejného jména, tedy Skalka. První zmínka o ní je v knihách viničního úřadu z roku 1599. Tehdy jistá Dorota Skálová zakoupila dvě vinice Klempernu a Kovářskou, a o rok později potom vinici Starou. Území se nazývalo Na Vejhřevnách. Usedlost samotná vznikla až na konci 18. století. Uvádí se, že ještě před rokem 1820 měla stavba tvar písmene „U“, z čehož vyplývá, že se jednalo o jednu hlavní budovu a dvě boční křídla. Kolem usedlosti se původně rozkládala zahrada upravená jako anglický park. Na konci 19. století vlastnila Skalku lékařská rodina Rennerů. Úpadek usedlosti začíná ve druhé polovině 20. století. V roce 1958 byla sice zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek, ale již o pět let později, v roce 1963, narušila starobylý ráz usedlosti její úprava na levné byty, při které byla Skalka zbavena veškeré výzdoby. Vznikla zde jednopatrová budova s vysokou valbovou střechou s malými vikýři, zcela bez ozdob. V roce 1964 se na ní začíná vztahovat památková ochrana, ale již příliš pozdě na to, aby se usedlost dala zachovat v původním stavu. Kolem jsou zpustlé zbytky zahrady, bývalého anglického parku, pozemek lemuje poškozená ohradní zeď, ve které se nachází zajímavá brána s hranolovými pilíři, ukončenými římsou. Během následujícího půl století celý areál usedlosti ale stále více a více chátrá, až se z něj stává neudržovaný objekt, zarůstající trávou, sloužící jako útočiště bezdomovců.
Následující dějství se začne odehrávat v roce 2005, kdy má soukromý vlastník Skalky v plánu, postavit vedle památkově chráněné zdevastované usedlosti dvě moderní stavby. Je navržena změna územního plánu, kdy by se původní pastviny a louky změnily na stavební pozemky. Od návrhu je nakonec upuštěno, a dalších deset let je Skalka vydána na pospas zkáze. Stav objektu je již natolik havarijní, že dochází k pádu krovů. Nic už nebrání tomu, aby stavební úřad vydal demoliční výměr, a vlastník, Les Marrons a.s., začala uskutečňovat svůj záměr, postavit v areálu usedlosti bytový komplex. Na začátku září 2015 si požádá o změnu územního rozhodnutí a stavební povolení pro stavbu nazvanou „Bytový areál Skalka, Praha 5“, a to je následně vydáno. Proti developerskému projektu, který by zásadně narušil přírodní památku, vystupují občané a iniciují petici „Ne výstavbě bytového areálu Skalka“. Rozhořívá se letitý boj, ve kterém občanská sdružení, i strana zelených Prahy 5, podávají odvolání, dožadují se zrušení stavebního povolení, poukazují na jedinečnost území jako celku a upozorňují na jeho možné zničení nešetrnou developerskou zástavbou.
Na začátku roku 2021 dochází k nečekanému. Kolem obvodových zdí Skalky, které zůstaly z dříve výstavní usedlosti, jsou vykáceny stromy, areál je obehnán plotem, a na torzu dveří je vyvěšen sotva čitelný papír snad sdělující „Stavba povolena“. Jedinečnost tohoto území dostává další ránu. Přírodní památka, která sloužila oddechu, skýtala jedinečnost scenérií i jistou neposkvrněnou neprostupnost, se zřejmě má co nevidět stát místem, kde vyrostou několikapatrové bytové domy. V roce 2022 vstupuje do hry skupina Premiot Group. Dne 2. listopadu 2022 je poklepán základní kámen projektu, který počítá s rekonstrukcí usedlosti a postavením dvou bytových domů v její blízkosti. Ovšem, o rok později, v roce 2023, dochází Premiot Group finance a projekt míří do dražby. Premiot Group představovala investiční skupinu, která se zabývala zejména investicemi do nemovitostí a realitním developmentem. V důsledku finančních potíží, došlo ale u více než dvaceti společností z této investiční skupiny k zahájení insolvenčních řízení, přičemž u řady z nich již došlo k prohlášení úpadku. Ze strany společností v rámci Premiot Group došlo v minulých letech k emitování dluhopisů v hodnotě dvou až tří miliard korun, které se staly předmětem velké mediální pozornosti, zejména v souvislosti s tzv. „dluhopisovou kauzou“. Věřitelé společností skupiny Premiot Group postupně zjistili, že jim přestaly být vypláceny měsíční úrokové výnosy, či jim nebyly uhrazeny splatné jistiny dluhopisů. V rámci několika insolvenčních řízení se již konala přezkumná jednání, v rámci kterých došlo k přezkoumání přihlášených pohledávek věřitelů.
Dnes se usedlost Skalka nachází zřejmě již v posledním stádiu před svým zánikem, který vypadá nevyhnutelně. Co bude dál? To si lze jen domýšlet a je těžké to předvídat.
Naštěstí je zde přírodní památka Skalka, jejíž území sice působí na první pohled nepřístupně, ale má svého genia loci, který si naštěstí, i přes přibližující se bytovou zástavbu, doufejme zachová i v budoucnosti.
