Článek
V Tyršově ulici, v severočeském Jirkově, se nachází v celku nenápadný vchod do pozoruhodného podzemního komplexu situovaného pod parkem s příznačným názvem Nad Sklepy. Podívat se do podzemí je možné od května do října, od úterý do neděle. Jak z geologického hlediska, tak i dle historiků, jsou zdejší sklepy velice cenné, a dá se o nich říct, že jsou pomyslnými němými svědky největší prosperity v dějinách Jirkova. Po pravdě, nejedná se jen o technickou památku, jako takovou, ale jde především o pomyslnou kroniku města, která v sobě nese zmínky o požárech, řemeslné zručnosti, obchodu, ale i každodenním životě, nebo válečných událostech. Jirkovské podzemí má navíc i jeden prim, a sice je nejstarší z pětice podobných důlních děl, které se na území České republiky nacházejí.
Za všechno může pravděpodobně velký požár, který Jirkov zasáhl v roce 1554. Možná se při něm vynořila v mysli zdejšího majitele panství i v myslích jirkovských měšťanů vzpomínka na požár Pražského hradu z roku 1541, kdy shořela knihovna, archiv se Zemskými deskami a dalšími důležitými listinami. Postavit sklepy jako ochranu nejen důležitých dokumentů, ale i zboží, potravin a zásob, se tak vůbec nejevilo jako nesmyslný nápad. Má se za to, že osnovatelem rozhodnutí vyhloubit sklepy, byl majitel panství na Červeném Hrádku, Kryštof z Karlovic, který se mimo jiné zajímal i o vědu a umění. O panství, které koupil o rok dříve od Jana z Veitmile, se sice moc nestaral, ale přesto měl podnikatelského ducha a Jirkov dokázal ve své době pozvednout na nebývalou hospodářskou úroveň.
Dlouhý nebo též „pískový sklep“ hloubený na pískovcovém pahorku, měl být právě takovým „sejfem“, kde budou uloženy důležité listiny, kam se rovněž uschovají zásoby, potraviny, ale nejen to. Téměř hned od počátku měl sloužit i pro účely pivovarnictví, které se řadí k nejstarší jirkovské podnikatelské tradici. Vařit pivo, bylo Jirkovu povoleno již v roce 1443. Rok 1480 pak znamenal, že se zde smělo vařit a čepovat pivo světlé. A právě sklepy byly pro kvašení a uskladnění piva nejlepším místem, které přispívalo i pivní kvalitě. Podle jedné z místních legend si zdejší zlatavý mok oblíbil i císař Rudolf II., a tak nesmělo chybět při žádném stolování u císařského dvora. Pivo se ve sklepích uskladňovalo a kvasilo až do 1. světové války. A ač hlavně, po válce třicetileté, kvalita zlatavého moku v Čechách celkově „upadla“, tak to jirkovské ze své pověsti neztratilo nic.
Stavitelem sklepů, které vznikaly v letech 1555-1595 se stal purkmistr Štěpán Engerle. Vůbec poprvé se o podzemním labyrintu lze dočíst v roce 1596, kdy bylo dílo dokončeno. Údajně se v podzemí mělo nacházet až 150 oddělení. Snad nebyla náhoda, že v sousedství sklepů vznikly doly na kamencovou břidlici, které vykazovaly další přínos do pokladny Kryštofa z Karlovic. Pro Jirkov měly doly značný význam, protože ruku v ruce s nimi se rozvíjela i další odvětví, která podporovala novou výstavbu i příliv obyvatel, kteří přicházeli převážně ze sousedního Saska. A Kryštof z Karlovic pokračoval v dalším podnikatelském záměru. Na počátku šedesátých let 16. století založil v Jirkově první papírnu. V roce 1581 koupila pak městská rada na tehdejším novém náměstí dům, který nechala přestavět na radnici, která tam v podstatě působí do dnes. Jako velké plus se dá Jirkovu připsat i to, že v 16. století, zde byl i špitál, chudobinec a zároveň vodovod, byť dřevěný, s několika žlaby.
Ale, zpátky ke sklepům. Důl na kamencovou břidlici získal později jméno Svatý Kryštof. Kamencová ruda a výrobky z ní zhotovené, putovaly většinou do zahraničí. Práci zde našlo mnoho horníků, o čemž svědčí i vznik dvou nových městských hornických předměstí - Horního a Dolního cechu. Avšak i éra Kryštofa z Karlovic, který nesl tituly kurfiřta, císařského rady, dědičného rytíře Svaté říše římské, horního (důlního) hejtmana z Jáchymova, se nachýlila ke konci. S jeho smrtí vypluly na povrch dluhy na dole i majetkoprávní nároky. A Jirkov navíc zasáhla celospolečenská změna. Zatímco se Kryštof z Karlovic řadil k protestantům, Jiří Popel z Lobkovic, který po něm nakonec panství převzal, byl katolík. Třicetiletá válka znamenala pro Jirkov úbytek obyvatel. Během válečného běsnění byl Jirkov několikrát vypleněn. Zpustošen byl i Červený Hrádek, který byl posléze přestavěn na zámek.
Nic se ale neví o tom, zda v době třicetiletého válečného běsnění byly jirkovské sklepy využity jako úkryt pro obyvatele či nikoli. Spíše je ale historické události míjely.
Během následujících století jsou zmínky o sklepích a vůbec, jirkovském podzemí, sporadické. Zaměřené jsou většinou jen na údržbu nebo na ražbu odvětracích šachet a komínů. Ve čtyřicátých letech 19. století byl nedaleko sklepů postaven velký měšťanský pivovar, a sklepy tím začaly ztrácet na svém významu, co by místo uchovávání a kvašení piva. Zároveň byly strženy městské hradby a to znamenalo, že zelenou dostane nová výstavba.
Mapy, které by prokázaly rozsáhlost jirkovského podzemí, se nezachovaly téměř žádné. Nejstarší a pouze částečná mapa, je z roku 1928. Podrobnější pak z roku 1972. Jak to ale vypadalo v původním podzemí, o tom se lze pouze jen domnívat. Má se za to, že sklepy mohly mít chodby dlouhé 1260 metrů. Řada z nich ale zanikla při budování nedalekého pivovaru ve čtyřicátých letech 19. století.
Během 2. světové války objevil výhody podzemního systému wehrmacht, který do Jirkova přišel již v říjnu 1938. Ve sklepích začal budovat úkryt pro potřeby protiletecké obrany pro sebe a obyvatele města, a rovněž i jako zázemí pro své velitelství. V některých chodbách a místnostech jsou z této doby dodnes zachovány orientační značky a vodící pruhy. Možná o něco zajímavější jsou nápisy a vzkazy na stěnách, které tam zanechali váleční zajatci, kteří byli nuceni protiletecký kryt budovat. Jsou to svým způsobem jedinečné stopy po lidech, kteří se sem dostali a nevěděli, co je čeká následující den. Na výstavbu krytu byli nasazení převážně ruští zajatci, ale i „totálně nasazení“ Holanďané, Francouzi, Němci a Češi. Ač bylo okolí Jirkova v roce 1944, a to zejména průmyslové závody, terčem řady náletů, Jirkov zůstal bombardování ušetřen, a tak nebylo možné ani zjistit, zda by sklepy obstály jako protiletecký kryt. Když v květnu 1945 wehrmacht ustupoval, zavalili jeho vojáci chodbu vedoucí k místnosti velitelství.
Dlouhý sklep se řadí mezi nejstarší jirkovské památky. I když, jeho existence měla na mále na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, kdy se v Jirkově zbouralo hodně starých domů. Jen v městském jádru jich „padlo“ 71. Sklepy ale naštěstí zničení unikly. Hůře dopadl nedaleký pivovar, který z rozhodnutí tehdejších stranických představitelů ukončil svoji činnost v roce 1976.
Další „sklepní“ dějství se začalo odehrávat až ve 21. století. Do povědomí znovu vstoupily, když se v roce 2003 do podzemí propadl dobrovolný hasič. Jeho pád se sice obešel bez zranění, ale musel se najít způsob, jak podzemní prostory zabezpečit, aby už nemohlo dojít k další podobné události. Osud sklepů tak byl opět „nahnutý“. Uvažovalo se totiž o tom, že celý podzemní prostor bude zasypán elektrárenským popílkem. Naštěstí se do celé situace vložila firma Speleo, která nabídla městu možnost provedení sanace. Do hry navíc vstoupili i místní aktivisté, kteří poukázali na nedozírnou hodnotu podzemního labyrintu a jako jednu z možností využití sklepů, navrhli, nabídnout je veřejnosti a turistům jako pamětihodnost. Rok na to byly sklepy sanovány a v roce 2005 je při otevření, na pouhých šest dnů, navštívilo 6 197 návštěvníků. Dobrý záměr se tedy podařil. Dalším osudovým zásahem byla výstavba nedalekého hypermarketu Tesco v roce 2006. Tehdy musela bohužel část podzemí včetně již nevyužívaného pivovaru ustoupit. Zbývající prostory se podařilo v roce 2007 zabezpečit a zpřístupnit veřejnosti v prohlídkové trase v délce 850 metrů. Od roku 2011 byly pak Městské historické sklepy prohlášeny ministerstvem kultury za kulturní památku.
Sklepy jsou opředeny řadou legend, z nichž se potvrzuje pouze ta, že byly propojeny na dřívější štoly kamencového dolu, a s dnes již nepřístupnými prostory pod náměstím. Tam se mělo nacházet vězení pro těžké zločince, které bylo ale v roce 1857 zasypáno. Za bájnou, a i z geologických důvodů, nemožnou legendu, je tradované propojení jirkovských sklepů s Červeným Hrádkem.
Z dnešního pohledu, už navždy podzemní prostory zůstanou připomínkou bezpečného úložiště cenností, důležitým hospodářským zázemím města, ale i místem, kde se skladovalo a kvasilo pivo. Setkáme se v nich nejen se stopami dávných stavebníků, i dalších lidí, kteří byli se sklepy „nějak propojeni“, ale odhalí se nám zde i historie místních řemesel.
A tak, zatímco nahoře pulzuje současné moderní město, tak dole v podzemí, stále zůstává svět, který si v sobě nese hluboký otisk své minulosti.
