Článek
Za vůbec nejstarší psychiatrickou kliniku u nás, je považována Psychiatrická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice, jejíž počátky sahají až do 18. století. O pacienty s duševními poruchami zde pečovali během uplynulých desetiletí naši, ale i zahraniční přední psychiatři.
V minulosti se podobným zařízením říkalo lidově blázinec, a na toho, kdo se tam ocitl, se společnost dívala tak zvaně skrz prsty. Kolovaly nejrůznější zvěsti o tom, jak jsou tam blázni zavíráni do tmavých kobek, přivazováni k postelím, absolvují „skotské střiky“ studenou vodou, nebo jsou utlumováni silnými léky na spaní. Kdo se v takovém zařízení ocitnul, měl obvykle velký problém, dostat se z něj ven, protože nálepka „blázen“ jej definitivně ocejchovala a vyčleňovala ze společnosti. Ve většině případů se jednalo o fámy, které vznikaly z neznalosti a strachu. Bohužel se ale vyskytlo i pár „zařízení“, kde se s chovanci nezacházelo zrovna nejlepším způsobem.
V Praze jsou v souvislosti s psychiatrickou klinikou, po staru blázincem, bezesporu spojeny Bohnice, kde se v současné době nachází Psychiatrická nemocnice. Mnohem starší jsou ale „Kateřinky“, které tvoří součást rozsáhlého areálu Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí. Mají za sebou dlouhou historii a „pochlubit“ se mohou přepestrou škálou psychiatrů, kteří se snažili zdejším pacientům v průběhu let ulevit od jejich duševních chorob.
Úplně prvním místem, kde bylo na základě dekretu císaře Josefa II. ze dne 19. března 1783, zřízeno oddělení pro duševně choré, byla nemocnice Milosrdných bratří. Na popud císaře Josefa II. byla pak i následně vybudována Všeobecná nemocnice na Karlově náměstí, v níž byl provoz zahájen 1. listopadu 1790. Její součástí byl i samostatný ústav pro duševně choré pacienty, kde v letech 1806–1826 působil doktor Jan Theobald Held, díky němuž se psychiatrická péče posunula na mnohem vyšší úroveň, než v jaké se do té doby nacházela. S přibývajícím počtem pacientů ale vyvstala nutnost vybudovat nový a větší ústav, který by navíc i splňoval stupňující se požadavky na léčbu. Pro tyto účely byl vybrán, a v roce 1826 zakoupen, augustiniánský klášter u sv. Kateřiny, který do té doby sloužil jako kasárna. A tady je prvopočátek pojmenování „Kateřinky“.
Prvním primářem, již samostatného ústavu, se stal profesor Karel Damián Schroff, který byl vyznavačem terapeutického přístupu francouzského kolegy Philippa Pinela. Dalším významným primářem byl doktor Josef Riedel, který vůbec jako první psychiatr v celé rakousko-uherské monarchii zahájil výuku přímo v praxi, kterou demonstroval na nemocných pacientech. Psychiatrie se díky němu stala samostatným oborem při univerzitním studiu medicíny. V té době mohly „Kateřinky“ pojmout až 250 nemocných, což ale s rostoucím počtem duševně chorých, přestávalo stačit. Byl to právě doktor Riedel, kdo inicioval výstavbu nového ústavu, který byl dokončen v roce 1844, jako tak zvaný Nový dům. Sto padesát metrů dlouhá dvoupatrová budova měla půdorys široce rozevřeného písmene C, a přiléhala k ní ještě dvě jednopatrová postranní křídla. Levé bylo určeno mužům a pravé ženám. V obou křídlech bylo možno najít i místnosti určené pro „chronické útěkáře nebo neklidné, nesnášenlivé, nečistotné pacienty“. V přízemí se pak nacházely lékařské pokoje, pracovny, kanceláře, dílny, společenské sály, kuchyně, jídelny, vodoléčba, vanové lázně, ale i byty pro personál. Psychiatrii slouží tato budova dodnes, jako Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, která nahradila původní „Zemský ústav pro choromyslné“.
V Novém domě byl provoz zahájen v lednu 1846 a doktor Riedel, zde jako průkopník pracovní terapie, zavedl řadu léčebných metod, mezi něž se například řadila muzikoterapie, léčebný tělocvik, edukační terapie, četba. Uvnitř objektu vznikla za pomoci pacientů i květinová zahrada a rozsáhlý park. Brzy se „Kateřinky“ staly nejlépe vedeným ústavem s nejmodernějším vybavením vůbec v celé Evropě. Na konci 19. století měl pražský psychiatrický ústav včetně svých poboček pražských i mimopražských, kapacitu čítající, 800 lůžek. V té době se mezi zdejší pacienty zařadil i slavný hudební skladatel Bedřich Smetana, který sem byl přijat dne 22. dubna 1884, ale po necelém měsíci zde, dne 12. května 1884, zemřel. Na začátku 20. století se o českou psychiatrii zasloužil v nemalé míře prof. MUDr. Zdeněk Mysliveček, DrSc. Za legendárního přednostu psychiatrické kliniky, který proslul svým suchým humorem a vtipnými poznámkami, je pak považován prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc. Nelze opomenout ani primáře MUDr. Miroslava Plzáka, CSc., který byl společně s PhDr. Františkou Martonovou, v roce 1964 zakladatelem Linky důvěry, která zde vznikla jako vůbec první ve střední Evropě. O další prvenství se postaral doc. MUDr. František Faltus, DrSc., když v roce 1983 založil jednotku pro léčbu příjmu potravy, opět jako první ve střední a východní Evropě. A konečně, v roce 2008, prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. uspořádal v Praze první Světovou psychiatrickou konferenci na území střední a východní Evropy.
Jak je vidět, „Kateřinky“ mají ve své historii řadu prvenství, a snad tím zboří i dogmata, které se ve spojitosti s „blázincem“ nesly a stále nesou.
Vraťme se ale zpátky do historie a pojďme se blíže podívat na místo, kde ústav pro duševně choré vznikl.
Památkově chráněný areál kláštera augustiniánek, je někdejším konventem při kostele svaté Kateřiny Alexandrijské, který se rozkládá mezi ulicemi Kateřinská, Ke Karlovu, Viničná a Apolinářská. Jeho součástí, je za zdmi ukrytá Kateřinská zahrada, která je veřejně přístupná, ale zároveň slouží i pacientům psychiatrické kliniky jako relaxační místo.
Klášter obutých augustiniánek byl založen v roce 1355 na svátek svaté Kateřiny a v den výročí vítězství Karla IV. v bitvě u San Felice. Řeholnice sem přišly dne 28. listopadu 1367. V době husitských válek, byl klášter husity vypálen. V roce 1565 klášter přechází pod mužský řád obutých augustiniánů poustevníků u sv. Tomáše. Dnešní podoba byla klášteru vtisknuta během barokní přestavby v letech 1718–1730 podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky. Přestavěn byl i původní gotický kostel, z něhož se zachovala pouze vysoká štíhlá věž, která má spodní část ve tvaru osmibokého hranolu a která si pro svůj atypický vzhled získala název pražský minaret. Barokní přestavba kostela je dílem snad nejslavnějšího stavitele té doby, Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Zajímavostí kostela svaté Kateřiny Alexandrijské je, že jeho dispozice byla okopírována u minoritského kostela v uherském městě Jagru, nynějším maďarském Egeru. V rámci církevních reforem císaře Josefa II. byl klášter společně s kostelem v roce 1784 zrušen, a v uvolněných prostorách byl umístěn, jednak vojenský výchovný ústav, tedy institut na výchovu vojenského dorostu, a pak zde od roku 1826 působil ústav pro choromyslné, tak zvaný pražský blázinec, kde bylo pečováno o tiché, klidné a duševně choré osoby.
V roce 1844 byl v areálu kláštera postaven v pozdně klasicistním stylu pak již zmiňovaný, tak zvaný Nový dům. A v roce 1848 přibyla do areálu ještě „ředitelská vila“.
Nutno podotknout, že celá oblast Větrova, Karlova a Albertova, je spojena s lékařskými zařízeními. Zároveň má v sobě neuvěřitelný potenciál nesmazatelného genia loci.
A tak možná vlastně boří i všechny mýty a pověry o „Kateřinkách“ jako o místu, kam jsou zavíráni šílenci.
